10. kapitola - Útěk? (1. část)

19. srpna 2007 v 20:27 | Aileen |  Cesty času
Stal se zázrak a já přidávám kapitolu. Jen vás musím upozornit, že chyby opravím později. Nechtěla jsem to opravovat a nemyslím si, že by někteří z vás ocenili, kdyby kapitola přibyla až zítra, protože dneska by ty chyby rozhodně nezmizeli. No, jinak se ještě jednou omlouvám všem, co tu včera marně čekali na kapitolu. Nějak se mi to nepovedlo napsat...
Tuhle kapitolu věnoji hlavně Jarwisovi a Mirce (sibalka) a dále taky Giner, Tije, Lili a Ssethovi. (Snad jsem jména napsala správně.) No, pusťte se do čtení. Nechci to tu půl hodiny obkecávat... Jo a ještě. Napiště k čemu chcete další kapitolu...

10. kapitola - Útěk?
"Teď nebo nikdy." Pomyslel si Harry. Goyle se chystal otevřít dveře jeho "komnat" za pomoci hůlky. Crabe zatím držel mladého Pottera pod rameny, aby nespadl na zem. Tedy dokud ho nehodí do cely. Harry využil situace, kdy ho smrtijed držel pevně pod rameny a vykopl nohou Goylovi hůlku z ruky. Ta vyletěla skoro metr do vzduchu a narazila do stropu chodby. Přívrženec zla si bolestně stiskl nakopnutou ruku a nevšímal si děje kolem sebe. Vyvolený mezi tím chytil do rukou letící hůlku a kopl nohou Crabea mezi nohy a s elegancí se vyprostil z jeho sevření. Neobtěžoval se spoutal ty tupce. Raději se, co nejrychleji otočil k útěku. Pokud se nemýlil, tak by někde u sále, kde ho Voldemort mučí měl být krb. Tedy. Jen si to myslel. "Jestli tam nebude, tak si půjdu pískat…" Uvědomil si zděšeně. "Voldemort nebude nadšenej jestli při útěku a přivede mě zpět. To by asi… bolelo."
Rychle proběhl kolem velkých dřevěných dveří od sálu, které se k jeho smůle zrovna otevřeli. Stoupenci pána zla se chystali odejít ze sálu zpět domů po Harryho nápravných lekcích, u nichž museli být přítomni. Jak se zdálo, všimli si probíhajícího černovlasého chlapce se spoustou krve na těle a kulhajícím na jednu nohu. Neváhali a na příkaz Pána zla se rozeběhli v jeho stopách.
Potter se s námahou dobelhal k dveřím od letaxové sítě. Poznal je podle popelové cestičky vedoucí všemi směry ode dveří. Ještě než otevřel dveře podíval se za zády, kde k němu běželo asi deset smrtijedů z každé strany. Mířilo na něj několik paprsků z každé strany. Zaběhl do místnosti modré barvy s krbem uprostřed stěny. Letax byl položený na stolečku. Nabral si plnou hrst prášku. Dveře místnosti se otevřeli a vběhli do ni první smrtijedi. "Asedran estel korpan sik." Vykřikl adresu nového působiště řádu, kterou navrhl a hodil pod sebe srst letax. Nic se nestalo. "Proč to nefunguje?" Zeptal se.
Přívrženci Temného pána se rozesmáli. Nejbližší smrtijed odpověděl. "Copak jsi zapomněl, že máš náramky blokující veškerou tvou magii, Pottere." Vysmíval se. Podle hlasu poznal Malfoy.
"A sakra." Ulevil si chlapec se smaragdovýma očima. "To jste mi to nemohli připomenout dřív vy idioti." Vyprskl naštvaně.
Lucius se přestal smát. "Za to zaplatíš ty drzý skrčku." Napřáhl hůlku. "Crucio." Zamlaskal a vyslal kouzlo na chlapce stojícího v krbu.
Harry se svezl na zem v návalu bolesti. Kouzlo skončilo skoro stejně rychle jako začalo. Svůj účinek to na chlapce mělo. Po celém těle se třásl a držel se za ruku ve snaze zmírnit bolest. Do teď se mu dařilo bolest odhodit do pozadí, jenže nyní vyplula na povrch ve větší síle než ji uschoval. Nikdy v životě si nepřál být klidně i se Snapem na hodině více jako právě teď. Skoro si neuvědomil dvoje silné ruce zvedající ho ze země ani cestu k sálu s Voldemortem sedícím na svém křesle s nebezpečným úsměvem ve tvářil. Tvrdě dopadl na zem na bolavou nohu a bolestně sykl. Zamrkla, čímž zahnal slzy bolesti.
Voldemort se na svém křesle nahnul k chlapci na podleze a ledovým hlasem pronesl "Ale Harry. Copak jsi se nenaučil slušnému chování. Bez rozloučení jsi chtěl odejít…" Teretrálně zakroutil hlavou. "Budu ti muset zopakovat tvoje lekce slušného chování." V očích se mu nebezpečně zablýsklo. "Luciusi." Povolal smrtijeda, který ho ještě s jedním přivedl zpět do sálu a nyní stál nad Harrym. Zbytek smrtijedů se vrátil na svá místa a pozorovali dění s velkým a neskrývaným zaujetím. "Ty jsi zajisté slyšel adresu, co vykřikl než chtěl vstoupit do krbu. Zajisté jsi si ji zapamatoval a náš mladý přítel by jistě nechtěl jít krbem někam, kde by se necítil v bezpečí a měl potřebné věci… řekněme… pro svou léčbu z mého pobytu."
Blonďák se uklonil. "Zapamatoval jsem si ji pane. Zněla: Asedran estel korpan sik." Odříkal pomalu a srozumitelně.
"To snad ne. Jsem to blb. Nejenom, že zapomenu na náramky, ale i tu adresu řádu jim řeknu. To snad není možný a to jsem ji neřekl ani členům či Brumbálovi. Sakra. Sakra. Sakra. Proč jen já musím být tak moc nepozorný a tupý. Snape měl pravdu. Lektvary mi nikdy nepůjdou jestli e více nebudu soustředit na detaily." Tomovi rudé oči se vpíjeli do těch jeho. Než stačil zareagovat a vyhodit ho z hlavy stihl si Voldemort prohlédnout jeho poslední myšlenky. Vybudoval si tedy obranu mysli, ovšem pozdě.
"No prosím." Usmál se Temný pán. "Chlapec nám vyzradil přesnou adresu řádu. To by jsme toho měli hned zítra využít a zbavit se té chamradi jednou pro vždy. Zítra v pravé poledne zaútočíme na hlavní štáb Fénixova řádu s pozdravem od Harryho Pottera." Liboval si ve svých slovech. Zatímco hoch na zemi zíral před sebe s vyděšeným výrazem ve tváři.
-----
Zatím v tu samou dobu na novém ústředí Fénixova řádu…
Severus Snape bezmocně složil hlavu do dlaní a bezmocně položil lokty o stůl v laboratoři na dosavadním ústředí řádu. Laboratoř byla špičkově vybavená. Bylo tu vše od přísad v regálu vedle dveří po zásoby lektvarů naproti dveřím. Uprostřed místnosti stál dlouhý stůl s bublajícím kotlíkem a několika přísadami. Na všech možných volných poličkách po místnosti byli rozmístěné knihy o lektvarech a různé potřeby pro přípravu lektvarů.
Měl vymyšlené kouzlo pro záchranu pitomce Pottera, ale potřeboval to kouzlo nějak usměrnit, ježe k tomu bylo zapotřebí lektvaru nebo magického artefaktu. Artefakt vyloučil ihned. Ten by nesehnal ani za rok natož hned. Zvolil jinou možnost a to lektvar. Musí ho vymyslet. To by nebylo zas, tak moc složité, kdyby měl všechny přísady, co potřebuje. Chybí mu jedna jediná věc a lektvar by byl hotový. "Poslední…" Pomyslel si hořce a vzhlédl ve snaze najít v receptu něco… v tuto chvíli sehnatelného. Nic nešlo. Prostě potřebuje poslední přísadu jinak pitomce Pottera nikdy nezachrání. "Proč by ho měl vlastně zachraňovat? Stejně ho nebude škoda. Nic neumí pořádně." Stěžoval si v duchu. Stačili by dvě kapky. Dvě ubohé kapky krve pitomce Pottera. Ano krev. Krev pitomce Pottera a pitomec Potter by byl zachráněn a mistr lektvarů by měl klid na duši. Jenže takhle… Takhle pitomec Potter trpí a on s tím nemůže nic dělat. Prostě nic. Jen doufat, že zatím žije. "Ne. Na co to myslí. Pottera nesnáším, tak proč to zní jakoby si dělal starosti. Nesnáším ho." Upozorňoval se. Není to pravda. Uvědomil si zděšeně. On má pitomce Pottera rád! Záleží mu na něm! Začal ho brát jako syna, kterého nikdy neměl! Frustrovaně odstoupil od kotlíku. "Já mám vlastně Harryho rád." Uvědomil si náhle dvě věci. Řekl mu Harry a ne pitomen Potter a přiznal si tu… pravdu. Harrymu asi taky není lhostejný, když vyměnil svůj život za můj. Možná v tom zahrál velkou roly "záchranářský komplex"… Ten asi ne. Toho ho zbavila mladá Weasleyová při jednom kázání o záchraně lidí, kdy ho málem zabili na jedné neplánované akci. Tenkrát to musel slyšet celý řád i když na něj křičela za dveřmi. Docela ho i litoval. Nejraději by tenkrát odešel. Za ty uvězněné lidi vlastně mohl on. Omylem vytvořil přenášedlo do zapovězeného lesa místo vedle něj. No, pohled po tom, co přišel Harry do jednací síně byl k nezaplacení. Byl bílí jak stěna a na tváři červený otisk ruky.
Na tváři se mu objevil úsměv. Hned však zmizel, jak si uvědomil kvůli komu je nyní u Pána zla.
"Ach Harry. Proč jsi to udělal? Proč jsi vyměnil můj marnotratný život za svůj?" Zašeptal vyčerpaně. Protřel si oči a ještě jednou prošel seznam přísad.
Dveře laboratoře se se zavrzáním zavřeli. Do místnosti vstoupil James Potter ve školní uniformě. Snape překvapeně zamrkal. "Jak se sem dostal. O tomhle místě přeci nemůže vědět?Copak jsem nezavřel dveře?"
Dvanácterák sklonil hlavu. "Promiňte, že vás ruším, ale posílá mě sem profesor Brumbál a ptá se jestli nechcete s něčím pomoct."
"Od vás…" Odfrkl si muž s umaštěnými vlasy. "Vždyť jste jeden z nejhorších žáků na lektvarech." Na moment se odmlčel. "Jak jste se sem vůbec dostal a jak znáte tohle místo?" Vyslýchal ledovým tónem a bavil se pohledem na vyděšeného Jamese Pottera s neskrývaným pobavením.
"Ha- Harry nám to prý ukázal. Tedy… Pro řád a mě do něj přijali… A já…" Koktal James
"Co vy?" Zeptal se mistr lektvarů.
"Já. Chtěl bych vědět, jak víte, co dělám na lektvarech. Jak to můžete vědět?" Nechápal.
Tohle prohlášení Severuse pobavilo. Takhle natvrdlý nebyl ani jeho syn. "Já jsem Severus Snape a přišel jsem z budoucnosti. Copak jste zapomněl?"
"A odkud vás zná můj syn?!" Vykřikl naštvaně Potter a jeho sebevědomí stouplo.
Mistr lektvarů se zamračil. "Nebuďte drzý, Pottere. To, že jste mě v minulosti napadal se změnilo. Navíc jsem vašeho syna učil lektvary." Samolibě ohrnul ret. "Vždycky jsem si myslel, jak je vám podobný. Zmýlil jsem se. Harry je lepší než jeho otec. Opravdu nedokážu pochopit, jak se za vás nemohl stydět. I když vás znal jen z vyprávěné Backa a Lupina. Teď mě laskavě nechte pracovat. Jestli nechcete špatně skončit." Zasyčel nevraživě a hodil po Dvanácterákovi vražedný pohled.
James o krok ustoupil. "TY jsi učil mého syna?! Co jsi mu dělal?" Vyhrkl bez rozmyslu.
"To tykání by jste si mohl odpustit. Taky vám neříkám Jamesi… Nic jsem mu nedělal. Jen učil a na rozdíl od vás se mu snažím nějak pomoct." Tmavooký muž se otočil k návštěvníkovi zády.
V místnosti se rozhostilo ticho.
"Promiňte…" Zašeptal sotva slyšitelně Potter. "Já vás nechtěl urazit. Jen jsem nervózní z Harryho nepřítomnosti. Můžu vám nějak pomoct?"
Severus se klidně otočil. Přesně na tohle čekal. Potterova omluva. V tomhle je stejný jako jeho syn. Výbušný a pak se vše snaží napravit omluvou. Jak… neuvážlivé. "Můžete mi pomoct, když mi hned seženete krev Harryho Pottera. Tím mu zachráníte život." Ledově pronesl a očima se vpíjel do hocha před ním.
James výrazně pobledl. "Krev? Na co krev?"
"Do lektvaru vy tupče. To vám to hned nedošlo? Vy jste vlastně nechápavý Nebelvír." Posměšně si vybíjel zlost. Byl naštvaný sám na sebe, že Harryho nedokáže zachránit.
Hnědooký chlapec nevnímal slova a díval se do dálky sledovaný okem mistra lektvarů. "A nestačila by…" Začal náhle. "Nestačila by moje krev? Je to přeci můj… syn."
"No ANO! To půjde. Proč mě to nenapadlo?" Radoval se v duchu Snape a nadával si. Mělo ho to napadnout hned na začátku. Zatím na to místo něj přišel Potter starší. "Můžeme to zkusit." Připustil rozvážně. Nerad přiznával své selhání.
"A opravdu to půjde?" Rozzářil se James Potter
"V to doufám…" Pomyslel si profesor lektvarů, ovšem nahlas nic neřekl.
-----
"Crucio." Vykřikl už po několikáté Voldemort a vyslal kouzlo na chlapce ležícího na zemi se slzami bolesti v očích. Harry se zmítal v bolestech na zemi. Křičel. Tahle bolest byla neuvěřitelná. Tom se rozhodl ho potrestat za jeho nevydařený útěk několika kouzly z černé magie a teď se vrátil ke starému, dobrému, ověřenému cruciatusu. Nesmírná bolest mu otupovala myšlení. Za těch patnáct minut ho Temný pán mučil víc než za jeho celý pobyt zde. Při jednom nárazu na stěnu se uhodil do hlavy a ztratil vědomí, jenže Tom neskončil a pomocí kouzla ho znovu a znovu probouzel z bezvědomí. Myslel jen na tu neuvěřitelnou bolest. Kletba skončila, ale bolest skoro nepolevila. Jeho pohmožděná žebra, kotník a hlava s rukou jej boleli pořád stejně. S námahou oddechoval. Něco mu bránilo se pořádně nadechnout. Hrdlo od křiku necítil. Zavřel oči ve snaze zahnat bolest. "Copak Harry? Bolelo to?" Ptal se medovým hlasem Pán zla a několik smrtijedů při tom sebou cuklo.
"A…Víí-š, že i… docela hodně." Zachrčel ze země a lehce zvedl hlavu, čímž vyvolal ustupující bolest.
"Poprosíš mě o smrt nebo se ke mně přidáš? Dávám ti další možnost. Jsi docela silný. Sice ne dost… No, to by se dalo napravit." Nabízel chlácholivě smířlivým tónem muž s červenýma očima. Postavil se na nohy a přistoupil k bezvládnému chlapci.
Vyvolený sebral veškerou svou energii a ostavil se na nohy. "Nikdy se k tobě ne-přidám a ani tě nebudu pro-sit o smrt."
"Jak myslíš. Je to tvoje volba. Já si počkám na tvé škemrání o smrt… Crucio" Zasyčel mu do tváře Temný pán.
Červené kouzlo mířilo Potterovým směrem, ovšem než stačilo najít svůj cíl. Harryho Pottera obalil záblesk světla a zmizel…
-----
James podal Severusovi do rukou lahvičku s trochou krve. "Jste si jistý, že to bude fungovat? Není to jeho a krev a to, co jsem řekl byl jen návrh." Skepticky mumlal hnědooký chlapec.
"Ne nejsem." Řekl naprosto klidně mistr lektvarů.
"Co když mu to nějak ublíží?" Vyptával se dál Dvanácterák.
Snape neopověděl hned. Přidal krev do lektvaru a zamíchal. Nalil trochu do lahvičky a pevně zazátkoval. "Neublíží mu to víc než Pán zla." Rozhlédl se po místnosti. Hledal dostatek prostoru pro kouzlo. "Postavte se támhle, Pottere. Budu potřebovat vaši pomoc." Neochotně přiznal profesor a ukázal ke skříni s lektvary.
James se nedůvěřivě podíval na Snapea. "Neměl bych zavolat někoho jiného?"
"Ne" Vyštěkl podrážděně. "Není na to čas. Každá sekunda může být drahá!"
Potter sklopil hlavu a přešel na druhou stranu k regálu. "Co mám dělat?"
"Jen stůjte." Zamumlal prostě Severus a přehraboval se v papírech na stole.
"Jen stát?"
"Ano." Mistr lektvarů se postavil naproti svému dřívějšímu spolužákovi. "Jen stůjte. To mi bude stačit. Kdyby mě kouzlo příliš vyčerpalo odnesete Harryho na ošetřovnu."
Dvanácterák zamrkal. "Dobrá."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Giner Giner | 19. srpna 2007 v 20:35 | Reagovat

SUper, z Harryho jsi fakt udělala trošku blba... asi ho nebudou mít moc rádi za vyzrazení tajemství, že? Taky bych neměla...

K čemu další kapču? Co takhle Voie dans passé

2 Giner Giner | 19. srpna 2007 v 20:35 | Reagovat

A první koment k tomu... jo a díky za to věnování:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama