6. kapitola - Legendy

21. srpna 2007 v 20:30 | Aileen |  Harry Potter a les Stínů
Kapitola útočí a já s ní... Ani nevíte, jak jsem nadšená z vašich komentářů. Doufám, že se vám bude kapitola líbit... Byla původně úplně jiná a vzniklo z toho tohle...
Tuhla kapitolu věnuju svým tkz. přátelům ze třídy...

6. kapitola - Legendy
Nastal den odjezdu do Bradavic a na Grimaudově náměstí 12 vládl čirý chaos. Celé mladší osazenstvo domu běhalo a na poslední chvíli balilo věci, co budou potřeba. Jen dva lidé si s balením nedělali starosti. Zabaleno měli před dvěma dny a dnes se pokoušeli najít ještě informace o jisté legendě. Harry s Ginny strávili od doby příjezdu z Příčné ulice dvě třetiny času v knihovně. Chyběla jim k prohlédnutí poslední přihrádka knih a oni ji hodlali stihnout projít před odjezdem do školy. Naštěstí si oblíkli hábity, již ráno a nemuseli se o nic starat. "Nejtemnější artefakty, Jak nejlépe umučit člověka, Černá magie pro obranu…" Četl nahlas názvy knih chlapec s havraními vlasy. "V téhle knihovně snad není jediná kniha o obraně proti černé magii nebo něčem z bílé magie." Otočil se k dívce s ryšavými rozcuchanými vlasy.
"To mi povídej." Ušklíbla se. "Ráno mě tu málem zakousla nějaká kniha o nebezpečných zvířatech." Na důkaz ukázala oteklý prst s ošklivou rankou.
"To mě mrzí." Omluvil se Vyvolený.
"Nemá proč…" Zamumlala Weasleyová a pokračovala hledání. "Mám to!" Vykřikla vítězoslavně a vytáhla zaprášenou knihu pod názvem NEJSTARŠÍ LEGENDY. Horlivě otáčela stránky a snažila se najít správnou legendu. Harry přišel blíž a díval se jí přes rameno. "Tady to je." Přidržela prst na jedné ze stran.
"Zlatý chlapec?" Podivil se hoch se smaragdovýma očima. "Proč zrovna zlatý chlapec?" Nechápal.
Upřeli se na něj hnědé oči. "Mlč a poslouchej. Pochopíš." Napomenula ho a nasadila podivný výraz jaký u ní ještě neviděl. "Za dávných dob, kdy naši dědečci ještě nebyli na světě a všude vládl mír žili čtyři mocní čarodějové." Předčítala vypravěčským tónem. "Helga z Mrzimoru řečená půvabná, Rowena z rodu Havraspárkých s vědomostmi nejmocnějších, Godrik Nebelvír z rodu rytířů nejchrabřejších a Salazar Zmijozel s krví nejčistější. Všichni mocní mágové se čtveřici klaněli. Jejich moc tehdy dosahovala závratných výšin. Byl to rok a den od doby jejich setkání, když na návštěvu zavítal Merlin, aby sdělil čtyřem mladým lidem věštbu, co zaslechl v hradě Kamelotu…" Ginny se zamračila. "Tuhle část vynechám není nikterak podstatná. Jen vypraví o životě každého z nich… Tak tedy. Merlin jim ještě téhož dne při slavnostní večeři přeříkal věštbu jež zaslechl na hradě Kamelotu. Za dob, kdy svět bude před velkou hrozbou černokněžníka posledních věků nejmocnějšího… Se narodí dítě s mocí neuvěřitelnou… Dítě bude mít zbraň nejmocnější, ale i tak jeho úkol bude skoro nemožný… Proto se pět nejmocnějších rozhodne pomoci mu a ochránit mír na zemi… Vybudují školu čarodějů, jež nebude mít obdoby… oni však rozhodnou se pomoci mu i jinak. Neboť v jednom roce života přijde chlapec o jednu z nejcennějších věcí. Rodinu… Oni vybudují místnost skrytou přede všemi, kdož nejsou hodni znát moc nejsilnější a pouze Vyvolené dítě ji dokáže jednoho dne nalézt… Záleží jen na něm, jak svou moc a lásku - zbraň nejmocnější - využije. Všichni na doslech se při věštbě podivili. "Mocný čaroděj." Ozývali se hlasy místností. Tehdy se čtyři mocní čarodějové rozhodli pomoci chlapci. Šly navštívit krále jednorožců, ďábly i anděly a spoustu dalších tvorů. Ode všech sebrali moudra a zapisovali je knihy pro Vyvolené dítě, ovšem i jim se znalosti a zkušenosti pamatovali. Stali se z nich ti nejmocnější celé doby i dlouho potom. Kniha byla dopsána v den nazývaní Samhain. Přesně o deset období od jejich výpravy. Od každého navštíveného národa dostali znalosti i dary. Od elfů meč, jenž předali do úschovy Godrik Nebelvírovi. Od andělů zlatý prsten a od ďáblů moc ohně uschovanou v prstenu. I magičtí tvorové se nabídli a fénixové obětovali několik slz na každý z darů… Tohle vynechám… Všechny dary zakladatelé uschovali a zapečetili kouzlem tajemství. O několik let později k nim přišla ona věštkyně. Tehdy byli v Bradavicích pouze tři z mocných čarodějů. Salazar Zmijozel zradil své přátele a opustil školu kouzel. Vypověděla jim o Zlatém chlapci vše, co věděla. Jen jednu věc prý vynechala. Rodinu chlapce. O té se zmínit odmítla a ještě téhož dne zmizela… Dál tam nic důležitého ani zajímavého není. Jen jak zakladatelé zemřeli a něco nepodstatného o tom chlapci." Usmála se ryšavá dívka. "Tak, co na to říkáš?"
Než se dočkala odpovědi zavolala si je paní Weasleyová ať sejdou dolů nebo jim ujede vlak. Vrátili knihu na místo seběhli do haly, kde všichni netrpělivě čekali.
"Zase jako vždy poslední." Neodpustil si narážku Ron. Hermiona jim věnovala jeden zvědaví pohled. Už delší dobu si všimla, jak moc spolu Ginny a Harry tráví čas. Ne, že by jim to nepřála, ale nechápala, proč zrovna v knihovně! Takhle tam nemohla chodit, aby je nevyrušila při něčem… soukromém.
Pod schody čekala pan a paní Weasleovi a Tonksová, která tu strávila celé prázdniny.
"Tak děcka. Na nástupiště pojedeme mudlovským taxíkem…" Začal nadšeně pan Weasley…
Konečně byli na nádraží. Cesta taxíkem byla naprosto otřesná. Pan Weasley se neustále řidiče na něco vyptával a on jen pořád něco vrčel v odpovědi. Ron byl polovinu cesty zelený a chtělo se mu zvracet a paní Weasleyová je neustále poučovala, jak se mají chovat ve škole.
Stáli před přepážkou na nástupiště devět a tři čtvrtě. Za deset minut jedenáct hlásali hodiny. Otočil se skupinku za sebou. Pan a paní Weasleyovi se loučili se svými dětmi, zatímco Hermioniny rodiče dorazili na nástupiště za dcerou. Jen Harry a Tonksová stáli opodál a pozorovali loučení.
"Jednou se taky dočkáš rodiny, Harry. Tím jsi sem naprosto jistá." Usmála se na něj povzbuzujícím úsměvem a dál pozorovala dění kolem sebe.
"Jenže kdy? jestli vůbec. Pochybuji, že můžu říct Voldemortovi. 'Víš jednou mi Tonksová slíbila větu: Jednou se taky dočkáš rodiny, Harry. Jen mou smrtí se asi těžko splní.' Za to by mě zabil a ještě se mi vysmál, ale zase na druhou stranu rodinu bych poznal… po smrti. Zase se začínám utápět v sebelítosti, takhle to moc dlouho nevydržím a budu na každým rohu vykládat, jak je to hrozné být Vyvoleným a všichni mě začnou nenávidět. Proč prostě nemůžu mít normální rodinu a v klidu chodit do Bradavic jako třeba Ron nebo Hermiona nebo Dean nebo celá škola… Proč mi to najednou, tak vadí? Nikdy dřív jsem si nestěžoval a teď tohle." Povzdychl si. Otočil se k přepážce a následoval své kamarády, kteří se již dostali na nástupiště.
Bradavický expres se tyčil přes polovinu nástupiště. Druhou polovinu zabíralo mraveniště lidí pobíhajících z jedné strany na druhou. Podíval se na Ginny, Rona a Hermionu a vydali se najít volné kupé. Jedno našli uprostřed vlaku. Ginny si sedla vedle Harryho a Ron s Hermionou naproti nim.
Vlak se se škubnutím rozjel. "Harry?" Začala zčista jasna hnědovlasá dívka. "Víš jak jsi si kupoval hůlku? Všiml jsi si toho znaku na přelomu rukojeti od samotné hůlky?" Zeptala se.
Chlapec s jizvou na čele přikývl. "Proč se ptáš?"
"No, víš já jsem o tom… znaku hledala něco v knihách a něco jsem našla… Já… Chtěla bych vědět jestli víš, kdo ten znak vlastní?" Dostala ze sebe Grangerová a vytáhla jednu knihu z kufru nad jejich hlavami.
Ryšavá dívka se na Vyvoleného překvapeně podívala se slovy v očích. "Co budeme dělat jestli to zjistí?"
Ron je pozoroval pohledem, o kterém muselo být všem jasné, že neví o čem se zde mluví. Hermiona konečně vytáhla knihu z kufru a položila si ji na klín.
"Bradavické mýty a legendy?" Přečetl nechápavý zrzek.
Hermiona po něm vrhla pohled a přetočila se k chlapci naproti ní. "Mohl by jsi prosím vyndal svou hůlku. Nejsem si jistá jestli jsem si zapamatovala správně ten obrazec. Mohla jsem se splést." Poprosila.
Potter propadal panice. "Co, když to zjistí. U Ginny to nebylo, tak hrozný. To byla nehoda, ale Hermiona! Ta mě bude vyslýchat do konce života.!" Vyděsil se v duchu. "No… já… víš…" Kašlal na to a vytáhl si hůlku z kapsy. Stejně se to museli jednou dozvědět.
Hnědovlasá dívka beze slova převzala hůlku a ta ji dala ránu. "Auuu." Vykřikla a chytla se za ruku. "Mohl by jsi ji podržet prosím ty, Harry?" Nečekala na odpověď a začala listovat v knize. Zastavila se až na stránce, kde byl vyobrazen Fénix totožný s tím na hůlce. Hermiona kmitala očima z knihy na hůlku a zpátky. Zalapala po dechu. "To je… To je…" Nedokázala dokončit větu.
"Neuvěřitelné." Doplnil ji mrzutě chlapec a schoval si hůlku zpátky do kapsy.
Weasley se zamračil. "Co je neuvěřitelné?" Ptal se.
"Nic Rone." Uklidnila ho Ginny. "Spi dál."
Grangerová potichu zašeptala. "Harry. Ty jsi… Vyvolený z té legendy?"
"Ne." Odsekl Vyvolený. "Jsem Santa Claus." S tím se otočil vyšel z kupé a nevědomky zamířil na začátek vlaku. "Slíbil jsem zakladatelům a Merlinovi, že to nikomu neřeknu a za měsíc to vědí tři lidé. Jak pak můžou mít ve mně důvěru. Ginny by možná pochopili. Miluji ji, ale Ron s Hermionou… jsou moji nejlepší přátelé." Zavřel oči. Dneska je opravdu zvláštní den. Nejdříve chce rodinu a teď se jeho nejlepší přátelé dozví tajemství, které měl znát v téhle době jen Harry. "Vlastně jsem zapomněl na tu ženskou v obchodě s hůlkami. Takže čtyři lidé." Odfrkl si hořce v duchu a pokračoval v chůzi. Ocitl se v chodbičce u prefektských kupé. Sem neměl v úmyslu zajít. Obrátil se k odchodu.
"Pottere!" Zavolal někdo jeho jméno za zády. Tušil, kdo to je.
Otočil se čelem k postavě. "Malfoyi!" Vyplivl naoplátku. Otočil se k odchodu. Nechtěl se zaplést Malfoyem a jeho dvěma gorilami za ním.
"Copak. Copak. Pottere. Někam pospícháš nebo se bojíš." Zvolal posměšně Draco.
Harry se naprosto klidně otočil zpátky. "Ani jedno. Nechci se zahazovat s lidmi jako jsi ty! To je ten problém. Copak ti papánek neřekl, jak dopadl o prázdninách?"
"Ty… Ty… Šmejde. Tvá mudlovská matka tě nechtěla a radši se zabila. A ten tvůj otec. Prý chrabrý Nebelvír. To tak. Z boje utekl vždycky jako první a kdyby nebylo Blacka a Lupina nebylo by z něho nic-" Nadával aristokrat a sunul ruku k hůlce.
"Nech mí rodiče nepokoji, Malfoy. Byli rozhodně lepší než ty tvoji, co líbají hábity tomu hadímu ksichtu.." Přerušil ho chlapec se smaragdovýma očima. Někteří zvědavci vykoukli z kupé a nyní pozorovali dění kolem dvou chlapců.
Zmijozelský chlapec vytáhl hůlku a namířil ji na Nebelvíra, který neváhal a taky vytáhl svou zbraň z kapsy hábitu. Několik studentů se rozeběhlo do všech stran hledat pomoc.
"Algos." Vyslal kouzlo z černé magie první třídy mladý aristokrat
"Declino." Před Vyvoleným se objevil modře pulzující štít a kletba do něj narazila. "Těsně vedle." Usmál se.
Draco zčervenal v obličeji. "Crucio." Poslal kletbu, která se nepromíjí. Většina studentu vykřikla a přikryla si ústav překvapením. Zbylí studenti se pokusili zmizet od bojující dvojice, co nejdále.
Harry neměl kam uhnout a jen sledoval blížící se kletbu. Buď uhne a kletba narazí do někoho jiného nebo to bude on. Vybavili se mu vzpomínky na čtvrtý ročník. Na poslední úkol poháru Tří kouzelníků. Tehdy taky viděl kletbu cruciatus, jak na něj míří. Lehce naklonil hlavu a prohlédl si ve zpomaleném záběru vyslané kouzlo. Bylo méně červené než to Voldemortovo. Pocítil náraz kouzla na své hrudi. Pomalu klesl na kolena pod nátlakem bolesti. Hůlka mu vypadla z rukou. Slyšel vyděšený křik dívek. Jemu to bylo jedno cítil nesnesitelnou bolest. Tisíce nožů se do něj zapichovali. Nekřičel. Na to si na bolest zvykl. Pouze sebou zmítal. Chtěl, aby to skončilo. Ta bolest byla horší než od Belatrix. Nevědomky pozvedl ruku a tlakovou vlnou odhodil útočníka na druhou stranu vagónu. Jako zázrakem se vyhnul všem přihlížejícím. Na pár sekund zavřel oči a nechal doznívat bolest v těle. S námahou sebral hůlku a bolestným grimaskem ve tváři se v rychlosti postavil na nohy, nevšímajíc si překvapených pohledů svých vrstevníků si to nasměřoval k Malfoyovi. Crabe a Goyle se rozeběhli jeho směrem v úmyslu ho zmlátit. Znovu mávl rukou a odhodil je na stranu. Ohromeně se zastavil. Nedokázal pochopit, jak se mu to povedlo. V tom momentě se na druhém konci vagónu zjevil profesor lektvarů s naštvaným výrazem ve tváří a mířil přímo k Vyvolenému. Zmijozelský chlapec se vyškrábal na nohy a vyčkával na profesora. Nemělo cenu dál bojovat. Snape k Potterovi přistoupil na půl metru a sjel ho prapodivným pohledem. Následně se otočil na Draca, kterému ze rtu tekla krev.
"Co se tu stalo?" Zavrčel mistr lektvarů k dvou hochům s hůlkami v rukou. Nikdo se neměl k odpovědi. Oba provinilý chlapci hleděli do země. "Conorsi." Oslovil chlapce po jeho boku. "Vysvětlíte mi to, když tady pan Potter ani pan Malfoy není schopen odpovědi."
Conors byl oblečen do školní uniformy se znakem Mrzimoru a odznakem primuse. Měl zeleno- hnědé oči s lehkým odleskem žluté. Dlouhé hnědé vlasy mu lemovali protáhlí obličej. Byl skoro stejně velký jako Snape. Podle Harryho chodil do sedmého ročníku. "No…" Začal nervózně. "Tady Potter tudy procházel. Na chvíli se zastavil a pak se otočil k odchodu směrem odkud přišel. Na to si ho všiml Malfoy a zavolal na Pottera. Ten si ho nevšímal a šel dál. Malfoy začal Potterovi nadávat a on Potter mu to oplatil. Pak Malfoy vytáhl hůlku a poslal na Potter kouzlo Algos, načež se Potter ubránil a řekl něco ve smyslu vedle. Malfoy pak použil…" Zarazil se v půlce věty.
Profesor lektvarů se zamračil. "Co použil?" Vyptával se s pohledem upraným na Conorse.
Chlapec zbledl a vykoktal. "Kle- kletbu cruciatus." Pak se najednou uklidnil a pokračoval. "Potter se chvíli zmítal pod kouzle a pak rukou odhodil Malfoy. Ten odletěl na druhou stranu vagónu. Potter ještě chvíli ležel na zemi a pak se na něj vrhli Crabe a Goyle. Potter se postavil a odhodil je. Pak se Malfoy postavil a vy jste přišel." Dokončil s viditelnou úlevou.
Následovalo dlouhé ticho. "Všichni se vrátí na svá místa." Přikázal náhle mistr lektvarů. Otočil se k Potterovi a Malfoyovi, kteří se chystali odejít. "Vy dva půjdete se mnou." Ukázal na ně a rozešel se k lokomotivě. Chlapci ho následovali se sklopenými hlavami. Došli k úplně prvnímu kupé za lokomotivou. Severus otevřel dveře kupé a naznačil obou dvou, aby vešli. Zdráhavě první vkročil Harry následovaný Dracem. Kupé vypadalo jako každé jiné. "Sednou." Nakázal rozzuřený profesor lektvarů. "Každý na druhou stranu kupé." Dodal. Ani jeden se neměl k splnění příkazu. "Neslyšeli jste." Zavrčel nevrle.
Vyvolený sebou cukl a přesunul se k sedačce u okna naproti tomu mladý aristokrat se posadil do nejtmavšího kouta. "Pane profesore. Já…" Chtěl se z toho vykroutil Malfoy.
"Ticho." Zasyčel mistr lektvarů. "Je pravda, že jste na Pottera použil kletbu, která se nepromíjí?" Ptal se profesor směrem k Dracovi.
"Urážel mé rodiče…" Zakvílel blonďatý mladík.
"Ty jsi začal urážet mé!"Vykřikl černovlasí chlapec a postavil se.
Snape sebou cukl. Ani jeden z hochů si toho nevšiml. Byli zabráni do zabíjení se pohledů. "Sedněte si Pottere." Poslechl. "Odpovězte mi pane Malfoyi. Použil jste na Pottere kletbu Cruciatus."
Malfoy se koukl kolem sebe. "Ano." Vyplivl a zkřížil ruce na prsou.
"Můžete jít. Ředitel si vás po příjezdu do Bradavic zavolá." Vyhnal Draca z kupé. Ten se provokativně na Harryho usmál a odešel se zdviženou hlavou pryč.
Severus se obrátil na udiveného mladíka se smaragdovýma očima. "Vy jste ho nechal jen tak jít." Pobuřeně zahučel Vyvolený.
"Ano" Pronesl naprosto klidně mistr lektvarů "A za nedovolené promluvení odebírám Nebelvíru pět bodů."
"Ještě nezačal školní rok." Poznamenal chlapec s havraními vlasy.
Smrtijed mu věnoval ledový pohled. "Tím, že studenti nastoupili do vlaku se spustilo počítadlo."
"Ale…" Chtěl odporovat chlapec.
Muž s černými umaštěnými vlasy se usmál. "Dalších pět bodů odebírám Nebelvíru. Nebyl jste tázán, pane Pottere." Připomněl mu.
Vyvolený raději spolkl poznámku a čekal, co řekne Snape. Z toho Malfoyova cruciatusu ho třeště hlava a to mu na náladě nepřidalo. Spíše naopak. Proklínal se za to, že odešel z kupé. Zavřel oči. Pak tu byla ta věc s tou tlakovou vlnou. Neměl ponětí, jak se mu to podařilo. Nikdy předtím se nic podobného nestalo. "Nikdy předtím jsem taky nebyl v takové situaci jako dnes." Pomyslel si a otevřel oči.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 22. srpna 2007 v 11:49 | Reagovat

zabloudila jsem k tobe od Iisis a jdu si tu povidku precist, obe casti..jinak me uchvatil tvuj vzhled...miluju jednorozce a to at temny nebo bily....

2 Blytonka Blytonka | 22. srpna 2007 v 14:13 | Reagovat

To je úžasná kapitolka!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama