5. kapitola - Příčná ulice

9. srpna 2007 v 22:36 | Aileen |  Harry Potter a les Stínů
Nakonec jsem kapitolu stihla a přidám i první část k druhé slíbené povídce. Nebude celá, ale snad to bude stačit. Snažila jsem se seč jsem mohla. Jenže jsem musela ještě dneska natřít plot... Ty chyby, co tam jsou prosím ignorujte. Vůbec jsem si to po sobě nepřečetla ani nepřelétla očima. Jen jsem to dopsala, aby jste měli, co číst...
PS: Tahle kapitola je pro všechny, co v noci nespí jako já...

5. kapitola - Příčná ulice
"No konečně" Zaúpěl Ron. "Už jsem myslel, že tu ztvrdnu do konce života." Harry s Ginny zrovna scházeli ze schodů a vyměnili si vševědoucí pohledy. Dole v chodbě stáli již všichni nachystaní vyrazit. Paní Weasleyová, Tonksová s modrými vlasy, Ron a Hermiona.
"Tak jsem všichni a můžeme vyrazit. Jen vás chci upozornit, že za Fredem ani Georgem nejdeme. Nehodlám je podporovat v těch jejich obchodech, když ještě ani nedokončili školu. A ani slovo" Vrhla na protestujícího syna "Na Příčnou se dostaneme letaxem. První půjde Nymfadora-"
"Tonksová" Přerušila Molly žena s modrými vlasy.
Paní Weasleyová si poznámky nevšímala "Pak půjde Ron, Hermiona, já, Ginny a Harry. Je to jasné?" Všichni přikývli a postupně se odletaxovali. Přistáli na Příčné a bohudík celí. "Já s Nymfadorou jdeme koupit věci do školy a vy se jděte kouknout po obchodech. Sejdeme se tu za tři hodiny. Harry ty si kup hůlku. Brumbál ti posílá peníze z tvého trezoru." Podala mu váček s penězi. "Pojď Nymfadoro."
Tonksová se zoufale podívala po čtveřici. Ti se usmáli a zamávali ji na rozloučenou.
"Kam půjdeme první?" Zeptal se Harry.
"Knihkupectví"
"Potřeby pro famfrpál"
"Lékárna"
"Tak začneme knihami, ne?" Mrkl Harry nenápadně po Ginny. Hermiona se rozzářila jako sluníčko a vedla je ke knihkupectví.
Ryšavá dívka si nenápadně odtáhla Vyvoleného. "Co to chceš za knihy?" Ptala se ho "Pomůžu ti je vybrat. Jinak by to trvalo moc dlouho."
Potter se podivil nad Ginninou taktikou. "Potřebujeme. Nitrobrana a nytrozpit pro mistry a pokročilé. Základy jsou ty víš v jaké knize. Pak to samé od bílé a černé magie, nejmocnější lektvary a obrana proti černé magii pro mistry." Četl ze seznamu, co vytáhl z kalhot.
Ginny přikývla. "Vezmu si tu magii a ty nitrobranu a lektvary."
V knihkupectví nebylo moc lidí a během chvilky měli všechno, co potřebovali. Nenápadně zaplatili nákup a čekali před obchodem. Za deset minut táhl Ron Hermionu za jednu ruku z obchodu a v druhé ruce držel knihy.
"Konečně" Neodpustil si tentokrát Potter. "Teď půjdeme do lékárny a pak do potřeb pro famfrpál."
V lékárně dokoupili to, co spotřebovali s Ginny na lektvary. Chudák Hermiona si myslela, že budou dělat lektvary. Potom se konečně dostali k potřebám pro famfrpál. "Hermiono budeš tu chvíli s Ronem mi potřebujeme s Ginny ještě něco zařídit. Co kdybychom se sešli v cukrárně, tak za hodinu?" Poprosil hnědovlásku.
"Ty nechceš jít do potřeb pro famfrpál?" Podivila se překvapeně Grangerová
"Ani ne. Potřebujeme si něco zařídit." Nečekal na odpověď. Popadl zrzku za ruku a vedl ji Příčnou ulicí.
"Kam jdeme?" Nechápala nejmladší Weasleyová.
"Koupit hábity."
"Hábity?"¨
"Jo hábity. Mohli by se nám hodit. Co ty víš. Třeba bude nějaká bitva a mi nebudeme chtít, aby nás někdo poznal. I když o tom tak přemýšlím. Ty ho ani nepotřebuješ. Stejně se mnou nikam nepůjdeš." Vysvětloval za chůze Harry.
Ginny se zastavila. "Půjdu všude, tam kam ty. Ať se ti to líbí nebo ne."
"Ale Ginny…" Snažil se jí to rozmluvit.
"Ne. Půjdu s tebou." Prohlásila rozhodně
Potter zapřemýšlel "Když ji řeknu ne. Bude mě sledovat a nakonec se tam stejně dostane. Zato, když řeknu ano. Půjde vedle mě a já na ni dám pozor." "No dobrá, ale budeš mě poslouchat." Promluvil pomalu.
"Jupííí" Zavýskla malá Weasleyová a skočila Harrymu kolem krku. "Mám tě moc ráda."
"Hm. Hm.Ginny všichni na nás koukají." Zašeptal potichu. Lidé, co kolem procházeli se na ně dívali s divnými pohledy. Zrzka se ho pustila a rozešla se k obchodu s hábity. Otevřeli dveře a vstoupili dovnitř. V obchodě nikdo nebyl. "Dobrý den" Ozval se Harry a zpoza rohu vyšla prodavačka pani Markinová s metrem rukou.
"Dobrý den." Přivítala je jemným hlasem. "Co si budete přát?" S tím ukázala na stranu, kde byli vystavené hábity.
Harry s Ginny popošli blíž. Slova se ujal chlapec "My bychom potřebovali dva hábity. Jeden dámský stříbrný s modrými lemy a jeden pánský modrý se stříbrnými lemy a oba dva s kapucou."
Prodavačka si je přeměřila pátravým pohledem. "To nebude problém a látku by jste chtěli? Mám tu jednu, která je na slunci třpytivá nebo nějakou s ochrannými prvky…" Asi deset minut jim ukazovala různé látky. Ginny se hrozně líbilo magické hedvábí, které dokázalo odrazit kletbu expleliarmus. Chlapec, který přežil dal na vkus dívky a koupili si dva hábity modrý a stříbrný z magického hedvábí. Ani ne za půl hodiny vycházeli z obchodu s hábity a vesele se přitom culili. Nebyl to levný nákup, ovšem stálo to zato, jak prohlásil Vyvolený. Namířili si to rovnou do cukrárny. Ron s Hermionou seděli u jednoho stolku a jedli zmrzlinový pohár.
"Tak jsme tady." Nadšeně prohlásila zrzka. "Rychle to dojezte. Harry pořád nemá hůlku a máme už jen hodinu."
Zmiňovaní se na svou dívku podíval nevěřícně. "Ty si myslíš, že nestihneme vybrat hůlku za hodinu? Zas tak náročný nejsem." Vyhrkl dotčeně. Na což Ginny pokrčila rameny. Během deseti minut se zaplatili za Rona s Hermionou zmrzlinu a šli k Olivandrovi pro hůlku.
Krámek s hůlkami vypadal ještě opuštěněji než si ho Harry pamatoval. Okna byla ušmudlaná, dřevo na dveřích ztrácelo barvu. Čtveřice hrdinů vešla do obchodu. Za pultem seděl pan Olivander a četl si knihu. "Dobrý den" Pozdravila Mia a zbytek ji následoval. Pan Olivander odložil knihu.
"A dobrý den." Opětoval. "Copak by jste si přáli?"
Mladý Potter přistoupil k pultu. "Um. Já bych potřeboval novou hůlku. Ta stará se mi zlomila při… nehodě" Improvizoval. Nechtěl nikomu říct o smrtijedech na Zobí ulici. Navíc to byla z části pravda.
Prodavač se zamyšleně zahleděn do dálky. "To bude těžké. No, něco můžeme zkusit. Z minule víme, že většina hůlek k vám nejde. Zkusíme…" Dál nic neslyšel. Pan Olivander zašel dozadu do obchodu a přišel s několika asi dvaceti krabičkami. Vytáhl první a podal ji Harrymu. Ten s ní švihl. Všechny svíčky v místnosti zhasly a rozprskly se.
"No ta zřejmě nebude ta pravá." Podotkl chlapec, který přežil a pokračoval ve vybírání hůlek. Rozbil skoro celý obchod. Stůl byl pokryt vrstvou ledu a prachu, co vyšel z hůlek, lustr ležel na zemi. Katastrofy obchodu se nevyhly ani Hermioně, která měla celý obličej bílí od barvy a Ronovi, který měl veškeré oblečení červené. Překvapivě byl v pořádku jen Harry s Ginny. Vyzkoušel všechny hůlky v obchodě a nic. Žádná k němu nešla. Pan Olivander se zdá být zoufalí. Takový případ nezažil nikdo z jeho rodiny. K Harrymu Potterovi prostě nešla žádná hůlka z Olivandrova obchodu.
"To jsem jaktěživ nezažil." Nechal se slyšet pan Olivander. "Žádná hůlka z mého obchodu k vám nejde pane Pottere. Možná bych věděl o jedné možnosti… Asi tak tři sta metrů odsud je jeden obchod. Prodávají tam hůlky. Ne takové jako mám já, ale mnohem… neobvyklejší a speciální pro vlivnější rodiny. Dám vám adresu. Řekněte, že vás posílám." Prodavač se sklonil k kousku pergamenu a úhledným písmem napsal adresu. Podal ji chlapci se smaragdovýma očima. Všichni čtyři poděkovali a odešli z krámku. Harry se podíval na pergamen.
Příčná ulice 92, Londýn - Kouzelnické hůlky pro mocné
"Dům číslo 92." Řekl Harry a vydali se ulicí dál za Gringotovu banku.
"Já ti říkala, že ti hůlku nevybereme jen tak." Zašeptala mu do ucha ryšavá dívka.
"Hm. Já za to, ale nemůžu. To ty hůlky mě nechtěj a já se jim nedivím. Pomysli, co se stalo s mou první hůlkou. Mají ze mě strach." Usmál se Potter. Ginny se zahyhňala.
"Čemu se smějete?" Zeptala se zvědavě Hermiona.
Vyvolený pokrčil rameny. "Ničemu. Támhle je dům 92." Ukázal na zářivě bílí dům a hnědými okny a zářivě čistou výlohou s nápisem: Kouzelnické hůlky pro mocné…
"To je změna." Zahvízdal Ron. "Oproti Olivandrovu krámku."
Všichni museli jen souhlasit. Vešli dovnitř a pozdravili. Po stěnách na levé i pravé straně byli prosklené vitríny s hůlkami a u každé bylo napsáno z čeho se skládá. Hůlek tam bylo jen kolem dvaceti. Naproti dveřím stál pult a za ním seděla usmívající žena s krátkými blond vlasy, hubenou postavou a zářivě modrýma očima. Mohlo ji být kolem třiceti.
"Dobrý den." Pozdravila sametovým hlasem. "máte přání?"
Slova se ujala Hermiona "Ano. Potřebovali bychom hůlku pro mého kamaráda. Posílá nás sem pan Olivander."
"Opravdu?" Podivila se a přešla k nim. "Už je to dlouho, co sem někoho poslal. Nemá pro vás hůlku, že?"
Hnědovlasá dívka přikývla. "Přesně tak. Pan Olivander nenašel vhodnou hůlku pro Ha-"
"Hermiono!" Vykřikl chlapec, který přežil. "Já umím mluvit sám."
Prodavačka se zasmála. "Oh. Jsem to, ale nevychovaná ani jsem se nepředstavila. Jmenuji se Ewelin Rokfordová."
"Hermiona Grangerová. Harry Potter. Ginny Weasleyová. Ron Weasley" Představila je Hermiona za což si vysloužila ošklivý pohled od Harryho.
"No, tak se do toho dáme. Zkusíme ty jednoduší hůlky." Rozhodla se Ewelin. Rukou jim naznačila ať jdou za ní. Zastavila se u vitríny nejblíže ke dveřím. "Ebenové dřevo, deset palců, nit z pláště mozkomora, zub upíra." Předčítala a vytáhla šedivou hůlku. Opatrně ji vložila do rukou černovlasého hocha. Lehce mávl. Z hůlky vyletěl oblak dýmu a všichni se rozkašlali.
"Pardon." Omluvil se Potter a vrátil hůlku.
"To je v pořádku. Myslím, že máš špatný vliv na mozkomory a ebenové dřevo, proto ten černý kouř. Tím se nám vyřadí pět hůlek." Mumlala si pro sebe. Přeběhla na druhou stranu místnosti. Sáhla pro hnědé hůlce se zelenými lístky u rukověti a žilkami stejné barvy. "Tisové dřevo, jedenáct palců, blána ze srdce vodního draka, šťáva z plodu kernejdenu."
"Šťáva z plodu kernejdenu? Není to jedovaté? Vždyť kernejden je jedovatá rostlina již na omak." Zakroutila hlavou Grangerová.
"Ne není. Jeho plody nejsou jedovaté. Mají naopak tendenci spolupracovat s magií." Vysvětlila prodavačka a podala hůlku Harrymu. Ten ji vzal do ruky a dostal elektrickou ránu. "Au" Zaskuhral a třel si ruku.
"To nebude ono. Kouzelnické moci máte hodně a tohle není ideální varianta." Rokfordová sebrala klacek ze země a uložila ho zpět. "To je hrůza." Stěžovala si. "Jste hrozně náročný zákazník, pane Pottere. Můžeme zkusit hůlku s jednou substancí, ovšem pochybuji, že vám půjde. Navíc se nestává často, že by hůlky odmítali, tak… surovím způsobem. Většinou je to poznat ještě než mávnete."
Čtveřice ji následovala k pultu, kde vyndala jednu podivně zatočenou hůlku. "Jasmínové dřevo, devět palců, žíně z krále jednorožců."
Tentokrát Harry ani nestihl mávnou a hůlku mu sebrala z rukou.
"Ne. Ta to jisto jistě není." Mohutně vzdychla. "To se ještě nestalo. Jakou jste měl hůlku doteď?" Ptala se se zoufalstvím v hlase blonďatá čarodějka.
"Cesmínové dřevo, pero ptáka fénixe, jedenáct palců." Odvětil chlapec, který zůstal naživu.
"Cesmínové dřevo a pero ptáka fénixe?" Podivila se prodavačka. "Zvláštní kombinace. Můžeme taky zkusit pero ptáka fénixe, třeba to bude ta pravá." Nečekala ani sekundu a běžela znovu ke dveřím. "Třešňové dřevo, dvanáct palců, pero ptáka fénixe" Vandala červenou hůlku. Harry ji převzal a mávnul. V místnosti problikla všechna světla a hůlka začala v rukou pálit. Rychle ji vrátil zpátky se slovy. "Ta nebude ta pravá."
"Co jste to měl za ptáka fénixe to by mě zajímalo, protože na tuhle substanci máte negativní vliv. Takže si to shrneme. Nemůžete mít jednu substanci. Na to je vaše magie moc citlivá. Jako substance nesmí být použito pero ptáka fénixe, jasmínové dřevo, kernejden, nic z mozkomora ani ebenové dřevo a asi ani nesmíme jít s délkou hůlky pod deset palců." Přeměřila si chlapce pohledem. "Jste pravák, že?" Pouze přikývl. "Na výběr nám zůstali dvě hůlky. Jedna, co je tu alespoň od dob zakladatelů a druhá, co je pro vás nejspíš ideální." Přešla do přední části obchodu u venkovní vitríny a s jistou ladností vytáhla světle hnědou hůlku. Sotva k hůlce Potter sotva spřáhl ruku zasyčela a odletěla od něj na druhou stranu místnosti. Mladá Weasleyová pro ni došla zatímco se Ewelin přemýšlela. Ginny se sehnula k hůlce a jakmile ji vzala do ruky obalila ji záře a z hůlky vytryskli jiskry. Harry, Ron a Hermiona zalapali po dechu.
Rokfordová překvapeně zamrkala. "Slečno vy máte, co za hůlku?" Zeptala se. Zrzka nebyla schopná slova a podala ji svou dosavadní hůlka. Prodavačka ji sjela hůlku ošklivým pohledem a přelomila ji na dvě části. "Ta hůlka vám nemohla sedět. Vaše kouzla musela být hrozně slabá a špatně se vám muselo kouzli. Tipuji, že jste ji koupili z druhé ruky, že?" Ginny neschopná slova přikývla. "Tím se vše vyjasňuje. Dostanete ode mě tuhle hůlku zdarma. Zatím nikomu nepadla a vy ji potřebujete, protože ta vaše stará je rozbitá." Usmála se a ukázala na přelomenou hůlku u jejích nohou. "Vaše nová hůlka obsahuje dřevo z bílého stromu, jedenáct a půl palce dlouhá, prach z rohu zlatého jednorožce, blána z oka baziliška." Usmála se.
Ryšavá dívka vypadala ohromeně. "Já… Já děkuju."Poděkovala dojatě. Nikdy nedostala nic… takového jen tak, aniž by neměla narozeniny.
"To je v pořádku." Prodavačka se obrátila k Vyvolenému. "Už jsem vyčerpala veškeré možnosti. Můžu ti udělat hůlku na zakázku, jenže ta bude za měsíc či déle."
Ron se rozhlédl kolem sebe. "Neříkala jste, že je tu ještě jedna možnost?" Podivil se.
V modrých očích se jí objevil záblesk něčeho nepopsatelného. "Ta hůlka má svou historii. Je hodně stará. Občas se divím, že se na ni neusadí ani smítko prachu. No, zkusíme i tu poslední hůlku ať máme čisté svědomí." Usmála se. Prstem naznačila na hůlku z tmavého dřeva. Byla dokonale rovná. "To je ona. Zkuste na ni sáhnout."
Harry natáhl třesoucí se ruku k hůlce. Byl hozně nervózní, co když mu tahle hůlka nepůjde a on bude bez hůlky na víc, jak měsíc. Za chvíli má být školní rok a on by neměl hůlku. Kdo ví jestli by mu ta na zakázku vůbec šla. Proč zrovna on musí mít takové problémy. Od dřeva hůlky na sametovém polštáři jej dělili dva centimetry. Lehce se dotkl jejího dřeva. Nic se nestalo. Neměl však vyhráno. Vzal hůlku za rukojeť a nevšímajíc si překvapených pohledů s ní lehounce mávl. Místností se roznesl lehký vánek. Kolem chlapce, který zůstal naživu se objevila stříbrné světlo. Naprosto totožné s tím u obrazu Zakladatelů. Vznesl se kousek nad zem. Cítil energii naplňující jej po konečky prstu. Vše náhle ustalo. Potter lehce klesnul na zem a zhluboka vydechl. Pořádně si prohlédl hůlku v rukou. Na přelomu rukojeti a samotné hůlky byl v kroužku znak fénixe. Znak totožný s tím na knize, meči a prstenu.
Jakoby těch zázraků nebylo dost rozzářil se prsten na jeho ruce takovou silou až si všichni museli zakrýt oči. Světlo přestalo svítit. Byl konec veškerého dnešního představení. Tedy doufal.
"Co to bylo?" Dostal ze sebe s námahou zrzek.
Ewelin se podívala na prsten na Harryho ruce. "Měl jste mi říct, kdo jste. Nemuseli jsme tu tak dlouho vybírat hůlky. Ta hůlka má svou legendu. Asi víte jakou pane Pottere. Nebojte se. Nikomu neřeknu, kdo jste." Ujistila ho s vážnou tváří. "Tu hůlku si nechte. Je přeci dávno vaše." Usmála se a otočila se k pultu. "Nashledanou" Rozloučila se a jedním pohybem je vyhnala z krámku.
"Co to bylo?" Zopakoval svou otázku Ron.
"Nevím." Usmál se Vyvolený. "A není to jedno. Hůlku máme, ale času máme málo za tři minuty máme sraz s paní Weasleyovou." Upozornil.
"Měli bychom si pospíšit. Jinak se o nás budou bát." Popohnala je hnědovláska.
K začátku příčné ulice dorazili o sedm minut později. Paní Weasleyová si je měřila starostlivým a naštvaným pohledem.
"Víte, že jste tu měli být před sedmi minutami?" Vyčítala Molly. "Víte vůbec jaký jsem o vás měla strach?"
"Ale mami. My jsme nemohli vybrat Harrymu hůlku. Žádná k němu nešla. Museli jsme jít do jiného obchodu než k Olivandrovi." Vymlouvala se Ginny. "Navíc mám taky novou hůlku." Špitla potichu
"Opravdu Ginny?" Ptala se nadšeně doposud Tonksová tvářící se, že strávila měsíc v pekle. "Z čeho se skládá?"
"Dřevo z bílého stromu, jedenáct a půl palce dlouhá, prach z rohu zlatého jednorožce, blána z oka baziliška." Vyjmenovávala s nadšením ryšavá dívka a vytáhla světle hnědou hůlku.
"Ale ta musela být drahá." Připomněla se paní Weasleyová. "A kde máš starou hůlku?"
"Já i Ginny jsme je dostali ty hůlky zdarma." Ujal se slova Potter. "A ta Ginny hůlka se zlomila."
Paní Weasleyová je zkoumavě prohlížela. Nakonec se rozhodla jim uvěřit a vyrazili na Hlavní štáb…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 http://cr3zy.7x.cz/ http://cr3zy.7x.cz/ | Web | 9. srpna 2007 v 22:37 | Reagovat

http://cr3zy.7x.cz/

2 Tirael Tirael | Web | 10. srpna 2007 v 10:26 | Reagovat

no suprácký honem další kapitolu!

3 Petra Petra | 10. srpna 2007 v 11:07 | Reagovat

moc a moc pěkná kapitolka a strašně se těším na další kapitolku.

4 III III | 10. srpna 2007 v 12:04 | Reagovat

Skvělé

5 Verča Verča | E-mail | Web | 10. srpna 2007 v 20:35 | Reagovat

Super!!

6 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 11. srpna 2007 v 18:23 | Reagovat

supeeeeeeeeeer kapitola

7 Janiiik Janiiik | 16. srpna 2007 v 13:46 | Reagovat

Prosímmm další, moc užasný. DALŠÍ KAPITOLKU !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! PROSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM, NEBO UMŘU !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

8 Blytonka Blytonka | 16. srpna 2007 v 17:54 | Reagovat

Je to krásný, navíc se mi líbí ten nápad, že mají Ginny i Harry novou hůlku a že je vybírali v jiném obchodě než u Ollivandera. Jinak si nejsem jistá, jestli jsem to tu už náhodou nepsala, ale i přesto, že já to neumím, se mi děsně líbí kapitoly psané s lehkostí, pokud možno delší, než píšu já. Prostě se mi moc líbí, jak píšeš!

9 lillyleanlesia lillyleanlesia | 3. dubna 2017 v 18:30 | Reagovat

Úžasná povídka, nemám dost slov na to, abych vyjádřila jak je úžasná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama