20. kapitola - Finite incantate (původní verze)

8. prosince 2007 v 17:26 | Aileen |  Cesty času
Tadyto je ten původní prolog. Vůbec jsem ho nemohla najít v pc, protože jsem si ho někam uložila, tak abych ho při náhodné situaci nesmazala. Myslím, že někdo mě požádal, abych ho uvěřejnila tak je tu.
Při té příležitosti se vám i pokusím nějak naznačit, co plánuju. - I když nevědomost je někdy sladká - Jak jste si určitě všimly, tak ten minulý konec kapitoly je takový... nedokončený a je to vlastně schválně. Někdo se o tom již zmínil v komentářích a udělal správně. Využila jsem situace a vytvořila si tak prostředí proto, abych mohla napsat one vynechaný 6. díl. Sami uznejte. Psát pozadu je velice náročný, zvlášť pokud je čtenář tak pozorný jak vy :-D Už vidím, jak bych úplně vyjela z dějové linie, která je v předchozí ... současné povídce nastolena. Zatímco takto si to můžu upravit a zjednodušit tím, že to svedu na ten "podivný sen", co se zdál Severusovi a Harrymu. Voldemortovi se zdát nebude, jelikož se mi to od začátku nechce míchat a vytvářet složité spletence tajemství :-)... Snad to chápete...
PS: Už jsem si vzpomněla pro koho to je... Pro Stesii, která se o tom zmínila...
A teď se pusťte do čtení. Možná ještě dneska něco napíšu, ale asi ne...
PSS: Omluvte jestli v tom jsou chyby. Ono to bylo napsané současně se vznikem prologu, protože už od začátku jsem chtěla... mno zabít hlavní hrdiny... Zřejmě je to napsané i kapku obecně. Snad to neí tak strašný...

20. kapitola - Finite incantate
Poslední odpolední paprsky se prodraly červánky a ukončovali poslední minuty dne. Dne, kdy si svět žil svůj vlastní život. Dne, kdy na zemi vládl tolik očekávaný klid a ticho. Ticho označující konec všeho. Všeho, co se stalo za posledních několik let a ovlivnilo několik životů k nepoznání…
Skupinka lidí oblečená v teskně černém oblečení kráčela blátivou cestou roztátého sněhu. V Godrikově dole touto dobou pomalu roztával sníh a cesta, kam měly tři postavy namířeno, byla vyšlapaná již od jiných návštěvníků. Jejich smutné obličeje dávaly jasně najevo jejich špatnou náladu. Je to pár dní od poslední bitvy a smutek ze ztráty přítele v nich zůstával stále.
Ron, Hermiona a Ginny se zastavili před dvěma hrobkami. Jedna. Ta blíže k plotu měla černý žulový kámen. Druhá. Ta blíže k postavám se třpytila jasně smaragdově zelenou barvou. Obě s totožnými větami. Naděje umírá poslední, jen jména se lišila. Zelená hrobka nesla jméno Harry James Potter a druhá černá se honosila jménem Severus Snape. U obou byl stejný den úmrtí. Zimní měsíc únor.
Dívka s ryšavými vlasy si klekla k smaragdové hrobce a položila na ni bílou růži stejně jak na druhý náhrobek.
Hermiona se se skleným pohledem dívala na svou přítelkyni. Tušila, že Ginny cítila k Harrymu víc než jen přátelství. Stačilo jí těch několik vzpomínek z myslánky, aby pochopila Harryho nelehký život. Smrt byla pro něj vysvobozením ze spárů zlého snu.
"Měli bychom jít." Ozval se po chvíli Ron, přičemž položil svou dlaň na sestřino rameno. "Neboj. On na nás nikdy a nezapomene a mi také ne."
Zrzka zvedla sklené oči a němě přikývla. Ron vzal Miu za ruku a pomalu odcházeli pryč k východu. "Měla jsem tě moc ráda." Pípla Ginny. Věnovala náhrobku jeden spěšný pohled a odběhla za svými přáteli, co ji nahrazovali Harryho a jeho vždy šťastný a pozitivní úsměv.
I přesto, že Harry Potter prošel tím největším peklem na světě a to ztrátou blízkých. Dokázal rozdávat svou radost dál a pokaždé všechny povzbudit svým úsměvem. Takovýto dar má každý, jen si ho nevážíme jako on, který ho využíval plnými doušky. I přesto, že zažil spoustu dobrodružství s cestováním časem, blbnutí s přáteli a navazování nových přátelství. Uměl najít naději i v malé špetce pozitiva a rozšířit ji dál, bojovat do konce a nakonec zvítězit. Harry Potter byl výjimečný svým talentem i svými vlastnostmi.
Již od pátého ročníku věděl, že jednou nastane jeho čas a byl na to připravený… Svět půjde dál svou cestou a i on najde své štěstí. Vždyť jeden moudrý muž řekl… Smrt je pro spořádanou duši jen dalším velkým dobrodružstvím…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Stesii Stesii | E-mail | 8. prosince 2007 v 23:22 | Reagovat

díky že si to sem hodila , tenhle epilog se mi zamlouvá mnohem víc , ale nedalo by se na něj navázat :D mooooc díky za věnování :D

2 Sabriel Sabriel | E-mail | 10. prosince 2007 v 17:30 | Reagovat

:) To je krásný zakončení. Tamto bylo takový "nedomrlý" jak říká moje babička :D. No, teď je to úplně dokonalý, akorát mě mrzí že tam nebyl třeba Tichošlápek (njn já jsem na něm závislá...). Ne, ten by se tam nehodil... a ještě by to tam zablešil. Ne, rozhodně ne. :o)

I když to bylo smutný, tak je to myslím mnohem lepší než kdyby tam byl TŠK (totálně šťastnej konec).

Tamta první metoda je taky výborná, alespoň budeš moct pokračovat (muhehehehe) a my, čtenáři se na to už těšíme... Tedy alespoň já.

Co víc říct?? No, už jsem to sem psala, ale je to krásnej konec... Je to takový jednoduchý a přitom tak ladný... Prostě perfektní. :o)

3 Eržika Eržika | 10. prosince 2007 v 20:59 | Reagovat

Tak tato verze se mi líbí mnohem více. Jsou v ní  pěkně vyjádřené pocity, a i když je smutná, je zároveň krásná.

...Ani by mi nevadilo, kdyby takto ta povídka skončila. ;o)

4 pekné pekné | 10. prosince 2007 v 21:12 | Reagovat

mnohem lepší

5 Saskya Saskya | Web | 11. prosince 2007 v 20:43 | Reagovat

Kráááása. Dojalo ma to až k slzám :). Vždy si hovorím, že aj keď je smutný koniec poviedky, ja plakať nebudem. Vždy je to ale opačne, plačem a ešte sa pritom aj usmievam. To preto, že konečne som sa dočkala konca, koniečne viem, čo sa stalo v ďalších a ďalších kapitolách, presto ale som smutná, aj preto, že je koniec, aj preto aký je. S časti je krásny, pre jedného, vlastne dvoch ľudí vyslobodením, pre ostatných zase smutnou spomienkou. Bolo ale jasné, aspoň mne s časti, že sa to skončí podobne, akoby žil v inej realite, čase, do ktorého nepatrí? Nemohol by, nemal by. nebol by to jeho svet, aj keď by bol krajší. Bohužiaľ. Predsalen ale zažil aj šťastie, lásku, krásne priateľstvá a chvíle, i keď medzi spomienkami boli aj smutné, tragické a nešťastné okamžiky. Smrť bola pre neho vyslobodením. Zažil krásny a pritom hrozný život, ale i tak môžem povedať, že bol šťastný. :)

6 Sgi Sgi | 12. prosince 2007 v 14:46 | Reagovat

krásne ... neviem čo dodať

7 Charisse Charisse | Web | 14. března 2008 v 20:46 | Reagovat

No, ale musim že tenhle konec je lepší... Je to smutnější... A tak to mám ráda...

8 Lisa Lisa | 12. května 2008 v 21:19 | Reagovat

Taky si myslím,že tenhle konec je lepší.Teda ne ž bych milovala smutné konce,to rozhodně ne ale k téhle povídce se to prostě hodí mnohem víc než ten druhý konec!! JInak moc moc moc pěkná povídka!!!!!

9 kiki kiki | 20. června 2008 v 13:04 | Reagovat

ty jsi me uplne rozbrecela je to nejlepsi blog pises lip nez rowlinova a mas to takove vic procitene nadhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama