III. kapitola

9. srpna 2007 v 22:38 | Aileen |  Voie dans passé
III. kapitola

Voie dans passé
Cesta do minulosti

III. kapitola

Harry se ráno vzbudil a všiml si spících postav na vedlejších postelích. Kouknul se na hodinky. 6:30 je ideální čas na vstávání. Potichu se oblékl, ustlal postel a vzal si hůlku. 'Asi bych je měl vzbudit,'' blýsklo mu hlavou. "Quatro Aquaportable." Nad čtyřmi postelemi se objevil kýbl s vodou a vylil svůj obsah dolů na čekající zákazníky. "AAAA," ozvalo se čtyřikrát a Harry se začal smát. Jejich výrazy stály za to. James se tvářil jako by mu někdo ukradl kalhoty, Remus spadl z postele a vypadal jako zmoklá slepice, Sirius seděl na posteli a vyděšeně koukal před sebe a Petr ten jen ležel a prohlížel si mokré pyžamo. Jako první se vzpamatoval James a sháněl se po hůlce. Harry zhodnotil situaci a rozhodl se pro rychlý úprk. Seběhl do společenské místnosti. Zběžně pozdravil obyvatele a utíkal na snídani. Před velkou síní se zastavil, aby nabral dech.
"Ahoj Harry," ozvalo se za zády. Otočil se a usmál se na ředitele.
"Dobré ráno," pozdravil.
"Kampak jsi tak pospíchal? Snad tě někdo nehoní?" ptal se s lehkým úsměvem ředitel.
"No nevím. Teď už asi ne. Jen jsem probouzel spolubydlící a jim se ten způsob nelíbil." S tím mu poslal obrázek všech čtyř Pobertů.
Brumbál se začal smát a pokračoval v cestě síní spolu s Harrym. "Doufám, že víš, že oni to jen tak nenechají. Být tebou jsem v pozoru."
"Život mě naučil být v pozoru vždy a všude. Snad to nějak přežiju. Dobrou chuť profesore," popřál Harry a sedl si k Nebelvírskému stolu. Nandal si toast a začal snídat. O pět minut později do Velké síně vběhli Poberti s mokrýma hlavami a mířili k Harrymu. Ten se jen usmál a ukázal jim na hlavy.
"Ahoj Harry," pozdravil Remus, Sirius a James současně a obklíčili ho, jak si k němu přisedli. Petr se někam ztratil.
"Ahoj kluci," usmál se. 'Já se dneska celý den směju. To se mi dlouho nestalo.'' "Jak se vstávalo?"
"Nic moc…" řekl Remus.
"Co to?" dělal nevinného.
"Ale ani se neptej. Někdo, kdo s námi spí na pokoji nad nás vyčaroval kýbly s vodou a pak je na nás vylil." Vyprávěl Sirius.
"Nevíš o něčem?" zeptal se James.
"Já?! Jak bych mohl? Někoho jsem, ale viděl vykouzlit Quatro Aquaportable, nemohl to být on?"
"No vidíš, to byl on! Mohl bys mu vyřídit, ať o půlnoci čeká ve spolčence?" ptal se Sirius,
"Jasně, jako by se stalo."
To už přišla McGonagalová a rozdávala rozvrhy. 'Sakra, já neřekl řediteli, co chci mít za hodiny?'
"Pane White. Váš rozvrh," podala mu McGonagalová kartičku. Překvapeně se na ni zadíval. Ona kývla k učitelskému stolu. 'No jasně Sirius. Ale jak o tom ví McGonagalová. Přece by jí Brumbál neřekl o něm Siriusovi pravdu…'
"Děkuju." Podíval se na rozvrh a usmál se. Není to tak strašné jako minulý rok, kdy neměl čas ani na úkoly…
Pondělí
OPČM
OPČM
Lek.
Lek.
oběd
POKT
Astron.
Úterý
OPČM
Lek.
KF
KF
oběd
Byl.
Byl.
Středa
Lek.
Lek.
OPČM
OPČM
POKT
oběd
Soub.
.Soub.
Čtvrtek
Přem.
Přem.
KF
KF
oběd
Byl.
Byl.
Pátek
OPČM
OPČM
Přem.
Přem.
oběd
Astron.
'Docela dobrý rozvrh. Dneska mám první hodinu Obranu. Kdo ji vlastně učí?' Pohlédl k učitelskému stolu. Jediného koho neznal, byla nějaká profesorka. Vypadala sympaticky a usmívala se. Všimla si Harryho pohledku a usmála se. 'Snad nebude zas tak špatná.'
Dojedl a zvedl se od stolu. Musel si ještě dojít pro věci do pokoje.
Ani ne za 20 minut stál před učebnou Obrany proti černé magii. Teprve tady si uvědomil. Nemá znát cestu! Před učebnou stál Snape a tak se za ním Harry vydal.
"Ahoj Severusi," pozdravil.
"Ahoj," podivil se Snape myslel si, že jakmile pozná Jamese Pottera, nebude se s ním bavit. "Jak jsi našel cestu?"
"Ptal jsem se obrazů," zalhal.
Za chvíli se zde začali objevovat studenti. Mezi posledními přišli i Poberti a spokojeně se usmívali. Tuhle hodinu měli mít se Zmijozelem, tak byl zvědav, jak se jeho otec zachová. A hlavně jestli je tu stejná rivalita Zmijozelu a Nebelvíru.
"Ahoj Harry, Srabusi," prohodil ledabyle James.
"Proč mu říkáš Srabus?" zeptal se se zájmem Harry.
James jen pokrčil rameny a zaměřil pohled na druhou stranu chodby. Šla tam jeho matka Lily. Vypadal skoro jak Ginny až na ty oči. Jeho Ginny měla hnědé, zatímco Lily Evansová smaragdově zelené.
"Ahoj Evansová."
"Nazdar Pottere," zašklebila se.
"Hele Evansová, co děláš dneska?"
"Nic. Co by tě muselo zajímat, Pottere."
'Můj otec je totální magor. On si myslí, že když řekne holce příjmením a na veřejnosti, že ji sbalí? Jak se tihle dva mohli dát dohromady. Opravdu nikdy nepochopím.'
Dveře do učebny se otevřely a žáci vstoupili dovnitř. Učebna vypadal stejně jako za dob Remuse Lupina. Na zdech byly různé plakáty s popisy, před katedrou bylo dost místa na předvedení některých kouzel. Vcelku vypadala učebna velice dobře zařízena. Profesorka měla z minulých let stanovený pořádek. Pochyboval o dobrovolném sednutí Siriuse vedle Zmijozela.
"Můžu si sednout?" zeptal se Harry Remuse.
"Jistě," kývl Remus.
"Jaká je ta profesorka. Jak se vlastně jmenuje?" ptal se.
"Jmenuje se Stonková. Je docela fajn. Velice dobře učí obranu a souboje, dokoce se o ní říká, že ji nikdo nikdy neporazil. Tedy kromě jejího přítele."
Chlapec, který přežil se usadil v lavici a pozoroval dění kolem. Cítil na sobě pohled a otočil se tím směrem. Lily ho se zájmem pozorovala. Usmál se, hrozně mu připomínala Ginny. Posmutněl. Musí změnit budoucnost. Nedopustí Ginnynu smrt, ale zároveň se bál, že by mohl způsobit víc smrti.
Dveře do učebny se otevřely a vešla profesorka Stonková. Měla dlouhé, vlnité, hnědé vlasy a oči perleťové barvy. Byla hubená a podle vzhledu i mladá, nemohlo být jí víc než třicet. Došla ke katedře a začala hodinu. "Vítejte na první hodině Obrany proti černé magii v tomto roce. Po většinu roku budeme opakovat z minulých let. Ve většině případů prakticky. Rozhodla jsem se vám dát test na starší látku. Potřebuji vědět, kolik jste toho zapomněli a naopak kolik toho umíte," stočila svůj pohled k Harrymu. Přešla ke stolu a vyndala ze šuplíku papíry. Mávla hůlkou a každý dostal dva svitky. "Můžete začít, máte na to čas dvě hodiny. Kdo skončí dříve, odevzdá mi práci a má volno. Pozor. Tuhle známku budu taky počítat do prospěchu." Sedla si za stůl a bedlivě pozorovala třídu. Nikdo se neodvážil promluvit. Harry shlédl na svůj pergamen a přečetl první otázku.
1. Napište odzbrojovací kouzlo a jeho účinek.
'Vždyť tohle jsme se učili ve druhém ročníku,' zakroutil hlavou a napsal odpověď. Všechny odpovědi na otázky v testu měl během hodiny napsané. Nebyly to složité otázky, tak se domníval, že nebude jediný, kdo to už má hotové. Navíc, pokud je Remus tak chytrý jako Hermiona, tak s tím nemůže mít sebemenší potíže.
Uprostřed myšlenky o Remusovi ucítil tlak na mysl. Automaticky zvýšil obranu a vystavil imaginární vzpomínky. Podíval se nenápadně po třídě. Všichni psali test, jen profesorka ho neustále pozorovala. Zvedl oči ke katedře. Vyhledal profesorčiny oči a pohlédl do nich. Usmál se. Zvýšil obranu své mysli a vyslal na ni lehký útok. Profesorka na židli nadskočila. Usmíval se na celé kolo. Stonková se oproti tomu mračila.
"Pane White, vy jste dopsal test?" zeptala se.
"Ano paní profesorko." Vstal a odevzdal ji svou práci a začal si balit věci.
"Počkejte chvilku. Já vám to zrovna opravím," zastavila chlapce. Harry si sedl na židli a pozoroval učitelku. "Můžete sem jít?" zavolala z ničeho nic. Třída přestala psát a pozorovala nového spolužáka "Jak jste mohl znát odpověď na otázku č. 18?"
"Promiňte, ale co je to za otázku, paní profesorko?" otázal se zdvořile.
"Otázka č. 18. Vyjmenujte kletby, které se nepromíjejí, a vysvětlete, proč se tak jmenují a co způsobují." Přečetla Stonková "Četba, kde se toto dá zjistit je buď v oddělení s omezeným přístupem, nebo na ministerstvu. Jinak jsou knihy s takovýmto obsahem zakázané. Jste si toho vědom?" ptala se šokovaná profesorka.
"Ne, vůbec jsem neměl tušení o její zakázanosti. Já je vlastně ani podobné knihy nečetl," Harry se nervózně ošil.
"Jak tedy znáte odpověď a ke všemu správnou?" nehodlala se vzdát hnědovlasá dáma.
"Já…" začal Harry.
"Žádné lži. Chci znát pravdu." Upozornila.
"Víte, já… Můj učitel se setkal s Temným pánem a poznal všechny kletby na sobě. Tak mi na mé naléhání vše vysvětlil," zamumlal vymyšlenou skutečnost.
"To si myslíte, že vám to uvěřím?" ozval se profesorčin hlas v jeho hlavě. "Temný pán na nikoho téměř neútočí, navíc kletbu Avada Kedavra nikdo nepřežil… Vy jste smrtijed, že je to tak?"
"Já vážně nelžu. Nikdy bych nikomu neublížil," odvětil stejným způsobem.
"Ano, proto mi tu lžete. Já poznám, když mi někdo lže a vy mi lžete, pane White. Neznám studenta, kromě Severuse Snapea, který by byl schopen ovládat takový stupeň nitrobrany a nitrzpytu… Nechápu ředitelovo počínání, dovolit smrtijedovi studovat na škole."
"Nejsem smrtijed!" protestoval naštvaně a zamračil se. Ale na rozdíl od profesorky promluvil nahlas. Nikdy posílání myšlenek neovládal nikterak skvěle.
"Tak mi to dokažte," vyzvala ho už také nahlas profesorka.
'Pošlu jí vzpomínky… Lepší, když pravdu bude znát jen ona než celá třída,' pomyslel si. V mysli vyhledal vzpomínku na kletby, které se nepromíjejí. Dalo mu práci vybrat je. Soustředil se na profesorčinu obranu a pokusil se jí poslat vzpomínky s mírným vysvětlením. Naštěstí je zachytila a prohlédla si je. Chvíli bylo ticho. Začal být nervózní. Sklopil pohled k zemi, nedokázal se dívat do jejích překvapených očí. Ozvala se cvaknutí od toho, jak profesorky pero dopadlo na zem. Podívali se vzájemně do očí. Stonková němě přikývla. V jejích očích bylo vidět překvapení a lítost a možná i bolest.
"Dobrá pane White, můžete jít pod jednou podmínkou. Večer v osm přijdete ke mně do kabinetu," Harry se bolestně usmál a přikývl. Otočil a odešel ze třídy do společenské místnosti.
O hodinu později ve společenské místnosti…
Harry seděl v křesle a četl si knihu o bílé magii. Vchod se otevřel a on mohl slyšet hlasy. "Nepřijde vám trochu moc tajnůstkářský?" Jiný hlas odpověděl. "Mě přijde fajn. Každý má svá tajemství…" První hlas patřil Siriusovi a ten druhý Remusovi.
"Ahoj kluci," ozval se zpoza knihy hlas. Poberti se lekli a vytáhli hůlky. Harry si dal knihu na kolena a usmál se na ně "Vzdávám se dobrovolně." Zvedl ruce nad hlavu.
"Jo to seš ty…," řekl inteligentně Petr.
Harry se zamračil. "Bohužel jo," odsekl až přehnaně rychle a ostře. James a Sirius se podívali a svůj zvědavý pohled zaměřili k chlapci v křesle.
"Co ti Petr proved?" zeptal se Sirius.
"Zatím nic. Z toho si nic nedělejte. To jsou moje nálady." Mávl nad tím rukou. "Nepůjdeme na přeměňování. Máme sice čas, ovšem slíbili jste mi prohlídku, ne?" Sebral tašku ze země a šel směrem k otvoru. "Půjdete ještě dnes?" otočil se na ně v obraze.
"Jasně," vyhrkl James a vyrazili na cestu k učebně přeměňování. Celou cestu se bavili o famfrpálu. Harry vyzvídal informace o famfrpálovém družstvu a Sirius s Jamesem a Remusem vyzvídali víc informací o jeho rodině, přátelích a famfrpálu. Harrymu se šikovně dařilo na otázky o rodině a přátelích odpovídat všeobecně. K učebně přeměňování dorazili akorát se zvoněním. V rychlosti si sedli na místa. Tuhle hodinu měli s Mrzimorem. Harry si musel sednout sám. Jinde nabylo místo. James, Sirius a Remus seděli spolu a Petr na přeměňování nechodil. Stejně by si s ním nesedl.
Profesorka McGonagalová vstoupila do učebny a veškerý hluk jako mávnutím proutku ustal. "Dobrý den třído. Tento rok se budete připravovat na nadcházející zkoušky O.V.C.E. Jak jistě víte tyto zkoušky jsou jedny z nejdůležitějších ve vašem životě. Očekávám od vás naprosto soustředěnou práci. Dnes si zopakujeme učivo minulého roku." Najednou se zasekla a podívala se na Harryho "Proč sedíte sám, pane White?" Chlapec, který přežil jen pokrčil rameny. Profesorka se rozhlédla po třídě "Pane Lupine, budete tak laskavý a přisednete si k panu Whiteovi a pomůžete mu, kdyby něco nechápal?"
"Ano paní profesorko," souhlasil nadšeně Lupin. Ten chlapec mu byl sympatický. Nevěděl proč. Někoho mu svým chováním, grimasy, mimikou připomínal.
"Dnes začneme kouzlem na přeměnu tužky ve vázu…" Během hodiny se ukázalo, že místo toho aby Remus pomáhal Harrymu, Harry pomáhal Remusovi. Ke konci hodiny byl Nebelvír bohatší o 70 bodů a jenom Harry se zasloužil o 40 z nich. Profesorka McGonagalová byla z Harryho celá nadšená. Nikdy by nedoufala v tak nadaného žáka. 'Nadaný jsem začal být, až po tom, co jsem začal dávat v hodinách pozor,' pomyslel si hořce, protože předtím kvůli němu zemřelo moře lidí. Přeměňování skončilo a Poberti plus Harry se vydali na oběd. Během hodiny přeměňování a přestávky před ní se spřátelili víc, než si mysleli. Harry vešel do Velké síně po boku s Poberty. Brumbál si všiml chlapcova úsměvu. Byl rád, že si našel kamarády a shodou náhod svého otce a Severuse Snapea ze Zmijozelu…

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Giner Giner | 9. srpna 2007 v 23:15 | Reagovat

Bezvadná kapitolka, stala jsem se na tvých povídkách závislá:))

2 aly aly | 10. srpna 2007 v 0:32 | Reagovat

super už se těším na další :)

3 werusenka werusenka | 10. srpna 2007 v 5:32 | Reagovat

super je to skvělá kpitola

4 Lupus Lupus | 10. srpna 2007 v 9:04 | Reagovat

super kapča

5 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 10. srpna 2007 v 9:19 | Reagovat

náááááááááááádherna kapitola... :D

6 Petra Petra | 10. srpna 2007 v 10:50 | Reagovat

moc pěkná kapitolka a těším se na další

7 III III | 10. srpna 2007 v 12:10 | Reagovat

Paráda

8 Verča Verča | E-mail | Web | 10. srpna 2007 v 20:47 | Reagovat

Nádherný!!

9 Lylien Lylien | 11. srpna 2007 v 17:01 | Reagovat

Super!

10 Ž-Ž Ž-Ž | Web | 12. srpna 2007 v 18:17 | Reagovat

To je úúpe úúúža

11 Blytonka Blytonka | 16. srpna 2007 v 18:41 | Reagovat

Supééééééééééééééééééééér!!!!!!!!!!!!!!!!!!

12 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 17. srpna 2007 v 12:08 | Reagovat

Bože! Rychle další kapču, nebo to nevydržím......................Pozdě !Zbohem moji milí jdu se oběsit do koupelny:)

13 Petr Petr | 23. srpna 2007 v 18:58 | Reagovat

Mazec kdy bude další kapitola ??,

14 eliza eliza | 25. srpna 2007 v 18:06 | Reagovat

je to super

ale chtelo by to dalsi kapitolku!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

15 Jistren Jistren | 10. září 2007 v 0:00 | Reagovat

je to moc moc moc pěkné jen škoda že to má zatím jen 3 kapitoli ... ( doufám že to na tom čísle 3 nezůstane )

16 Stesii Stesii | 16. září 2007 v 10:48 | Reagovat

nádherná povídka , jak vidím , tak píšeš 2 varianty stejnýho námětu.....to se jen tak nevidí mno ne? každopádně je tahle povídka skvělá :D

17 Veri Veri | 7. října 2007 v 14:15 | Reagovat

Fakt senzační povídka!!!!!!!! A Tahle kapitolka jakbysmet:)  Mně se cesty časem moc líbí a tahle povídka je skvělá. Už mi tu chybí jen pokráčko:)  Tak jen tak dál a hodně štěstí se psaním!!!!!!!!!

P.S.: Snad se nám Lily nezamiluje do Harryho??????? Mrzelo by mě, kdyby se pohádal s Poberty.............

18 manik manik | Web | 25. října 2007 v 10:01 | Reagovat

Páni! To je supéér!

PS: všimla jsem si, že už se tu dlouho neobjevilo pokračování, budeš v povídce pokračovat, nebo ne?

19 manik manik | Web | 25. října 2007 v 10:02 | Reagovat

byla by škoda se tou povídkou nezabívat, je moc pěkná

20 KiVi KiVi | 30. října 2007 v 17:25 | Reagovat

grrrrrrrr jak si to představuješ jako takhle dlouho nic nepřidat :((

21 KiVi KiVi | 9. listopadu 2007 v 17:22 | Reagovat

jejku tak teď když si přidala k hořký pravdě tak sem stráááášně spokojená ale ještě spokojenější bych byla kdyby si přidala k tomuhle neboli Voie dans passé :) a ty mi chceš udělat radost tak k tomu kapču přidáš že jo ?:)

22 manik manik | Web | 13. listopadu 2007 v 22:04 | Reagovat

Jen mi přijde divné, kam se poděl Sirius starší, na začátku jsi se zmínila o tom, že učil OPMČ a máš tam zmínku o tom, že seděl u učitelského stolu, tak co teda dělá? ježda já v tom mám bordel! =0D

23 Lucy Lucy | 24. listopadu 2007 v 20:57 | Reagovat

Skvělá kapča, už se těšim na další

24 Gartepka Gartepka | 25. listopadu 2007 v 8:03 | Reagovat

skvělá kapitolka, fakt, jen by to fakt chtělo další

25 Sgi Sgi | 17. ledna 2008 v 20:25 | Reagovat

Boože, to je suuupeeer ... Aileen, ľutujem, že som sa do tohto nepustila skôr :-D

26 Illandris Illandris | Web | 6. dubna 2008 v 19:37 | Reagovat

Úžasnýýýý:))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama