14. kapitola – Školní tresty

10. září 2007 v 20:51 | Aileen |  Cesty času
Skoro po týdnu přidávám kapitolu... Teď jsem uvažovala jestli mám napsat k tomuhle další kapitolu nebo raději k lesu Stínů. Nějak se nemůžu sama se sebou dohodnout... Tak se rozhodněte vy. K čemu chete kapitolu prosím napište do komentářů... Je trochu kratší, no snad to zas tak moc nevadí. Musela jsem to takhle ukončit jinak by to bylo na 10 stran - odhadem....
PS: Omlouvám se za zpoždení při přidávání téhle kapitoly a ještě za chyby v ní,a le to je u mě na dením pořádku ty chyby...
PSS: Tuhle kapitolu věnuju Sary...

14. kapitola - Školní tresty
"Pane Pottere." Zastavila profesorka McGonagalová mladíka na cestě k ložnicím. Ten se neochotně otočil čelem k profesorce přeměňování.
"Ano, paní profesorko?" Zeptal se zdvořile a přistoupil k ní blíže.
McGonagalová se zachmuřila. "Je pravda, že vám profesor Snape zadal dnes další trest?" Vyptávala se. Mia hodila po Harrym nehezký pohled a poslouchala dál jeho rozhovor s profesorkou.
"Ano je."
"Pane Pottere. Víte, že zřejmě trhnete rekord v trestech, který vytvořil váš otec? Ten měl ve vašem věku o dva dny trestu méně." Vyčítala mu. "Měl by jste si dávat pozor,co říkáte. Jinak budete mít tresty do konce školního roku." Přísně se mu podívala do očí. "A odebírám Nebelvíru 20 bodů za vaše směšné chování, při kterém dostáváte tresty. Snad vás to naučí si dávat pozor." Dodala. Beze slova odešla pryč ze společenské místnosti.
Chlapec s uhlově černými vlasy se konečně vydal do postele…
Boj probíhal tvrdě. Dobro i zlo na tom se silami bylo stejně. Díky první chybě smrtijedů při vběhnutí do brány se síly vyrovnali. Každý měl soupeře. Harry již bojoval nějakou tu dobu, Voldemorta nikde nezahlédl a to jej trochu znervózňovalo. Zrovna přemýšlel, že by se s Ginny na chvíli stáhl. Zaslechl za svými zády jemu dobře známí hlas vyslat kletbu. "Avada Kedavra!". Se strachem v očích na koho byla kletba namířena se otočil. Pohlédl naposledy do zamilovaných očí zrzavé dívky. Zelený paprsek našel cíl. Trefil hnědookou dívku do zad. Nestihla se bránit. "Néééééé!" Vykřikl zoufale chlapec s jizvou na čele a klekl si k dívce. V očích se mu zračila bolest a zlost. Napřímil se a pohlédl do očí Pánu zla. "To jsi neměl dělat. Ty jeden zbabělče." Promluvil v hadím jazyce k Voldemortovi a vyslal na něj kouzlo. Vytvořila se kolem nich síť energie. Vysílali po sobě jedno kouzlo za druhým. "Mdloby na vás." Použil z ničeho nic Harry kouzlo naprosto triviální oproti těm, co na sebe doposud posílali. Temný pán nestihl zareagovat a kouzlo do něj narazilo plnou silou. Potter namířil hůlku na srdce protivníka. "Avada K…" Nedokázal to říct ani po tom, co mu zabil Ginny. Svázal Toma provazem a přiklekl mrtvému tělu dívky s ryšavými vlasy…
Černovlasí chlapec se s výkřikem probudil. Zhluboka dýchal, jakoby odběhl dlouhý maratón bez konce v dohledu. Zničeně lehl zpátky do postele a zaposlouchal se do klidného oddechování svých spolužáku. "Dobře, že jsem je nevzbudil." Pomyslel si. Zavřel oči ve snaze zahnat obraz poslední noční můry.Proč se mu najednou začal zdát sen, který se mu nikdy předtím jako noční můra nezdál? Proč? Nikdy předtím si ani neuvědomil, jak moc je ta vzpomínka bolestivá. Vždy pokládal za nejhorší vzpomínku Siriusovu smrt, ovšem za to z části mohl Voldemortův vliv na jeho mysl. Dnes měl nitrobranu po celou noc, takže to byla noční můra vyprovokovaná jím samotným a i přes nitrobranu ji vidět! Tohle nechápal. Kdykoliv předtím, když použil nitrobranu nic se mu nezdálo a teď… Možná měl v něčem Snape pravdu. Opravdu zřejmě nemá osvojené všechny vlastnosti a umění, co se naučil v šestém ročníku. Měl by trénovat. Vzdychl a neochotně se zvedl z postele. Dnes by neusnul za žádných okolností. Tiše se oblékl a s taškou plnou učebnic seběhl do společenské místnosti. "Nikde nikdo." Ušklíbl se. Posadil se do nejbližšího křesla a otevřel knihu lektvarů, které měli první hodinu. Deset minut listoval bezcílně knihou a nemohl najít něco, co by nečetl nebo neuměl. Naštvaně odhodil knihu zpět do tašky a pokračoval přeměňováním. Ten samí případ. Tímto postupem prolistoval všechny knihy a to i dějiny a ke svému zděšení si uvědomil, že umí naprosto vše. Několik minut si pohrával s myšlenkou navštívit knihovnu. To zamítl jakmile zjistil kolik je hodin. Ve čtyři ráno asi těžko někdo bude v knihovně natož, aby byla otevřená. Mávl hůlkou a zapálil vyhasínající uhlíky v krbu. Po pěti minutách hledění do neurčita, zatřepal hlavou v pokusech zapudit vzpomínky na sen dnešní noci. "Sen? Spíše noční můru." Zaúpěl. Věděl, co ho v takovýchto chvílích dokáže odreagovat. Létání. Nadšený tím nápadem vyběhl do ložnice neuvěřitelnou rychlostí. Zmateně hledal koště po celé místnosti. Nikde nebylo! "Má ho Umbridgerová." Posteskl si a sedl na postel. To ten dnešní den opravdu pěkně začíná. Probudí ho naprosto nová noční můra. Nemůže najít koště, protože mu ho ta babizna zabavila. Co bude následovat? Vytáhl Pobertův plánek z kufru i s neviditelným pláštěm. Když se nemůže projít. Půjde alespoň na procházku po Bradavicích. Mohl by se stavit u jezera nebo si jít popovídat s Uršulou. Uršula! To je vcelku dobrý nápad. Dlouho s ní nemluvil. Přehodil přes sebe plášť a vytratil se do umýváren na třetím poschodí.
"Uršulo?" Vykřikl duchovo jméno do vzduchu a vstoupil do prázdné umývárny se vstupem do tajemné komnaty.
Z jednoho záchodu vystříkla voda následovaná průhlednou postavou dívky v hábitu s brýlemi na očích. Dívka se zvědavě podívala na chlapce před sebou. "Ty jsi si vzpomněl, Harry!" Zavýskla a slétla blíže k chlapci do víšky jeho očí.
"Ahoj Uršulo." Pozdravil a posadil se k jedné stěně a opřel se.
Duch dívky ho následoval a slétl hned vedle něho. "Copak by jsi potřeboval, Harry?" Usmála se a zamrkala provokativně očima.
Vyvolený si vzdychl. "Přišel jsem si popovídat. Nevím, komu mám důvěřovat a bojím se, abych je neztratil." Zašeptal.
"Koho nechceš ztratit?" Zmateně se vyptávala.
"Kamarády. Rona, Hermionu, Ginny, Snapea-" Opravdu to řekl. On řekl Snapea!
Uršula vedle něj popotáhla slzy. "Já vím jaké to je všechny ztratit. Nikdo se semnou nebaví a ti, co se bavili jsou už mrtví nebo žijí někde daleko."
Chlapec s jizvou na čele se smutně usmál. "Jsme si docela podobní. Ty jsi ztratila přátele a já taky. Já je znovu našel, ale nedokážu se k nim chovat jako předtím. Bojím se na ně vázat. Zemřou a já je znovu ztratím. To bych už nepřežil."
"Ty už jsi je ztratil?" Ptala se dál zaujatá Uršula. Za posledních padesát let se s ní nikdo takhle upřímně nebavil.
"Dá se to tak říct." Zamumlal.
Místností se rozlehlo ticho.
"Kdy naposledy jsi pořádně mluvil s přáteli?" Dotázala se mrtvá dívka.
Zamyslel se. "Asi před měsícem nebo dvěma. Vlastně před rokem." Sklopil pohled mladík s havraními vlasy.
"Tak dlouho?" Zalapala po dechu Uršula. "Ale vždyť jsem tě s nimi viděla mluvit před nedávnem. A vypadalo to plně upřímně."
"TY MĚ SLEDUJEŠ!" Zakřičel přehnaně rychle Potter bez uvážení a vystřelil na nohy. Při pohledu na vyděšeného ducha se o něco uklidnil. "Promiň. Já nechtěl. Nemyslel jsem to tak…" Sklonil hlavu a padl znovu na zem.
"To je v pořádku, Harry." Dotkla se chlapcova ramene studená, neviditelná ruka. Neodtáhl se ani neotřásl. Jen zůstal nehnutě sedět.
"Ne není to v pořádku. Jediný, kdo mě v tuhle chvíli zná je Snape." Zavrčel si pro sebe.
"Snape? Ten učitel lektvarů?" Vyjekla Uršula a přeletěla před Harryho, aby se mu dívala do očí.
"Ty snad znáš jiného Snapea?! Copak já bych jiného mohl znát." Zavrčel sarkasticky mladík s uhlově černými vlasy. Nedaleko dveří se mihl černý plášť a postava v něm oděná se zvědavě skryla ve stínu, aby ji nebylo vidět ani nejbystřejším okem.
"Neee." Popotáhla plačlivě dívka. "A… A proč ti na něm záleží?" Přisunula se blíž.
"Já…" Zasekl se Harry.
"Proč mi ne něm záleží? Proč? Vždyť je to jenom Snape, co ho nesnáší a nemůže ho vystát. Proč mu na něm tolik záleží? Snape mu dělá naschvály… On ho nesnáší, ale na té ošetřovně v minulosti…" Přemýšlel.
"Asi ho pokládám za někoho, kdo je pro mě autoritou. Jediný se ke mně nechoval jako k Vyvolenému chlapci, nýbrž jako k normálnímu školákovi. No, občas trochu k nenormálnímu s těma jeho poznámkami." Ušklíbl se. "Za tu dobu…" Zastavil se. Uršula nemůže vědět o jeho výcviku. Nějak to snad pochopí. Hlavně, že to někomu řekne. Ronovi, Hermioně ani Ginny nemůže a Snape? Ten nepřipadá v úvahu. V jednom kuse by trousil ironické poznámky.
"Co?" Popohnala ho Uršula a lehce si hrála s jeho vlasy.
Chlapec, který zůstal naživu si přehnané pozornosti ducha o jeho vlasy nevšímal. "Asi ho beru jako tátu, kterého jsem nikdy neměl… I když se k němu někdy tak nechovám. Prostě mi tak přijde…" Zašeptal neochotně. Postava stojící ve stínu sebou při těch slovech mihla až se její plášť objevil mimo stín. Nikdo si naštěstí ničeho nevšiml. A Severus Snape, mistr lektvarů mohl dál poslouchat názor svého studenta. Vlastně ho za studenta ani nepovažoval. Cítil to stejně jako Harry. Zase řekl Harry. Poslední dobou mu v duchu jinak ani neřekne. Přestal uvažovat a upřel svou pozornost zpět k dvě osobám.
Duch dívky si přestal hrát s mladíkovými vlasy a ohromením se zakuckala vlastními slovy. "Tátu?" Nevěřila. "Vždyť on tě nesnáší! Tedy z toho, co jsem vyslechla na záchodech." Dodala.
Slyšet ta slova nahlas bylo ještě horší než si je říkat v duchu. Trochu ho to zklamalo. Měl s tím počítat. "Asi mě opravdu nesnáší." Vzdychl zmoženě. "Asi bych měl jít." Zvedl se ze země na nohy.
"Přijdeš ještě někdy, Harry?" Usmál se duch a přilétl k chlapci se smaragdovýma očima.
"Um… Možná." Zahlaholil nejistě v odpovědi. "Přijdu." Přislíbil nakonec. Sebral ze země plášť a bez jediné slova odešel směrem k Nebelvírské společenské místnosti.
-----
Severus Snape vyšel ze stínu. Ten rozhovor, co vyslechl mu dal podmět k přemýšlení. Podíval se po dívčích záchodech. U stěny, kde se Harry zůstal ležet osamocený Pobertův plánek. A otevřený. Usmál se Snape. Sebral nepozorovaně plánek a vytratil se do svého kabinetu. Časem ho vrátí. Nyní ho trochu využije…
-----
Harry se zastavil až u svého kufru a se zděšením si uvědomil, že zapomněl Pobertův plánek v umývárnách. 7:30. Tiše zaklel. Jak mohl mluvit, tak dlouho s Uršulou. Odhodil plášť do kufru a běžel do třetího poschodí. Cestou potkal několik studentů, kteří na něj shlíželi s opovržením v očích. Zmateně zamrkal a nechal to být. V pátém ročníku se všichni chovali naprosto nemožně.
"Uršulo!" Zavolal na umývárnu, když nemohl nikde plánek najít. Z první kabinky vystřelil duch.
"Copak Harry? Přišel jsi si zase popovídat?" Zachichotala se.
"Ne." Zasyčel netrpělivě Vyvolený. "Neviděla jsi tu někde takový starý kus pergamenu?"
"Ne. Nikde jsem nic neviděla." Prohlásila a zvedla nos.
Zoufale zaúpěl. Tohle se mohlo stát jenom jemu! Kdo by šel do těhlech umýváren! Vždyť sem nikdo nechodí! Se sklopenou hlavou a odevzdaným výrazem ve tváři si došel pro věci a rovnou do učebny lektvarů. Snídani by těžko stihl.
"Harry!" Zvolala Hermiona od učebny lektvarů a mávala mu na celou chodbu.
"Ahoj." Zamumlal Potter a postavil se vedle Rona a Hermiony. "Jak jste se vyspali?"
Ron ignoroval jeho otázku a zeptal se sám. "Kde jsi byl? Ráno jsem tě nemohl nikde najít."
"Šel jsem se projít." Zamračil se na své přátele. "A co jste dělali vy?"
Než stačil kdokoliv z nich odpovědět dveře učebny se otevřeli a oni byli nuceni vstoupit do já mi lvové s oblíbeným profesorem lektvarů.
Snape vešel do třídy s obzvlášť dobrou a zároveň zamyšlenou náladou. Beze slova mávl hůlkou k tabuli a objevil se postup lektvaru. "Dnes budete dělat jednoduchý posilují lektvar. Pusťte se do práce." Zasyčel ledovým hlasem na celou třídu a probodl všechny Nebelvírské kromě Harryho vražedným pohledem. Celá třída beze slova pracovala na svém lektvaru. Nikdo se neodvažoval ani pípnout. Harrymu se povedl lektvar jako prvnímu, jelikož ho dělal nejmíň stokrát i se Snapeovýmy úpravami. Sedl si na židli a pozoroval dení ve třídě. Mistr lektvarů přecházel mezi studenty a nahlížel do kotlíků. Sem tam utrousil u Nebelvíru ošklivou poznámku a u Zmijozelu pochválil či poradil. U Harryho kotlíku se zastavil a po obhlédnutí lektvaru naprosto dokonalé barvy, teploty i hustoty pronesl. "Odebírám Nebelvíru deset bodů za to, že jste udělal lektvar jako první." Ohrnul ret. Mladík na židli zatnul pěsti a pouze přikývl. Na tohle byl zvyklý.
Zato Ron odhodlaně bránil svého spolužáka. "Ale vždyť to je dobře! Má ten lektvar správně a první. Nemůžete mu jen tak odebrat body!" Vykřikl a málem vhodil do lektvaru mandragoru, co držel v rukou o něco dřív než by měl.
"Odebírám Nebelvíru dalších 10 bodů za nedovolené promluvení." Ušklíbl se Severus.
Zrzek se nadechoval k dalšímu odseknutí. Zastavil ho hlas jeho kamaráda. "Rone. Nech to být. Nebo dostaneš školní trest. Vždyť je jedno, že odebral body." Zašeptal Vyvolený do ucha svému kamarádovy. Ten s rozhořčeným výrazem přikývl v souhlas a obrátil se zpět k lektvaru. Chlapec, který zůstal naživu se vyzývavě podíval na profesora a znovu si pohodlně sedl, protože musel kvůli svému příteli vstát.
Na Snapeovi tváři se objevil ironický úšklebek. "Uděluji vám, pane Pottere, školní trest na příští tři dny po odpykání vašeho původního trestu." Rozhodl. Musel si s tím chlapcem promluvit a tenhle týden si pro něj na školní tresty vymyslel práci a nechtěl ji rušit. Málo komu by svěřil přípravu lektvarů. Harrymu v tom důvěřoval. Měl i na lektvary talent, když se snažil.
Tohle bylo i na Harryho moc. Snažil se být klidný, ovšem události posledního roku na něj dolehly. Každý má právo se jednou za čas zhroutit z toho tlaku a jeho čas právě nastala a on o tom neměl ani potuchy. Vystřelil do stoje pozorován skoro třídou. "A to zase za co?" Zavrčel ledově a několik studentů sebou cuklo. Takový tón od toho chlapce ještě neslyšeli.
"Za to, že jste radil Weasleymu po tom, co jsem odebral Nebelvíru body za jeho promluvení." Vysvětlil s neskrývanou radostí v hlase.
"Já mu neradil." Přivřel nebezpečně víčka mladík s havraními vlasy.
"Něco jste mu šeptal a rozhodně to nebyla slůvka lásky." Posměšně poznamenal a většina Zmijozelských se smála jeho vtipu.
Vyvolený zatnul ruce v pěst a několik kapek krve vyteklo oděrkami, které si tím způsobil. Cloumal jím vztek na Snapea. Snažil se uklidnit. Vůbec to nešlo. Právě naopak ten smích ho přiváděl k šílenství. "Buď tiše a uklidni se." Napomínal se v duchu. "Snape to tak nemyslel. Pamatuješ, co řekl na ošetřovně." Uklidňoval se. Upomínka na ošetřovnu a Snapeově prohlášení o jeho citech dalo-li se to tak nazvat, ho podnítila v jeho vzteku mnohem víc. Několik lahviček s lektvary prasklo a jejich obsah se rozlétl do všech stran a zázrakem nikoho netrefil. Studenti se se zděšením dívali na chlapce s nachovou jizvou na čele, kolem něhož se tvořil jasný oblak pulzující magie. Jeho oči se mu zamžily i přesto zůstávali jasně zelené.
Harry právě sváděl vnitřní boj sám se sebou. Nedokázal snést pomyšlení na Snapea a jeho zradu! Ano zradu! Nechápal, proč mu to Snape udělal a o to víc se cítil bezmocný a rozzuřený. Tolik si přál být mrtví. Nechtěl, aby ho někdo viděl. Chtěl být sám. Daleko ode všech. Někde, kde ho nikdo nenajde. Byl naštvaný na Snapea. Upřel na něj své oči plné bolesti, smutku, zklamání a zrady.
Magie kolem něj se rozlétla do každého kouta učebny. Profesor lektvarů kouzlem shodil všechny studenty na zem. Veškeré skleněné předměty v místnosti se rozet na miliony kousků. Stoly pokryla jemná vrstva prachu a všechny kotlíky v místnosti se vypařili neznámo kam. Mistr lektvarů se nestačil skrýt k zemi a některé střepy z lahviček ho pořezaly po těle a především tváři.
Mladík se smaragdovýma očima klesl na kolena a z očí mu stekly dvě slzy. Upřeně hleděl před sebe a nevnímal okolí. Několik studentů zvědavě zvedlo hlavu. Lektvarový mistr se postavil před tabuli a ukončil hodinu několika prostými slovy s dostatečným důrazem na slova "pryč" a "hned". Žáci, co nejrychleji opustily učebnu, jen tři studenti Nebelvíru zůstali ve třídě. Zrzavý chlapec s hnědovlasou dívkou mluvící na mladíka s nepřítomným výrazem ve tváři.
"Neslyšeli jste, Grangerová a Weasley. Hodina skončila odejděte pryč." Znaveně oznámil mrazivým hlasem.
"Ale pane. Harry…" Snažila se vymluvit dívka s hnědýma očima.
"O Harryho se postarám já. Běžte!" Zavrčel bývalý smrtijed a nevědomky chlapce oslovil jménem.
Oba se na sebe nepřesvědčivě podívali. Odešli…
Severus Snape zůstal o samotě s Harrym Potterem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wastow wastow | Web | 10. září 2007 v 21:03 | Reagovat

juj! skvělá kapitolka:)) kdy bude další?

2 Vruon Vruon | 10. září 2007 v 21:20 | Reagovat

Ježiši tomu říkám hnusnej konec měla by ses odnaučit takhle to useknout :( jak to má pak člověk vydržet čekat do další kapitolky?? Jinak samozřejmě super :) jen doufám že bude další kapitola brzy :)

3 Blytonka Blytonka | 10. září 2007 v 21:29 | Reagovat

Uau! To bylo skvělý! Jen bude mít chudák Harry co vysvětlovat...takhle se neovládnout...

4 Trili Trili | 10. září 2007 v 21:33 | Reagovat

hustý konec, to čekání na další kapitolu snad nepřežiju :-)

5 Trili Trili | 10. září 2007 v 21:34 | Reagovat

PS: další kapitolu prosím spíše k tomuhle :-)

6 Jistren Jistren | 10. září 2007 v 22:07 | Reagovat

Souhlasím s Trili začíná to být zajímavé :) už aby tu byla další ...

tahle neměla chybu :)

7 Petra Petra | 10. září 2007 v 22:08 | Reagovat

supr kapitolka už, aby byla další. Nemůžu se odčkat, tak si pospěš, ale nechci tě nějak nutit.

8 Jistren Jistren | 10. září 2007 v 22:16 | Reagovat

PS.: Vruone když už sme u přidavání kapitol ... :-) ( nechceš taky nějakou přidat ny ty tvé stránky ? Jsem tam dlouho neviděl nic nového :( ... )

9 Aileen Aileen | E-mail | Web | 11. září 2007 v 7:05 | Reagovat

Jej... Takových komentářů po ránu. Jsem nečekala, že tu bude jediný a teď tohle.... No, každopádně se tedy pokusím dneska napsat kapitolu k téhle povídce. Stajně bych to já sama nevydržela a musela ji napsat. Pak by záleželo na vás, zda-li bych ji uveřejnila :-) Dneska je odpoledka a ještě musím napsat sloh z AJ, takže nevím jestli ji stihnu napsat, ale snad jj. Už mám všechny přihlášky na kroužky npasaný a většinu věcí do školy udělaných (ty dvě seminárky z dějepisu a zeměpisu odklásdám na nejzaší termín napsání k odevzdání)... A samozřejmě všem děkuju za komentáře....

PS: Jj Vruone. Souhlasím s Jistren. Člověk se konečně dokope k tomu, aby si tvé povídky přečetl a ty nepřidávaš :-D

10 Sary Sary | 11. září 2007 v 8:37 | Reagovat

Skvělá kapča, už se nemůžu dočkat další .... Zvlášť ten konec mě napnul :)

11 Saskya Saskya | Web | 11. září 2007 v 14:00 | Reagovat

nádhernáááááá kapitola, to zas bude vysvetlovania, za to že ho oslovil Harry, alebo ani nie?...uvidíme...som zvedavá, čo mu povie...to zase bude ohovarania po celej skole...ze co sa stalo na hodine elixírov/lektvaru..:D

12 Mady Mady | 11. září 2007 v 15:33 | Reagovat

Skvělá kapča... hodně povedená, těším se na pokráčko... :)

13 Marťa Marťa | E-mail | 11. září 2007 v 15:34 | Reagovat

Ahoj!Už se moc těšim na další!! Rychle, rychle.... Děkuju a  ahoj

14 Giner Giner | 11. září 2007 v 15:35 | Reagovat

Bezvadné:)) Chtělo by to k tomuhle rychle pokračování:))

15 Verča Verča | E-mail | Web | 11. září 2007 v 15:47 | Reagovat

Skvělá kapitola!! Moooc se těším na další!! Takže další kapitolu bych chtěla k tomuto...

16 Eržika Eržika | 11. září 2007 v 16:24 | Reagovat

Naprosto úžasné!!! Hlesuju pro kapitolu k této povídce, protože je fakt skvělá a nemůžu se dočkat pokráčka =o)

17 helwet helwet | 11. září 2007 v 17:21 | Reagovat

to bylo překrásný:) jsem napnutá k prasknutí!:D prosím dalšíííííííííííííííííí:)

18 leňule leňule | 11. září 2007 v 17:41 | Reagovat

je to úplně skvělá kapitolka prosím další

19 plaminek plaminek | 11. září 2007 v 18:46 | Reagovat

dalsi kapcu k tomuhleeeeeeeeee !!!!!!!!!!! je to supeeer :D

20 Smartit Smartit | 11. září 2007 v 20:15 | Reagovat

Jeeee... Kdy bude dalsi? je to naprosto super!

21 Pansy Parkinson Pansy Parkinson | E-mail | Web | 11. září 2007 v 20:26 | Reagovat

Nádhera a nemohla by být kapča k lesu stínů?

22 Mex Mex | 12. září 2007 v 11:04 | Reagovat

Tak jsem se sem dostala dýl, než jsem předpokládala. Kapča je super, ale to useknutí, teď fakt nevím, co bych chtěla víc, jestli tuhle povídku nebo les stínů... asi Cesty času. Jsem moc zvědavá o čem si taťka Severus popovídá s Harrym (=

23 Aileen Aileen | E-mail | Web | 12. září 2007 v 13:17 | Reagovat

Děkuju za komentáře a že jich je tolik, tak se přemůžu a pokusím se napsat kapitolu ještě dnes... A snad bude i delší než tato...

Pansy Parkinson: Mohla a já ji k tomu ještě dnes chci začít psát. Vlastně už jsem začala mám asi stranu a půl... Takže bude asi zítra. Dnes pokud přidám k Cesty času už asi les Stínů nestihnu :-)

Mex: Taťka Severus:-D To mě upřímě pobavilo, takhle bych si to nikdy neřekla a ten rozhodvor... Normálně je nechutně těžký ho napsat! Vůbec nevím o čem se přesně mají bavit. Hrubě bych témata věděla, ovšem napsat je na papír je něco jiného :-)

24 Zizik Zizik | 12. září 2007 v 17:13 | Reagovat

Skvělé!!!!!!

25 kapi kapi | 12. září 2007 v 18:31 | Reagovat

perfektné

pls dalsiu kapču čím skôr

26 Aileen Aileen | 12. září 2007 v 20:08 | Reagovat

Há bych kapitolu, co nejraději přidala hned, ale brácha zabral počítač, kde mám rozepsanou kapitolu! Já ji prostě nemůžu napsat... A brácha ne a ne odejít...

27 El El | 12. září 2007 v 20:34 | Reagovat

:´(( to je skoda.. tak som sa tesila..

28 Gi Gi | Web | 12. září 2007 v 20:47 | Reagovat

úžasná kapitolka prostě super :-D jsem docela zvedava kdy se tam objevi Sirius -  moc se těšim na dalsí :-D

29 Sary Sary | Web | 12. září 2007 v 23:46 | Reagovat

Normálně už se té kapči nemůžu dočkat ....  I když s tím kompem to chápu-já se dnes na net dostala až v deset večer... doufám, že zítra už tu kapča bude... ... ... teda, ne že bych tě chtěla nutit :)))

30 Lupus Lupus | 14. září 2007 v 18:31 | Reagovat

doufám že pokračování bude co nejdřív

31 Aileen Aileen | E-mail | Web | 14. září 2007 v 19:35 | Reagovat

Doufám, že pokáčko bude dnes... Ptala jsem se svého druhého já a to říkalo, že jen dopíšu dvě stránky a šoupne to sem... Takže by to bylo DNES!!! Svět bude osvícen :-D a moje kapitola ho hezky hodí zpátky do temnoty, protože je neprosto úděsná :-D

32 Verča Verča | E-mail | Web | 14. září 2007 v 19:55 | Reagovat

Aileen: Už se těším a myslím, že ta kapitola, bude naprosto úžasná, ne úděsně!! =D

33 Blytonka Blytonka | 14. září 2007 v 20:45 | Reagovat

Jo, Verčo, máš recht! =D

34 Aileen Aileen | E-mail | Web | 14. září 2007 v 21:24 | Reagovat

Je vidět, že nevíte, co se v té kapitole stane :-D Ještě teď se červenám, když si uvědomím, jak se to vyvinulo... Přitom to takhle vůbec nemělo být... No však uvidíe sami... Snad za chvíli jen dopíšu poslední rozhovor... Snad poslední...

35 Stesii Stesii | 14. září 2007 v 22:36 | Reagovat

nádherná povídka , narazila sem na ni teprv ted a opravdu se mi zalíbil tvůj styl.... navíc miluju cesty časem takže......těšim se na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama