V. kapitola

28. prosince 2007 v 15:54 | Aileen |  Voie dans passé
V. kapitola

Voie dans passé
Cesta do minulosti

V. kapitola

Hnědooký hoch se zhluboka nadechl a dodal si tím odvahu. "James a Severus se nenávidí z jednoho prostého důvodu… Všechno to začalo ještě předtím, než nastoupili do Bradavic… Je to složité na pochopení. Já sám tomu nemohl původně uvěřit, protože v kouzelnickém světě takovéhle situace nebývají běžné. Jamesův otec se ještě předtím, než si vzal manželku, se jmenoval Alan Potter. Studoval v Nebelvíru jako všichni předci Potterů. Na škole se už v prvním ročníku zamiloval do dívky ze Zmijozelu. Bylo to neobvyklé, ovšem tehdy nebyla taková nevraždivost mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Ta začala až po příchodu Severuse a Jamese. Tak tedy. Ta dívka se jmenovala Elisha Snapeová. Možná ti to už dochází. Tihle dva se hned po ukončení školy vzali a měli dva syny. Všichni byli z toho nadšení. Alan a Elisha byli na první pohled dokonalý a šťastný pár. Bohužel štěstí jim dlouho nevydrželo, když bylo Jamesovi a Severusovi pět, tak se jejich rodiče rozešli. Mocně se pohádali a každý z nich si vzal jednoho ze synů. James a Severus byli nerozluční a toto oddělení je naprosto zničilo. James mi řekl, že těsně předtím, než byli od sebe odloučeni, tak si navzájem přísahali, že oba - až se dostanou do Bradavic - se nechají zařadit do Nebelvíru. Nevím, jak to přesně probíhalo do té doby, než se dostali do Bradavic, ale Jamesův otec si vzal novou ženu. Nějakou dívku z Nebelvíru, co nemá vlastní názor, zatímco Elishu požádal o ruku jeden chlapec ze Zmijozelu, který byl o dva roky mladší nežli ona. Severus si nechal jméno své matky. Nikdo neví proč. Možná se mu prostě jenom líbilo.
No, ve vlaku v prvním ročníku se oba opět setkali, jak si oba plánovali. Byli si neuvěřitelně podobní a přitom každý z nich úplně jiný. Já jsem seděl s nimi v kupé. Vypadali šťastně, ale oba se chovali k sobě zvláštně." Sirius se na moment odmlčel a sledoval Harryho ohromený obličej. Lehce si odkašlal a pokračoval ve vyprávění. "V každém pádě. Při zařazování se stalo něco, co by ani jeden z nich po shledání nečekal. Moudrý klobouk zařadil Severuse do Zmijozelu. Nechápal jsem, co se stalo, ale Severus se od té doby tvářil… nepřístupně. Tehdy na slavnostní večeři mi James zašeptal do ucha větu, kterou si pamatuju do dneška 'Zrádce! Nenávidím ho! Je stejný jako jeho nevlastní otec. Zmijozel se nezapře a já mu věřil a důvěřoval.' Nevím, co tím myslel. Nikdy jsem se ho neodvážil na to zeptat. Od té doby James nenáviděl Snapea a Snape Pottera. Zvláště poté, co Snape prohlásil druhý den ráno. Něco hanlivého na jeho chování. Ani si nepamatuji co… Od té doby je tohle téma jedno velké tabu." Black upřel svůj pohled na vyjeveného chlapce sedícího před sebou. Ani jeden z nich si nevšiml postavy stojící ve dveřích, již nějakou dobu a poslouchající celé to vyprávění.
Harry se neschopen slova díval do hnědých očí svého kmotra. V hlavě mu běhala jedna otázka za druhou. Nedokázal to pochopit. To nebylo možné. 'Něco musí být špatně.' Napadlo ho. "To tedy znamená, že… Že James Potter a Severus Snape jsou bratři?" Vyptával se neschopen toto pochopit. To by totiž znamenalo, že Snape je jeho… Ne to není možné. Rozhodně ne. To by nedávalo smysl.
"Ano." Dostalo se mu odpovědi, ovšem ne od Siriuse, jak by čekal, nýbrž od postavy stojící ve dveřích. Překvapeně se podíval, kdo tam stojí. James Potter postával opřený o otevřené dveře s nečitelným výrazem ve tváři. "Snape je můj bratr." Pronesl nenávistivě.
Chlapec s jizvou na čele nevěřícně zakroutil hlavou a postavil se na nohy. "To není možné. Ty nemůžeš být JEHO bratr. Ne to nejde." Nevěřil. To prostě nebylo možné. V hlavě měl vymeteno, přesto pořád myslel na jedno slovo. Bratři. "Ty a on… To…" Neustále kroutil hlavou a pomalu postupoval ke dveřím.
"Co se děje, Harry?" Nechápal Black. Vždyť Harry Jamese vůbec nezná a tolik ho vezme taková informace? Tohle je opravdu divné chování.
"Co se děje?" Opakoval Vyvolený. "Co se děje?! Všechno je špatně takhle to nemá být! Nemá! On a On nemůžou být… Bratři. To není možné!" Křičel mladík s uhlově černými vlasy. Bez dalších slov se obrátil a vyběhl z místnosti pryč.
James se Siriusem se po sobě vyjeveně dívali. "Co to bylo?" Zeptal se Potter a zapomněl na to, že by měl být naštvaný na Siriuse, protože řekl něco, co nikomu nechtěl říct.
"Nevím a je to sakra divné. Jak najednou začal panikařit. Na to, jak je vždy klidný, to je zvláštní chování." Poukázal hnědovlasý chlapec.
"To jo a jak odešel." Přisvědčil James a posadil se na postel vedle Siriuse. "Musíme si o něčem vážně promluvit."
***
Harry proběhl rychlostí blesku společenskou místností a zamířil rovnou ke kabinetu učitele péče o kouzelné tvory. Pokud se nemýlil, bylo to na třetím poschodí nedaleko záchodků Ufňukané Uršuly. Po celou cestu potlačoval myšlenky na to, že se musel dostat do špatné doby nebo tak. James Potter v jeho době neměl bratra a obzvlášť ne Snapea. Zuřivě zaklepal na dveře kabinetu a bez dalšího otálení či čekání na vyzvání vešel. Kabinet byl naprosto nepředvídatelně zašpiněný a všude se válel nepořádek. Hned kousek ode dveří v hromadě domácích úkolů seděl Sirius s Brumbálem na polštářích bílé barvy.
"Ahoj Harry." Přivítal ho s milým úsměvem kmotr.
"Heh… Dobrý den." Zaskočeně vykoktal Vyvolený.
"Ahoj, Harry. Přisedni si k nám a řekni, co potřebuješ. Nedáš si čaj?" Nabídl ředitel a ukázal na polštář zahrabaný pod hromadou čistých pergamenů.
"Děkuju. Nechci." Zamumlal a posadil se na nabízený polštář. "Víte…" Začal a najednou nevěděl, jestli to může říct před Brumbálem. Ale proč by nemohl? "Siriusi, Je Snape brácha taťky?" Vypálil hned otázku, která ho trápila nejvíce.
Siriusova tvář nabyla všech barev duhy od modré po zelenou. A se zaskočením se rozkašlal. Albus je jen zvědavě pozoroval. "Ano je to jeho bratr. Jak jsi se-"
Potter bezmyšlenkovitě vyletěl na nohy a tím přerušil kmotrovu otázku. "Proč jste mi to neřekli?" Zašeptal nevěřícně. V očích byla znatelná bolest z oné lži. 'Proč se všechno zničehonic řítí jako domeček z karet?' Do očí se mu vrhly bolestné slzy. Toto by nikdy nečekal od svého nejbližšího člověka. Věděl to celou dobu. Jak Sirius, tak Snape a nikdo mu to neřekl? Ani se neobtěžovali. Snape k němu byl ke všemu hnusný skoro do posledního okamžiku! Navíc mu lhali do očí. Ptal se Snapea. Ptal se na svoje rodiče. Ptal se a on mu nic neřekl. Tedy nic ve smyslu. 'James měl bratra a to mě.' Všichni ho zklamali. Nikdo mu to neřekl. A to se i ptal! Ptal se! A vůbec, i kdyby se neptal, tak by mu to měli říct. "Víš co, Siriusi? Odedneška nejsi můj kmotr a já nejsem tvůj kmotřenec. Takovou lež ti neodpustím!" Vykřikl a s třísknutím dveří odešel pryč.
"Harry, počkej!" Zaslechl za sebou Blackův hlas. Nevnímal ho a šel dál…
'Sirius je poslední dobou úplně šílený. Nejdříve mi udělí školní trest pro nic za nic, načež se dozvím, že mi celou dobu všichni včetně něj lhali o mé vlastní rodině, jelikož Sirius mladší neměl tušení o našem vzájemném vztahu budiž mu odpuštěno, ale přesto by mi to v budoucnosti neřekl! Takže za to vlastně taky může.' Šouravým krokem procházel po prázdných chodbách Bradavického hradu. Nevěděl, kam by teď měl jít. Nechtěl se o TOM s nikým bavit. Nejraději by na to zapomněl nebo alespoň žil v naději, že se dostal do jiné dimenze nebo cokoliv jiného. Jenomže Sirius starší mu to potvrdil. Sakra! Co bude dělat? Zapomene? Na něco takového?
Nohy ho zavedli před dveře kabinetu profesora obrany proti černé magie 'Asi ze zvyku.' Pokrčil rameny. Kdykoliv potřeboval pomoc, šel v posledním roce do kabinetu učitele obrany černé magie, jako tomu bylo i ve třetím ročníku. Profesorka vypadala příjemně a přátelsky. Stejně by sem musel za několik minut přijít a večeři by těžko stihl. Pobíhání po hradu a přemýšlení nad TOU událostí zabrala bezmála něco přes hodinu. Ne! Nesmí na to myslet. Ne nyní, když byl až na pár maličkostí znovu šťastný!
Zdvořile zaklepal na dveře.
"Dále." Ozval se z nitra profesorčin hlas.
Vstoupil a zdvořile pozdravil. Kabinet byl oproti tomu Siriusovýmu nepořádku dokonale uklizený. Napravo ode dveří stála malá knihovna s různými knihami. Uprostřed místnosti byl mahagonový stůl s několika brky a pergameny položených před profesorkou, jež se právě vesele usmívala na celou místnost, a na sobě měla černý hábit s jednoduchým střihem se stříbrnými lemy. Stěny měly meruňkovou barvu ladící s hnědým kobercem s dlouhými chlupy. "Dobrý den, pane White." Ukázala rukou na židli naproti ní. Hoch přijal a posadil se. "Očekávala jsem vás o něco déle, ale nevadí. Dáte si něco k jídlu? Čaj, čokoládu nebo kávu." Nabízela a otevřela šuplík u stolu, odkud vytáhla dva hrnky čaje se sušenkou. Jeden položila před Harryho a druhý si sama vzala. Chlapec to pozoroval s neskrývaným zájmem. Nestává se zrovna denně, že by někdo vytahoval hrnky čaje ze šuplíku stolu. Profesorka s neztrácejícím úsměvem vysvětlila. "Ten čaj tam mám připravený, kdyby náhodou někdo přišel. Zásuvka je začarovaná tak, aby neztrácela svou teplotu a udržovala čaj teplý."
"Důmyslné." Poznamenal chlapec, který zůstal naživu.
"To ano a velice šikovné. Teď k tomu proč jsem si s tebou chtěla promluvit." Profesorka Stonková nepatrně zvážněla. "Během mé hodiny jsi předvedl umění nitrozpytu, tak dokonalé, že by i nejlepší nitrozpytci byli překvapeni. Na takovéto umění jsi velice mladý a já ještě neviděla nikoho tak mladého jako ty, kdo by ho ovládal. Tedy kromě Severuse Snapea, ovšem o něm se zmínil ředitel jako o nadaném studentovi pro veškeré disciplíny s myslí."
White se na židli zavrtěl. To mu to někdo nemohl říct, že je to tak složité umět? Ano, učil se to poměrně dlouho a se Snapeovými výukovými metodami i dosti rázně, ovšem nebylo to tak těžké. "Víte, můj učitel si na takovéto věci velice potrpěl a byl na mě v ohledu obrany proti černé magii, bílé magii a černé magii velice přísný…"
Jeho výklad přerušila profesorka. "Černé magii?" optala se. "Vás učili černou magii? Vždyť vám bylo nedávno sedmnáct! Jste na to mladý." Kroutila hlavou.
"Ne, ne." Nesouhlasil Harry. "Na to aby se člověk začal učit černou magii, není starý nikdy dost. I v šedesáti letech můžete této magie zneužít, a pokud se to tak vezme, tak v čím útlejším věku se ji začnete učit, tím míň vás pak svede na scestí. Navíc černá magie nemusí být vždy jen negativní. Vždyť i bílá ubližuje lidem. Černá tudíž taky může pomáhat."
"Jak prosím vás ubližuje lidem bílá magie?" Zajímala se skepticky Stonková zjevně velice zaujatá rozhovorem.
"Až moc jednoduše." Promnul si bolestně víčka při vzpomínkách na jeho první setkání s opravdovou a čirou bílou magií. Tehdy ji použil Alastor Moody na jednoho smrtijeda, který potom nebyl schopen nikdy promluvit, protože mu to způsobovalo obrovskou bolest. "Víte, kolika lidem zničila bílá magie životy. Stejně jako černá, tak i bílá má svoje odpůrce. Jediný rozdíl je v převaze odpůrců černé magie k bílé. To vše protože lidé zabývající se černou magií vždy toužili po moci, zatímco odpůrci černé magie po prostém životě. V tom je jediný rozdíl, jinak jsou ty magie až neuvěřitelně podobné. Jistě znáte kouzlo z černé magie Morder - Kouzlo bolesti a naproti tomu kouzlo z bílé magie Armagen - Kouzlo potrestání. Ptám se vás. Jaký mají tyto dvě kouzla rozdíl, pokud pomineme jejich rozdělení?" Zeptal se řečnicky. "Žádné. Obě působí ostrou bolest v oblasti hlavy a to stejně velkou. Jedno je dovolené a druhé je zakázané. Teď mi povězte, je toto opravdu důvod, proč se všichni bojí černé magie? Pokud ano musí se bát i bílé."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 angel angel | 4. ledna 2010 v 19:18 | Reagovat

mas uzasny povidky, stala jsem se na nich pomalu zavisla newim jestli to budes cist, protoze podle data jsi tu asi moc dlouho nebyla, ale ja te prosim pridej k necemu kapitolu, jsem pomalu na nerv ze tu zatim nic z toho co jsem cetla nemas dokoncene.......jinak diky =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama