11. kapitola - Téměř dokonalý zločin (1. část)

3. října 2007 v 17:32 | Aileen |  Harry Potter a les Stínů
Přidávám kapitolu. Po dlouhé době. Vím, že jsem ji slíbila hned druhý den, ale nestihla jsem ji napsat, protože jsme malovali a já se nedostala k počítači. Tahle kapitola byla původně o délce zhruba 11 stran, ale pak jsem si uvědomila, že je moc dlouhá a rozdělila ji na dvě samostatné kapitoly. První kapitolu (lépe řečeno první část původní kapitoly) přidám dnes a až budu mít svou náladu, tak přidám i zbytek do té doby komentujte a třeba kapitola přibude brzy. A pokud si někdo stěžuje na kapitolu běžte si stěžovat Miss. Já jsem ji chtěla celou přepsat, ovšem ona řekla, že by pak nepřekládala. Tudíž jestli se vám něco nebude líbit, tak za Mission :-)
PS: Kapitola není opravená a opravovat ji nebudu. Začněte si zvyka na chyby... A tuhle kapitolu musím věnovat své milé kamarádce MISS

11. kapitola - Téměř dokonalý zločin
Mladík s uhlově černými vlasy se s rozšířenými zorničkami probudil a zhluboka dýchal. Tahle vize se Snapem ho zranila víc, než jiné. Nikdy jindy by si to nepřipustil, ale bylo mu líto svého profesora. Tu bolest nepřál nikomu. Ani nikomu jako je Snape. Zhluboka si oddechl ve snaze zahnat nutkání jít ke kabinetu profesora lektvarů a klepáním se domáhat dovnitř. Snape by stejně nebyl schopný otevřít a navíc bude jistě dávat hlášení Brumbálovi. "Bude v pořádku." Uklidňoval se ke svému zděšení. Proč se uklidňuje o bezpečí toho 'netopýra'? Zatřepal hlavou a pokusil se znovu usnout…
Celý zbytek týdne proběhl neuvěřitelně rychle. Většinu hodin jim učitelé dokola opakovali, že by neměli zapomenout, že příští rok skládají zkoušky O.V.C.E. a je důležité se učit, již tento rok. Navíc. Hodiny soubojů měli začít až od příštího týdne. Naštěstí zatím opakovali, i když i to některým dělalo velké problémy. Učitelé je pomalu, ale jistě zavalovali učením, avšak Harry jakoby to ani nevnímal. Myslí byl pořád u své vize, kterou měl v pondělí. Neustále mu hlavou bloumali myšlenky na ten lektvar. Nikomu se o svých vizích nezmínil. Všichni by ho poslali za Brumbálem a ten by mu akorát připomínal důležitost nitrobrany a to rozhodně nepotřeboval.
"Prodition securis." Mumlal si pro sebe mladík s uhlově černými vlasy, když odcházel z hodiny přemisťování. Vůbec nedával pozor, ovšem bylo mu to jedno. Něco si o přemisťování přečetl v Knize mrtvých. Vlastně on poslední dobou četl pouze Knihu mrtvých a ještě knihy o lektvarech, kde se snažil najít lektvar, jenž chce Voldemort po Snapeovi. Uvažoval, jestli se nemá zeptat Hermiony, jenže ta by se ptala na, co to potřebuje a to by zhatilo jeho plány. Navíc měl skoro celou knihovnu prohledanou. Chybělo mu jen oddělení s omezeným přístupem. Na tváři se mu objevil šibalský úsměv. Voldemort by po Snapeovi určitě nechtěl nějaký odvárek z heřmánku. Bude to zajisté nějaký zakázaný lektvar. Mohl by zajít za Brumbálem a poprosit ho o povolení ke vstupu do oddělení s omezeným přístupem, ovšem těžko by mu vysvětloval své důvody a McGonagalová je ztracený případ sám o sobě. "Postup v takovýchto případech je jasný." Pomyslel si s ďábelským úsměvem na rtech.
"Harry? Co se děje?" Vyptávala se starostlivě Hermiona, při vstupu do Velké síně. "Najednou ses začal tvářit, tak… divně."
"Nic." Zamumlal a na tváři mu zůstal onen ďábelský úsměv. "Jen mě něco napadlo." Mávl rukou a posadil se ke stolu. Dneska měli pouze jednu úvodní hodinu přemisťování.
"Takže, co všechno budu potřebovat? - A na co? - No na akci oddělení s omezeným přístupem? - Jakouže akci? - Na tu, jak se chystám vloupat do knihovny s omezeným přístupem. - Jo aha… A kdy jsi tu akci vymyslel? - Před chvílí… Takže, co všechno budeme potřebovat? - Rozhodně neviditelný plášť. - To je myslím jasné. - Ty ses ptal, co budeme potřebovat - Ale tím jsem myslel něco, co jsem zapomněl. - No tak Pobertův plánek. - Na to bych nezapomněl. - Jasně… No, tak v tom případě alibi. - Alibi? Na co? Vždyť půjdeme v noci a ne ve dne. - Co když tě někdo bude hledat? - To mě nenapadlo… - Tak vidíš. Ale na alibi je potřeba další osoba. Někdo, kdo tě bude krýt. - A koho máš na mysli? - Ginny… - To by možná šlo. - Šlo by to určitě." Dohadoval se sám se sebou.
"Harry? Vnímáš mě?" Mávala mu před očima Ginny rukou.
"Jo jasně." Nepřítomně odvětil. "Neviděla jsi někde Ginny?" Zeptal se.
"Ale já jsem tady." Ozvala se znovu zrzka.
Vyvolený překvapeně zamrkal a otočil se na pravou stranu, kde vedle něj seděla zaražená Weasleyová s otázkou v očích. "Promiň. Byl jsem trochu mimo." Zamumlal.
"Už jsem si všimla." Usmála se hnědooká dívka.
"Um… Ginny?" Nejistě se podíval kolem sebe, jestli ho někdo nepozoruje. "Pomohla bys mi s alibi?" Zašeptal ji do ucha a lehce ji políbil na tvář.
Mladá Weasleyová vyprskla dýňovou šťávu na své bratra obědvajícího naproti ní. Ten věnoval dvojici naprosto znechucený pohled. "A jak to myslíš s alibi? Ty se někam chystáš, abys porušil řád, a mě k tomu nepozveš?" Ptala se dotčeně Ginny.
"No víš… Ono je to trochu složitější. Já potřebuju do knihovny pro knížku, ale nikdo mě nesmí vidět, a proto to chci udělav v noci, ovšem potřebuju někoho, kdo mi poskytne alibi." Mluvil tichým a přesto zřetelným hlasem Harry.
Zrzka mu věnovala jeden pohled ve stylu. "To myslíš, že ti to věřím?" Po několika dlouhých sekundách nakonec přikývla v souhlasu.
"Díky" Řekl o něco lehčím hlasem Vyvolený. "Bude to v noci ze soboty na neděli." Usmál se a s tichou omluvou opustil Velkou síň, aniž by se dotkl oběda.
Zamyšleně kráčel tichými chodbami. Potřeboval si ještě jednou ujasnit, co všechno bude potřeba. Kdyby tu byl Ron s Hermionou, bylo by to o něco jednoduší. "Když je člověk sám je všechno těžší." Napadlo ho a nevnímal své okolí. S těmahle tajemství si připadal jako ulhaný Zmijozel. "Taktický Zmijozel." Opravil se v duchu. Ta myšlenka mu z nějakého důvodu nepřišla znechucující. Zmijozel nemusí být za každou cenu zlý. "Voldemort a smrtijeda jsou zlý." Připomněl si. Vůbec nedokázal pochopit chod svých myšlenek. Jednu chvíli ho to táhne ke Zmijozelu a v druhé by všechny Zmijozeli zabil.
Nepozorovaně zapadl do jedné nepoužívané učebny nedaleko sklepení. Chtěl mít chvilku klidu sám pro sebe. Ještě neměl čas si uvědomit veškeré skutečnosti. Vždyť on je určen dvěma věštbami a spoustou jiných věcí. Ještě před svým narozením byl určen jako soupeř pro Voldemorta. Bezmyšlenkovitě usedl do jedné lavice a položil si hlavu na desku stolu. Z přemýšlení a vzpomínání na události posledního měsíce ho neuvěřitelně třeštěla hlava. V hlavě mu na všechny vzpomínky vířila jedna jediná otázka obsahující prosté slovíčko. "Proč?" Nechápal to. Co je na něm výjimečného? Je student jako každý jiný. V ničem pořádně nevyniká a ani nemá zázračnou moc. Je sice pravda, že se mu podařilo vykouzlit patrona ve třinácti a má hadí jazyk, ale kdyby se kdokoliv jiný vyskytl v podobné situaci, tak by se mu to zajisté taky povedlo. "Proč tu není Sirius?" Zalknul se. Moc mu chyběl. Byl poslední člověk, v něhož věřil. Jeho přátelé nejsou nespolehlivý, přesto se jim nedalo se vším svěřit. Hrozně rád by si s někým o tom všem promluvil, ovšem nemá s kým. Nepřítomně si začal hrát s lemem hábitu.
Dveře do učebny se otevřeli. Stočil pohled, aby se podíval, kdo sem přišel. Ve dveřích stála dívka se zrzavými vlasy a jiskřičkami štěstí v očích. "Tady jsi." Vykřikla nadšeně a přisedla si vedle chlapce. "Proč tu sedíš sám?" Vyptávala se a nadšení z ní přímo sršelo.
Vyvolený se usmál smutným úsměvem. Tohle na Ginny miloval. Ty její jiskry v očích. "Chtěl jsem přemýšlet." Odvětil klidně. "Poslední dobou je toho na mě hrozně moc."
Mladá Weasleyová se povzbudivě usmála a objala ho. "Já vím, že je toho na tebe moc. Proč si neodpočineš a nenecháš tu knihovnu na jindy. Na nějakou dobu zapomeneme na veškeré problémy. Souhlasíš? Alespoň na čtrnáct dní."
Mladík s havraními vlasy ji zamyšleně pozoroval. V hlavě si zvažoval pro a proti. "Tak dobrá. Čtrnáct dní se busu věnovat jen a jen tobě." Pousmál se i on.
"Slib mi to." Naléhala.
"Slibuju."
"Jupí!" Vykřikla Ginny. "No, a jelikož je před námi víkend navrhuju si jít zalétat na košťatech. Chtěla bych se tenhle rok stát nejlepší střelkyní na škole a k tomu je potřeba trénink od odborníka."
"Hmm." Protáhl Harry. "Popřemýšlím o tom… No tak dobrá. Pomůžu ti, když už s tebou chodím. Jsem netušil, že je to taková dřina mít děvče."
"Hej! To je urážka na cti." Protestovala zrzka a začala chlapce pře sebou lechtat…
Létání na koštěti Harrymu zvedlo náladu. S Ginny blbli na košťatech a dokonce se přidal i Ron, Colin a Seamus s Deanem. Hráli společně na dva týmy proti sobě. Vždy jeden chytač, střelec a odrážec. Rankám nebyli potřeba, jelikož se jen málokdy stalo, že by se někdo dostal k bráně víc jak na deset metrů. První družstvo se skládalo z Ginny, Harryho a Deana, zatímco druhé družstvo se skládalo z Colina, Rona a Seamuse. Harrymu se podařilo chytit zlatounku už za pět minut a tím jeho tým vyhrál, což se nelíbilo Ronovi a protestoval. Nakonec to skončilo tak, že zápas opakovali a Harry musel hrát na postu odrážeče a Dean jako chytač proti Colinovi z protějšího týmu. Z koštěte slezli až k večeru, kdy je přemohl hlad, a museli jít na večeři, jinak by se dneska večer nenajedli.
"Nevíš, kdo je kapitánem našeho družstva? Měli bychom udělat konkurz na volná místa. Nemáme odrážeče." Napadlo Rona při vstupu do Velké síně.
"Nevím." Pokrčil rameny Vyvolený. "Zeptám se po večeři McGonagalové." Dodál a posadil se za Nebelvírský stůl vedle Hermiony.
"Kde jste byli?" Vyptávala se hnědovláska během večeře.
"Létali jsme na košťatech." Nadšeně odvětila Ginny. "Harrymu se povedlo chytit zlatounku za pět minut! A to se podle mě ani nesnažil."
"To byla náhoda." Namítal chlapec, který zůstal naživu. Podíval se k učitelskému sboru na McGonagalovou. Ta právě dojídala a pomalu se zvedala k odchodu. "No nic. Já se jdu zeptat té McGonagalové na toho kapitána." Řekl Weasleymu a nenápadně odešel od stolu ve směru odchodu profesorky přeměňování.
Minerva někam pospíchala a Harry za ní pomalu z uctivé vzdálenosti kráčel. Chtěl počkat, až profesorka dojde ke svému kabinetu a teprve potom se jí zeptat. Nechtěl, aby to vypadalo, jakoby se ji snažil sledovat. K jeho překvapení McGonagalová zamířila do sklepení. Jedna část rozumu mu našeptávala nesledovat McGonagalovou a dodržet slib, co dal Ginny a dát si pauzu od veškerého sledování, pátrání a hlavně přemýšlení nad problémy. Neodolal své zvědavosti a sledoval ji. Profesorka přeměňování si to namířila ke kabinetu profesora Snapea. "Snapea vlastně ani celý den neviděl." Uvědomil si a jeho zvědavost ještě vzrostla.
Minerva zaklepala na dveře kabinetu a bez vyzvání vstoupila. Dveře za sebou pouze přivřela. Harry ignoroval svůj rozum a postavil se hned za dveře a škvírou mezi dveřmi pozoroval dění v místnosti. Profesorka McGonagalová se zastavila kousek ode dveří. Snape se krčil nad kotlíkem a divoce v něm míchal prapodivně vypadající lektvar.
"Co tu chceš, Minervo." Zavrčel naštvaně Severus, aniž by pozvedl pohled od kotlíku a dál míchal obsah a prstem přejížděl po textu v knize. "Jak vidíš, tak právě nemám čas na vybavování."
"Severusi, posílá mě Albus. Mám se zeptat, jak jsi daleko s tím lektvarem pro ty, víš koho." Odvětila. Harry na ni neviděl, ale bylo mu naprosto jasně, že McGonagalová starostlivě shlížela na profesora lektvarů.
Snape něco zavrčel v odpovědi.
"Severusi, já si myslím-" Začala Minerva starostlivým hlasem.
"Minervo, prosím tě. Dokážu se o sebe postarat." Skočil jí do řeči a neustále hleděl do kotlíku.
"Ale co Harry. Co by na to řekl on." Přešla do útoku.
Tentokrát byl nucen muž s černými vlasy zvednout hlavu. "Albus ti to řekl." Oznámil naprosto ledovým hlasem.
McGonagalová zkřížila ruce na prsou. "Samozřejmě mi to řekl. Jsem ředitelkou jeho koleje."
Odmlčela se. "Myslím si, že by to měl Harry vědět. Týká se ho t víc než mě a Albuse. Měl bys mu to říct."
"Pan Potter je mi v tuto chvíli ukradený. Má své povinnosti vůči kouzelnickému světu a TATO informace by ho pouze rozptylovala." Zasyčel Severus a vrátil se ke svému kotlíku a tím naznačil. Téma je u konce.
"Severusi. Stejně si myslím…" Trvala na svém Minerva.
"Do mého osobního života ti nic není, Minervo. Tak buď tak laskava a nepleť se do něj." Vykřikl naštvaně Snape a jeho ledová maska nevyzařovala nic jiného než vztek. "A teď, když jsme si to ujasnili, bych rád pokračoval."
Profesorka přeměňování sebou při tom tónu hlasu mírně cukla. "Dobrá. Nashle Severusi." Rozloučila se a zamířila ke dveřím.
Mladík s jizvou na čele stojící u dveří se vytrhl ze zamyšlení a schoval se za nejbližší brnění a ve stínu čekal, než kolem projde postava profesorky. Ta nevnímajíc okolí prošla kolem a zmizela v nedaleké chodbě. Harry si mohutně oddychl, kdyby věděla o jeho "pozorovacím talentu"… Raději nemyslel, co by se stalo. Spíše ho zaujmul ten rozhovor.
"Co by mi měl Snape říct? Vždyť mě nenávidí a cokoliv hnusného by proti mně použil. - Třeba to měla být pochavala nebo nějaká věc se kterou se tě nedá znemožnit. - Je to možné. Ale… - Brzdi hochu. Co jsi slíbil Ginny. - Já ji něco slíbil? - No… Řekl jsi, že se nebudeš do ničeho pouštět a budeš se jí věnovat. - No jo. Tohle. Dobře, tak na to zapomínám, co jsem právě viděl a slyšel, se nikdy nestalo."
Jak nejtišeji mohl, se vyplížil ze sklepení a zamířil rovnou do společenské místnosti, kde k jeho smůle seděli jeho přátelé.
"Harry, tak co říkala McGonagalová?" Vyptával se zrzek sedící v křesle naproti krbu.
"A sakra." Zanadával si v duchu chlapec se smaragdově zelenýma očima. "No nic. Někam mi zmizela a já ji nemohl najít." Zalhal přesvědčivě a sedl si vedle Ginny. "Zahrajeme si šachy?" Navrhl s úsměvem.
Dva týdny odpočinku, jak si je nazval, uběhly neuvěřitelně rychle. Na většině hodin se učili novou látku nebo opakovali z minulých let. Na soubojích probírali zatím, jen teorii magický soubojů a základní postavení. V lektvarech se Harrymu tento rok vedly všechny lektvary. K nelibosti Snapea a pobavení Nebelvíru uměl odpovědi na většinu otázek a to vše díky nitrobraně - Snape ho neznervózňoval svým pochodem kolem, protože si Harry postavil obranu mysli a díky Knize mrtvých - konečně pochopil princip lektvarů, s nímž zápasil celých pět let. Hodiny nitrobrany pokračovali po celou dobu ve stejném duchu. Harry potichu přišel, Snape ho zkritizoval a zadal mu úkoly na procvičování, zkusili nitrobranu v praxi, přičemž se několikrát povedlo chlapci ustát Snapeův útok a nakonec Harry odešel s useknutým kouskem sebevědomí. Většinu volného času trávil psaním úkolů, létáním na koštěti (McGonagalová si ho hned druhý den jeho dvoutýdenního odpočinku zavolala a oznámila mu, že je kapinek Nebelvírského týmu.), povídáním s Ginny nebo si četl v knihách. Dokonce si našel čas i na procvičování zvěrimágství s Ronem a Hermionou. Ron se měnil v psa a Hermiona v kočku.
Problémy kouzelnického světa a drby Denního věštce šli mimo jeho osobu. Byl tu první den školy po jeho odpočinku. Pondělí. Nesnášel pondělí, kvůli všem těm předmětům, co jim dali na jediný den.
"Mně se nechce vstávat." Prohlásil v sedm hodin ráno Harry ležící ve vyhřáté posteli Nebelvírské věže k Ronovi skákajícímu po místnosti s jednou nohavicí na hlavě a druhou navlečenou na ruce.
Zrzek se zastavil a s rudými tvářemi od vypětí si sundal nohavici z hlavy. "Mě se zas nechce oblíkat. Vůbec mi to nejde." Stěžoval si taky a odhodil kalhoty do kouta pokoje.
"Vykašlem se dneska na školu?" Navrhl mladík s uhlově černými vlasy a přitáhl si peřinu blíže k bradě.
"Hermiona nás za to zabije a ještě poškrábe drápy. Taky nechápu, jak se jí to povedlo, tak brzo. Takhle má ke mně neustále připomínky, jak mi to zvěromágství nejde a přitom se mi to skoro povedlo." Posteskl si Weasley a hodil sebou na postel.
"Je šikovná." Podotkl Vyvolený a okopal ze sebe peřinu. "Rozhodl jsem se vstát. Vzpomněl jsem si, že musím ještě něco Ginny říct tedy vlastně jenom připomenout."
"A co?" Zpozorněl hnědooký chlapec.
"Ale nic." Mávl rukou Potter a hledal pod postelí kalhoty, které tam včera "uklidil". Když byl konečně po urputném hledání věcí oblečený s taškou v rukou a stál před učebnou obrany proti černé magii, oddychl si. Dnešní ráno bylo trochu chaotické. Nic nemohl najít a navíc si ani málem nestihl Ginny připomenout, aby se mu dneska postarala o alibi. Tajný výlet do knihovny, kvůli lektvaru plánoval na dnešek. Odkládal to celých čtrnáct dní plus dva dny víkendu k tomu a to je velký hřích. Ale byl konečně pořádně odpočatý a bez stresu, který na něj během rána postupně začínal padat. Uvědomoval si neuváženost svých rozhodnutí o odpočinku. Co když kvůli němu zemřeli další lidé.
Zahnal myšlenky a s nepřítomným výrazem vstoupil do učebny a usadil se v první lavici vedle Rona zírajícího na Hermionu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 steelly steelly | E-mail | 22. dubna 2008 v 15:36 | Reagovat

máš to hezký,možná že bys něla psát delší kapitoly

2 Lil Lil | 16. září 2008 v 19:22 | Reagovat

Jo podle mne je to taky naprosto skvela povidka a taky kapca a vazne by me zajimalo jestli a kdy bude dalsi kapca. =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama