7. kapitola - Noční můra (1. část)

6. srpna 2007 v 23:04 | Aileen |  Cesty času
Jsem tu a kapitola se mnou. Je taková nudná, ale pro budoucí děj vcelku důležitá. Původně měla být hezky useknutá před koncem, jenže nademnou stál brách a prohlásil, že je to nedokončený... No nic. přeju vám příjemný čtení a předem se omlouvám za chyby. Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat mé spolužačce Míše za to, že musela čekat než si všimnu jejího vzkazu na icq...

7. kapitola - Noční můra
Objevil se na odboru záhad v místnosti s obloukem. Létali kolem něj paprsky všemožných barev. Vše jakoby viděl ve zpomaleném záběru. Stál před obloukem neschopen jakéhokoliv pohybu. Pozoroval dění kolem sebe. Nalevo bojoval Sirius s Belatrix, která se chystala vykřiknout kletbu. Napravo mával Brumbál hůlkou a snažil se svázat všechny smrtijedy. Jedním okem zahlédl i Moodyho a Tonkovou, jak se zvedají ze země… Vzduchem létali paprsky již jen od dvou lidí. Dvou příbuzných, ovšem každý z nich stál na jiné straně přesvědčení. Dobra a zla. Harry se pokusil pohnout a pomoct Siriusovi. Věděl, co přijde a nechtěl to vidět znovu. Chtěl zvednout ruku s hůlkou a pomoct, ale nemohl. Sledoval kouzlo letící od Lastrengerové. Paprsek narazil do hrudi jeho kmotra a ten se propadl za oblouk.
"NEEEEEEE" Vykřikl. Snažil se natáhnout ruku a chytit ho. Nedokázal se pohnout mohl jen sledovat. "Nee. Siriusi ne." Byl naprosto zoufalí "Ne. Prosím. Vrať se Siriusi." Pouta kolem jeho těla zmizeli a on se zhroutil na kolena a rozvzlykal se. "Tichošlápek nemůže být mrtví. Ne!"Zamumlal…
Někdo s ním hrubě třásl. S námahou vystřelil do sedu a zrychleně oddechoval. Jizva ho mírně bolela. Automaticky se rozhlédl kolem sebe, aby se podíval zda někoho vzbudil. K jeho smůle vzbudil celou ložnici. Poberti bez Petra stáli u jeho postele a s obavou v očích jej pozorovali. Harry zmoženě položil hlavu na polštář a otřel si pot z čela. "Mělo mi být jasné, že když je tu Voldemort budou tu i mé noční můry. Červíček se dozajista postaral o informovanost svého pána. Nový žák s jizvou na čele ve tvaru blesku, co porazil učitele obrany proti černé magii není vůbec nápadný. Ke všemu jsem dosti podobný Jamesovi. Mám já to smůlu. Možná bych to měl jít říct Brumbálovi. No, přitom vezmu sebou Poberty a budou to dvě věci jedním tahem. Stejně se chtěl Brumbála zeptat jestli by přijmul Poberty bez Červíčka, když už jim to slíbil. Zajímalo by mě, jak to dnes všechno stihnu. Jsou souboje a trojhodinovka lektvarů vedle Snapeho. Mohl by zkusit si s ním trochu promluvit…" Z jeho úvah ho vytrhla Jamesova otázka.
"Je ti dobře? Jsi nějaký bílí. Nechceš za madam Pomfreyovou?"
Vyvolený záporně zavrtěl hlavou. "Je mi dobře. Kolik je hodin?"
"Bude šest" Odvětil pohotově Remus. Harry se chystal vstát z postele a obléknout se. Pochyboval, že by znovu usnul.
"Je ti opravdu dobře?" Ptal se starostlivě James "Víš, ze spaní jsi křičel…"
Chlapec na posteli se zastavil v půlce pohybu, zrovna se chystal si obléct zbytek hábitu. "Co jsem křičel?" Zeptal se přiškrceným hlasem. Moc dobře si na sen pamatoval.
Tichošlápek s Dvanácterákem si vyměnili zvláštní pohledy. "No, víš…" Začal Sirius. "Nejdříve jsi sebou začal házet na posteli. Teprve potom jsi křičel-"
James mu skočil do řeči. "Moc jsme tomu nerozuměli, ale…"
Chlapec, který přežil bolestivě polkl "Ale co?" V skrytu duše doufal, že nekřičel Siriusovo jméno.
Tentokrát se ujal slova Remus. "Nejdříve ti nebylo pořádně rozumět. Pak jsme zaslechli Siriusovo jméno a hned na to větu: 'Tichošlápek nemůže být mrtví. Ne!'" Bolestně se usmál vlkodlak.
Harryho mozek pracoval na plné obrátky. "To nic nebylo. Nedělejte si starosti. Jen stará noční můra." Vysoukal ze sebe.
"Stará?" Podivil se Náměsíčník. "Vždyť Siriuse neznáš déle, jak pár dní. Není divné, že se ti o něm zdají noční můry?"
Chlapec se smaragdově zelenýma očima pokrčil rameny. "Později vám to vysvětlím. Není to nikterak důležité." Pomalu se zvedl z postele. Vypadalo to, že trojici tyhle informace nestačí, tak Harry změnil taktiku. "Co kdybychom šli probudit holky?" Šibalsky mrkl na spolubydlící. Tento nápad se nejspíše Remusovi moc nelíbil, ale byl potichu a pozoroval nadšené pohledy Jamese a Siriuse.
Dvanácterákovi zmizel úsměv z tváře. "Jak se tam dostaneme? Vždyť se po schodech vyjít nedá." Zalknul se.
Chlapci, který přežil se v očích objevili nezbedné jiskřičky. "Vím o jedno způsobu." Nadhodil a vzpomněl si na čas velikonočních prázdnin…
***
Byl pozdní večer před velikonočním pondělím a chlapci z Nebelvíru zrovna řešili, jak se dostat ráno k dívkám do pokoje. Zahloubaní ve svých myšlenkách posedávali po ložnici šestého ročníku. Mezi nimi nechyběl i Harry Potter, který přijel na svátky do Bradavic. Snape s profesorem Brumbálem a profesorkou McGonagalovou museli naléhavě odjet a nabídli mu strávení svátku v Bradavicích. Harry neváhal a přijal možnost být s kamarády nějakou dobu.
Nevil bezmocně vzdych. "K dívkám do ložnic se prostě nedostaneme." Postěžoval si. "Přes schody se nedostaneme a i kdyby. Jeden sedmák říkal, že každý kluk dostane ode dveří elektrickou ránu a odletí pryč. Okny se tam taky nedá dostat. Na to je Nebelvírká věž moc vysoko-"
Nevila přerušil Ron. "Vždyť je to tak jednoduché. Vyletí k oknům na košťatech a vlezeme dovnitř okny!" Křičel a gestikuloval kolem sebe rukama. Chlapci s jeho nápadem souhlasili a na druhý den brzy ráno stáli s pomlázkami a košťaty v rukou před Slovincem, odkud byl dobrý výhled na věž Nebelvíru. Na akci "Budíček", jak ji nazvali se odhodlali jen někteří hoši. Nevile, Ron, Harry, Dean, Seamus, Colin a Denis pomalu vzlétli k dívčím oknům a jednoduchým kouzlem alohomora odemknuli západky na oknech. Jako první vlez oknem Vyvolený následovaný zbytkem. Potichu si každý stoupl nad jednu dívku a zábava mohla začít…
***
"Vyletíme k oknům na košťatech a vlezeme dovnitř okny." Vysvětloval jim plán. "Není to nějak složité."
James uznale pokýval hlavou. "Docela dobrý nápad. Jdeme?" Optal se. Nečekal na odpověď a následován Harry, Siriusem a Remusem zašli pro košťata. Za patnáct minut stáli před sovincem a skepticky vyhlíželi na Nebelvírskou věž s košťaty v rukou.
"Jsi si jistý, že to půjde?" Nedůvěřivě kroutil hlavou Black, jenž zostudil rodinu.
Chlapec se smaragdově zelenýma očima se usmál. Na noční můru úplně zapomněl a nebyl sám. "Ne nejsem a o to tu jde. Člověk musí riskovat, když chce něčeho dosáhnout." Nasedl na školní koště a s lehkou elegancí se odrazil od země. Stočil svůj pohled na trojici stojící na zemi. "Tak letíte?"
Potter s Blackem neváhali a nasedli na košťata. Remus si pro sebe zanadával, jak se mohl do téhle situace připlést, ale následoval zbytek. U dívčích oken sedmého ročníku lehce přibrzdili. Podle ticha, které vládlo v místnosti se dalo soudit, že všichni ještě spí. Harry lehce drknul do okna násadou od koštěte a to se potichu otevřelo. Nebylo zamčené. Čtveřice kamarádů se postupně dostala do pokoje aniž by někoho vzbudila. Jako poslední prolezl oknem Lupin. Zřejmě chtěl zavřít okno, jenže to se díky náhlému poryvu větru hlasitě zabouchlo a rozbilo se sklo okenní tabulky. V místnosti se na čtyřech postelích posadili vyděšené, probuzené dívky a hlasitě ječely. Vyvolený se chytil iniciativy a zakouzli kouzlo ševelissimo proti vyrušení. James a Sirius se pokoušeli schovat pod postele, zatímco Remus omámeně hleděl na jednu dívku, co spala na posteli naproti dveřím. Dívčí pokoje vypadali naprosto stejně jako chlapecké, jen dívky zde měli dvě zrcadla.
"Ticho! Buďte prosím vás trochu potichu." Zaprosil chlapec, který přežil. Děvčata si ho nevšímala a od pískotu přešla k nadávkám a házení věcí. Silencio. Zakouzlil čtyřikrát a hluk ustal. V pokoji spala Lilly a tři její kamarádky. Kate, Jesica a Alex. "Accio hůlky." Přivolal si od děvčat zbraně. "Tak teď, když jste se uklidnili mohli bychom nenápadně odejít a na tento incident zapomenou?" Zkusil smlouvat Harry. Sirius s Jamesem vylezli z pod postele. James neodolal a zamával Lilly, která s překříženýma rukama a vražedným pohledem shlížela na chlapce. Po Dvanácterákově gestu zčervenala v obličeji od zlosti. Vzala do ruky hřeben, co ležel na stole a mrskla s ním po Jamesovi. Ten nestihl uhnout a kartáč jej trefil přímo do hlavy.
"Au" Zavřeštěl a chytil se za hlavu.
"No, tak když vám to nebude vadit mi zase půjdeme." Zamumlal Vyvolený a popadl trojici a vystrkal ji z místnosti ven i s košťaty v rukou. Ve dveřích se ještě otočil a vrátil dívkám hůlky. Zrušil kouzlo Silencio a rychle zmizel za zbytkem na schodech, které se proměnili v klouzačku.
Ve společenské místnosti seděl celý jeho pokoj v naprostém tichu. "To bylo něco." Uznale pokýval hlavou Sirius a začal se hrozně smát. Netrvalo dlouho a zbytek se přidal.
"Nechcete jít na snídani?" Zeptal se vlkodlak. "Já jen, že bych nerad potkal holky."
Dodal přiškrceným hlasem. Všichni souhlasili a odešli se nasnídal. Velká síň byla skoro prázdná sem tam seděl nějaký osamocený studen. Jinak nikdo. Zasedli ke stolu a diskutovali o dnešní ranní návštěvě holek. Jednohlasně se shodli, že takovou to akci nikdy neprovedou. První dvě hodiny měl věštění z čísel a runy. Lupin měl hodiny s ním. Poté měl mít trojhodinovku lektvarů se Zmijozelem. Na hodinu přišel o něco dřív. Poberti si prý museli ještě "něco" zařídit. Jediný, kdo stál před učebnou byl Severus Snape v mladším vydání.
"Mohl bych si s ním promluvit. Rozhodně nemůže být horší než jeho starší vydání. Navíc mi Brumbál řekl, abych se pokosil promluvit s lidmi, co se chtějí přidat na Voldemortovu stranu a Snape je důležitý článek v této… hře." Nechtěl si to přiznat, ale učitel lektvarů mu začínal chybět. Za poslední rok se docela sblížili. Pak zmizel z jeho života jako ostatní… Nikdo mu nikdy nezůstal…
***
Poslední bitva. Tak nazvali tento souboj u Bradavic noviny. Všichni věděli, že tento útok bude. Věděli i čas a místo. Veškerá vojska Pána Zla se stahovala k Bradavicím. Stejně tak tomu bylo i na straně dobra. Dvě stany. Dva protiklady. Dva hrdinové. Harry Potter stál na Astronomické věži a pozoroval dění kolem hradu. Všude bylo ticho. Podezřelé ticho. Z ničeho nic se z hradu vyřítila postava v černém hábitu. Moc dobře poznával chůzi té osoby. Byl to jeho profesor lektvarů. Severus Snape. Hábit za ním vlál. Chlapec jej pozoroval se zamračeným pohledem. V tuto dobu nebylo dobré chodit ven. Na každém rohu číhalo nebezpečí. Profesor se zastavil u Černého jezera. Chtěl použít nějaké kouzlo, ovšem než stihl vyřknout jediné slovo. Vyletěl ze Zapovězeného lesa paprsek červené barvy a narazil do nepřipraveného Snapea.
"Ne!" Vykřikl Harry a chystal se seběhnout z Astronomické věže.
Z lesa vyběhla osoba se smrtijedskou maskou a přemístila se s profesorem lektvarů za hranicemi hradu pryč.
Vyvolený celou událost sledoval a nedokázal mu pomoct. Jen se dostal ke dveřím a dál nebyl schopen pohybu. "Vždyť on ztratil další osobu.!".
O hodinu později mu přišel dopis od ctěného lorda Voldemorta.
Skoro mrtví Pottera.
Mí smrtijedi ukořistili zrádce Severuse Snapea. Bohužel skoro nic nevydžel a my byli nuceni se ho zbavit. Nepotrvá dlouho a znovu se setkáme…
Lord Voldemort
Tenkrát to byl konec. Další den se odehrála ona osudová Poslední bitva…
***
"Ahoj. Já jsem Harry. Harry White" Pozdravil a postavil se před Snapea opřeného o zeď a čtoucího knihu.
Severus bez zájmu odvětil. "Nazdar. Já jsem Severus Snape" A vrátil se ke knize.
"To nebude, tak jednoduché." Pomyslel si hořce. "Co čteš za knihu?" Otázal se nahlas.
"Účinky přísad do lektvarů od A-Z." Zamumlal.
Harrymu se zablýsklo v očích. "To je náhoda. Tu jsem četl také. Víš, že je v ní chyba? Píšou v ní o saturejce jako o vyloženě kouzelnické rostlině, ke které nemají mudlové přístup a přitom se dá koupit v jakémkoliv mudlovském obchodě za desetinu ceny." Poznamenal čímž upoutal Snapeovu pozornost.
Budoucí učitel lektvarů zavřel knihu. "Jak to víš?"
Chlapec s jizvou na čele se usmál. "Když jsem vařil lektvar, došla mi saturejka. Nemohl jsem dokončit lektvar a šel jsem se najíst. Čirou náhodou jsem narazil v kuchyni v koření na saturejku a když jsem si přečetl, co bylo na obalu… Bylo mi hned jasné, že mudlové ji používají jako koření." Pokrčil rameny Harry. "Tebe baví lektvary?"
Zmijozel přikývl. "Tebe zřejmě taky. Pochybuji, že by jsi byl jinak tak dobrý minulou hodinu."
Mladý Potter dostal záchvat smíchu. "Já a umět lektvary? To nikdy nešlo k sobě. Ze začátku jsem je nesnášel, kvůli učiteli, co mě je učil, ale potom jsem se je začal učit a trochu se mi zalíbili. Rozhodně mě nějak závratně nejdou. Občas se mi něco povede." Odmlčel se. "Zato tebe asi baví hodně podle toho, jak jsi dával o hodině pozor."
Další přikývnutí. "Ještě se mi líbí černá magie nebo obrana proti ní-" Najednou se Severus zasekl. "Proč se s mnou bavíš? Jsi z Nebelvíru a ke všemu se pořád bavíš s Potterem. Je to zase nějaká legrace, co? Haló Blacku, Pottere! Můžete vylézt!" Křičel
"To není žádný hloupý vtip!" Rozhořčeně řekl Harry White "Navíc nechápu, proč bych se s tebou nebavil. Byl jsem sám a chtěl jsem si s někým promluvit. Nechápu, prč všude hledáš bubáky."
Snape se kolem sebe naposledy podíval a znovu zaměřil svůj pohled na Vyvoleného. "Promiň" Zašeptal sotva slyšitelně. "Jenže já si myslel, že je to další vtip." Pokračoval o něco hlasitěji a podíval se chlapce s jizvou na čele do očí. "Víš, že máš stejné oči jako Evansová a vypadáš skoro jako Potter?"
"To snad ne! Další, co si všiml, že jsem podobný Jamesovi a ke všemu poznal ty oči! Měl jsem na sebe použít kouzlo pro změnu vzhledu. Sakra. Co teď? Zatím mu to možná nedošlo…" Řekl si v duchu. "Já vím." Promluvil nahlas. "Tohle mi říkal už Sirius. Tedy myslím."
K učebně se pomalu trousili studenti z obou kolejí a automaticky se rozdělili na dvě poloviny. Zmijozel a Nebelvír.
"Možná by jsi měl jít ke své koleji." Zamumlal slabě chlapec s umaštěnými vlasy.
White jen přikývl. "Můžu si sednou s tebou?" Optal se nazpět. Severus mu věnoval jeden ohromený pohled a němě pokýval hlavou v souhlas. Harry se otočil a nasměroval si to k přicházejícím Pobertům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | Web | 7. srpna 2007 v 10:31 | Reagovat

Skvělý!! Konečně!! Těším se na další!! A mimochodem.. hezkej layout..

2 III III | 7. srpna 2007 v 10:47 | Reagovat

Nádhera

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 7. srpna 2007 v 21:38 | Reagovat

skvělá kapča! fakt supr! píšeš moc ěkně, těším se na pokráčko =o)

4 Jarwis Jarwis | Web | 8. srpna 2007 v 9:52 | Reagovat

super povídka, můžu si tě přidat mezi oblýbený?

5 Aileen Aileen | E-mail | Web | 8. srpna 2007 v 10:15 | Reagovat

Jasně a můžu já tebe?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama