8. kapitola - Noční "rozhovor"

27. srpna 2007 v 16:26 | Aileen |  Harry Potter a les Stínů
Přidávám kapitolu k lesu Stínů. Abych se přiznala je taková nějaká. Není v ní nikterak důležitý děj.Dá se nazvat jen takovým ujasněním pro další děj. Příští kapitola bude snad méně Snapeovská :-D Trochu jsem to se Severusem přepískla. To přiznávám. No, užijte si kapitolu a budu vďečná za komentáře.
PS: Snad v tom není moc chyb. Snažila jsem si dávat pozor...

8. kapitola - Noční "rozhovor"
Kráčel tichými chodbami Bradavického hradu a užíval si ticha, jenž vládlo prastarým zdem. Ještě nebyla večerka. "Jediné štěstí. Jinak bych s mí dnešním štěstím dostal trest od Snapea." Pomyslel si a pokračoval v cestě ke Komnatě nejvyšší potřeby. Našlapoval lehce jako kočka. Nerad by narušil to příjemné ticho. Byl skoro na místě. Chybělo mu pár kroků. Osud mu nepřál a zpoza rohu vystoupila postav v černém hábitu a kapucou. V ruce držela hůlku a lehce s ní klepala o látku hábitu. Pomalým krokem přistoupila k stojícímu Harrymu Potterovi. Ten sáhl po hůlce, ovšem než ji stačil vytáhnout z hábitu byla již v rukou druhé postavy. "Jau. Co je to za hůlku!" Zavřeštěla osoba a odhodila hůlku, co nejdál od sebe.
"Kdo jsi?" Ptal se prozatím pevným hlasem mladík s uhlově černými vlasy a pozoroval svou hůlku u dveří Komnaty nejvyšší potřeby.
Postava se šíleně zasmála. "Tvá noční můra." Zasyčela, odkopla Harryho hůlku a postavila se dva metry od Vyvoleného.
Chlapec sebou trhl. Hlas znal jen nevěděl odkud. Snažil se prohlédnout tmavou chodbou a podívat se pod kapuci neznámému. "Vrať mi mou hůlku." Přikázal chlapec, který zůstal naživu s krapek roztřeseným hlasem.
Osoba namířila hůlku před sebe. Zašeptala kouzlo a kolem Harryho rukou a nohou se objevili provazy, jenž mu spoutali ruce za zády. "To je jen pro případ, že by jsi mi chtěl nějak ublížit nebo utéct." Vysvětlila postava. Pomalými pohyby si sundala kápy z hlavy. Objevili se blond vlasy a papírově bílí obličej s úšklebkem na rtech.
"Malfoyi." Zavrčel nenávistivě spoutaný mladík.
"No ano, Potter" Pousmál se Malfoy. "Jenže za chvíli nebudu jen Malfoy, ale také jeden z nejvěrnějších smrtijedů Pána zla. Hned po tom, co mu tě přivedu." Ďábelsky se zasmál a pohrával si s hůlkou.
"Hmm… A to si myslíš, že půjdu dobrovolně?" Posmíval se chlapec se smaragdovýma očima.
Draco se po malých krocích přiblížil blíže k spoutané osobě. "V tuhle chvíli jsem to já, kdo je volný a má hůlku." Připomněl.
"Záleží na jak dlouho. Copak jsi zapomněl, že tě vyloučili z Bradavic?" Posmíval se Potter. "Přijdeš o hůlku Malfoy."
Mladému aristokratovi ztvrdly rysy. "Do té doby budu nejvěrnější Pána zla a ty budeš dávno mrtví. A jako jeho nejvěrnější služebník budu mít třeba deset hůlek." Chytil Vyvoleného za ruku, pomocí kouzla zrušil provazy na nohou. "Pojď Pottere. Pán zla čeká." Zašveholil mu do ucha.
Chlapci, který přežil se v očích objevil děs. Pokusil se Malfoyovi vyrvat a utéct, jenže dosáhl pouze bolestivého sražení na zem s hůlkou mířící na jeho obličej.
"S radostí ti tebe použiji bolestivou kletbu. Pamatuješ ve vlaku na kletbu, která se nepromíjí? Znám horší mučící kletby než byla tamta." Vyhrožoval blonďatý chlapec.
Harry se s námahou vyškrábal na nohy a podíval se svému sokovi do očí. "Na mě vyhrožování nepůsobí." Plivl mu do obličeje.
"Ty… Šmejde… To si odskáčeš. Nikdo mě nebude urážet." Zavrčel Malfoy a hodil ním kouzle až na druhou stranu chodby, kde bolestivě narazil do zdi. Ozvalo se zlověstné křupnutí ve svázané ruce. Bolestně sykl. Hned na to spadlo brnění o kousek dál a způsobilo ohromný hluk. Draco k němu přistoupil. "Copak Potříku. Něco tě bolí?" Ptal se medově a pozoroval marné pokusy o postavení na nohy.
"Auuu." Zaúpěl Vyvolený, když bolestivě sjel po zdi na zem, jak se mu nepovedlo se postavit na nohy. Při tom si odřel jedno koleno a dvě kapky krve dopadly na podlahu.
"Teď už půjdeme k Pánovi zla. Pro jistotu tě zbavíme vědomí. Nerad bych tě slyšel poutat pozornost… Mdloby n-" Mladíka s šedýma očima předběhl jiný hlas.Mnohem ledovější a neštvanější.
"Expelliarmus." Zaslechl Potter a podíval se směrem odkud vyšel paprsek, jenž odzbrojil Malfoy. Ze stínu vyšla postava profesora lektvarů s namířenou hůlkou na Draca. "Pane Malfoyi!" Vykřikl Snape. Stočil svůj pohled na chlapce u stěny. Beze slova mu pomohl se postavit na nohy a mezitím nepřestal mířit hůlkou na studenta Zmijozelu. "Je vám dobře, pane Pottere?" Ptal se Mistr lektvarů.
"Snape se mě ptá jestli mi je dobře a nevynadá mi, že jsem si určitě začal a místo toho míří na Malfoye?!" Nechápal Harry. Zkoumavě si prohlédl svého profesora, který na něj upíral své tmavé oči. "Nic mi není. Jen mě trochu bolí ruka a noha." Zamrmlal v odpovědi.
Severus si prohlédl svého studenty. "Která ruka?" Zeptal se bez okolků. Chlapec mu poodstrčil váhavě zlomenou ruku. Snape na moment sklonil hůlku z Draca a v rychlosti zamumlal zaklínadlo. "Ferula." Kolem mladíkovy ruky se obmotali obvazy. Zbraň namířil zpět na mladého aristokrata. "Musí to prozatím stačit, Pottere. Půjdete se mnou za ředitelem. Řeknete nám tam, co se tady stalo." Bez váhání uchopil Vyvoleného za předloktí nezraněné levé ruky. Hůlkou naznačil Malfoyovi, aby šel před nimi.
"Počkejte, pane profesore." Zastavil se chlapec, který zůstal naživu u stěny, kde ležela jeho hůlka. "Já si vezmu svou hůlku." Vysvětlil na ledový pohled mistra lektvarů.
Profesor lektvarů ho zastavil. "Počkejte. Já ji raději vezmu. Nevím, co se tu stalo a nehodlám se koukat na to, jak utíkáte." Zavrčel a sehnul se k hůlce. Než stačil Potter dovykřiknout upozornění. Snape se sehnul k hůlce. Ta odhodila Severuse proti stěně. Draco neváhal a rozeběhl se chodbou pryč.
"Profesore. Je vám dobře?" Přikleknul k svému profesorovi, který se bolestivě mnul na hlavě.
"Nic mi není." Odpověděl k Harryho překvapení.
Chlapec s jizvou na čele se postavil a vzal svou hůlku do rukou. "Omlouvám se. Měl jsem vás varovat dřív. Teď kvůli mě utekl Malfoy." Omluvil se ke profesorovi lektvarů.
Ten se zasekl v půlce kroku k mladíkovi. Své ohromení v sekundě zamaskoval. "Nechte si své žvásty pro někoho jiného, pane Pottere. Půjdeme za ředitelem a vše nám vysvětlíte." Zavrčel a chytl mladíka za ruku jakoby se bál, že mu uteče a svižným krokem v tichosti došli k ředitelně.
Zaklepali na dveře a po tichém "dále" vešli dovnitř. Profesor Brumbál seděl za stolem a četl si v tlusté knize. Odložil knihu a zvedl oči k dvojici osob v jeho kanceláři.
"Mohl by jste mě laskavě pustit?! Nejsem malé dítě, abyste mě musel držet za ruku." Vytrhl černovlasý hoch svou ruku z profesorova sevření s odstoupil od něj, co nejdále.
"Posaďte se." Vybídl je Albus a se zájmem pozoroval, jak si každý z dvou mužů sedá dosti odtažitě od toho druhého. "Co se stalo, že jsi mi sem přivedl Harryho, Severusi?" Ptal se ředitel a upřel své modré oči na svého zaměstnance.
Snape ohrnul ret. "Nachytal jsem pana Malfoy, jak útočil na pana Pottera na chodbě. Chtěl jsem vám je sem odvést, ovšem když jsem se chystal sebrat Potterovu hůlku, tak mě odhodila a pan Malfoy utekl." Vyložil ve stručnosti.
"Co se tam tedy stalo?" Zeptal se znovu ředitel a tentokrát se obrátil na chlapce, který přežil a jeho zraněnou ruku.
Harry hodil na Severuse jeden vražedný pohled a vypověděl jim vše, co se stalo. Jen trochu upravil tu verzi o cestě k KNP. Nechtěl nikomu své tajemství prozrazovat. Po skončení vypravování pronesl Snape posměšně. "A to si myslíte, pane Pottere, že vám uvěříme, že jste se jen tak procházel při měsíčku?"
Pokrčil rameny. "Asi ano. Nic jiného vám nezbývá."
"Já bych o jednom způsobu věděl." Zašeptal nebezpečně profesor lektvarů.
"To by jste neudělal." Řekl s neskrývaným děsem v očích Vyvolený.
To zasáhl Brumbál. "Severusi. Nemůžeš na něj bezdůvodně použít legillensii." Napomenul ho. Snape jen něco zavrčel a překřížil ruce na prsou. "Harry. Severus tě odvede na ošetřovnu. Madam Pomfreyová by se ti měla kouknout na tu ruku." Snažil se je vyhodil od sebe z kanceláře.
Kráčel znovu Bradavickými chodbami po boku Severuse Snapea. Jak moc rád by vrátil čas a nerozhodl se jít za zakladateli ještě ten večer. Proč nemohl počkat do rána. Nesnášel se za svou zvědavost. Nyní tu musí s nenáviděným Snapem. Proč zrovna on?! Konečně dospěli na ošetřovnu. Nikde nikdo nebyl. Madam Pomfreyová nikde nebyla. Neozývala se ani na volání jména.
"Posaďte se na postel, Pottere. Budu vám to muset ošetřit sám." Přikázal mistr lektvarů a přešel k nedaleké vitríně s elixíry.
Potterovi se objevilo v očích zděšení. Jeho nenáviděný učitel lektvarů ho chce ošetřit! Nemínil tu zůstat ani minutu. Se Snapem ne. "Um. Pane profesore. To je v pořádku. To počká do rána než přijde madam Pomfreyová. Skoro to ani nebolí." Zamrmlal a přetočil se k odchodu. Ruky šíleně bolela, ale to raději vydrží do rána.
"Nikam Pottere. Hezky si tu sednete a nikam nepůjdete dokavaď vám to nedovolím." Zasyčel muž s tmavýma očima a zastavil chlapce ve dveřích a dotáhl ho na nejbližší postel. Než stačil hoch odporovat vzal jeho zraněnou ruku do své a jednoduchým kouzle sundal provizorní obvaz. Harry bolestně sykl. To bolelo. Zatraceně hodně bolelo. Severus chlapci prohmatal ruku a ten zatínal zuby v pokusu zadržet bolestná syknutí. "Máte to zlomené." Poznamenal profesor a podal mu flakónek se zeleným lektvarem.
"Co to je?" Dotázal se Harry a se znechucením ve tváři si prohlížel lektvar prazvláštní zelené barvy.
"Lektvar proti bolesti."
"Není zkažený?" Ptal se pro jistotu. Nikdy neviděl lektvar proti bolesti zelené barvy.
"Ne není." Odvětil vrčivě profesor a znovu došel pro nějaké lektvary.
Chlapec se smaragdovýma očima zavřel oči a vypil lektvar. Najednou mu bylo všechno jedno. Bolest ustoupila a on si připadal jako by se mohl každou chvíli proletět po místnosti. Před očima se mu objevovali všemožné barvičky. Zdravý rozum mu říkal, že má halucinace, jenže jeho druhé já se chtělo na barvičky dívat.
Snape přišel k omámenému studentovi. Doopravdy to nebyl čistý lektvar bolesti. Spíše to byl něco jako oblbovák. Potterovi teď bude půl hodiny úplně jedno, co se s ním děje. Takhle se zbavil dotěrných otázek a všeho kolem toho a bude jednoduší ho ošetřit. Jednoduchým kouzlem srovnal ruku a donutil svého studenta vypít kostirost. Nyní tu jen dvacet pět minut počká až vyprchá ten lektvar a pošle Pottera zpátky na kolej. Pohodlně se usadil a pozoroval chlapce na posteli. Ten se položil na postel a zakryl si rukou hlavu a pak ji prudce odebral a smál se přitom. Severus jen zakroutil hlavou a s pobavením ho pozoroval. Takhle nebyl Potter zas tak špatný. Zčista jasna se něco změnilo. Potter se přestal usmívat a na jeho tváři se objevil vyděšený pohled smíchaný se strachem. Profesor se v rychlosti postavil k jeho posteli a pozoroval vyděšený výraz. Nechápal, co se mohlo stát. Ten lektvar měl zapříčinit naprostou apatii na vlivy emocí a hlavně bolest. Měl si připadat jako bez myšlenek a ne se tvářit vyděšeně. Dotkl se mladíkovi ruky. Ten prudce otočil hlavu a vyděšeně vykřikl.
"Ne. Prosím jděte ode mě dál. Prosím." Vzlykal a třásl se po celém těle. "Odežeňte je profesore. Prosím." Ukazoval někam za jeho hlavu. "Já nechci. Já nechci." Z očí mu tekly slzy a dokola opakoval to samé.
Mistr lektvarů zatřepal hlavou. "Pottere vzpamatujte se. Nikdo tu není." Uklidňoval ho.
"Ne. Ne. Jsou tu. Všude. Musíme rychle pryč.Začínám to slyšet." Mlel páté přes deváté chlapec na posteli a pomalu si sedal.
Snape ho s vypětím všech sil zatlačil do postele. "Kdo tu má být?" Optal se. Potter měl zřejmě halucinace či co.
"Oni." Klepal se Vyvolený po celém těle. "Mozkomorové." Vykřikl vyděšeně. "Slyším ji.Prosím ať to přestane."
"Koho slyšíte pane Pottere?" Nechápal černooký muž.
"Maminku. Jako vždycky, když vidím mozkomory. Rychle musíme pryč. Musíme zachránit Ginny." Uvědomil si najednou a sbíral se z postele na nohy.
Mistr lektvarů zareagoval okamžitě. "Nikam nepůjdete Pottere. Musíte tu zůstat. Lehněte si." Snažil se udržet svého studenta v posteli. Ten nereagoval. Pořád křičel. "No, tak… Buďte v klidu." Nařídil profesor lektvarů. Žádná odezva. Ze zoufalství řekl něco pro něj neobvyklého. "Harry. Uklidni se. Nikdo tu není. Klid Harry. Jen se ti to zdá." Mumlal skoro prosebným tónem Snape a chytil chlapce, který přežil za ruce. Ten se při jeho slovech uklidnil a jen hleděl do neurčita. Pak se začal znovu smát. Severus studenta pustil a odstoupil o krok dozadu. Mohutně si oddechl a usadil se na židli. Lektvar by měl vyprchat každou chvíli.
"Co se to…?" Nechápal Harry a pomalu se rozhlédl kolem sebe. Snape seděl an židli vedle postele a nevnímal okolí. "Mozkomoři!" Vzpomněl si a vykřikl to nahlas.
Severus se probudil z transu a podíval se na postel. "To ne!" Zaúpěl.
"Co ne?" Zmateně se podíval na profesora.
Mistr lektvarů se postavil. "Jste v pořádku, pane Pottere. Nevidíte žádné mozkomory?" Ptal se.
"Mozkomoři!" Křikl Vyvolený. "Mozkomoři utekli z Azkabanu!"
"Máte halucinace pane Pottere." Zchladil ho ledovým pohledem.
"Ale ne tady." Zakroutil hlavou. "Mozkomoři se přidali na Voldemortovi stranu. Viděl jsem je. Přišli k Voldemortovi." Hučel Harry
"Jste si jistý. Nebyla to nějaká halucinace?" Zeptal se skepticky Severus. "U vás by to bylo normální, že vidíte věci, které nejsou." Neodpustil si. Možná má pravdu. Přiznal si Mistr lektvarů. Pán zla to plánoval delší dobu. Dokonce by se tím vysvětlilo i to Potterovo chování při tom lektvaru.
"Ne neměl jsem halucinace!" Pobuřeně vykřikl a postavil se na nohy. "Musím to jít říct profesoru Brumbálovi. Co jste mi to vůbec dal za lektvar?" Podivil se nad vzpomínkami na barvičky.
"Tak to tedy ne." Zatrhl Snape. "A ten lektvar byl na vaše uklidnění a proti bolesti a teď vám dám lektvar a vy se půjdete vyspat do Nebelvírské věže. Já půjdu za profesorem Brumbále a vše mu vysvětlím." Podal mu lektvar a vyhodil ho z ošetřovny a sám šel do ředitelny. Tohle by měl ředitel vědět. Asi to bude pravda.
-----
Harry se díval za profesorem lektvarů mizícím za rohem. Podíval se na elixír ve svých rukou. "Bezbolestný spánek." Blesklo mu hlavou. Obrátil se a vydal se do společenské místnosti. Jeho tři přátelé o něj mají jistě strach. "Dragon." Zamumlal heslo a vešel portrétem dovnitř. Na křeslech u krbu seděli jeho přátelé a povídali si. Jinak byla společenská místnost úplně prázdná.
"Ahoj Harry." Zvolala Ginny a ukázala ne poslední volné místo u krbu. S radostí se posadil a postavil lektvar na stoleček.
"Co to je?" Ukázal Ron na lektvar.
"To mi dal Snape." Zamrmlal Vyvolený a nepříjemně se zavrtěl.
"Snape? Prosím tě Harry, kde jsi na něj narazil?" Ptala se Hermiona a nevěřícně si prohlížela flakónek.
"No, když na mě Malfoy zaútočil." Zamumlal černovlasí chlapec.
"Jak zaútočil, Harry." Ptala se dál hnědovláska. "Z tebe to leze jako z chlupaté deky."
"Když jsem šel ke KNP, tak jsem ho potkal a on mě porazil a chtěl odvést k Voldemortovi. Pak tam přišel Snape a Malfoy utekl. Odvedl mě za ředitel a já mu vše řekl." Shrnul to do pár vět chlapec se smaragdovýma očima.
"A na co ti dal ten lektvar?" Vyptávala se dál Mia.
"Já vlastně ani nevím. Já si o něj neříkal." Pokrčil rameny. "Asi už půjdu spát jsem unavený." Zvedl se z křesla.Vzal do ruky lektvar a zmizel v ložnici. Lektvar si položil na noční stolek a pohodlně zaspal.
Mohutné dveře Zmijozelova sálu se otevřeli a do místnosti vešel muž v černém hábitu a kočičíma očima. U stěn stály řady smrtijedů. Postava se posadila na trůn.Přítomní se uklonili.
"Vítejte mí věrní." Rozpřáhl ruce Temný pán a přejel pohledem všechny přítomné. "Jsem rád, že jste se dostavili, tak rychle. Mám pro vás několik zpráv. Ta první je. Naši přátelé Mozkomoři se k nám přidali a druhá. Za čtrnáct dní mám narozeniny a tak jsem naplánoval skvělou zábavu. Nechte se překvapit. Zatím nebudou žádné akce. Můžete jít do vedlejšího sálu. Užijeme si trochu zábavy na mudlovských šmejdech." Vyhnal je Voldemort. "Ty počkej Severusi." Zastavil jednoho smrtijeda.
"Ano můj pane." Poklekl Snape k jeho nohám.
"Máš již hotový ten lektvar, co jsem po tobě chtěl?" Pán zla si vytáhl hůlku.
"Ano můj pane. Jen se musí nechat dva týdny odležet." Sklopil hlavu mistr lektvarů.
"Ano. Ano. To se mi bude hodit." Promluvil sám k sobě. "Můžeš se připojit k ostatním hned přijdu." Usmál se. Jakmile se zavřeli dveře za přívržencem. Voldemort se rozesmál ledovým smíchem. "Máš se na, co těšit Harry Pottere."
Chlapec na posteli se s přidušeným výkřikem probudil. Zmateně zamrkal. Byla to pravda s těmi mozkomory. Nyní to ví i Snape, tudíž i profesor Brumbál. Zmoženě si oddechl. Byla půlnoc. Vzal si lahvičku s lektvarem a najednou ji vypil. Ve snaze se nerušeně vyspat...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 16:40 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeeeeeer!! Kdy bude další k tomuto??

2 kapi kapi | E-mail | 27. srpna 2007 v 16:53 | Reagovat

prima, len škoda ,že im Malfoy zdrhol

3 Lupus Lupus | 27. srpna 2007 v 17:27 | Reagovat

hezká kapča

4 III III | 27. srpna 2007 v 17:43 | Reagovat

pěkný

5 Saskya (predtým Šibalka) Saskya (predtým Šibalka) | Web | 27. srpna 2007 v 18:50 | Reagovat

nááááááááááááádhernááááá kapitola, on snáď nebude mať deň, keď by sa neičo enstalo... :D...som zvedavá, čo je to za lektvar/elizír, čo Voldy chce...

6 Giner Giner | 27. srpna 2007 v 19:56 | Reagovat

bezvadná kapitola:))

7 šibal šibal | 27. srpna 2007 v 23:10 | Reagovat

hezkýýý :-) :-)

8 Blytonka Blytonka | 28. srpna 2007 v 12:14 | Reagovat

Nádherná kapča a já si nemyslím, žes to s tím Severusem přepískla.

9 Aileen Aileen | 28. srpna 2007 v 16:42 | Reagovat

Všem moc děkuju za komentáře... Dneska přidám další kapitolu, ale zítra asi ne. Jedu do Prahy, takže nic nestihnu napsat.

kapi: To víš... Když je Snape blbej a sahá na cizí hůlky bez dovolení :-D

Saskya: Ten lektvar vlastně není ještě ani vymyšlený. Původní nápad se roztříštil při minulé kapitole. Omylem jsem tam napsala něco, co tam němělo být a teď za to pikam.Budu muset vymyslet něco jiného.

Blytonka: Já nevím. Mě tam Severuse příjde přehnaně. Zvlásť pak, když v budouctnosti bude hrát důležitou roli.... Radši jse už ticho nebo bych něco prozradila.

10 pekné pekné | 12. prosince 2007 v 18:06 | Reagovat

Štěstí v neštěstí: Snape

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama