12. kapitola – Změnit minulost z budoucnosti (1. část)

3. září 2007 v 9:00 | Aileen |  Cesty času
Kapitola k prvnímu školnímu dni. Za odměnu, že někteří z vás přežili první školní den jako já, jsem napsala kapitolu. Konec je trochu uspěchaný, ovšem neměla jsem čas se s tím nějak vypisovat a navíc je to takhle míň zamotaný. Tedy doufám... Snad to pochopíte.
PS" Prosím pište komentáře. Jsem vám za ně hroooozně vděčná.

12. kapitola - Změnit minulost z budoucnosti
"Co se stalo?" Zeptal se podruhé Harry a čekal na odpověď. Profesor Snape sklonil hlavu a zkoumal podlahu ošetřovny, zatímco profesor Brumbál se díval na svoje ruce a stejně jako Snape se mu nedíval do očí. "Prosím. Co se stalo?" Ptal se skoro zoufale. Toužil znát pravdu, ovšem bál se ji. Mohla by být moc krutá. Nechtěl ztratit někoho další. Nesmí myslet na nejhorší.
Ředitel zvedl zrak od rukou. "Nechám tě tu se Severusem. On ti to vysvětli." Řekl v rychlosti Brumbál a vyběhl z ošetřovny.
Severus se podíval na zavírají dveře ošetřovny. "On utekl." Poznamenal přiškrceným hlasem. Lehce si odkašlal. "Posaď se Harry." Ukázal na jeho postel. Nic nenamítal a posadil se. Profesor si sedl na židli vedle postele.
Místností se rozlehlo ticho.
"Mohl by jste mi říct, co se stalo. Pane profesore?" Obavy v něm stoupali závratnou rychlostí. Nemůže to být nic dobrého, když mu to ani Snape nechce říct. Navíc mu řekl jménem!
"Víš…" Začal mistr lektvarů překvapivě pevným hlasem. "Pán zla je z budoucnosti a stejně jako v budoucnosti si i nyní uvědomil tvoji slabost po tom incidentu, co jsi mu byl ochotný vyměnit můj život za svůj." Na moment se odmlčel. "V naší době tě připravil o všechny tvoje blízké a tím tě oslaboval a nyní… Nyní se rozhodl zopakovat historii." Dokončil.
"Zopakovat historii." Ozvala se mu zlověstná slova v hlavě. "On… On je zabil?" Profesor jen přikývl a pozoroval tvář chlapce, který zůstal naživu. "Koho?" Dotázal se jednoduše.
Následovalo nepříjemné ticho.
"Lupin, Black a tvůj otec s matkou." Upřel svůj pohled na mladíka na posteli.
Harry si zachoval klidnou tvář. Nechtěl nikomu prozradit, jak moc mu tohle zjištění ubližuje. Všichni koho měl rád a kdo mu zůstal ztratil. Zase. Tohle je moc i na něj. Vždyť mu bylo nedávno sedmnáct! Jak se má vypořádat s tím, že přijde o veškerou rodinu, kterou konečně poznal! Proč on? Nikdy se nemůže Voldemortovi rovnat. Nikdy. Nikdy. Nikdy… Je jen slabý tvor s city. Temný pán je silnější. Každý je silnější bez citů. Každý je v tuhle chvíli silnější než on. Nač mu bude život bez přátel a rodiny. Nikdo mu nezbyl. Nikdo. Nikdo.Nikdo… "Máš tu ještě Snapea." Připomněl se znovu onen hlásek v jeho hlavě. Ano má Snapea, ale je to jeho profesor není to Hermiona nebo Ron. Je to ten ledový Snape bez citů. Možná má Snape city. Možná je jen skrývá, aby mu nikdo neublížil. Aby neztratil někoho koho má rád. Skrývá city jen na veřejnosti. Včera je moc neskrýval. "Neskrývá je jen před těmi, kterým důvěřuje." Vzpomněl si na slova profesora Brumbála v jeho šestém ročníku. Má cenu žít pro jednoho člověka. Zřejmě ano. Snape také nemá nikoho a žije. Má to cenu žít. Musí změnit osudy všech nevinných.
"Jak" Zeptal se prostě na otázku, která ho nepříjemně tížila.
Snape pochopil, na co se ptal. "Byli v Prasinkách. Když jsi se tu objevili chtěli se trochu odreagovat. V kouzelnické vesnice se objevili smrtijedi a zabili je. Jen tyhle čtyři a pak odešli. Nechali tam jen jeden dopis od Pána zla."
Kontury mladíkova obličeje nezobrazovali jediný jeho pocit. Jen oči zračili smutek, bolest a odhodlání. "Proč to udělal znovu? Proč jsem to byl já, kdo ho má zabít?" Pronesl až mrazivě klidným hlasem a podíval se svému profesorovi do očí.
Severus se tvářil ohromeně. Čekal výbuch a možná i pláč, ovšem tohle ho naprosto odzbrojilo. Po deseti sekundách se z šoku trochu vzpamatoval. "Nevím. Nevím odpověď ani na jednu otázku. A možná je odpověď zcela jasná. Jsi silný a Pán zla to ví. Jsi mnohem silnější než on." Smutně se pousmál.
Harry stočil pohled k zemi. "Víte, v něčem máte výhodu jakou já jsem nikdy neměl… Nejste vázaný na lidi kolem sebe. Většinu času trávíte sám a tím ani nikoho ztratit nemůžete. Dřív jsem nechápal, jak se vám to může líbit. Teď ano. Je pak jednoduší se smířit se smrtí někoho. Koho sotva znáte. Já si vždy našel někoho, kdo mi byl oporou. Nejdříve rodiče, na které si nepamatuji. Pak Cedrik, který byl se mnou v poháru Tří kouzelníků. Další byl Sirius, o němž jsem nevěděl skoro nic a přesto jsem ho považoval za otce. V šestém ročníku to byla většina BA, kteří mě drželi nad vodou. Na mé narozeniny umřel Brumbál a nakonec byl školní rok dovršen smrtí Ginny a Rona. Kdybych je všechny neznal. Možná bych byl silnější a možná bych se nedal několikrát vlákat do pasti a tím je ohrozit… Třeba jako Siriuse." Se zoufalým pohledem se podíval na oblohu. Venku hřmělo a kapičky deště smáčeli okenní tabulky. "Odhodlám se zemřít a jediné čeho docílím je, že mě znovu Voldemort připraví o to, co jsem sotva stačil poznat…" Zamrkal očima a snažil se zahnat slzy, jenž se mu draly do očí.
Snape pozoroval a pozorně naslouchal projevu toho chlapce. Tohle si neměl myslet. Tímhle ztrácí poslední naději. Nemá si brát příklad z něj. Vyvrhele, zrádce a bývalého smrtijeda. "Harry… Není dobré si myslet, že nic nemáš a žít takový život jako já. Ty máš díky svým přátelům lásku. Jistě by si nepřáli, abys ses tu litoval a shazoval veškerou vinu na sebe." Harry se na něj nechápavě podíval. "To jsem asi neřekl správně." Zamumlal si pro sebe. "Tak jinak pane Pottere. Berte to tak, že já nejsem ideální příklad a být sám vám spíše ublíží než pomůže. Tak se přestaňte litovat a shazovat na sebe vinu!" Zavrčel mistr lektvarů.
"Ano pane." Zamrmlal Vyvolený. Se Snapem se nemá cenu přít. "Co chcete teď dělat? Minulost je až moc změněná. Nemůžeme porazit Voldemorta. Na to je moc ve výhodě a já skoro nic oproti němu neumím. Navíc si jistě shromažďuje vojsko temné strany. A mi nemáme ani obry. Nic. Jen začínající řád." Rozhodil panicky rukama a postavil se na nohy.
"Uklidněte se Pottere!" Vykřikl profesor lektvarů. "Chováte se, jak hysterka a ne jak Nebelvír."
"A proč bych se taky tak měl chovat, když jsem měl být správně ve Zmijozelu?!" Zakřičel naštvaně chlapec s jizvou na čele.
"Co?" Dotázal se Severus a opět si nasadil svou ledovou masku a postavil se také.
"Nic." Zasyčel Harry a obrátil se ke dveřím. "Půjdeme za ředitele? Chtěl bych s ním o něčem mluvit." Promluvil do vzduchu. Snape neodpověděl a pouze odešel z místnosti následovaný Nebelvírským studentem.
Jak předpokládal, šli k řediteli. "Šumivé bzučivky." Zasyčel nevrle mistr lektvarů a chrlič odstoupil. Vystoupali po schodech nahoru a zaklepali na dveře. Zevnitř se ozvalo slabé "Dále". Profesor rozrazil naštvaně dveře a vstoupil do ředitelny. Harry naprosto nechápal, proč je Snape naštvaný. On má být naštvaný a ne Snape! Brumbál seděl za stole s knihou v ruce a Fawkes létal po pokoji.
"O Severusi, Harry. Posaďte se." Vybídl Albus a odložil knihu na stůl. "Dáte si něco? Citrónovou zmrzlinu, citrónové dropsy nebo čaj?" Nabízel. "Mám i čokoládu z medového ráje jestli by jste chtěli. Dostal jsem ji od jednoho studenta." Usmál se.
"Ne děkuji řediteli." Odmítl muž s černými umaštěnými vlasy a posadil se do křesla naproti stolu.
Ředitel se obrátil na chlapce u dveří. "Ne dekuji. Já taky nic." Zamumlal a posadil se do křesla vedle svého profesora lektvarů.
"Co vás ke mně přivádí?" Zeptal se Brumbál a spojil na stole prsty do pyramidy.
Vyvolený chtěl s ředitelem mluvit, ale teď nevěděl, co přesně chce říct. "Um. Já…" Začal. Snape se na něj podíval pronikavým pohledem. "Minulost. Vlastně přítomnost, ale pro nás minulost… No prostě tahle doby je změněná a to dosti rapidním způsobem a já… já…" Zasekl se a sklopil pohled.
Brumbál si přičaroval zmrzlinu. "Co chceš říct. Neboj se a řekni nám to." Pobídl ho a povzbudivě se usmál.
Chlapci, který zůstal naživu zrovna do smíchu moc nebylo i přesto úsměv opětoval a pozvedl oči od země. "Četl jsem knihu o cestování času. Je to už nějakou dobu. Bylo to hned po Siriusově smrti a já chtěl… chtěl jsem ho zachránit před obloukem smrti." Přiznal neochotně a vysloužil si nevraživý pohled od obou mužů. Obrazy na stěnách se pohodlněji usadili a se zájmem ho poslouchali. "Nakonec jsem si to rozmyslel." Dodal. "Přesto tam bylo jedno kouzlo na cestování časem, které by se nám mohlo hodit. Mohli bychom změnit minulost z budoucnosti." Chlapec pohlédl na nechápavé tváře obou mužů.
"Pane Pottere. Uvědomujete si, že budoucnost je již v tuto chvíli změněna natolik, že nejsme schopni ji jakkoliv napravit? Byla narušena časová kontinuita a budoucnost jakou známe neexistuje." Promluvil ledovým hlasem Snape.
Ledový tón v hlase dodal mladíkovi odvahu. Zapomněl na své znovu mrtvé rodiče a pomořil se do vysvětlování. "A kdo tvrdí, že bychom se vrátili do řekněme zničené budoucnosti? V knihovně byla kniha s kouzlem 'poslední záchrany' pro cestování časem. Působilo jako pomůcka ministerstvu před mnoha lety, kdy se cestovalo časem docela běžně. Pak to bylo zakázané. Jeden čaroděj díky cestování časem málem ovládl svět. Zpět k tomu kouzlu. Podle popisku v knize se jde dostat do budoucnosti, kterou si pamatujeme…" Zamyslel se Harry.
"V čem je háček, pane Pottere?" Ptal se bez okolků Severus.
"Um… Budeme mít zpět svá těla a máme pouze jednu možnost. Nedá se pak použít žádný jiný prostředek pro cestování časem, kdyby to nevyšlo. To kouzlo nás totiž přenese do našich těl v budoucnosti jakou známe." Vykládal mladík s havraními vlasy.
"Co je to za kouzlo, Harry? Pamatuješ si ho?" Vyzvídal muž za stolem a odložil misku od právě dojedené zmrzliny.
Na chlapcově čele se objevila linka od soustředění. "Ano. Pamatuji. Bylo složité a já nemohl přijít na to k čemu by mi bylo dobré. Přesto jsem si ho zapamatoval. Byl to jakýsi rituál s runami. Budeme potřebovat magický pentagram a po jeho celém obvodu nakreslit runy: ochrana, cesta, průvodce, upřesnění místa a nakonec ještě runu nějakého magického místa. Myslím, že by stačila runa Bradavic."
"Runa Bradavic?" Nechápal ředitel a vzal si pro změnu citrónový drops.
"Ano." Odpověděl tentokrát Severus. "Určitě jste ji někdy viděl. Je jich spousta rozmístěných po hradě. Je to naklonění čtverec s čarou nahoru. Mocná runa zobrazující Bradavice jako spojenectví čtyř kolejí v jednu silnou moc. Zajímavá runa. Prakticky skoro nepoužitelná, proto není vůbec známá. Kdysi se používala k přemisťování na Bradavické pozemky."
Harrymu se nadšeně rozzářili oči. "Takže souhlasíte s mým návrhem?"
"Harry." Překvapivě ho oslovil jménem profesor. "Sám jsi říkal, že se pak nemůžeme vrátit v čase a… nemůžeme jen, tak riskovat neúspěch. Co když se všechno úplně zhroutí a tobě se nepovede porazit Voldemorta v tvé starém těle, kde nemáš takovou kondici jako dnes. A-"
Vyvolený mu skočil do řeči. "A co mám tady? Nic. Mám tu jen vás a profesora Brumbála, který o mě nic nevím. Tam mám alespoň někoho, pro koho můžu bojovat! Ne, že vy by jste byl malý podmět, ovšem i tak! I tady se může stát, že Toma neporazím a pak vše bude mnohem horší nebo i stejné!" Postavil se na nohy a začal křičet. "Já v téhle době nemám, co dělat! Nemám tu ani rodiče, protože jsou kvůli mně mrtví! Mrtví jako Cedrik, Sirius, Ron, Nevile, Dean, Lenka a Ginny…" Hlas se mu zlomil. Ginny. Jak mohl zapomenou? Zmoženě si sedl zpět na židli.
"Kdo je Ginny?" Podivil se ředitel. Viděl chlapce se u toho jména zastavit a uklidnit se.
Bývalý smrtijed si povzdech. "Dívka pana Pottera." Odvětil místo chlapce. "Mrtvá dívka."
Brumbál pokýval hlavou. "Severusi." Oslovil staršího muže. "Harry má pravdu. Je lepší být u svých přátel v budoucnosti než být tady, kde je to stejné riziko. Voldemort se rozrůstá a sním i jeho armáda. Ztrácím naději na šťastný konec. Tím, že by jste nyní zlepšili budoucnost. Nikdo by v minulosti nezemřel, kdo neměl." Přemlouval ředitel. Fénix přestal létat po místnosti a usadil se na klíně nepřítomně hledícího mladíky. Ten automaticky zvedl ruku a hladil zvíře po hlavě.
"Možná." Zamračil se mistr lektvarů. "Máte pravdu. Tady nezmůžeme nic."Uznal.
"Jak to, že jsem nezmizel, když moji rodiče jsou mrtví a já se tudíž nemohl narodit?" Nechápal Vyvolený a podíval se na muže s půlměsíčkovými brýlemi.
"Když se jednou narodíš. Nemůžeš prostě jen, tak zmizet. Ty jsi cestoval časem. Na tebe změny v budoucnosti nepůsobí. Nezáleží, kdy jsi se narodil, nýbrž kde právě jsi. V jaké době." Pousmál se ředitel. "Nemusíš se tedy bát. Jen tak nezmizíš."
Chlapec s jizvou na čele se vrátil vzpomínkami o rok zpět…
***
Seděl v ředitelově kanceláři jako právě teď. Před ním seděl ředitel a vedle něho k jeho velké nelibosti nenáviděný profesor lektvarů s ledovou tváří. Byl začátek školního roku. Ředitel nabídl něco ze zásoby svých sladkostí.
"Proč jste si mě zavolal profesore?" Nedočkavě promluvil chlapec s jizvou na čele.
"Musím ti něco oznámit." Odmlčel se Brumbál. "Rozhodl jsem se tě s pomocí Severuse provést výcvikem, abys byl schopen se postavit Voldemortovi a vyhrát. Jelikož jsi našel příhodnou náhodou skvělé místo pro trénink v Bradavicích. Mnoho věcí se tím usnadní. Nech mě domluvit, Harry." Zastavil namítajícího mladíka. "Budeš normálně navštěvovat vyučování, alespoň ze začátku. Pak až Severus uzná za vhodné budeš se plně věnovat svému výcviku po celý den. Vím, že to pro tebe bud velká změna, ale bez tvé pomoci nezabijeme Temného pána. Podle věštby jsi jediný, kdo to dokáže." Připomněl.
Místností se neslo nepříjemné ticho. Přerušené Vyvoleným. "Dobrá výcvik bych nějak přežil. Jen nechápu, proč by na mě měl dohlížet Snape. Proč ne třeba vy nebo Remus. Proč ON, když mě nesnáší!" Vykřikl, postavil se a ukazoval na svého profesora lektvarů.
"Protože já jediný mám dostatek znalostí černé magie a všeho potřebného pro porážku Pána zla. Ředitel by vás sice mohl také učit, ovšem nemá na to čas. Zato já mám. Místo mě bude po dobu vašeho výcviku v Bradavicích učit lektvary někdo jiný. Taky z toho nejsem zrovna stokrát nadšený, že budu mít na krku takového arogantního spratka jako vy. Tak si laskavě sedněte!" Probodával ho pohledem mistr lektvarů.
"Um dobrá." Zmlkl chlapec se smaragdovýma očima a sedl si. Jak jen nenávidí Snapea!
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama