II. kapitola

11. července 2007 v 18:00 | Aileen |  Voie dans passé
II. kapitola


Voie dans passé
Cesta do minulosti

II. kapitola

Černovlasý chlapec s jizvou na čele stál před přepážkou na nástupiště 9 ¾. V rukou vozík s věcmi koupenými se Siriusem. Sirius ho včera přemluvil, aby zašli spolu i do mudlovských obchodů s oblečením a obchodu s brýlemi. Vypadal jinak. Místo svých starých brýlí si koupil kontaktní čočky, zatímco vytahané oblečení po Dudleym, které tady stejně neměl, nahradily povětšinou černá tričky, zelené mikiny, kalhoty a nějaké další svršky v barvách všech kolejí Bradavic. Dnes se rozhodl pro jednoduché tričko s krátkým rukávem a modré kalhoty. Byl si jistý, že se stejně bude muset ve vlaku převléct, tak nemělo smysl složitě vybírat.
Nyní stál na londýnském nádraží King Gross. Naposledy tu procházel s Ronem, Hermionou a Ginny kolem krku. Ginny se ho snažila přemluvit, aby si s ní ve vlaku zahrál Řachového Petra. Harry byl zásadně proti, chtěl hrát šachy a pro jednou vyhrát. Vzniklo z toho hašteření, které utrla až paní Weasleyová svým ostrým pohledem. Tenkrát byl šťastný, tak proč nebýt i teď? Zhluboka se nadechl a vkročil do víru nádraží. Lidé pobíhali od jednoho k druhému a zdravili se. Červená lokomotiva se hrdě tyčila a pofukovala si párou z komína.
Jak tenhle pohled miloval.
Vydal se na cestu k vagónům, mezitímco koukal, jestli někde nezahlédne rodiče nebo někoho jemu známého. Nikde, nikdo. 'Asi už budou ve vlaku.' Vzal kufr do ruky a lehce ho vyhoupl nahoru. Mezi jeho výcvik patřila i fyzická zdatnost a boj s mečem a lukem. Poprvé vystřelil šíp, tak šikovně, že málem zastřelil Snapea stojícího vedle sebe. Usmál se, Snape mu na to jen řekl. 'Vím, že mne nesnášíš, Pottere, ale zabíjet mě hned nemusíš. Počkej, až tě to naučím,' měl ho rád, přitom ani nevěděl proč. Snape chrlil sarkastické poznámky na každém kroku, neustále se nad Harryho schopnostmi pošklebova a posmíval se, kdykoliv se někomu něco nevydařilo. Ať už to byl lektvar vypadající jako kolečko shnilých jablek nebo nevydařené kouzlo Accio. Jedno věděl jistě, nebyl špatný, jak si původně myslel.
Pokračoval vagonem dál a hledal volné kupé. Takových lidí a v Bradavicích dlouho neviděl. V jeho šestém ročníku se do školy dostala sotva polovina počtu - mnoho rodičů se domnívalo, že Bradavice jsou nebezpečné místo a zbytek prostě odešel do jiných zemí. Prošel celý vlak a nikde volné kupé nenašel. Uprostřed soupravy narazil na otcovo kupé, ovšem jakmile si všiml Petra, raději odešel. Mohl by ho nešťastnou náhodou zmrzačit. To by přece nechtěl. V posledním kupé seděla jen jedna postava. Jinak volno. 'Nu, proč ne?' Pokrčil rameny a vstoupil. "Ahoj. Je tu volno?" zeptal se nesměle. Postava k němu zvedla obličej od knihy. Teprve teď si postřehl, kdo tu sedí. Severu Snape v mladším vydání. 'Vůbec se nezměnil.' Blesklo mu hlavou.
"Je tu volno… Jsi si jistý, že tu chceš sedět?" zeptal se Snape. Naklonil hlavu s upřeným pohledem onyxových očí.
"Proč bych si neměl být jistý?"
Snape pokrčil rameny. "Ty jsi tu nový, co?"
"Ano, doteď jsem studoval jen doma," odvětil Harry a posadil se naproti
"Musím tě upozornit, že jsem ze Zmijozelu. Takže…," nechal větu otevřenou. "Jak se jmenuješ?"
"Harry P… White. A ty?" 'Sakra málem jsem mu řekl své jméno,' nadával si v duchu.
"Severu Snape," opáčil hbitě. "Do jakého ročníku půjdeš? Já chodím do sedmého."
"Já taky," dělal překvapeného Harry. 'Mohl bych hrát mudlovské divadlo.'
Celou cestu si povídali o všem možném. Severuse překvapila Harryho znalost lektvarů. 'Ještě, abych je neznal, když jsem je všechny musel dělat pod tvým dohledem,' pomyslel si, když byl Snape natolik ohromen, že jen němě hleděl. Od lektvarů přešli k rodinám. Harry mu vyprávěl jak žil u svých příbuzných, protože mu zabili rodiče. Severus zas vyprávěl o své rodině, která ho nesnáší.
Poklidný rozhovor byl přerušen náhlým otevřením dveří od kupé, kde objevily se hlavy Jamese Pottera a Siriuse Blacka v mladším vydání.
"Ale taky jsi, Srabusi. My se tě snažili celou cestu najít a ty si tu sedíš a povídáš s kamarádíčkem," začal James, ovšem zastavil se, když si uvědomil svá slova. "Moment. Ty máš přítele? Nikdy jsem ho tady neviděl," otočil se na Harryho. "Já jsem James Potter a tohle je Sirius Black," představil sebe a nejlepšího přítele.
"Ahoj. Já jsem Harry White," natáhl ruku a James ji přijal. Oba dva se na sebe usmáli.
"Proč tady sedíš s tím slizounem a nesedneš si k nám?" zeptal se ho otec.
"Mě se tu se Severusem líbí. Proč si nepřisednete vy?" oplatil otázku.
"Ty jsi tu nový, že jo? Už víš, do jaké koleje bys chtěl?... Navíc já si ke Srabusovi nikdy nesednu," zašklebil se chlapec ve dveřích.
"Jsem tu nový a chtěl bych do Nebelvír. Prý tam studoval otec i matka… Co ti tak vadí na Severusovi? Vždyť je s ním i sranda a dobře se s ním povídá." S tím se podíval na červenajícího se Snapeho. 'Tak to je něco. Snape projevující city, až tohle budu Tichošlápkovi v kabinetě vyprávět… neuvěří.'
"No nic mi už půjdeme viď, Jamesi." Ozval se konečně Sirius, který si všiml směru rozhovoru.
"No jo. Tak ahoj." Otočili se a odešli.
"Myslel jsi to vážně?" optal se najednou budoucí učitel lektvarů.
"Co jsem měl myslet vážně?" nechápal.
"No to s tím povídáním a tak," odvrátil tmavooký mladík hlavu.
"Ano, myslel… Hele, už budeme v Bradavicích, měl bych se převléct." Svedl téma Harry.
Měl pravdu, asi za patnáct minut přijeli na nádraží v Prasinkách a pokračovali ke kočárům taženými testrály. Harry si povídal se Severusem o Moudrém klobouku a vyptával se, k čemu slouží.
"ÁÁÁÁÁ," ozval se křik. Nějaké děvče z Nebelvíru ukazovalo na testrály a křičela u toho. Ostatní kolem ní nechápavě stáli. Harry se odpojil od Snapea a přiběhl k dívce otočil si její tvář ke své. Měla krásné karmínové oči a hnědé vlasy stáhlé do culíku.
Koukla se na Harryho a přestala křičet. Něco jí našeptávalo, že je v bezpečí. "Jak se jmenuješ?"
"Marionet," pípla. Všichni kolem se na ně dívali s vyvalenýma očima a pusami na zemi.
"Neboj se, nic ti neudělají." Rukou mávl k testrálům. "Co se stalo o prázdninách?" ptal se Harry.
Dívka se na něj chvíli nechápavě dívala a pak ze sebe vymáčkla "Zemřela mi babička."
"To co vidíš, tu bylo vždycky. Jsou to zvířata. Říká se jim testrálové. Vidí je pouze ti, kdo viděli někoho zemřít. Neboj se jich, nic ti neudělají. Jsou to okřídlení koně…," vzal ji za ruku a dovedl ji k nejbližšímu testrálovi. Zvedl jí ruku a požil ji testrálivi na hřbet. Ten se k ní otočil a olíz jí tvář. Usmála se.
Studenti kolem je napjatě pozorovali. Nikdo ani nedutal. Nechápali, o čem se to baví. Jen někteří - asi pět - se tvářilo, že chápou. Pak se dívka usmála.
"Jak se mu to povedlo?" ozvalo se někde ve skupince Zmijozelů a jako na povel se rozlehl okolím obrovský šum.
Harry vzal Marionet za ruku a dovedl ji k jejím kamarádkám. Naposledy se na ni usmál, pro jistotu se vrátil ke Snapeovi. Mlčky nasedli do nejbližšího kočáru a ten se rozjel.
"Co to bylo?" neudržel svou zvědavost Severus.
"Testrálové. Jednoduše se lekla testrálů," zakončil debatu na tohle téma. Zbytek cesty proběhl v klidu.
Po vystoupení z kočáru se Harry oddělil od svého společníka a přešel k profesorce McGonagalové, která mu naznačovala, ať jde za ní.
"Vy jste ten nový žák?" zeptala se, když to bylo zřejmé.
"Ano."
"Pojďte se mnou," dovedla ho do místnosti, kde už čekali prváci na zařazení.
"Počkejte tady. Za chvíli pro vás přijdu," řekla prvákům a Harrymu
McGonagalová odešla a všichni do jednoho se otočili k Harrymu. "Ahoj já jsem Harry White," představil se. Ostatní na něj nechápavě hleděli, až jedna dívka dosti podobná Pansy řekla.
"Já jsem Ellen Marková."
Chlapec vedle dívky se představil taky. "Brain Feron."
"Amanda Fordem."
Takhle to šlo dál, dokud se mu všichni nepředstavili. Budoucí student se na všechny usmál. Začali se bavit o svých pocitech tady v Bradavicích. Profesorka McGonagalová vstoupila do místnosti a všimla si nového chlapce bavícího se s mladšími spolužáky. Nenápadně se usmála. Albus jí říkal, že ten chlapec je neobyčejný. Tohle nečekala.
"Hmm… Takže, nyní vstoupíte do velké síně a budete rozřazeni do vašich nových kolejí. Jmenují se Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozelu… Pane White, vy budete na řadě jako poslední. Pojďte," zatočila se a vedla je vstupními dveřmi do Velké síně.
Síň ozařovaly tisíce svící, jež se vznášely ve vzduchu nad čtyřmi dlouhými stoly, u kterých seděli všichni zařazení studenti. Stoly byly plné blyštivé nádobí. V čele byl další dlouhý stůl, za nímž seděli učitelé, a k němuž je vedla profesorka McGonagalová. Na stoličce před učitelským stolem ležel Moudrý klobouk.
Harry málem zapomněl, jaké to bylo jít touhle cestou poprvé. Všichni upírali zrak na něj. 'Proč musím být střed pozornosti?' Očima zabloudil k Nebelvírskému stolu a hledal matku s otcem. Nemusel je hledat dlouho. Lily seděla v hloučku dívek, naopak James v hloučku kluků. 'Asi byli hodně oblíbení.' Jeho pozornost upoutal Moudrý klobouk začínající zpívat svou píseň.

Zdá se vám, že jsem ošklivý-
Myslete si, co chcete,
Chytřejší klobouk než já
Na světě nenajdete.
Já rozřadím vás do kolejí,
Tak jak vaše srdce chtějí.
Možná tě čeká Nebelvír,
Kde mají chrabré srdce,
Odvaha, klid a rytířskost
Jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor,
Máš jejich mravní sílu,
Jsou čestní a vždy ochotní
Přiložit ruku k dílu,
Či moudrý starý Havraspár,
Pokud máš bystrou hlavu,
Tam důvtipný a chápavý
Vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozelu,
Kde nastane tvá chvíle-
Ti ničeho se neštítí,
By svého došli cíle.
Ty se jménem slavným,
Nezapomeň,
mluvit s přítelem dávným.
Tvůj nepřítel je silný,
boj to není marný.
Čtyřikrát jsi jej zahnal,
A neštěstí tím zažehnal
Nyní nastal čas,
Zničit ho a ochránit nás.
Nasaď si mě a neboj se,
jen vlastní strach tě leká!
Já moudrý klobouk z Bradavic,
Ti řeknu, co tě čeká!

Brumbál začal svůj každoroční projev, ovšem Harry ho neposlouchal…
'Jak může vědět, kdo jsem? Doufám, že to nikdo nepochopil. Brumbál a Sirius asi jo, ale nikdo jiný snad ne… Podle toho, co říkal Moudrý klobouk, mám zabít Voldemort, možná. Už byl prohozený obloukem, chvíli přede mnou. To vím. Takže je vlastně mrtví a živý zároveň. Vlastně ani nemám jistotu, že tu opravdu je. Třeba to vůbec nemusel být Voldemort nebo klobouk nezmiňoval mě… Jen ten přítel mě klame. Mohl by to být Snape. Jediná možnost. Potom o tom popřemýšlím.'
Profesorka McGonagalová přistoupila k Moudrému klobouku. "Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk a sednete si na stoličku, aby vás zařadil," vysvětlila. "Brain Feron"
Chlapec šel ke klobouku a po nasazení na hlavu vykřikl "HAVRASPÁR!"
Takhle to pokračovalo dál. Všichni žáci byli zařazeni, jen Harry tam pořád stál. Nedal na sobě znát nervozitu. Není malé dítě.
Brumbál se postavil. "Chtěl bych vám představit nového žáka, Harryho Whiteho, který bude zařazen do koleje," posadil se a pokynul Harrymu ke stoličce. Profesorka mu nandala na hlavu Moudrý klobouk.
Tichý hlásek mu začal šeptat do ucha. "A koukněme se, Harry Potter. Tebe jsem v budoucnu zařadil do Nebelvíru, protože jsi tam hrozně chtěl. Nyní se ale bojíš vzpomínek. Zvláštní, velice zvláštní," mluvil klobouk
"Nechci být nezdvořilí, ovšem 'zvláštní, velice zvláštní' jsi mi jednou říkal a tenkrát jsi mě chtěl poslat do Zmijozelu." Připomněl Harry šeptem.
Chvíli bylo ticho. "Já nevím, kam tě zařadit. Hodíš se do Nebelvír stejně jako Zmijozelu nebo Mrzimoru či Havraspáru. Hrozně ses změnil. Tvoje zkušenosti tě změnily. Při bojích jsi byl výborný taktik hodný Zmijozela. Při boji s ty-víš-kým jsi projevil velkou odvahu Nebelvíra. Kdykoliv ses snažil na něco přijít, využil jsi bystrosti Havraspára. Mrzimorské vlastnosti jsi uplatňoval se svými přáteli… Všech těchto vlastností máš požehnaně. Kam tě jenom poslat," dumal klobouk.
"No jo no. Jsem ze čtyř kolejí…" mrmlal mírně podrážděně mladík.
"No vidíš. To by se ti nelíbilo patřit do všech kolejí? Měl bys na výběr za čtyř stolů. Čtyř společenských místností, čtyř postelí a pokaždé bys vyhrál školní pohár. Nebo by sis mohl vybrat i ze čtyř famfrpálových mužstev." Nabídl klobouk. Harry se začal smát do tiché velké síně. Studenti i profesoři na něj upřeli svůj pohled. Klobouk zařazoval nezvykle dlouhou dobu…
"Jak by se dělily body?" napadlo Harryho.
"Každá kolej by dostala stejně. Například bys dostal pět bodů za přeměnění krysy na růžovo. Pak by dostal pět bodů Havraspár a ostatní koleje dva body, protože bystrost je vlastnost Havraspáru." Vysvětloval klobouk
"Není to trochu moc složitý? Kdo by to rozděloval?"
"No přeci já. Stejně nemám, co dělat. Souhlasíš?" Odpověděl mu hlas na hlavě.
"Hmmm… nechci tě urazit, ale já bych radši do Nebelvíru za rodiči. Bojím se, že poznám, co jsem ztratil, ovšem chci vědět, jací byli lidé. Navíc… Nechci děla povyk." Broukl Harry
"To máš pravdu. Už tak jsi dost slavný," řekl klobouk a zvolal na celou Velkou síň "NEBELVÍR!"
Harry se musel usmát. Je v Nebelvíru! Otočil se na Brumbála a při pohledu na jeho veselý úsměv si sundal klobouk z hlavy a přemýšlel, kam si sednou. Nakonec si vybral místo vedle svého otce.
"Je tu volno?" ukazujíc na volnou židli vedle Jamese.
"Jo," řekl a pokynul rukou.
Harry se usadil a čekal, co bude dál. "Tak tedy," ozval se konečně Brumbál. "doufám, že Nebelvír přijme svého studenta s otevřenou náručí. Ale což, řečí bylo dost a proto vám přeji dobrou chuť." Na stolech se objevilo jídlo a žáci začali u jídla probírat nejnovější drby a nové poznatky o záhadném novém studentovi.
'Co ti tak dlouho říkal Moudrý klobouk. Seděl jsi tam déle než 20 minut,' ozval se mu v hlavě Severu hlas.
Harry mu poslal vzpomínku, jen upravil pár věcí jako jméno a to se zařazením do koleje. Posílání myšlenek a vzpomínek a samozřejmě nitrobranu a nitrozpyt ho naučil Snape. Poprvé se mu to povedlo nešťastnou náhodou. Cvičili nitrobranu a Snapeovi se povedlo dostat Harrymu do hlavy na malou chvíli. Zase spadl na zem, naštval se a představil Snapeho s umytími vlasy stát před zrcadlem v růžové baletní sukýnce a šamponem v rukou. Nechápal proč zrovna to, ale nevědomky vyslal obrázek Severusovi, který ho přijal, avšak tento špatný žert Harrymu neodpustil celý týden a neustále ho zabíjel pohledy spojenými s řádně dlouhým školním trestem. Tehdy přišel i na to, že profesor už od mala ovládá posílání myšlenek.
Všiml si Severuse s překvapeným výrazem koukat někam do zdi.
'Asi nečekal, že to budu umět… Pak tedy nechápu, že mi posílal myšlenky… Snape je někdy zvláštní.' Poznamenal v duchu.
Celou večeři se bavil s Nebelvířany a dělal, co mohl, aby nevyzradil něco nepatřičného.
Po večeři se zdržel se Severusem. Rozloučil se a vydal se na cestu do Nebelvírské společenské místnosti. Zastavil se před obrazem. Buclatá dáma se usmála a s tichým. "Ahoj," ho pustila dovnitř bez hesla.
"Vy nechcete znát heslo?" zeptal se překvapeně.
"Ne, ředitel mě a ostatní strážní obrazy informoval, že TEBE můžeme pouštět bez hesla," odpověděla. Harry vešel do společenské místnosti a všechny pohledy se stočily jeho směrem. Místností se rozhostilo ticho.
"Ahoj," zkusil pozdravit.
"Ahoj Harry," ozvalo se za ním. Otočil se a uviděl usměvavého Jamese. "Pojď, ukážeme ti tvoji postel," zavedl ho do místnosti s pěti postelemi. "Tahle je tvoje" a ukázal na postel nejblíže ke dveřím. "Tady spím já," ukázal na postel vedle jeho. "Tady Remus Lupin, toho ještě neznáš. Tady Sirius Black to je ten kluk, co byl se mnou u vás v kupé a tady Petr Petegrew," ukazoval na postel, jak šli za sebou. Byl rád, že jeho postel je nejdál od Petrovy, jinak by ho asi zabil při první příležitosti.
"Pojď dolů, představím tě ostatním, ale asi tě zklamu. Všichni tě znají, ale ty neznáš nikoho. To víš, neměl si před všemi sedět půl hodiny jak nové koště ve výkladní skříni."
Chlapec se smaragdově zelenýma očima se usmál. Jeho otec není moc špatný.
Seběhl do společenské místnosti a postupně byl všem představen. Tak nějak si jména pamatoval. Někteří byli později v Řádu. Už zbýval jen Remus, Petr a Sirius.
"Tak to jsou oni," ukázal James "Tohle jsou Remus, Sirius a Petr. Viděl jsi je na večeři. Jen se ti nepředstavili."
"Moc mě těší," řekl Harry a podal si s každým ruku. "Docela bych ocenil, kdybyste mě tu zítra kapku provedli, vůbec se tu nevyznám." Poprosil je.
"Samozřejmě," řekl šťastně Remus. "Já osobně jdu spát, jsem po včerejší noci hrozně unavený."
"Včerejší noci?" zeptal se Harry. 'Musel být úplněk.'
Remus pouze mávl rukou a šel do ložnic.
"Půjdeme taky spát nebo budeme něco dělat?" zeptal se Harry a nebezpečně se mu zablýsklo v očích.
"Jdeme spát. Taky jsem ze včera unavený," řekl Sirius a společně se vydali do ložnice…

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 III III | 12. července 2007 v 12:57 | Reagovat

ŽŮŽO!!!

2 Clare Black Clare Black | 12. července 2007 v 22:19 | Reagovat

skvělý..... jsem odpoledne četla první kapču, ale pak jsem musela rychle pryč... ted jsem na tvý stránečky opět zabrousila koukám koukám a ona je tu kapča kterou jsem ještě nečetla!!!!!! ale pěkná.. moc pěkná už se těším na další

3 Blytonka Blytonka | 16. července 2007 v 10:45 | Reagovat

Ježiš, mně se to tak děsně líbí, že se nikdy nedokážu pořádně rozhodnout, co mám vlastně do těch komentů napsat. 8-D

4 Aileen Aileen | 16. července 2007 v 11:36 | Reagovat

Ježiši marja děkuju. To abych přidala kapitolu, co?

5 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 16. července 2007 v 23:16 | Reagovat

super poviedka aj kapitola, ale pri tom Prologu by si mohla napisat, ze tato poviedka nie je rovnaka ako Cesty casu, lebo napriklad ja som si to na zaciatku myslela ale zvedavost mi nedala a kukla som si dalsiu kapcu a z radostou som zistila, ze je to podobna ale i tak rozdielna poviedka, som zvedva na dalsiu kapcu... :D

6 Verča Verča | E-mail | Web | 17. července 2007 v 19:21 | Reagovat

Super!! Doufám, že další kapitolka bude brzo!

7 Vruon Vruon | 19. července 2007 v 0:26 | Reagovat

Super povídka (ostatně jako všechny na tomhle blogu) miluju povídky kde je tohle cestování časem prostě super :)

8 Giner Giner | 21. července 2007 v 23:19 | Reagovat

Bezvadné....)) Už kjsi dlouho nic nepřidala, nechceš něco prosím napsat??? Je to skvělá povídka, těším se na pokračování:))

9 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 22. července 2007 v 18:47 | Reagovat

Ááááá!!! Skvělé! Nádhera! Bomba! Fantastické! Hrozně se mi to líbí! :D prosím napiš co nejrychleji další kapitolku, nemůžu se dočkat!! :-)

10 Nazartha Nazartha | E-mail | Web | 24. července 2007 v 15:48 | Reagovat

Skvělé! Co jiného na to říct? Opravdu bomba! ;))

11 Lupus Lupus | 25. července 2007 v 18:47 | Reagovat

super, prosím o další kapču

12 Alia Alia | 26. července 2007 v 23:22 | Reagovat

super, super a ešte raz super, teším sa na pokračko

13 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 28. července 2007 v 16:43 | Reagovat

Super. Kdy bude další???

14 werusenka werusenka | 6. srpna 2007 v 10:16 | Reagovat

super moc se mi líbila  a těším se na pokračování

15 kapi kapi | E-mail | 9. srpna 2007 v 16:21 | Reagovat

kedy bude pokracovanie

16 dave57 dave57 | 27. srpna 2007 v 0:51 | Reagovat

tY SE PŘEKONÁVÁŠ!

17 Sgi Sgi | 17. ledna 2008 v 20:11 | Reagovat

Booombaaaaaaaaa .... úplne super! Ja hádam ani spať nepôjdem... :-P

18 Sgi Sgi | 17. ledna 2008 v 21:06 | Reagovat

Hmm a mimochodom, to ako Harry takmer zastrelil Snapa, na tom som sa išla ušúľať od smiechu ... :-D

19 Illandris Illandris | Web | 6. dubna 2008 v 19:29 | Reagovat

Super kapča. Jdu na další:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama