19. kapitola - Ani jeden nemůže žít (2. část)

4. prosince 2007 v 16:15 | Aileen |  Cesty času
Další část...

Potter se trochu podmračil. Ty vzpomínky nebyly zrovna jeho nejšťastnější.
"Harry!" Zaslechl Hermionin hlas a vrátil se do přítomnosti. Mia mu vysela kolem krku a mačkala ho.
"Hermino. Mohla by jsi ze mě slézt? Ne, že by mi to tak vadilo, ale nerad bych se udusil. Navíc jsi mě neviděla sotva čtvrt hodiny." Pousmál se chlapec s jizvou na čele.
Dívka se začervenala a pustila ho. "Promiň." Pípla.
Harry se podíval po členech Řádu, kteří se na něj usmívali. Trochu ho to překvapilo. Nečekal přívětivou reakci. Spíše by čekal zamračené, vyčítavé a nenávistivé pohledy. Možná, že to není zas tak špatné být s přáteli a poznat znovu to, co ztratil. "A možná znovu ztratím." Pomyslel si hořce. Zahnal poslední myšlenku a pousmál se na všechny smutným úsměvem. Nemohl být šťastný, když tu chybí jeden člověk, kterého do nedávna nenáviděl. "Musím najít Severuse… Tedy profesora Snapea." Opravil se pro jistotu. Zrovna nyní se mu nehodilo kázání, jak se má oslovovat profesor. Rozhodně se otočil ke dveřím.
"Počkej, Harry. Jdeme s tebou!" Vykřikl Ron a spolu s Hermionou, Lenkou, Nevilem a Ginny se rozeběhli za mladíkem.
"Nikam nejdete!" Zakřičela paní Weasleyová. "Tohle je záležitost Řádu a vy děti se do toho nemáte, co plést. Kdo vám vůbec dovolil sem jít? Okamžitě se vrátíte krbem zpět na ústředí." Zavelela nekompromisně paní Weasleyová.
"Paní Weasleyová má pravdu. Měli by jste se vrátit na ústředí tady není bezpečno." Připojil se mladík s uhlově černými vlasy a chopil se situace ve snaze ochránit své přátele.
Pětice studentů se chystala něco namítnout, byli však předběhnuti paní Weasleyovou. "To platilo i pro tebe Harry." Zamračila se.
Vyvolený se ušklíbl. "Ale já už jsem v Řádu." Zasmál se. "Byl jsem do něj přijat o Vánočních prázdninách v šestém ročníku. Navíc by se mnou neměl jít NIKDO z vás. Je to jen a jen můj boj."
"To tedy ne. Jsi pořád dítě potřebu-" Namítala neústupně.
"Molly. On už není dítě." Položil jí ruku na rameno ředitel a tím zastavil, přival slov.
"My tu tedy chceme taky zůstat." Namítala Ginny. "Když může Harry, tak m taky."
Chlapec, který zůstal naživu zavrčel. Na tohle nemá čas. Hádat se se svými přáteli na to je potřeba hodně trpělivosti, času a argumentů. A na to nebyl čas. Severus někde umírá a on se tu vybavuje. "Rone, Hermiono, Ginny, Nevile, Lenko. Buďte rozumní a odejděte." Prosil je zoufale a však ani jeden nevypadal, že by změnil názor a chystal se odejít. "Bude to tak lepší. Já… Nechci to znovu zažít nebo vidět, že se vám něco stane. Mám vás všechny moc rád, ale nedokážu zakázat členům Řádu, aby se semnou nepouštěli do nebezpečí. Jenomže vás mám moc a moc rád a nerad bych vás viděl znovu zemřít. Doufám, že mi odpustíte to, co udělám… Ginny tebe nade všechno miluji, ale nedokážu znovu zažít zklamání. Mám vás všechny moc v oblibě. Jak vás profesore Brumbále, profesorko McGonagalová, Siriusi, Remusi, paní Weasleyová a všechny…" Pozvedl hůlku sledován několika očima. "Teleportus sencius Gimaudovo náměstí." Vyřkl kouzlo a namířil hůlkou na skupinku pěti přátel ze školy a jednoduše mávl. Zmizelo z neznámého důvodu deset lidí. Brumbál, Moody, Pastorek, pan a paní Weasleyovi, McGonagalova, Lenko, Nevile, Remu a Sirius. "Ono to opravdu funguje, jen trochu jinak než jsem chtěl." Zašveholil do ticha a uštknul se pro sebe. Tohle kouzlo viděl v jedné vizi použít Voldemorta a ono opravdu funguje, jenomže Voldemort teleportoval skupinku deseti smrtijedů stojící před ním a jak je vidět. Je zde pevně daný počet lidí kolik to teleportuje na určené místo… V místnosti tedy zůstal pouze Ginny, Ron a Hermiona. Trochu podivné, když mířil hlavně na ty tři.
Z čela sále, kde byl trůn se rozlehl potlesk, k němuž se přidával zvuk i ze všech ostatních stran. Všude po odvodu místnosti se začali objevovat postavy v černých pláštích a stříbrných maskách vystupujících z bílé mlhy. Z čela místnosti se ozval ledově chladný smích.
Harry se pomalu obrátil k trůnu s neblahým tušením, co ho tam očekává.
Na dřevěném vyřezávaném křesle seděl obávaný lord Voldemort a na tváři mu hrál škleb, co měl být úsměv. Temný pán se postavil na nohy a sledován pohledy všech přítomných přistoupil ke svým hostům, přičemž pohledem se zabodával do Harryho. Cítil palčivé tepání v jizvě na čele. Ron, Hermiona a Ginny se postavili za mladíka s uhlově černými vlasy se sněhově bílými obličeji strachu.
"Gratuluji, Harry. Povedlo se ti poslat své přátele do jedné z cel mého skvělého hradu." Rozhodil rukama Pán zla a na tváři byl neustále onen úsměv.
"CO?" Nachápal Potter. Co to tu Voldemort mele?! Vždyť… Vždyť to kouzlo mělo přenést Řád na Grimaudovo náměstí. Určitě si vymýšlí. Tohle prostě není možné! Nemohl by je poslat do vězení. Ale co když ano? Nebyl si jistý správností vysloveného kouzla. Co když se kouzlo nepovedlo nebo…?
"Jak vidím, nemáš tušení o tom, co jsi provedl. Já ti to s radostí vysvětlím." Začal Voldemort a nevšímal si tří napřažených hůlek od Harryho přátel. "Copak slavnému Harrymu Potterovi nedošlo, že moji smrtijedi mají díky svému znamení Zla jistá privilegia jako je přemisťování do Temného hradu nebo umění komunikace se svými druhy pomocí znamení, kdy jim mohou dát vědět své odhalení? Tobě to nikdo neřekl, Harry?" Smál se ledově chladným smíchem. "Všemocný zachránce kouzelnického světa zavedl své přátele do útrob věznice Temného hradu… To by byl nádherný nadpis do Denního věštce, nemyslíš? Rozhodně lepší než ten poslední. Jak jen to bylo." Hrál zamyšleného a lehce si vytáhl hůlku z hábitu. "Ano už vím. Vyvolený, poslední naděje lidstva. Opravdu nechápu, co tím slovem naděje chtěli dokázat." Kroutil nevěřícně hlavou, zatímco chlapec, který přežil strnule hleděl na Voldemorta. Tenhle článek vyšel těsně před Poslední bitvou, kde byl později Voldemort prohozen obloukem.
Tudíž celé toto divadlo muselo znamenat jediné. "Vol-Voldemort?" Vykoktal mladík. "Ten Voldemort z… z… z…" Nedokázal vyslovit poslední slovo.
"Myslíš z budoucnosti?" Pozvedl obočí temný kouzelník. "Opravdu, Harry. Někdy uvažuji nad tvou geniální dedukcí." Pronesl posměšně a několik smrtijedů okolo se uchechtlo. Znali pravdu o jejich Cestách času. "Copak jsi si toho všiml teprve nyní? Nebylo ti divně, že se najednou zničehonic změnily dějiny?" Vyptával se.
Smaragdové oči plné strachu, beznaděje i zoufalství se upřely na svého soka. Bylo mu divně, jak se to všechno změnilo, ovšem myslil si, že je to tím, jak se bavil se Snapem a ne ničím jiným. "Jak je to možné?" Zeptal se na otázku putující jeho hlavou. "Jak je možné, že jsi tady, když máš být ve zkažené minulosti?" Při poslední části věty se na něj upřeli pohledy svým přátel. Nevšímal si jich. Neměl sílu odpovídat. Vše se zkazilo a vše dopadne naprosto tragicky. Přesně, tak jak se tomu snažil zabránit. Smůla ho pronásleduje poslední rok čím dál tím víc.
"Tím, že jsi se přenesl i do mé minulosti jsi musel měnit i mé vzpomínky. Jediné, co stačilo udělat, abych zjistil kam jsi zmizel bylo; zjistit neobvyklou nebo zvláštní vzpomínku, která nějakým důvodem úplně nezapadala do právě probíhající situace a řekněme si upřímně. Moc jsi se nesnažil zachovat tok dějin." Kroužil kolem skupinky čtyř lidí stále dokola Voldemort. "Pak jak jsem našel zvláštní zprávu od Draca Malfoye, zmiňujícího se o tom, jak jsi se najednou objevil uprostřed Velké síně… Bylo vše jasné, hned nato se stačilo zeptat mudlomila Brumbála, jaké kouzlo jste to použili a… heuréka. Jsem tu. Živý a zdravý, abych tě mohl jednou pro vždy porazit." Zasmál se ďábelsky.
Mladík se smaragdově zelenýma očima zkřivil obličej do prapodivného grimasu. "Takže jsi z minulosti přišel sem, abys mě zabil a nastolil si svou vládu?" Ujasňoval si fakta.
"Přesně tak. Stal si se pro mě větší hrozbou než Brumbál a jeho spolek. Ty jsi nejinformovanější osoba v tomto čase. Navíc jsem si nemohl nechat ujít tvůj pohled, až dnes uvidíš umírat veškeré své přátele díky své vlastní chybě." Posadil se Temný pán na trůn. "Kýmpak začneme? Co třeba tím zrádcem. Je zde už nějakou dobu a začíná být nudný." Zeptal se Voldemort a aniž by čekal na Harryho odpověď, poslal jednoho smrtijeda pryč ze sálu s jasným úkolem. Přivést vězně v podobě Severuse Snapea.
Potter celou scenérii sledoval se zděšením v očích. "On, Voldemort, chce zabít všechny před jeho očima a nakonec zabít i jeho? To mu nedochází, že mám stále hůlku v ruce? Nebo má něco v plánu?" Panikařil v mysli. "Jsi blázen, Voldemorte. Nikdy ti to nedovolím a ty to víš. Za přátele bych položil život." Kroutil nevěřícně hlavou.
Pán zla se poněkolikáté toho dne zasmál. "Dovolíš a ještě to sám uděláš a to dobrovolně."
"Harry by nikdy nikoho nezabil!" Vykřikl zčistajasna Ron a udělal krok dopředu, čímž zdůraznil svá slova.
Temný čaroděj přimhouřil svá kočičí očka. "To znáš svého přítele tak dobře, že se to odvažuješ říct? ON…" Ukázal rukou na zkoprněného Vyvoleného. "Způsobil svou hloupostí a nerozvážností tolik smrti, že ani moji smrtijedi nejsou tak dobří. I právě v tuto chvíli zabije znovu svou nerozvážností dvanáct zbytečných obětí." Odfrkl si.
Weasley se roztřeseně podíval na smrtelně bílého nejlepšího kamaráda, který se začal celý třást.
"Ale my jsme sem šli dobrovolně…" Namítla potichounku Ginny.
Chlapec, který zůstal naživu pouze sledoval celé dění. Nevěděl, co by měl říct. Voldemortova slova byla pravdivá. Krutá, ovšem pravdivá. Kvůli němu denně umírali lidé z Řádu i neviní a to jen proto, aby ho zachránili, zatímco se on pouštěl do bitev a nedbal na následky. Může za všechnu smrt a přitom jediné po čem toužil, bylo být neviditelný, nespoutaný a žít úplně normální život. Byl chlapec, kterému osud nepřál zůstat se svými blízkými a žít šťastně, jak tomu bylo v pohádkách, jenž si nenápadně půjčoval od Dudleyho. Ne každý příběh končí dobře, a pokud je jeho osudem zemřít, tak nepřipustí další smrt kvůli své nečinnosti a nerozvážnosti, jestliže může všechno zastavit jednou provždy. "Osud se nedá změnit. Je předurčený a je jen na nás jestli s ním budeme bojovat nebo přijmeme pravdu a pokusíme se ji upravit, aby byla co nejveselejší." Blesklo mu hlavou.
Dveře sálu se nehlučně otevřely. Dovnitř vstoupil smrtijed v černém plášti a napřeženou hůlkou, před nímž škobrtala postava v potrhaném profesorském hábitu, špinavým obličejem a dlouhými mastnými vlasy padající do obličeje. Severus Snape. Harryho pohled na svého profesora dokonale probral k životu.
"Nech je být." Prohlásil nakřáplým hlasem. Udělal dva kroky vpřed, zatímco smrtijed odhodil Snapea k Voldemortovým nohám, kde spadl na zem. "Nech je být a já se nebudu bránit." Nabídl.
Pán zla se postavil a mávnutím hůlky poslal profesora lektvarů ke skupince. Hermiona se ihned sehnuly k profesorovi a pokoušela se mu pomoct a nějak ho uzdravit. Harry ji věnoval zběžný vděčný pohled. Nevěděl by, jestli pomoct profesorovi a pak plně nevnímat Voldemorta, což by bylo riskantní nebo nechat trpět profesora a nevěnovat se Pánu zla. "Já nestojím o tvou smrt jako takovou. Potřebuji… něco víc. Něco, co by utvrdilo mé vítězství a nechci tím riskovat svou smrt." Přiblížil se k němu Temný pán a nebezpečně se k němu naklonil sledován Ginniným a Ronovým ostražitým pohledem oba držící napřažené hůlky.
"Co? Co chceš?" Zavrčel mladík a křečovitě sevřel kouzelný klacík v prstech.
"Tohle nepotřebujete." Mávl hůlkou Pán zla na Rona a Siriuse a jejich zbraně odletěly někam do rohu místnosti. "Rád ti to vysvětlím, drahý Harry." Zasyčel mu do ucha. "Jak jistě víš, byla vyřčena věštba… Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží… narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samém sklonku sedmého měsíce roku… a Pán zla ho poznamená sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná… proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu… Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat… Určitě znáš její znění stejně dobře jako já, ovšem prozradím ti jedno velké tajemství, s nímž ani slavný Brumbál nepočítal. Podle věštby se na konci sedmého měsíce narodí dítě, jehož rodiče se třikrát postaví temnému pánovi. Jak příhodně to zní… Napadlo tě někdy, kdy jsem se narodil já?" Vyptával se a chlapec zakroutil hlavou. Nechápal, co se mu snaží Voldemort říct. "Ne? To jsem si myslel, že jsi lépe informovaný. Rád ti řeknu. Třicátého prvního července. Ve stejný den, hodinu i minutu jako ty. Ironie… Jistě víš o Grindenwaldovi a o tom, jak se mu Brumbál postavil. Snažil se ho zabít. Nevíš však můj životopis. Tato věštba, co by se měla týkat nás dvou se mohla týkat i mě a Grindenwalda, protože nabízel mým Zmijozelským předkům se přidat na jeho stranu a oni ho třikrát odmítli, načež jsem po jeho zabití nastoupil na jeho místo já. Také zapadalo věštba dokonale. I Grindenwal byl Pán zla. Chápeš, Harry?" Rozhodil rukama kolem sebe. "Pokud mě někdo nahradí, tak to můžeš i nemusíš ty. Záleží, jestli se věštba vyplní a pak se tu objevuje otázka, kdo z nás v tomto souboji bude Pán zla. Ty nebo já? Proto tě nechci zabít. Mohl bych zničit svou budoucnost, kdybych tě náhodou zabil a ty by jsi byl opravdu Pán zla. Mohlo by to být i naopak. Pán zla nemůže žít, pokud bude opravdu Pán zla, jelikož by zemřel. Ve věštbě se říká. Vyvolený má moc jakou Pán zla nezná, což je jako říct. Vyvolený má moc porazit Pána zla a ne Pán zla Vyvoleného, tudíž musí vyhrát jeden z nich. Problém je takový. Kdo z nás je Pán zla, co zemře nebo se ujme vlády a zároveň neujme, pokud nezemře Vyvolený a kdo je Vyvolený zase bude mít moc, ovšem moc ovládnout svět a stát se novým Pánem zla." Dovyprávěl Voldemort.
"Co to tedy znamená? To se věštba nevyplní?" Nedocházelo stále Harrymu.
"Ani jeden nemůže žít." Ozvalo se od Hermiony. "Nebo mohou žít oba dva v souladu." Zamumlala a pomohla se Snapeovi postavit.
"A co kdybych se zabil sám? To by Voldemort neumřel?" Obrátil se s otázkou na Hermionu.
"Ne nezemřel, protože věštba říká, že jeden musí zabít druhého. Jediné čeho by jsi docílil by byla záhuba lidstva pod nadvládu tmy." Odpověděla chraplavým hlasem Mia se slzami na krajíčku.
Chlapec s jizvou na čele němě zíral s doširoka otevřenýma očima. "To jako. Buď se přidám k Voldemortovi nebo zemřu? Nebo pokud budu žít a zabiju Voldemorta stanu Temným pánem, tedy pokud bych byl Pán zla a ne Vyvolený? Takže každopádně musím zemřít. Potom bude mír." Ujistil se a trochu ho to z nějakého důvodu uklidnilo. Věděl, že zemře, a pokud má sebou vzít i Voldemorta vadit mu to nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aileen Aileen | 9. prosince 2007 v 15:47 | Reagovat

PICO CO TO MAS ZA VIJEBANEJ BLOG

2 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:27 | Reagovat

Já sem to jaksik nepochopila

3 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:27 | Reagovat

Já sem to jaksik nepochopila

4 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:27 | Reagovat

Já sem to jaksik nepochopila

5 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:27 | Reagovat

Já sem to jaksik nepochopila

6 Lysa Lysa | 7. ledna 2008 v 1:27 | Reagovat

Já sem to jaksik nepochopila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama