19. kapitola - Ani jeden nemůže žít (3. část)

4. prosince 2007 v 16:15 | Aileen |  Cesty času
A poslední...

"Máš velice chytrou kamarádku, Harry. Kdyby nebyla mudlovská šmejdka, možná bych jí nabídl, aby se stala mou věrnou nebo alespoň mou děvkou i když na to by se dala použít i teď." Rozchechtal se ledovým smíchem Temný pán.
"Nech. Mé. Přátelé. Na. Pokoji." Odsekával naštvaně chlapec, který dvakrát porazil Pána zla.
"Řekni mi jediný důvod proč. Ovšem kdybychom uzavřeli dohodu, můžeme se nějak dohodnout a tvé přátele pustit..." Obrátil se s úsměvem Temný pán.
Vyvolený se zamyšleně podíval do dálky. Nedokázal se rozhodnout. Obětuje své přátele nebo osud kouzelnického světa. Takhle to zní jednoduše, jenže obětovat je by znamenalo dívat se na jejich smrt, mezitím co on by nikdy nezemřel, protože by ho zajisté Voldemort kvůli prapodivné věštbě nezabil. Jaká je v tomto logika? Proč musí být pokaždé na rozhraní, kdy se musí rozhodnout, koho obětuje? Proč není svět jednoduší?
"Pottere, myslím, že volba je zde jasná." Dotkl se jeho ramene profesor lektvarů se strhaným výrazem ve tváři. "Máte na výběr osud lidstva s nadějí na úspěch nebo ho odsoudit k záhubě." Promlouval k němu vcelku příjemným hlasem.
Potter se podíval do onyxově černých očí se zoufalstvím. "Ale za jakou cenu? Budu sledovat, jak všichni kolem mě umírají a nakonec to může skončit, tak že do konce života budu trávit někde, kde budu přežívat pouze proto, aby si mohl Voldemort tvořit své plány na ovládnutí světa. Nechci to znovu zažít…" Zamumlal a sklonil pohled.
"A co tvůj slib, že se nikdy nevzdáš, Pottere? Nikdy nepřidáš na stranu zla?" Pošeptal mu do ucha, tak že to slyšeli pouze Harryho přátelé a Harry. "Na to jsi zapomněl. Mně nepomůžeš a…" Zasekl se. "Nebudu ti dál nic říkat. Toto je tvoje rozhodnutí, Harry. Je to tvůj život, který by jsi musel…" Jeho slova zanikla ve Voldemortově chladném smíchu.
"Neměl jsem tušení, že moji smrtijedi jsou romantičtí a dojemní." Popošel o něco blíže ke Snapeovi a naklonil se od něj k Vyvolenému. "Tak jak jsi se rozhodl, Harry? Přijmeš mou nabídku a staneš po mém boku a ovládneme celý svět nebo obětuješ životy svých přátel a nakonec mi stejně pomůžeš?" Voldemortova slova se zahryzávala do jeho mysli jako žhavé nože.
"Já…" Začal a zastavil se. Neměl tušení, co vlastně chce říct. Tolik se bál o své přátele a nakonec to může být on, kdo je zabije. "Ne." Řekl překvapivě pevným hlasem. Poté pozvedl hůlku držící v rukou. "Expeliarmus." Vyřkl kouzlo. Červená kletba se zastavila těsně před Voldemortem a obrátila se zpátky na Harryho. Kletba do něj narazila plnou silou a odhodila jeho hůlku i jeho na druhou stranu místnosti.
"Mně se nikdy neodmítá a už vůbec si na mě nemůžeš dovolit zaútočit, ty hmyze." Zasyčel nebezpečně Pán zla. Popošel ke zvedajícímu se chlapci a přivolal si hůlku ležící kousek od něj. Načež dřevo zlomil na dva kusy. "Teď se koukej, Pottere. Tvoji přátelé budou platit za tvé odmítnutí."
Vyvolený se postavil na nohy. Bezmoc smíšená se zoufalstvím mu nedovolovala racionálně myslet. Popošel ke svým přátelům a pozoroval temného čaroděje, který právě něco šeptal svému smrtijedovi. "Udělal jsi dobře, Harry." Pošeptala mu roztřeseným hlasem Ginny. "My sami jsme si zvolili smrt tím, že jsme sem přišli. Nic si nevyčítej." Šeptla a lehce ho políbila na tvář. "Mám tě moc ráda."
"Neměl jsem to dělat…" Zašveholil a sledoval toho, jehož jméno se neříká.
"Belatrix, můžeš začít." Rozkázal Temný pán a neznáma síla odhodila děti na stěnu místnosti a jediný Snape zůstal stát uprostřed místnosti. Všichni čtyři se rozplácli o stěnu a zůstali ležet na zemi v strachu smíšeném s ohromením.
Smrtijedka si sundala stříbrnou masku. Pomalými kroky přistoupila k Mistru lektvarů. "Konečně." Zamlaskala. "Crucio!" Zahřměla a na tváři jí hrál blažený úsměv.
Vyvolený celé dění sledoval s neutrálním výrazem. Neměl tušení, co si má myslet. Profesor lektvarů se začal kroutit bolestí. Mladík zavřel bolestně oči. Nechtěl to vidět. Pokoušel se myslet na něco veslem ne na scénu před sebou. Pak zaslechl bolestný výkřik svého profesora. Prudce se postavil na nohy. Zbytek se stále vzpamatovával z toho 'pádu' a vzdychali.
"Finite incantace." Zašišlala zvesela Bella. Kletba skončila. Severus zhluboka oddechoval na zemi.
"Incendion!" Vyslovila tentokrát jinou kletbu bláznivá smrtijedka. Tmavě modrý paprsek vylétl z hůlky s jasně daným směrem.
Harry neváhal. Věděl, co tahle kletba způsobí. Je to podobné jako u Cruciatusu, ovšem mnohem agresivnější k tělu a méně k mysli. To tedy znamená, že část bolesti je opravdová. Ne pouze iluze. Rozeběhl se a skočil na Lestrangerovou, čímž ji vypadl proutek z ruky a kletba nestihla zasáhnout svůj cíl.
"Chyťte ho!" Ukázal na mladíka ležícího na jeho nejvěrnější. "A tyhle." Ukázal na Ron, Hermionu a Ginny zvedající se ze země. "Taky."
Čtyři postavy, zřejmě mužského pohlaví, vystoupili z řady a chytli vězně za paže. Postavili se na pravou stranu sálu kousek od Voldemorta. "Pusť mě!" Vykřikl Potter a dupl přívrženci zla na nohu, ten bolestivě vyjekl. Pustil ho. Chlapec nezaváhal a vyběhl bezhlavě na pomoc svému profesorovi. Dělilo ho sotva pár centimetrů, zastavili ho silné ruce a odhodili zpět ke smrtijedovi. Neznámá síla v podobě lorda Voldemorta.
"Harry, Harry… Copak se nepřestaneš pokoušet o záchranu, která je nemožná?!" Vyčítal Temný pán. "Přestaň se snažit a užívej si to jako já." Smál se.
Severus Snape se s námahou postavil na nohy s očima upřenýma na Vyvoleném. "Pottere." Začal chraplavě. "Nemá cenu zachraňovat někoho předem mrtvého." Odkašlal si. "Mě nezachráníš, ale věz, že nejsi zas tak neschopný budižkničemu, do kterého jsem ti věčně nadával. Ty i já víme, že jsem měl zemřít dávno a pokaždé jsi mě ty nebo kdokoliv jiný zachránil… Harry… Neměl jsem se chovat, tak jak jsem se choval. Po celé ty roky jsem v tobě viděl tvého otce, který byl na rozdíl od tebe hrozně arogantní… No, ty někdy taky… Mrzí mě, že jsem ti to neřekl dřív, ale poslední rok jsi byl pro mě jako syn. Syn, kterého jsem nikdy neměl."
Harrymu začaly slzet oči. "Vy jste mi to řekl. Měl jsem vás rád a nikdy jsem vám to taky neřekl." Severus se pousmál a přikývl.
Trojice chlapcových přátel sledovala tento rozhovor s otevřenými ústy. Nikdy nezažili mluvit Snapea normální hlasem, natož říkat něco takového.
"Odpusť mi ty všechny věci, bylo to pro tvou ochranu." Zašeptal.
Chlapec s nachovou jizvou na čele přimhouřil oči. "Já nemám co odpouštět. Věděl jsem proč jste to dělal…"
"Skončíme to. Nesnáším romantiku… Avada Kedavra!" Zavrčel Tom a lenivě mávl hůlkou, z níž vylétla zelené kletba.
Smaragdově zelené oči plné slz se roztříštily hrůzou. "Neeeeeee!" Vykřikl a vyrval se smrtijedovi ze sevření. Rozeběhl se ke svému profesorovi a zároveň jedinému člověku, kterému důvěřoval nadevše. Nestihl zabránit zřejmému a kouzlo se vpilo do těla Mistra lektvarů. Mrtvé tělo s prázdným pohledem dopadlo na mramorovou podlahu. "Ne." Potichu řekl. Podlomila se mu kolena. V tom momentě se mu zřítil celý svět jako domeček z karet. Voldemort všechno zkazil! Zrovna ve chvíli, v sekundě, kdy doufal v lepší konec. Hlavou mu proudila jedna temná myšlenka za druhou doprovázená smrtí Severuse. Nedokázal na nic myslet a přitom myslel na vše. Nevěděl ani netušil co má, bude dělat. "Ne… Prosím, ať to není pravda." Prosil šeptem. Z očí se mu spustili zářivé slzy s leskem modré barvy.
"Za zradu se platí smrtí." Ozval se nad hlavou ledově chladný hlas. Chlapec zvedl zaslzené oči a bez varovaní uhodil pěstí Raddla do obličeje. Ten neustál ránu a zakymácel se. V červených očích se nebezpečně zablýskalo. "Crucio."
Chlapec, který zůstal naživu bolestně vyjekl a svezl se na záda v bolestných křečích. Na síle kletby byla znát zlost a nenávist. Po pár desítkách sekund neskutečná bolest zmizela.
"Jak jsi si mohl dovolit mě uhodit ty jeden skrčku?!" Vyjel naštvaně Voldemort. "Za to mi zaplatíš. Crucio." Vyslal znovu kouzlo. Ovšem kouzlo nenarazilo do svého původního cíle, nýbrž do Ginny, která se vrhla do dráhy paprsku a svezla se na podlahu v bolestech.
Harry se strachem sledoval zrzku, bolestně křičící v křečích. "Dost!" Vykřikl.
Tom trhl hůlkou a ukončil kouzlo. "Ale copak? Nelíbí se ti, když se někdo obětuje, abys nemusel trpět? Děláš to přeci pořád." Smál se. Nálada se muži zázračně zlepšila.
Hoch s nelehkým úkolem si ho nevšímal a nahrnul se k roztřesené Ginny. Dívce z očí tekly obrovské slzy velikosti hrachu. Lehce ji pohladil po vlasech a ona otevřela oči. Trochu se pousmál. Je v pořádku! Ginnina ruka bloudila někam do jejího hábitu, odkud vytáhla povědomý úzký dřevěný klacík. Nenápadně mu ho s šibalským výrazem ve tváři podala do rukou. "Ginnina hůlka!" Uvědomil si. Voldemort ji sebral jenom jemu a Ronovi s Hermionou. Ne Ginny! Nechápal proč. Možná ji nepovažoval za hrozbu. Hůlku od Ginny si strčil do rukávu a pomohl mladé Weasleyové na nohy. Setřel sobě i dívce před ním slzy z očí. Vzdorovitě si stoupnul přímo proti Voldemortovi. Díval se do tváře svému protivníkovi.
Tom pozvedl obočí. "Ty máš sílu a odvahu mi vzdorovat?" Posměšně se ušklíbl.
"Proti tobě vždycky." Očima zabloudil na nehybné tělo svého profesora. "Nikdy se nevzdám. Slíbil jsem to a splním to." Prohlásil si v duchu. "A pokud tě mám zabít a zemřít, tak ať tomu tak je. Nikdy nedovolím, abys ovládnul svět a zničil veškeré mé štěstí…" Z rukávu si vytáhl hůlku, přičemž si ruku skryl pod záhyb hábitu. Voldemort ani smrtijedi si ničeho nevšimli. "Je na čase s tím vším skončit." Postoupil o dva kroky blíže k protivníkovi. "Ty se bojíš smrti. Já ne. Jsem připravený zemřít. Jeden moudrý muž řekl. Smrt je pro spořádanou duši jen dalším velkým dobrodružství. Má duše dojde spořádání, jakmile bude svět zbaven zla, které představuješ ty. Zabil jsi mi všechny mé blízké a já přesto nedokážu říct dvě slova, aniž bych neměl pádný důvod. Nemůžu rozhodovat nad životem a smrtí. Nemám to oprávnění a ty také ne. Pokud půjdu do pekla, budu mít alespoň naději, že jsem udělal svět světlejší. Sbohem Tome Rojvolde Raddle… Avada Kedavra." Vyřkl Vyvolený a při posledních dvou slovech zvedl ruku a křečovitě sevřel oči.
Zaslechl vyděšené výkřiky smrtijedů a překvapený křik Voldemorta. Přes pevně sevřená oční víčka mu prosvitli překvapivě žluté paprsky světla. Ohromeně otevřel oči a odhalil tak jejich barvu shodující se s barvou kletby. Zářivě zlatá barva s jiskrami zelené.
Kouzlo se vpilo do Temného pána. Jeho tělo zlatě zazářilo a proměnilo se v prach. Přívrženci temna se panicky dívali po sobě neschopni uvěřit onomu jasnému faktu. Pán zla byl jednou provždy poražen…
"NEEEEEEE!" Křikla Belatrix a vrhla se k popelu svého pána. "Ty!" Ukázala prstem na nechápavého Pottera očekávajícího nepřicházející smrt. "Ty! Za to zaplatíš!" Běsnila Lestrangerová. Mezitím se Ginny, Ron a Hermiona objímali a chystali se obejmout i svého nejlepšího přítele. "Avada Kedavra!" Vyslovila osudná slova věrná smtijedka a zelené kletba vyletěla z hůlky směrem k mladíkovi s havraními vlasy. Všichni smrtijedi i zastánci dobra ustali v činnosti.
Harrymu se rozšířili zorničky překvapením a zároveň se mu na tváři objevil jemný úsměv. Zelená kletba smrti si prodírala cestu k jeho hrudi. Slyšel vyděšený křik svých přátel. Před očima mu běhaly věkem jeho šťastné a smutné vzpomínky se svými přáteli. Dveře sálu se otevřely. Skupinka desíti lidí ze strany světla vběhla dovnitř. Harry je viděl a slyšel z dálky. Cítil pouze pocit štěstí, smutku, radosti, strachu a naplnění snu. Všichni přátelé jsou zdraví, živí a zachránění sami sebou. Nic víc si od doby, co zná věštbu, nepřál. Zelená kletba narazila chlapci, který porazil pána zla přímo doprostřed těla. Mrtvé tělo Vyvoleného se svezlo na zem a zůstalo bezvládně ležet vedle těla Mitra lektvarů, který stejně jako onen chlapec obětoval své štěstí pro štěstí vše, které měl rád…
Sálem temného hradu se rozlehlo ticho s přerušením prásknutí od přemístění přívrženců Temného pána uprchajících z navždy prohraného boje za nadvládu světa…
Harry Potter a Severus Snape zažili víc bolesti a ztrát než si dokáže kdokoliv z nás představit. Prošli nebem i peklem a přesto do poslední chvíle neztratili naději. Naději, která nikdy neumírá a vždy je v nás v podobě snů nebo přátel a lásky. Přátel a nemusí být mezi námi. Budeme si navždy pamatovat jejich tváře doplňující naše srdce nadějí. Stačí ji jen najít a nechat se jí naplnit. Poté dokážeme všechno a to i to, co pokládáme za nemožné…
........................................................................................................
Trapný proslov autorky, co stejně nikdo nečte...
První zdání klame... Na to si dejte pozor. Řekla jsem, že bude ještě jedna kapitola. Asi to bude prolog... Tedy epilog :-D
Tohle je nejdelší kapitola u této povídky. 12 stran, které původně vypadaly úplně jinak, než v této verzy, protože ošklivý word odmítá otevřít divné přípony...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskya Saskya | Web | 4. prosince 2007 v 16:32 | Reagovat

Krááásna kapitola... záverečná, teda skoro... je mi síce ľúto, že zomreli, no zároveň vyhrali... Myslím, že si už zaslúžili konečne poriadny odpočinok.. :)

Som dojatááá...

2 ☼ sluníčkoo ☼ sluníčkoo | Web | 4. prosince 2007 v 16:33 | Reagovat

ahoj máš hezký blog :) nechtěla bys spřátelit? a nemohla bys pro mě hlásnout na http://wwwvitejte.blog.cz/0712/zaciname-o-nej-blog-30-hlasu díky a sorry že s tim otravuju :P

3 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 4. prosince 2007 v 16:37 | Reagovat

tak ještě jednou to, co jsem ti napsala na ICQ...

To... to byla nádhera.... ale já... já nemám slov... ten konec mě naprosto dojal.... to jak Harry se Severusem zemřeli, to bylo... to bylo tak krásný a přitom tak strašný... Z toho já nemůžu... Pot tvářích mi ještě teď tečou slzy... Vždycky jsem si myslela, že když zemře Harry nebo Severus bude to pro mě příšerný, ale teď.. zemřeli oba, ale mě to příde... já nevím... zvláštní... asi mám stále někde v hlavě... v mysli, že se ještě můžou někde setkat... ¨Takže... Nádherná kapitola... Úplně mě dojala..... krása...

já... takhle jsem nebyla dojatá snad ani u HP5 a HP6

4 Nazartha Nazartha | 4. prosince 2007 v 17:44 | Reagovat

Páni, musim přiznat, že jsem úplně oněměla! To je...to je úžasný! Tak moc, že to ani pořádně nejde vyjádřit. Ještě jednou páni! Já važně nevim, co na to říct. Úplně mi zatrnulo, když jsem si řikala jak to nakonec dopadne. Musim říct, že jsem si kousala ret od začátku do konce! A vůbec toho nelituju, opravdu ohromný! ;))

5 Giner Giner | 4. prosince 2007 v 18:29 | Reagovat

Takhle tohle bylo fakt super.... Je mi líto, že zemřwli, ale asi to tak mělo být:))Fakt skvělá kapča:)

6 kapi kapi | 4. prosince 2007 v 18:30 | Reagovat

moc pekny zaver

7 Sgi Sgi | 4. prosince 2007 v 19:18 | Reagovat

Úplne super kapča!... tiež som pri nej plakala, veď vieš, to som Ti písala na ICQ... škoda že zomreli, čo asi bude v tej ďalšej kapitole keď sú mŕtvi ;) XP ?? Páni, Harry a Severus a mŕtvi... sila! Teda in.. ty sa fakticky prekonávaš, si super! Len je to škoda, že už nežijú... ja viem, prehadzujem vety, opakujem slová a normálne to nedáva zmysel ale neva... XP Ale teraz to asi naozaj nevadí, dúfam... XP

8 katherin katherin | 4. prosince 2007 v 19:31 | Reagovat

Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee. Rikala si, ze ho NEZABIJES. beda, jestli je v epilogu zase neproberes. NEMUZES PRECE ZABIT POTTERA A SNAPEA. JE DVA NEEEEEEEEEEEEEEEEE...

Takze shrnuti: napsany supeeeeeeeeeeeeeeeeeer, ale jesteeeeeeeeeeeeeeee...

A KOUKEJ JE OZIVIT. (prosiiiiim)

9 Eržika Eržika | 4. prosince 2007 v 19:59 | Reagovat

Tahle kapitola je strašně krásná a dojemná. Jsem zvědavá na to: "první zdání klame..."

V druhé části je pár chyb ve jménech - jednou tam, myslím že, chybí Ginny, a jednou tam máš místo Ginny Siriuse...

...Takže doufám, že se můžu těšit na mrtvých vstání =oD

10 Aileen Aileen | E-mail | Web | 4. prosince 2007 v 20:22 | Reagovat

Saskya: Jsem ráda, že se našel někdo, kdo tu smrt bere pozitivně :-D Někteří mě za tu... smrt málem zabili na ICQ. Já bych jim taky ráda dala odpočinek, ale... Je tu ale... Nějak s mi ještě nechce. Jsou to mí oblíbenci.

Nattalliaa: Jak už jsem řekla na ICQ. Já nechtěla, abyste u toho brečeli... Ale i tak moc děkuju, že se ti to tak líbí...

Nazartha: Doufám, že jsi se moc nepokousala. To nebylo v plánu. Tak nějak jsem si myslela, že z těch mích komentářů je jasné, jak to skončí...

Giner: Ještě bude jedna kapitola... Ale možná... Mno jsem zticha...

kapi: Jééé děkuju.

Sgi: Já ten komentář dokonale chápu, protože to ani jinak nejde, když víš víc než kdo jiný a já to vím taky a...  :-D Mno prostě víme všechno a přitom nic... Jestli tohle někdo pochopí je moc šikovný

katherin: Že ho nezabiju? Kdy jsem to zase řekla? Mno... uvidíme... Ale nevím nevím... asi moc života z nich stříkat nebude...

Eržika: Chyby ve jménech... Sakra a to já myslela, že to mám dobře. On tam Sirius původně "otravova", ale pak jsem ho dala pryč, protože mi začal překážet... bežím to opravit... Díky za upozornění...

CHCI SE ZEPTAT... MÁM VÁM SEM TU POSLEDNÍ KAPITOLU PŘIDAT JEŠTĚ DNES NEBO AŽ ZÍTRA?

11 manik manik | Web | 4. prosince 2007 v 20:26 | Reagovat

... z mrtvých vstání? =o Hele to vůbec není špatnej nápad! =D

Jůů a fakt můsím pochválit zpracování povídky, četla jsem ji třikrát =P

mno a taky doufám, že se teď zaměříš na 'Voie dans passé', ... jinak, zdá se mi to, nebo mají stejný základ?  Mno nic asi už mi hrabe =D

12 manik manik | Web | 4. prosince 2007 v 20:37 | Reagovat

dneska =D

13 clowers.K clowers.K | 4. prosince 2007 v 20:49 | Reagovat

Jůůů užasná kapitolka...

14 clowers.K clowers.K | 4. prosince 2007 v 20:51 | Reagovat

A vůbec celá povídka mocinky se ti to povedlo

15 clowers.K clowers.K | 4. prosince 2007 v 20:51 | Reagovat

A vůbec celá povídka mocinky se ti to povedlo

16 Aileen Aileen | E-mail | Web | 4. prosince 2007 v 21:25 | Reagovat

manik: Mají stejný základ a to je právě prokletí i výhoda... Ty jsi ji četla i vícekrát? Já sama bych si ji tedy měla přečíst alespoň jednou, co?

clowers.K: Jeee děkuju

17 Lupus Lupus | 4. prosince 2007 v 21:28 | Reagovat

nádherná kapitola

18 Arania Lown Arania Lown | 4. prosince 2007 v 22:09 | Reagovat

Vše kolem plyne a nic netrvá věčně... Tahle povídka je moc krásná a konec je boží. Mám ráda tyto proslovy autorů. Když o tom uvažuji, tak Harry už od začátku směřoval ke Smrti... Všechno je jen iluzí a procitneme ve smrti. Harry nežil v Iluzi, ale věděl, že smrt bude pro něj vysvobozením. Je škoda, že to je jen příběh. Ale je to nádherný příběh... Děkuji ti, že jsi něco takového napsala... a děkuji, že jsem na tvou stránku narazila a mohla jí číst...

19 romal2 romal2 | E-mail | Web | 6. prosince 2007 v 17:46 | Reagovat

Béééééééééééééééééééééééé, to je tak dojemný a já tu bulím jak želva, měla bych se sebrat, Povídka je nádherná a jsem ráda, ýe jsem si jí mohla přečíst.... Fakt se ti moc povedla....

P.S. Já proslov auorky, jenž byl na konci četla :-D

20 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

21 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

22 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

23 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

24 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

25 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

26 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

27 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

28 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

29 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

30 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

31 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

32 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Já to stene nechápu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama