18. kapitola – Osudová pravda (1. část)

27. října 2007 v 12:00 | Aileen |  Cesty času
Přidávám jednu z posledních kapitol k téhle povídce. Původně byla kapitola úplně jiná, ale rozhodla jsem se ji kapku víc pozměnit. Víte, co je zajímavé? Po úpravě má stejný počet slov jako předchozí kapitola (3 935 slov). Podle mého mínění to není nějak závratná kapitola. Příjde mi trouchu odfláknutá a nemám s ní čisté svědomí, jelikož je hodně upravovaná a nejsem si jistá jestli je to jako celek alespoň kapku ucházející... Prostě se mi jako vždy nelíbí, ale copak mě se někdy moje povídky líbili? Občas si kladu otázku, jestli se Vám opravdu líbí nebo ne... Nu což. Baví mě to, tak ať to nevypadá, že si píšu sama pro sebe.
Tuhle kapitolu věnuju hned několika lidem, co asi nejvíce komentují moje povídky :-) a to jsou... Saskya, KiVi, kapi, Verča, Mysty, katherin, helwet, Lupus, Mex, Sary, Blytonka, Giner a plaminek... Snad jsem na nikoho nezapomněla. Jsou to většinou lidé, co napsali komentáře, co mi utkvěli v paměti. Nechce se mi přesně hledat, kdo kolik komentářů napsal...

18. kapitola - Osudová pravda
Harry seděl na židli uprostřed kabinetu profesorky Umbridgerové. Těsně za ním stáli při stěně Ron s Hermionou a Ginny, přičemž Malfoy, Crabe a Goyle na ně mířili hůlkami. Umbridgerová se přehrabovala ve stole a něco hledala. S vítězoslavným úsměvem vytáhla lahvičku s průhledným obsahem.
Mladík s uhlově černými vlasy sebou cukl. Veritasérum. "To je to, co právě nyní potřebuju." Pomyslel si hořce a vzdorovitě se díval své profesorce do očí.
"Řeknete mi, co jste včera probírali na profesní poradě s profesorem Snape?" Usmála se sladce a před očima mu klimbala s lahvičkou lektvaru.
Mladík na židli znejistěl. Přeci se o tom nemohla dozvědět. To bylo nemožné. Nikdo je neslyšel, tak proč se ho na to ptala. Třeba se ho snaží rozhodit. "Nevím, o čem mluvíte." Řekl naprosto klidně. "Probírali jsme volbu mého povolání."
"Jste si tím jistý?" Naklonila se nad jeho ucho. "Pan Malfoy se zmínil, že při vašem rozhovoru nepadla ani zmínka o volbě povolání. Spíše se probíraly jiné… věci." Poté se o něco odtáhla. "Řeknete mi pravdu dobrovolně nebo použijeme tento lektvar?" Ukázala na lahvičku "ropucha"
"A co přesně by vás zajímalo?" Vzdychl zmoženě Vyvolený. Pořád tu byla šance se z toho vykroutit.
"Všechno." Netrpělivě vykřikla Dolores a posadila se na židli, kterou si postavila naproti Harrymu.
"Všechno?" Zasmál se chlapec s jizvou na čele. "To tu budeme ještě nejméně rok."
"No dobrá, Pottere…" Zamračila se dosavadní ředitelka. "Co mělo přesně znamenat to s tím vaším opatrovnictvím a profesorem Snape?"
Potter zarytě mlčel. Co na tohle mohl říct? Jste dobře informovaná, ale těžko vám to vysvětlím. To rozhodně nemohl. Najednou ho něco napadlo. Sebrali mu i jeho přátelům hůlky, jenomže ON umí kouzlit i bez ní. Tedy uměl. Usmál se pro sebe. "Mohlo by to vyjít."
"Tak odpovíte mi, Pottere?" Naléhala Umbridgerová.
"Hmm… Momentík…. Ne neodpovím." Postavil se na nohy a udělal přesně ten samí pohyb jako ve vchodu do Velké síně. Tam to kouzlo bez hůlky fungovala, tak proč by nemělo teď. Malfoy, Crabe a Goyle v tu ránu leželi na zemi spoutaní. Dolores se nějakým zázrakem podařilo se kouzlu vyhnout a nyní na něj mířila hůlkou.
"Sedněte si, pane Pottere, zpátky na židli." Zapištěla profesorka s namířenou hůlkou na jeho hruď, a když se nehnul ani o milimetr a jen k ní měl napřaženou ruku, tak ho kouzlem spoutala a provazy na nohou mu podrazili nohy, přičemž skončil v nepohodlné pozici na židli.
"Sakra." Zaklel v duchu mladík s uhlově černými vlasy a nadával si do tupců. Teď se mu z toho těžko povede dostat, aniž by něco neprozradil.
"Nechte ho být." Vykřikla Hermiona. "Tohle nesmíte!" Rozhodila rukama a udělala několik kroků vpřed a zastavila se před stále svázaným Malfoyem.
Umbridgerová se posměšně podívala na hnědovlasou dívku. "Co vy víte, co já můžu a co ne?" Ptala se s nebezpečným podtónem v hlase a protikouzle zrušila kouzlo na třech Zmijozelech na zemi.
"Nemůžete používat Veritasérum. Je to protizákonné… A vůbec nás tu nemáte právo držet!" Odporovala nejchytřejší dívka z ročníku a byla by pokračovala, kdyby ji nezastavil Harry.
"Hermiono! Nevíš, o co tu jde! Ona je s Voldemortem." Zasyčel potichu Vyvolený a při slově ONA trhla hlavou k Dolores, která začínala být rudá v obličeji.
"Jak se opovažuješ vyslovit jméno našeho pána nahlas." Zavřeštěla na chlapce profesorka obrany proti černé magii. Poté se o něco uklidnila a přetočila sek Malfoyovi a spol. "Draco. Buď tak hodný a svaž naše hosty, aby se o něco nepokusili. Nepotřebujeme zbytečně poutat pozornost toho Brumbálovic spolku mudlomilů" S tím ukázala na trojici Nebelvírských studentů a znovu se podívala na Harryho. "A nyní mi řekni, co máš s profesorem Snapem?!"
Chlapec s jizvou na čele se bezradně podíval na Rona, Hermionu a Ginny, kteří seděli spoutaní na nejbližším křesle u dveří a nad nimi dohlížel Malfoy s úšklebkem v tváři.
"Pane Pottere." Pronesla sladce dosavadní ředitelka a tím si upoutala jeho pozornost. "Copak jste nerozuměl otázce?"
"Nic s ním nemám." Odpověděl a upřel i on svůj pohled na osobu v růžovém kombiné. "Profesor Snape mě nesnáší a já jeho." Upřesnil a s výzvou v očích se podíval na Umbridgerové. Předem mu bylo jasné, že mu neuvěří, ovšem čím déle to bude natahovat, tím víc to bude někomu podezřelé jeho nepřítomnost a vydají se ho hledat.
"Jste si tím jistý? Draco si je zase jistý svým tvrzením. Měl byste si to pořádně rozmyslet, co odpovíte, pane Pottere." Profesorka se opřela o pracovní stůl a odložila na něj i svou hůlku a mezi prsty si vyzývavě pohrávala s lahvičkou průhledného lektvaru.
"Ano jsem." Odvětil pevně Potter a podíval se na sedačky, kde celou událost sledovali mlčky jeho přátelé a naprosto nechápali, co se tu kolem nich děje. "A necpěte mi pořád toho Malfoye." Dodal naštvaně.
Ředitelka povytáhla obočí do závratných výšin. "Pak tedy se o pravosti vašich slov přesvědčíme pomocí lektvaru. Zajisté vám to nebude vadit." Zachichotala se, jakoby na tom, co řekla, bylo něco směšného.
"Deja vu." Zamumlal si pro sebe Harry. Opravdu si právě připadal, jako kdyby prožíval pravé nefalšované deja vu. Přesně v podobné situaci se nacházel v minulosti v pátém ročníku a Sirius tam zemřel. Jenže tady je rozdíl v tom, že ten uvězněný není Sirius, ale Severus. Co když se bude minulost opakovat a znovu mu někdo zemře. Sirius ho půjde zachránit, zemře a Voldemort zatím zabije Severuse a nikdo mu nezbude. "Ale to se nestane." Napomenul se v duchu a soustředil se na nastalou situaci.
Umbridgerová zrovna otevírala lahvičku s lektvarem. "Třeba je to falešný lektvar. V pátém ročníku dal Snape taky falešný lektvar." Připomínal si v duchu a malá kapka naděje se ukořenila v jeho nitru. Ředitelka mu během několika sekund vlila do krku několik kapek lektvaru i přes jeho protesty. Neochotně polkl látku. Nemělo to vůbec žádnou chuť. To nebylo dobré znamení. Voda má nějakou chuť, ale tohle bylo naprosto bez chuti a bez zápachu.
Slyšel Hermionu pronášet mumlavé nadávky a Ginny vyděšení pískot.
V hlavě měl totálně vymeteno a na nic se mu nedařilo myslet. Oči dostali sklený odlesk a před očima měl jemnou bílou clonu. Několik krátkých myšlenek se mu mihlo hlavou a všechny se týkaly zrzky sedící na křesle. Se zmateným výrazem se podíval na Ginny třeštící oči na Dracovu hůlku, zastavující její snahu se pomoci mu z téhle situace.
Profesorka se ušklíbla a přikročila k němu blíže. "Jak se cítíš?" Položila mu jednoduchou otázku a Potter monotónně řekl. "Neurčitě. Nelze to popsat"
Mia zděšeně zalapala po dechu a Malfoy po ní vrhl znechucený pohled. "Sklapni ty mudlovská šmejdko." Okřikl ji.
Dolores si Dracova pobouření nevšímala a plně věnovala pozornost chlapci, který zůstal naživu. "Co máš společného se Severusem Snapem?"
"Byl to můj opatrovník." Znovu monotónně s jistou neochotou v hlase odvětil mladík se smaragdovýma očima a pevně sevřel víčka, aby se nemusel dívat do ohromených tváří svých přátel.
Profesorka obrany se zachichotala svým sladkým smíchem. "Já věděla, že mi lžeš." Zašveholila šťastně. "Kdy se stal tvým opatrovníkem?"
"Před rokem se jím stal, ale až o prázdninách se jím stane doopravdy, podle chronologické posloupnosti času, jestli nebude nějakým způsobem pozměněn." Chlapec s jizvou na čele se usmál. Tohle jen tak nepochopí.
"Cože?" Nechápavě vyhrkl mladý aristokrat ze Zmijozelu a přestal dávat pozor nad vězni, kteří se k útěku zrovna neměli a snažili se pochopit Harryho slova. "Co tím myslíš. Tím čase a tou chronologií. Jak se může stát něco, co se ještě nestihlo stát a přitom se to stalo?"
Vyvolený se všemožně snažil zabránit slovům říkající pravdu opustit svou pusu. Nezabránil tomu. Tuhle otázku mu neměli pokládat! "Že v téhle době, v tento čas jsem už jednou byl." Řekl a bolestně svraštil tvář. Vůbec to nevypadalo dobře.
"To jako, že jsi z budoucnosti?" Vyhrkla nedočkavě Hermiona.
Chlapec, který zůstal naživu by v tu chvíli nejraději svou přítelkyni zabil. On je tu pod Veritasérem vyslýchán nepřítelem a ona jim ještě pomáhá s kladením otázek. "Ano jsem z budoucnosti." Odpověděl chtě nechtě monotónním hlasem a podle pravdy.
"Tak proto toho tolik umíš." Podotkl Ron a tím se přidal k výslechu.
Malfoy jakoby si uvědomil, co má za úkol znovu namířil hůlkou na trojici studentů a ti se stáhli a zavřeli pusy.
"Co se stane v budoucnosti, že se tu najednou objevíš?" Zvědavě ťukala prstem o stůl Umbridgerová a vpíjela se do chlapce na židli svým pohledem.
"Zabiji Voldemorta. Většina mích přátel zemře a zůstane na živu jen Remus Lupin a Hermiona Grangerová a oba dva ve špatném psychickém stavu, proto se rozhodnu spáchat sebevraždu, tím že proskočím obloukem na odboru záhad. Bohužel mě to přenese do minulosti do doby, kdy studovali mí rodiče v Bradavicích sedmý ročník." Odříkával Potter a ignoroval to neustálé lapaní po dechu a překvapené vzdychy.
"A jak jste se tedy dostal do téhle doby? Proč tu vlastně jste?" Vyjeveně zírala Dolores.
"V té době byl i Voldemort, jelikož jsem ho prohodil obloukem a nedokázal ho zabít a ještě profesor Snape. Pak ale Voldemort zásadně změnil minulost a my se museli vrátit do budoucnosti, abychom tomu všemu zabránili. K tomu jsme použili nezvratné časové kouzlo, jež nás mělo přenést na začátek pátého ročníků. To nevyšlo a my se tu objevili o několik měsíců později." Vysvětloval mladík se smaragdovýma očima a vzdal se veškeré naděje na šťastný konec.
"Jak jste porazil Temného pána?" Vypískla Umbridgerová a rozčepýřili se jí vlasy kolem hlavy, pozvedla hůlku jeho směrem. "Zabiju vás!"
Veritasérum přestalo působit a mladík s jizvou na čele se rozesmál jejím vlasem a tomu pištivému hlásku a způsobu vyhrožování. Tohle si nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech. Sedět u Umbridgerové v kabinetě a poslouchat, jak mu vyhrožují smrtí a dopují ho veritasérem.
"Přestaňte se smát." Ječela jako smyslů zbavená profesorka obrany.
Chlapec, který zůstal naživu se o něco uklidnil. Dlouho se nestalo, že by Umbridgerová ztratila nervy a ječela. Jestli se to vůbec někdy stalo. Rysy ve tváři mu ztvrdly. On se tu směje a Severus trpí. Je neskutečně sobecký a pokrytecký. Všichni mají pravdu je nafoukaný spratek, co si ničeho pořádně neváží. Ale to ještě neznamená, že kvůli němu budou lidé umírat pro nic za nic.
"Už jste skončila s tímhle naprosto nepochopitelným výslechem?" Dotázal se ledově chladným hlasem, za který by se nemusel stydět ani Voldemort.
"A-ano." Zakoktala zaskočená dosavadní ředitelka náhlou změnou chlapcovi povahy.
"V tom případě mě omluvíte, když půjdu zachránit profesora Snapea." Zavrčel a několika rychlými pohyby se zbavil provazů, které díky vyprchávajícímu kouzlu povolovaly. Než stačila Dolores cokoliv udělat, vyrval jí hůlku z ruky. Jeho směrem mířilo několik kouzel od Zmijozelských. Uhnul paprskům různých barev a sám vyslal několik odzbrojovacích kouzel, přičemž se skryl za křeslo. Poslal zmrazovací kouzlo na Umbridgerovou a ta tvrdě dopadla na zem a hlavou se bouchla do hlavy.
Místností se rozlehlo ticho.
Harry vylezl zpoza křesla a podíval se na tři Zmijozelské ponořené v hromadě slizu, jenž vznikl spojením dvou odzbrojovacích kouzel. Tohle se mu stalo snad jen jednou za život a to, když bojoval proti Snapeovi a omylem se mu zapletly nohy a dvě vyslaná kouzla se střetla a vytvořila hromadu růžového slizu, kterého se člověk jen tak nezbaví. Trochu se pousmál. Malfoy v růžovém slizu dostal zajímavou barvu vlasů a Crabe s Goylem se pokoušeli prokousat ven.
Vyvolený se podíval na Rona a Hermionu, kteří na něj shlíželi se smíšenými pocity strachu, přátelství a nedůvěry a stále byli spoutaní na židlích. Mávl hůlkou, co sebral profesorce a z ní vylétl paprsek doprovázený prskáním a jiskrami z hůlky, které rozvázali dvojici studentů.
Mladík s jizvou na čele se podíval na své dva kamarády a poté ke dveřím. Musel se rozhodnout, jestli ztratí čas tím, že se pokusí alespoň něco vysvětlit nebo jestli rovnou odejde a nechá je tu, ať si z toho závěr vytvoří sami. Mohli, by si o něm vytvořil nějaký hodně špatný obraz. Nechce je ztratit. Znovu už ne! Snape, ovšem kvůli němu zemře… "Ron s Hermionou to pochopí." Pomyslel si a rozešel se ke dveřím.
Nebelvírští studenti se nahrnuli ke dveřím a zabránili mu v odchodu.
"Rone, Hermiono." Zoufale je oslovil a nevěděl, co víc říct. "Accio hůlky." Zamumlal a šest hůlek mu vletělo do ruky. Beze slova podal Ronovi a Hermioně jejich hůlky a sám si vzal tu svou, zbylé položil na stolek vedle křesla. "Já… Moc se vám omlouvám, že jsem vám lhal." Rozpačitě si promnul ruce a sledoval reakci. "Ale já musím jít zachránit Snapea."
"Nejdříve nám to vysvětli." Promluvila si Mia. "Já nevím, co si mám myslet." Pípla a sklopila pohled k zemi. "Přijde mi to neuvěřitelné."
Chlapec, který zůstal naživu je pozoroval se zoufalým pohledem. "Já vím, ale musíte mi důvěřovat. Jsem to pořád já, jen jsem toho zažil víc." Usmál se. "Já… Já… Pustíte mě?" Ukázal za jejich záda na dveře. "Nemůžu nechat zemřít dalšího člověka. Už jsem ztratil moc."
"Harry." Zalknul se Weasley. "Já půjdu s tebou. Nenechám tě jít samotného."
"Já taky půjdu s tebou." Přidala se Grangerová.
Dveře se otevřely a dovnitř vpadli, Nevile, Lenka a Ginny. "My jdeme taky." Vyhrkli sborově.
"NE!" Vykřikl nahlas mladík s uhlově černými vlasy, až dívky nadskočili. "To nedopustím. Už jednou jsem vás nechal vystavit nebezpečí v minulosti při podobné situaci a málem vás to všechny zabilo a to to ani nebylo tak nebezpečné." Zamítavě kroutil hlavou.
"My tě tam samotného nepustíme, i když vlastně nevíme, co tam chceš ani kam chce dělat." Vyzývavě zvedla obočí Ginny.
"Pustíte." Zasmál se mladík se smaragdovýma očima.
"Ne nepustíme. Ginny má pravdu. Nenecháme tě jít. Mohlo by se ti něco stát. Zabrání ti v tom třeba i násilím." Vyhrožoval Nevila a na důkaz svých slov si vytáhl hůlku.
"Nevíte, co všechno umím." Namítal Vyvolený. "Dokážu se o sebe postarat. Na rozdíl od vás mám alespoň nějaký výcvik a dokážu se bránit… Vy… Vy jste jen děti." Nevědomky si proti sobě upevnil ještě větší odboj.
"My jsme děti? Co jsi v tom případě ty? Jsi mladší než já." Poukázal zrzek. "Navíc jdeme s tebou, ať se ti to líbí nebo ne." A ještě pevněji se postavil před dveře.
Harry zavřel oči. Takhle to nepůjde. Dokázal by je nejspíše odzbrojit, ale mohl by jim ublížit a to by si nikdy v životě neodpustil, navíc by se z toho dřív nebo později vysvobodili a šli by za ním. Povzdechl si. "Dobrá." Rezolutně souhlasil. "Půjdete se mnou, ovšem budete mě na slovo poslouchat a ještě předtím informujeme Řád."
"Řád?" Nechápal Nevile.
"Ano." Přisvědčil Potter a nevšímal si Hermionina varovného pohledu. Sám dobře ví, komu může důvěřovat a jak rozdělovat úkoly. Vždyť několik dní vedl řád před poslední bitvou. "Fénixův řád. Skupinu lidí bojující proti Voldemortovi." Vysvětloval.
"To si neměl říkat, Harry." Povzdechla si hnědovláska.
"Měl. Stejně bude v Řádu, tak to ničemu nevadí." Zašveholil a prodral se ke krbu. "Půjdeme na hlavní štáb." Oznámil. Nabral si hrst letaxu a zastavil se. Pětice studentů na něj nevěřícně zírala s překvapenými pohledami. "Stalo se něco?" Zeptal se do ticha.
Pětice se po sobě podívala a znovu upřela pohled na Harrym.
"My jen, že je to zvláštní. Vůbec nic z toho, co říkáš, nechápeme až na pár výjimek." Trochu roztřeseně přiznala Grangerová.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 plaminek plaminek | E-mail | 10. listopadu 2007 v 17:49 | Reagovat

juchuu venovany i me :D ted pisu koment po dlouhy dobe protoze jsem nemel kompik ....goood kapca

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama