11. kapitola - Malinová limonáda

20. srpna 2007 v 15:29 | Aileen |  Cesty času
Kapitola je napsaná k Cesty času. No, jo ke zbytku dneska snad přibude jen večer.... Chci jít dneska ven... No nebudu tu dlouho kecat o nesmyslech. Kapitolu věnuju kapi, protože mě přivedl/a na nápad ukončit kapitolu tímto způsobem. Původně to mělo být jinak. To mi však rozmuvila jistá osoba...

11. kapitola - Malinová limonáda
Harry s námahou otevřel právě probuzené oči a začal se smát. Nasadil si brýle ve smíchu neustával. Jako na povel na ošetřovnu vběhla madam Pomfreyová a starostlivě se dívala na smějícího se chlapce. Odkašlala si, aby na sebe upoutala pozornost. Stočili se na ní dva smaragdy a hoch na posteli se rozesmál ještě víc. Léčitelka začala pochybovat o chlapcově duševním zdraví. Musel pod těmi kletbami strávit hodně času. Takových zranění ještě u žádného člověka neviděla a to pracovala u sv. Munga skoro pět let. Podle všech knih o ztracení rozumu při mučících kletbách musela přistupovat pomalu. Zkusit jednoduší otázky a tím zjistit poškození mozku. Jak se zdálo, chlapec se na moment uklidnil. "Víte, jak se jmenujete?" Vyhrkla léčitelka dřív než se mladík znovu ponoří do smíchu.
"Jak se jmenuji?" Ptal se sám sebe v duchu. Rozesmál se.
Lékouzelnice zakroutila hlavou. Na tohle byla krátká. Pokusí se zavolat profesora Brumbála. Ten třeba bude něco vědět.
Ani ne o pět minut později přišel na ošetřovnu ředitel v doprovodu Snapea. Madam Pomfreyová ukázala na postel s Vyvoleným a v závěsu dvou mužů přistoupila k chlapci. Ten se na ně podíval a znovu se začal smát.
Ředitel se zamračil a podíval se na Poppy. Ta jen pokrčila rameny. "Jak se máš, Harry?" Zeptal se Albus s falešným úsměvem. Ošetřovnou se rozlehl ještě mohutnější smích.
Snape protočil oči. Zase to zůstalo na něm. "Pane Pottere. Uklidněte se laskavě." Zavrčel ledově, za což si vysloužil nehezký pohled od léčitelky. Svůj účinek to mělo. Potter zmlkl a otočil se na Severuse.
"Ano pane." Zamumlal Harry a rozesmál se nanovo.
"Nedala jste mu lektvar proti kletbě cruciatus?" Otázal se z ničeho nic mistr lektvarů s upřeným pohledem na smějícího se mladíka na posteli.
Lékouzelnice se zatvářila dotčeně. "Samozřejmě, že dala. Vždyť musel projít několika takovými kletbami.."
Snape ji věnoval jeden vražedný pohled. "Potter je v pořádku. Jen špatně zareagoval na lektvar. To se už párkrát stalo. Dejte mu vypít malinovou limonádu a on se přestane smát." Ušklíbl se.
Brumbál pohotově vyčaroval sklenici limonády a podal ji Harrymu. Ten ji přijal a celou se smíchem vypil. Během deseti sekund se přestal smát jako blázen a jen se pousmíval až dokonale přestal. "Auuu." Sykl bolestně a chytil se za hlavu. "Proč jste mě nenechali smát? To mě hlava, tak příšerně nebolela." Stěžoval si a třel si jizvu. "A ke všemu se Voldemort raduje jako by byli Vánoce." Mumlal si potichu.
Severus si posměšně odfrkl. "To vás naučí nezachraňovat lidi, kteří o to ani v nejmenším od vás nestáli."
"Není zač." Zašklebil se nazpět na profesora.
"Nezapomněl jste na něco?" Ptal se významně Snape.
"Není zač 'pane¨" Vyplivl neochotně.
Ředitel je se zaražením sledoval. Čekal nějaké přivítání a ne takový… sarkasmus a nevrlost. Podíval se na ty dva, jak se propalují pohledem. Přišli mu hrozně podobní. Neústupní, odvážní, lstivý a oba si toho hodně zažili. "Harry. Co se stalo po tom, co… jsi odešel z hradu?" Zeptal se s pohledem upřeným na Vyvoleném. Ten se nepříjemně zavrtěl.
"No… Já…" Nevěděl, co přesně má říct. Ošetřovatel zmizela.
Snape se zamračil. "Bude to ještě dnes, pane Pottere?" Sarkasmus se v jeho slovech se vyjma na každé slabice.
"Když mě necháte mluvit, tak ano pane profesore." Odsekl Vyvolený.
Albus je sjel zvláštním pohledem. "To se k sobě chováte takhle pořád?" Otázal se.
"Ne. To on se takhle chová." Ozvali se v odpovědi naráz.
Brumbál se usmál. "Harry, tak začni." Pobídl ho ředitel.
Potter se nervózně poškrábal na tváři. "Jak jsem odešel z ošetřovny, tak jsem vyrazil k chroptící chýši, jak jsem se domluvil s Voldemortem-"
"Ty jsi mluvil s Voldemortem, kdy?" Přerušil chlapce muž s půlměsíčkovými brýlemi.
"Ve snu. Měl jsem něco jako vizi. Mívám je docela často. No, u chroptící chýše jsem počkal na smrtijedi a ti mě odvedli k jejich pánovi. Tam jsme si chvíli "povídali" a pak přivedli profesora Snapea a já ho přenesl k Bradavičkám pozemkům. Voldemort ho odmítal přes naši domluvu pustit. Pak jsem tam nějak přežíval a Voldemort mě mučil. Dneska jsem se pokusil utéct krbem, jenže jsem si neuvědomil, že mi Voldemort zablokoval magii tímhle." S tím chlapec zvedl ruce a ukázal na náramky. "Letax jsem vhodil do krbu a vykřikl adresu dosavadního místa řádu. Samozřejmě to nefungovalo a honili mě smrtijedi, kteří tu adresu zaslechli. Dovedli mě k Voldemortovi, řekli mu adresu řádu a ten si naplánoval útok na den potom ve dvanáct hodin. Pak mě mučil a nakonec jsem se z ničeho nic objevil v laboratoři u profesora Snapea. Pak mám vše nějak rozmazané. Vím jen, že mě bolelo celé tělo a nebyl jsem schopný na nic myslet." Dokončil vypravování.
Ředitel se mezitím posadil na židli a upřeně pozoroval okno ošetřovny. Mistra lektvarů zaujmulo něco jiného. "Podej mi ruce, Harry." Řekl aniž by si uvědomil, jak chlapce oslovil. Ten sebou cukl a beze slova podal ruce Severusovi. Naučil se mu důvěřovat jako nikomu jinému. Profesor se se zájmem podíval na náramky kolem rukou. Runy znal celkem obstojně a podle run složili ty náramky k zablokování magie a spoutání moci. Taky tam bylo několik zamykacích run. Muž s černými vlasy vytáhl hůlku ze svého hábitu a několikrát poklepal na náramky s několika latinskými slovy vypuštěných z úst. Nevěděl, co přesně se stane, ale náramky by měli po chvíli povolit. Nic se nedělo. Najednou se začal chlapec třást a zatínal zuby. Snape zatlačil chlapce do postele a přikryl ho dekou. "Neboj Harry. Hned to přestane. Jen ty náramky uvolňují energii z kouzel, co jsi se pokusil s nimi udělat."
Vyvolený němě přikývl a v duchu mistra lektvarů proklínal. Mohl mu něco říct. Nebo se alespoň zmínit o sundání náramků. Po celém těle mu běhali bodali stovky malých, ledových jehliček. Klepal se zimou a zatínal zuby ve snaze nesténat bolestí.
Albus se z ničeho nic vzpamatoval. Přiskočil k chlapci u postele. Všiml si, jak se třese a Severus ho drží za ruce. Vůbec nějakou dobu nevnímal okolí. Byl zamyšlený nad hochovým životem. Taková muka jako ten chlapec nezažil nikdy a on se ani nezbláznil a je naopak silnější. "Co se stalo?" Dotázal se s strachem v očích.
"Zkusil jsem mu sundat ty náramky a ony vypustili magii." Vysvětlil tmavooký muž. Chlapec, který zůstal naživu bolestně vykřikl a přestal se třást. Lehce se uvolnil. Náramky na jeho rukou se řinčením spadli na zem a proměnili se v prach. Profesor lektvarů se otočil a došel pro nějaký lektvar. Beze slova jej podal chlapci.
"Lektvar proti bolesti." Blesklo Vyvolenému hlavou. "Snape mi snad čte myšlenky." Odzátkoval lektvar. Vypil celou lahvičku. Položil hlavu zpátky na polštář. "Mohl jste mi alespoň říct, co chcete dělat." Podotkl klidně ke Snapeovi.
Ředitel se na ně podíval a uvědomil si jednu věc. Teď tu není vítán. Mají si co říct. Nenápadně vycouval z místnosti a zavřel za sebou dveře na zámek. Nechtěl, aby je někdo rušil.
"Vzpomínáte si na den. Před koncem školního roku, pane Potter? Jak jste vyváděl." Mistr lektvarů přešel do vykání.
Chlapec s jizvou na čele se vrátil vzpomínkami o několik měsíců do minulosti…
***
Byl zrovna na ošetřovně Bradavického hradu. Vylil na sebe omylem jeden kotlík s lektvarem a každou chvíli kvůli tomu omdléval a zvracel. Bylo mu neuvěřitelně špatně a nikdo nevěděl, co dělat. Najednou vešel na ošetřovnu Snape s lektvarem v ruce. Beze slova ho podal Harrymu, který na něj jen koukal a nehnul se ani o milimetr.
"Vypíte to, pane Pottere." Přikázal profesor a změřil si ho pohledem.
"Co to je?" Zeptal se s obavami v hlase Potter. Lektvar měl podivně zelenou barvu a v jednom kuse bublal.
"Lektvar." Zavrčel Severus a probodl ho pohledem.
"A co dělá?" Vyptával se dál. Nechtěl pít něco o čem nic neví.
Mistr lektvarů zavrčel něco o "Pitomém Potterovi" a s neochotou v hlase odvětil. "Když vypijete ten lektvar, tak na vás použiji kouzlo pro zrušení účinků toho lektvaru, co jste na sebe vylil. Zřejmě to bude nepříjemné, ale jiná možnost není."
Chlapec pobledl. "Jak nepříjemné?" Moc dobře věděl, že jen málo věcí je pro Snapea nepříjemných.
Muž s umaštěnými vlasy ohrnul ret. "Opravdu to chcete vědět?"
Vyvolený němě přikývl.
"Hodně nepříjemné. Bude to bolet a asi omdlíte, ale pak bude vše v pořádku." Vyštěkl rozzuřený profesor. Neměl v plánu tohle Potterovi vykládat.
Místností se rozhostilo ticho. "Um. Pane profesore?"
"Ano?"
Harry se na posteli posadil. "Nešlo by to i jinak?"
"Ne. Nešlo. Zkoušel jsem najít něco jiného." Nedal se Snape.
Chlapec zavřel smaragdové oči. "Prosím. Zkuste najít něco jiného." Zašeptal. Vzpomněl si na bolest jakou zažíval při cruciatus a to přitom neomdlel.
"Jiná možnost není, pane Potter." Severus odklonil tvář od chlapce. Proč ho prosí?! Sakra. To nemůže být zas ten nechutný statečný Nebelvír?! "Pottere. Je to jen chvíle."
"A to mě má uklidnit." Hystericky vykřikl.
Severus Snape skryl své překvapení. Nikdy by si nemyslel, že by se Potter bál bolesti. "Petrificus totalus." Zamířil hůlkou na chlapce na posteli. Ten doširoka otevřel oči děsem. Severus odzátkoval lektvar a nalil ho chlapci do úst, ten jej musel neochotně spolknout. Chutnal jako zkažená řepa. "Antiveneum" Namířil a vyslal temně žlutý paprsek. Chlapec na posteli bolestně zavřel oči z pod nichž tekli slzy bolesti. Učitel lektvarů zrušil kouzlo Totalus a odložil hůlku na noční stolek. Hoch na posteli se zmítal v bolestech a starší muž jej chytil za ruce. "Pottere. Nebojujte s tím. Já věděl, proč vám to nechci říct. Uklidněte se. Nechte to kouzlo působit." Potter se mu snažil vyrvat z rukou, ovšem nemělo to žádnou cenu.
Vyvolený se konečně uklidnil a upadl do hlubokého spánku. "Kdyby jsi se neptal vůbec tě to nemuselo bolet a hned by to skončilo." Zašeptal bývalý smrtijed bez jediné známky sarkasmu jen s čistou lítostí netušíc, že ho chlapec ve spánku slyšel.
***
"Vzpomínám si." Zamumlal. "Na to se nedá zapomenout." Podíval se muži do očí. "Co jste tenkrát myslel tou větou. Kdyby jsi se neptal vůbec tě to nemuselo bolet a hned by to skončilo."
"Ty jsi ji slyšel." Vzkřiknul a ani nezpozoroval svoji změnu z vykání na tykání. "Vždyť jsi spal." Nechápal překvapený Snape. Hned se uklidnil a nasadil si svou masku.
"Nespal i spal." Prohlásil.
Mistr lektvarů se zamračil. "Neměl jsi to slyšet. Kdybys tenkrát nechtěl vědět, co ten lektvar způsobí. Nemusel jsi tu bolest zažít. Tím, že jsi čekal bolest jsi se vědomě obrnil a nechtěl jsi kouzlo vpustit." Vysvětloval.
"Takže proto jste byl rozčílený, když jsem se ptal." Došlo Harrymu. Odpovědí mu bylo pokývání hlavy. "Co je dnes za den?"
"Nevím. Nepotřebuji to vědět a pokud se chceš zeptat, jak dlouho jsi spal. Tak to je jeden den."
Místnost ovládlo ticho.
"Pane profesore?" Náhle se ozvalo od chlapce s havraními vlasy.
"Ano?"
"Můžu se zeptat na něco osobního?" Harry se pohodlněji posadil na posteli a zkoumal profesorovu tvář. Přikývl. "Opravduměnenávidíte?"
"Co?" Nerozuměl muž s černýma očima. Co to říkal za nesmysl. Musel špatně slyšet.
"Opravdu mě nenávidíte?" Srozumitelně vyslovil nahlas ta slova. "Co jsem to řekl?" Vyděsil se. "Vždyť on mě určitě nenávidí. To, že mě nepřijde tak špatný. Možná spíše… přátelský. Co to melu za nesmysli?! To snad ne. On mě za tohle zabije! Proč mám vlastně Snapea rád? Vždyť on mnou pohrdá. To jsem zase něco vyslovil." Nadával si v duchu a s obavou hleděl na muže před sebou. Ten se tvářil zamyšleně.
"Já…" Začal mistr lektvarů. Nevěděl, jak dál. Měl toho chlapce rád. Jenže, co když si dělá srandu. Co když to má být jen… žert. Má říct pravdu nebo něco odseknout. Chtěl odpovědět. Najednou se znovu ozval Harry.
"Promiňte pane." Omlouval se. "Já neměl jsem se na tohle ptát. Promiňte."
Profesor lektvarů si přisunul židli a posadil se na ni. "Já ti odpovím… Jen pod jednou podmínkou. Nejdříve mi odpovíš ty na tu samou otázku." Usmál neznatelně Severus. Tím se vyřeší dilema.
"Já… Nepřijdete mi tak hrozný." Sklopil hlavu Vyvolený.
"Je to vzájemné." Řekl sotva slyšitelně Snape.
Nepříjemné ticho se rozhostilo v místnosti…
"Chtěl bych se vám omluvit, jak jsem se celé ty roky choval." Vybafl na profesora.
Ten chvíli mlčel. "Spíše bych se měl omluvit já tobě."
Zase ticho.
"To je v pořádku, profesore." Nakonec promluvil Potter.
Mistr lektvarů neznatelně přikývl. "Proč jsi mě šel zachránit od Voldemorta?" Ptal se na otázku, která mu nedala spát, Severus.
Chlapec na posteli se zachmuřil. "Nevím. Byl jste poslední člověk, co mi zbyl a asi mi na vás… záleželo." Neochotně připustil, odkryl se peřinou a slezl z postele.
Snape jen ohromeně koukal před sebe. Záleželo. Záleželo. Záleželo… Ozývalo se mu neustále v hlavě. Tohle mu nikdy nikdo neřekl a nakonec se toho dočká od Potterovic kluka. Harry se mezitím postavil na vratké nohy a ujal se hledání nějakého oblečení. Měl nemocniční pyžamo a to se mu rozhodně nelíbilo. Snape pořád koukal před sebe. No, nechal to plavat. Aspoň ho nikdo nezdrží. Svoje oblečení našel v zásuvce nožního stolku. Rychle se oblekl. Kapku se mu motala hlava a bolela ho ruka. Na moment se posadil na postel. To motání hlavy se čím dál tím víc zhoršovalo. Podíval se kolem sebe. Hůlka! Neviděl hůlku. Rychle si vybavil, kde ji viděl naposledy. U chroptící chýše ji sebral jeden smrtijed a pak… Pak ji neviděl. Natáhl před sebe ruku dlaní vzhůru "Mea virgula.". Místností se zablesklo. V rukou vyvoleného se objevila hůlka. Severus se "probudil" a vyskočil s hůlkou v ruce.
"Spěte dál profesore." Zasmál se chlapec, který zůstal naživu a postavil se za profesora.
Ten se otočil s jakmile si všiml chlapce. Sklonil hůlku. "Nebuďte drzý, pane Potter." Odsekl a pak si prohlédl Potterovo oblečení. "Někam jdeš?"
"Do Nebelvírské věže." Zažvatlal unaveně a zakymácel se. Nebýt Mistra lektvarů spadl by na zem.
"Nemyslím si, že by jsi tam došel." Zhodnotil Harryho stav.
"Došel." Vykřikl dotčeně. "Jen jsem si přivolal hůlku od Voldemorta nějak… jsem… se… unavil." Pomalu se s profesorovou pomocí dostal na postel. "To nebyl dobrý nápad. Asi budu zvracet." Přiznal neochotně.
Snape si povzdech. "Jsi horší než malý dítě." S tím mu podal lektvar přivolaný ze zásob madam Pomfreyová. Chlapec ho s vděčným úsměvem přijal. Vypil ho.
V místnosti se rozprostřelo příjemné ticho.
Harry zaspal poklidným spánkem. Ani nevěděl jak. Vzbudil ho až třískot skla a tiché hlasy. Překvapeně zamrkal. Byla noc a u dveřích ošetřovny stály dvě postavy a vedli tichý rozhovor.
"Musíme mu to nějak říct, Severusi." Naléhal jeden hlas. Vyvolený urychleně hledal brýle. Leželi na nočním stolku. Někdo mu je musel sundat.
"Albus. Harry zažil víc než si dokážeš představit. Pochybuji, že ti řekl vše, co se stalo. Tohle mu nemůžeme zrovna teď udělat. Počkejme dva dny než se vzpamatuje z Voldemorta." Odporoval druhý hlas. Brumbál a Snape. Poznal oba dva podle hlasů.
"Má právo to vědět je to jeho otec a přátelé." Nenechal se Brumbál. Chlapec se smaragdovýma očima potichu vylezl z postele. Pořád byl oblečený v černém hábitu.
"Dej mi tedy jeden den a já se ho na to pokusím připravit." Žádal profesor lektvarů.
"Jak myslíš, Severusi. Jen si pamatuj. Není to dítě. Jestli mu to neřekneme přijde na to sám."
"Pořád lepší než to na něj vyvalit najednou. Je sice silný, ale tohle je moc i na jednoho člověka." Potter se pomalými kroky přiblížil k dvojici. Pochopil, že mluvili o něm a jeho otci, jenže nevěděl, na co by nebyl připravený. Postavil se vedle profesorů a přiškrceným hlasem se odvážil zeptal. "Co… Co se stalo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | Web | 20. srpna 2007 v 15:56 | Reagovat

Skvělý!! Ale co ten konec?? Asi si budeme muset počkat, že?? No nic..

2 III III | 20. srpna 2007 v 16:28 | Reagovat

Pěkný... Ale ten konec-néééééééééé

3 Mady Mady | 20. srpna 2007 v 16:38 | Reagovat

Souhlasím s Verčou, skvělá kapitolka... :)

4 Mex Mex | 20. srpna 2007 v 16:55 | Reagovat

Krásné, ty hádky Severuse a Harryho byly prostě jedinečné. Hlavně mě ale dostala malinová limonáda. Těším se na další, hlasovala bych pro tuto povídku.

5 Aileen Aileen | E-mail | Web | 20. srpna 2007 v 16:55 | Reagovat

No konec je pěkný, že? Mělo to být... ukončené mnohem dřív, ale za prodloužení se zaloužila Verča :-) Teď jen řeším, jakým způsobem mám stihnout napsat kapitolu...

6 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 20. srpna 2007 v 18:08 | Reagovat

to s tou limonadou bol super napad...kapitola je sqelaaaaaaaaaa, nadhernaaaaaaaa...teda az na ten koniec, ale aj taky musi byt, ze? joj, tie vase konce slavne...len dufam, ze to co sa Harry dozvie, to co mu nechceli povedat, nebude to jedno otrasne a temne slovo, smrt...vto dufam, boze, ochranuj ich..., :D

7 Aurora Aurora | 20. srpna 2007 v 18:52 | Reagovat

tak ten smiech ako reakcia na lektvar proti cruciatu ma dostal a ta malinová limonáda. To nemalo chybu. Teraz už len dúfať, že pokračovanie bude skoro?

8 Lupus Lupus | 20. srpna 2007 v 19:38 | Reagovat

krásná kapča

9 kapi kapi | E-mail | 20. srpna 2007 v 21:13 | Reagovat

super kapitola, dik za venovanie

10 Giner Giner | 20. srpna 2007 v 22:08 | Reagovat

Bezva, ale ten konec...

11 Vruon Vruon | 21. srpna 2007 v 0:47 | Reagovat

Ta věta tohle je moc i na jednoho člověka je dost divná :D ale jinak perfektní jako vždy :)

12 Aileen Aileen | E-mail | Web | 21. srpna 2007 v 8:12 | Reagovat

Jeee moc děkuju za komentáře ani nevíte, jak je povzbuzující myšlení, že alespoň někdo ty kapitoly čte...

13 Sseth Sseth | 21. srpna 2007 v 9:55 | Reagovat

abysom ja niekde chýbal:-D:-D, máš krásne poviedky, napäto čakám na každú ďalšiu kapitolku, ktorú tvoj plodný mozok vypotí :-D

14 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 22. srpna 2007 v 10:19 | Reagovat

áááá! kruci, co je to za konec?! to snad není pravda!!! Ale kapirolka je to perfektní, to se musí nechta =o) těším se na pokráčko :-))

15 Marťa Marťa | E-mail | 25. srpna 2007 v 12:06 | Reagovat

Ahoj! Tadle povídka je moc povedená...:-D Jelikož mám moc ráda Severuse Snapea, tak mi ořišla k chuti... Díky moc! Už se těším na pokráčko... Kdy tak zhruba přidáš další kapitolku?

16 Marťa Marťa | E-mail | 25. srpna 2007 v 12:07 | Reagovat

Ahoj, tadle povídka je moc pěkná, kdy plánuješ přidat další kapitolku?

17 eliza eliza | 25. srpna 2007 v 17:19 | Reagovat

je to super uz se nemuzu dockat dalsi kapci

18 Eržika Eržika | 26. srpna 2007 v 19:26 | Reagovat

Konec?! Teď?! Tady si někdo ze mě dělá srandu, ne ???!!! Koukejte sem šupem přidat další kapitolu!!! =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama