10. kapitola - Nitrobrana s netopýrem (1. část)

31. srpna 2007 v 19:32 | Aileen |  Harry Potter a les Stínů
Kapitola je na světě. Nějak se mi tu nechce nic psát. Sna jen to, že se omlouvám za chyby a příští kapitola bude k Cesty času...

10. kapitola - Nitrobrana s netopýrem.
Po večeři se Harry cítil o něco lépe. Dobré jídlo mu v tuhle chvíli jen prospělo. Únava ho z části opustila. Jen jedno nechápal. Proč na něj při jídle Snape zase koukal tím svým zvláštním pohledem. Pokud se nemýlí, tak nic neudělal ani nic hrozného neřekl. Tak sakra, proč to přehnané sledování! Pomalými kroky kráčel do sklepení. Byl naštvaný na celý svět. Z části za to mohla jeho mrzutost z únavy, z části nitrobrana a všechno to jen zhoršil fakt na to, že se mu bude zase hrabat ve vzpomínkách někdo, kdo ho bytostně nesnáší a vraždí ho pohledem při každé hodině lektvarů popřípadě se ho snaží přečíst jako knihu u snídani, obědě a dokonce i večeři. Ke dveřím kabinetu profesora lektvarů přišel za minutu sedm hodin. Počkal než jeho hodinky ukážou přesně sedm a zaklepal. Nehodlal připravit Nebelvír o body. Dveře se otevřeli a v nich stál muž s hákovým nosem a umaštěnými vlasy a jako vždy v černém hábitu.
"Nepostávejte tu jako tupec Pottere a pojďte dál." Přivítal ho "přívětivě" mistr lektvarů.
Harry beze slova prošel kolem profesora a vklouzl do zatuchlého kabinetu s všemožnými ohavnostmi v policích na stěnách. Jak tohle místo nesnášel. Stejně jako nesnášel lektvary a veškeré břečky, kterýma ho dopovala madam Pomfreyová na ošetřovně. Vlastně nesnášel ani výrobu toho… lektvaru. Dneska nesnášel všechno i sám sebe.
"Sedněte si." Přikázal Snape a ukázal na židli naproti psacímu stolu, za jenž si sám zasedl. "Profesor Brumbál mě přemluvil k tomu, aby pokračoval ve vašich lekcích nitrobrany. Jako minulý rok, tak i tento chodíte na doučování z lektvarů jako výmluvu, kdyby byl někdo moc zvědavý." Profesor lektvarů probodával chlapce naproti němu vražedným pohledem. "Jelikož nejste schopný mě poslouchat a dělat, co vám řeknu. Přečtete si tuto knihu." Podal mu odřenou knihu o nitrobraně. Totožnou s tou, co si koupil na příčné ulici a několikrát ji přečetl. Mladík se smaragdovýma očima vrátil knihu zpátky do rukou profesora. "Co…"
Severus byl přerušen Vyvoleným. "Já tu knihu už četl, pane." Promluvil poprvé od doby, kdy vstoupil do místnosti.
Na tváři mistra lektvarů se na moment objevilo překvapení. To však nahradila obvykla ledová maska. "Dobrá tedy." Přikývl. "Zeptám se vás na pár otázek ohledně tohoto oboru a když mi je zodpovíte správně, tak si vás vyzkouším v praxi. Jinak si znovu přečtete tuto knihu a napíšete mi na to esej o dálce padesáti palců." Zlověstně se mu blýsklo v očích. Byl si jistý, že Potter tu knihu pořádně ani nečetl a i kdyby. Nebudou v ní odpovědi na všechny jeho otázky na to by moc riskoval prohru.
"Ano pane." Souhlasil mladý Potter a vycítil příležitost předvést Snapeovi, jak moc se nevyplácí ho podceňovat.
"Co je to nitrobrana?" Zeptal se mistr lektvarů na naprosto triviální otázku.
"Myšlenková obrana mysli proti vnějšímu vpádu do vzpomínek nebo myšlenek pomocí nitrozpitu."
"Jak se můžete bránit?"
"Když se kouzelníkovi povede vytvořit ve své mysli iluzi bariéry, tak se tím dokáže bránit vpádu. Záleží na síle bariéry a síle útoku kouzelníka."
"Z čeho se dá bariéra vytvořit?"
"Z myšlenek. Nebo třeba i z určité věci jako například oheň, voda, vzduch nebo třeba cihly. Záleží jen na výběru osoby samotné. Několik kouzelníkům se podařilo vytvořil i obranu z nicoty, ovšem později toho již kvůli vyčerpání nebili schopni. Nebo stačí i na nic nemyslet. Tato obrana se však nedá použít po delší dobu."
"Co můžete dělat, když protivník prolomí vaši obranu?"
"Předložit mu falešné nebo nepodstatné vzpomínky… Nebo ho můžete znovu odrazit."
"Mám poslední otázku." Pronesl Snape a na moment se odmlčel. "Existuje proti tomuto kouzlu štít?"
Harry se nadechoval k záporné odpovědi. Najednou se zarazil. Proč by mu dával Snape takovouhle otázku? Vždyť by mu muselo být jasné, co odpoví. V té knize oproti kouzle nic nepsali. "Musí v tom být háček." Pomyslel si. Snažil se projít v hlavě všechny vědomosti, které si o nitrobraně přečetl. Pomalu a jistě ho začínala bolet hlava z únavy. Nervózně se podíval na Snapea. Ten jen povytáhl jedno obočí v otázce. "Něco v tom musí být, ale co?" Zoufale tápal v paměti na knihy o nitrobraně. Najednou si vzpomněl. Četl oproti kouzle v Knize mrtvých! Tedy snad. Psali tam něco ve smyslu. 'Proti kouzlo je jednoduché, jen pro určitý druh kouzelníků. Zbylí mají moc slabou vůli pro vyčarování. Formule zní patronanimus. Stačí jen chtít obránit mysl.' Možná by bylo moudřejší dostat trest než se unavený pokoušet o obranu mysli, která se mu moc nikdy nevedla. Jenže Snape bude chtít tu esej do zítra a on by se nevyspal. Asi vyspal, ovšem nenapsal esej. Možná by ji za něj napsala Ginny. Záporně zakroutil hlavou. Snape by to poznal.
"Tak odpovíte mi pane Pottere ještě dnes?" Ptal se s neskrývaným sarkasmem v hlase profesor lektvarů.
"Um…" Harry se zoufale díval na své ruce. "Ano existuje štít."
Mistr lektvarů pozvedl obočí. "A smím-li se zeptat jaký?" Ušklíbl se. Potter nemohl znát odpověď. On sám si to přečetl teprve nedávno v jedné knize. Hodně staré knize.
Vyvolený se nervózně zavrtěl. "Patronanimus." Zamumlal. Všiml si profesorova ohromeného pohledu a v rychlosti dodal. "Asi to nebude to pravé. Musel jsem se splést."
Severus nebyl schopný slova. Potter tohle neměl vědět. Vlastně ani nemohl. Jediný výtisk té knihy je v jeho knihovně na panství. "Odkud to víte, Pottere?" Zasyčel naštvaně Snape. Právě nad ním ve vědomostech zvítězil nějaký student. Taková ostuda. Má právo být naštvaný a možná i hrdý…
"Já si to přečetl, pane. V jedné knize." Skrčil se na židli. Snape vypadá někdy dosti nebezpečně.
"V jaké knize?" Vyštěkl smrtijed a postavil se na nohy.
"Já… já…" Vyděšeně koktal chlapec, který zůstal naživu a snažil se dostat z mužova dosahu. Opřel se velkou silou o opěradlo židle. Ta zlověstně zavrzala. Posunul ruce dál po opěrkách pro ruce. Židle se s práskáním naklonila nebezpečně dozadu. Mladík vyděšeně vykřikl a zvedl ruce ve snaze se něčeho zachytil před pádem.
Muž s umaštěnými černými vlasy se zděšením v očích pozoroval, jak jeho studen ve snaze se před ním skrýt padá po opěradle židle dolu na kamennou zem. Stačil vykřiknout pouze hlasité. "Pozor!!!" Než se zaduněním spadl jeho studen na podlahu odkud se nezvedal. Rychle obešel stůl a sklonil se k Potterovi.
Harry se s námahou vzpamatovával z dopadu. Pamatoval si svůj výkřik a pak jen dopad na zem. Nad ním se skláněl Snape a prohlížel si ho. Po pár sekundách si uvědomil, co se stalo a chytil se za hlavu, kde se bolestivě uhodil o kamennou podlahu. Konečky prstů mu procházel zvláštní brnění a přes oči vyděl dvojitě. Nadzvedl hlavu a zatřepal s ním ve snaze zahnat ty dvojité obrazce. Cítil, jak mu profesor pomáhá se znovu posadit na židli. Omámeně se rozhlížel kolem sebe. Byl z té rány trochu mimo.
"Je vám dobře, Pottere?" Ptal se Snape a v jeho hlase nebyla slyšet ironie. Tak trochu se vinil z toho pádu. Neměl na studenta křičet bez pádného důvodu.
"Nic… Nic mi není." Odvětil trochu přiškrceným hlasem. Neustále viděl před sebou ten děsivý výraz v profesorově tváři. Takhle se nelekl ani Voldemorta. "Pane profesore." Dodal ještě v rychlosti, aby to neznělo nezdvořile a nerozzuřil ho. Únava z něj zázrakem opadla.
Mistr lektvarů nasadil svou obvyklou masku. "Můžeme přejít k nitrobraně nebo se mi tu sesypete ze strachu, že spadnete ze židle?" Ušklíbl se.
Mladík s havraními vlasy se uklidnil. S klidnou tváří se postavil na nohy a během půl sekundy svíral v rukou svou hůlku pulzující energií. "Můžeme pokračovat, pane." Zasyčel nenávistivě. Zase na něj dopadla nenávistivá nálada.
Severus se postavil naproti Potterovi a vytáhl si z hábitu hůlku. "Zkusíme, jak vám půjde nitrobrana tento rok." Zasmál se ledově. Namířil hůlku na chlapce před sebou. "Až napočítám do tří… Jedna… Dva… Tři… Legilimens" Vykřikl kouzlo.
Harry ucítil tlak od kouzla na své hrudi. Než stačil vybudovat jakoukoliv obranu, jakou trénoval o prázdninách. Míhaly se mu před očima útržky vzpomínek.
…Stál uprostřed tělocvičny a Dudlej s jeho partou se do něj strefovali míči a nedovolili mu odejít… Snape stál nad jeho kotlíkem a koukal mu přes rameno, jak krájí přísady… Bezmocně ležel svázaný provazy na zemi u zrcadla z Erisedu a Voldemort mu nabízel se přidal na jeho stranu za kámen mudrců… Objevil se v obchodě s hůlkami a kupovali si novou hůlku, protože ta stará se zlomila při jeho nárazu. Prodavačka mu zrovna vysvětlovala, co je zde za hůlky…
"Ne tohle nesmí vidět." Pomyslel si frustrovaně. Vyprázdnil si hlavu a myslel na stěnu z ohně. Podařilo se mu ji postavit těsně před koncem vzpomínky. V duchu si opakoval ty samá slova. Oheň je brána. Oheň je bariéra. Cítil, jak cizí mysl opustila tu jeho a on si unaveně klekl na kolena. Cítil po těle kapičky potu. Z únavy se spustila zimnice do celého jeho těla. S vypětím všech sil se postavil na nohy a pozoroval Snapea hluboce oddechovat. Jizva na čele lehce pulzovala a vysílala bolest do jeho hlavy.
"Že bychom slavili úspěch pane Pottere. Stal se zázrak. Povedlo se vám mě vyhnat z vaší hlavy." Ušklíbl se posměšně mistr lektvarů. "Ovšem zase jste se nechal ovlivnit emocemi! Skrýte své emoce, Pottere. Skrýte je a skončí vaše hodiny nitrobrany. Ta poslední vzpomínka…" Na moment se odmlčel jakoby nevěděl, co přesně má říct. "To byl důvod proč mě vaše hůlka odhodila? Nesnese dotyk nikoho jiného než vás? Zřejmě ano." Odpověděl si sám. "Možná byla náhoda, že jste mě dnes vyhodil z hlavy. Uvidíme se příští týden s tutéž hodinu." Zasyčel nakonec. "Můžete jít. A trénujte vyčištění mysli. Já to poznám."
Během Snapeova proslovu se Vyvolený trochu uklidnil a přestal se třást. Únava se však navrátila v plné své síle a ke všemu s bolestí hlavy a nutkáním zvracet. Neváhal neuposlechnout profesora lektvarů. S tichým "Naschle" vyběhl z kabinetu závratnou rychlostí. Zastavil se až po tom, co vyběhl ze sklepení. Zhluboka oddechoval. Zničeně se svezl po nejbližší stěně. Tohle mu scházelo. Snape, co ví, že má divnou hůlku. Příští týden se zřejmě bude jeho profesor pokoušet najít v jeho hlavě odpovědi na otázky, které mu nebyli jasné. Opřel si hlavu o stěnu a zavřel oči. Pokud, co nejdříve nezamíří do postele usne na chodbě. Neochotně se postavil na nohy a šouravým krokem mířil k Nebelvírské věži…
Ráno se probudil v posteli s nebesy stále ještě oblečený v hábitu. Sáhl po budíku na nočním stolku. 6:10. Povzdechl si. Po včerejší nitrobraně nebyl schopný se ani převléct a vzbudí se v šest ráno. Potichu se zvedl, aby nevzbudil spící spolužáky a vytratil se do koupelny.
Sešel do společenské místnosti s připravenou brašnou do školy. Sedl si do nejbližšího křesla. Vytáhl si blok s poznámky o zvěromágství a zběžně si pročítal, co všechno bude potřeba. Podle knih se naučit přeměnu ve tvora není nějak zvlášť těžké. Trvá to zhruba týden neustálého cvičení. "Týden neustálého cvičení." Zamrmlal si pro sebe. "To budou v mém případě dva roky.". Ještě jednou si pročetl poznámky. Nejlepší bude se naučit přeměňovat v KNP. Měl by si o tom promluvit s Ginny. Docela mu chyběla její každodenní přítomnost. Na Grimaudově náměstí si zvykl ji mít vždy u sebe. Teď ji nevidí sotva jeden den ani ne a začíná z toho být nervózní.
"Ahoj." Ozval se pozdrav přímo u jeho pravého ucha. Nadskočí, odhodil knihu a vytáhl hůlku na útočníka jeho klidu. Před ním se šklebila ryšavá dívka. Sklouzla pohledem na jeho napřaženou hůlku a spadla na zem v záchvatu smíchu.
"Moc vtipné." Zasyčel jedovatě a uraženě si sedl zpět do křesla.
Ginny se uklidnila a posadila se naproti němu. "Snad jsi se neurazil? Nebo jsem pochroumala tvoje ego?" Zasmála se provokativně.
"Chceš to okusit na vlastní kůži, jak moc jsi mě urazila?" Vyzývavě se jí podíval do očí.
"Klidně." Zašveholila. Vyplázla jazyk a hodila po něm polštář.
Vyvolený chytil polštář ještě za letu. "Toho budeš litovat. Ginny Weasleyová." Několika kroky přiskočil k dívce a začal ji lechtat.
"To… To už… Stačí… Prosím… Přestaň." Škemrala dívka svíjející se v křesle pod návalem smíchu.
"Tak dobrá." Ustoupil chlapec s havraními vlasy. "Když tak hezky prosíš." Usmál se. Pak si vzpomněl o čem chtěl s Ginny mluvit a zvážněl. "Začneme dneska s tím zvěromágství?" Zašeptal k dívce a sedl si vedle ni na křeslo.
Mladé Weasleyové se rozzářila očka nadšením. "Ano. A kdy?" Ptala se nedočkavě.
"Co třeba dnes po škole v KNP?" Navrhl Vyvolený. Dívka ve vedlejším křesle kývla na souhlas. "Půjdeme na snídani?" Postavil se a nabídl Ginny rámě. Ta s úsměvem na rtech souhlasila. Vzali si brašny a ruku v ruce kráčeli do Velké síně.
Ron s Hermionou se v Velké síni objevili o půl hodiny později s ustaranými výrazy. Hned, jak si všimli Harryho po boku Ginny se usmáli a zamířili za nimi.
"Ahoj." Pozdravili naráz. Posadili se naproti chlapci, který zůstal naživu.
"Jak bylo včera na nitrobraně se Snapem? Měli jsme o tebe strach." Vybafl Weasley a nabíral si jídlo na talíř.
Harry polkl obzvlášť velké sousto. Podíval se k učitelskému stolu. Snape ho zase pozoroval TÍM pohledem a přitom jedl snídani. Vrátil zrak ke svým přátelům. "Nic moc. Snape jen zase otravoval s tím, jak jsem neschopný." Mávl rukou a vrátil se k jídlu.
Celé dopoledne uběhlo v mlhavém oparu. Harry se snažil dávat pozor v hodinách, což nebylo jednoduché. Neustále musel myslet na dnešní zvěromágství. Začínal mít pochyby, zla-li to bude bezpečné a jestli do toho vůbec měl míchat Ginny. Pak ten Snape. Na obědě ho zase pozoroval TÍM pohledem. Vyvolený na něj v zápalu pobouření upřel své dvě smaragdové oči a čekal, co se stane. Snape po chvíli uhnul pohledem a chlapec u oběda se vítězoslavně usmál. Do konce oběda ho dvě černé oči nechaly být. Po bylinkářství nechal své dva kamarády jít napřed a sám šel ke KNP. Našel tam stát ryšavou dívku opírajíc se zády o stěnu. Rukou jí naznačil ke stěně, kde se objevili dveře. Neznatelně kývla a vešla jako první.
Komnata byla elegantně krásná. Byla o velikosti osm metrů na dvanáct. Uprostřed byl obrovský koberec o rozměrech třetiny místnosti s hvězdným motivem položený uprostřed na podlaze stříbrno-modré barvy. Stěny bylo pomalovány motivy přírody na světlounce modrém podkladu znázorňující oblohu. Na stropě se rozprostíral stejný motiv jako na koberci na zemi. Na zemi se objevili dva veliké polštáře, jenž se hodili k motivům na stěnách. Vedle polštářů stály dva hrnky kakaa na nízkém dřevěném stolku. Jinak byla místnost naprosto prázdná a opuštěná. Jen na zemi přede dveřmi ležela kniha. ZVĚROMÁGSTVÍ V PRAXI. Ginny s Harrym po boku vstoupili do místnosti a cestou k polštářům sebrali knihu ze země.
"Pěkná místnost." Zhodnotila ryšavá dívka a rozhlédla se kolem sebe.
Chlapec se smaragdovýma očima pokrčil rameny. "Podle knihy si máme vyčistit mysl. Poté si představit zvíře, v které se máme přeměnit a říct diffingo. Není k tomu ani třeba hůlka. Stačí si to říct v duchu." Přeskakoval z jednoho na druhé.
Weasleyová zmateně zamrkala. "Takže na nic nemyslet a pak myslet na zvíře. Říct diffindo v duchu a to je vše?" Srovnala si to.
"V podstatě ano." Neochotně přiznal Harry. "Zkusíme to najednou."
Místností se rozlehlo ticho. Dvě postavy na polštářích vyprazdňovali své mysle.
Vyvolený zklidnil svůj dech a v duchu si představil majestátního pegase. "Diffingo." Vykřikl v duchu. Tělem mu prošla nepříjemná křeč. Takhle to v knize nepopisovali. Tam nepsali nic o bolesti. Zděsil se. Z očí mu spadly brýle. Slyšel Ginny vykřiknout. Před očima mu běhali obrazce.
…Majestátný bílý pegas se zlato-stříbrnou hřívou se skláněl nad pramenem vody, jež tvořil překrásný vodopád barev… Stál na podivné mýtině. V pozadí viděl onen tok. Před jeho zraky se tyčila brána uprostřed mýtiny z kamene, posetá runami a prazvláštním písmem a obtočená listy rostlin… Zlatavý fénix přeletěl na bránou a přistál na mohutném stromu ani ne dva metry od brány. Zazpíval krásnou píseň a zvuk vycházející z fénixova hlasu se zformuloval do svitku s pečetí, na které bylo napsáno ROUTEAU OMNIPOTENT…
Obrazy se vytratili. Cítil, jak se jeho nohy prodlužují a všechny smysly zbystřují. Po těle mu běhalo tisíce jehliček. Žádná se nezabodla do jeho kůže. Jen se ho lehce dotkla a utíkala dál. Najednou vše ustalo. Jeho křečovitě zavřené oči se otevřeli. Zamrkal. Podíval se před sebe. Viděl Ginny a celou místnost prapodivně ostře a vše šlo do zelené barvy. Ne zcela, aby nerozeznal barvy. Přesto bylo vidět zeleně. "Jemný zelený nádech. Smaragdově zelený." Uvědomil si. Ryšavá dívka před ním na něj hleděla s bázní v očích.
"Harry?" Zkusila se přiblížit.
Nechal ji a podíval se na své tělo. Měl čtyři bílé nohy. Podíval se za sebe. Pokrývala ho jasně bílá srst. Před ním se objevilo zrcadlo. Komnata mu splnila jeho přání. Podíval se pořádně na svůj obraz. Vypadal přesně jako ten pegas z obrazů z doby, kdy se přeměňoval. Jeho oči byli zářivě smaragdové a vynikali v jeho naprosto bílé srsti. Zrcadlo zmizelo. Dívka s hnědýma očima se k němu přiblížila a lehce ho pohladila po hlavě. Zařehtal. Chtěl udělat krok a trochu se projít. Místo toho si zvedl svá křídla. Pokusil se o to znovu a nyní si přál pohnout nohama a ne křídli. K jeho velkému ohromení to šlo. Udělal pár váhavých kroků. Řekl si, že pro dnešek to stačí. V duchu vyslovil formuli diffingo. Přeměna zpět nebyla, tak hrozná. Po té, co si všiml svých dvou rukou a nohou se zmoženě sesunul na polštář.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama