I. kapitola

3. července 2007 v 20:02 | Aileen |  Voie dans passé
I. kapitola

Voie dans passé
Cesta do minulosti

I. kapitola

Všude kolem něj byla tma. Neviděl si ani na špičku bot. No, vlastně neviděl ani na špičku nosu. 'Jestli takhle vypadá peklo nebo nebe měl jsem zůstat živý,' pomyslel si ironicky. Před očima se mu objevil světelný kotouč, který se postupně přibližoval a zvětšoval. Nedokázal odtrhnout oči i přesto, že světlo začínalo být nepříjemné. A pak se světlo změnilo ve spršku jisker…
"Au," vykřikl, když se vzpamatoval a uvědomil si tu šílenou bolest hlavy. Rozhlédl se kolem sebe. Poznával to tu. Trávil zde nejnudnější část života. Byl v Bradavické ošetřovně. Pomalu se zvedl a hledal svoje brýle. Našel je na stolečku vedle sebe.
'Takže bych si to měl ujasnit. Za 1. nejsem mrtví, za 2. jsem v Bradavicích, konkrétně na ošetřovně, která by měla být touhle dobou úplně prázdná a za 3. mě ukrutně bolí hlava z toho světla.' Shrnul v duchu fakta a zašklebil se.
Najednou si někdo u Harryho pravého boku odkašlal. Automaticky si šáhl k pasu, kde by měla být hůlka. Nebyla tam. Podíval se napravo a to, co uviděl, ho dokonale odzbrojilo. Vedle jeho postele seděl Albus Brumbál a se zájmem si ho prohlížel. Jenomže vypadal mladší, než si ho mladík vybavoval a především o něco živější. Naposledy viděl Brumbála mrtvého. Na to by vsadil svůj krk.
"Já jsem Albus Brumbál, ředitel zdejší kouzelnické školy. Smím se zeptat, kdo jste? Velice se podobáte panu Jamesu Potterovi, ale ten je v pořádku doma v teplé posteli. Tak kdo jste?" začal s výslechem Brumbál, když se Harry neměl k tomu, aby začal rozhovor a jen nevěřícně koukal na ředitele.
'Ježíši, kam jsem se to dostal. Proč neví, kdo jsem? Jak je možné, že je tak mladý? A hlavně, co to žvanil o Jamesovi Potterovi ve společenské místnosti? James zemřel před šestnácti lety, a pokud tedy je ve společenské místnosti, tak to znamená jediné. Jsem v milosti, kdy James Potter studuje v Bradavicích. Co mu mám proklatě říct?' ptal se sám sebe.
"Promiňte, ale co je dnes za den?" zeptal se a ignoroval ředitelovu otázku.
"Je 31. srpna 1977," odpověděl poklidně Brumbál
"Sakra," zaklel Harry, jakmile si však všiml Brumbálova obličeje, okamžitě zamumlal omluvu.
"Pane profesore, můžu si s vámi promluvit někde o samotě?" zeptal se Harry a nenápadně ukázal na madam Pomfreyovou u skřínky s lektvary.
"Ale jistě. Poppy mohla bys na moment odejít?" ředitel se začal zvedat ze židle a zavíral dveře za lékouzelnicí.
Harry se pohodlněji posadil na posteli a prohlédl si místnost. Všechno bylo při starém. Okolo vládlo ticho, bílé postele vzorně ustlané a Brumbál se potulně usmíval za svými půlměsíčkovými brýlemi.
Muž s vousy usedl na židli. "O čem jste chtěl mluvit… o samotě?"
"No, já…," začal.
"Nejdříve jméno, prosím," přerušil ho ředitel
"Jmenuju se Harry Potter a jsem z budoucnosti," shrnul svou situaci chlapec s jizvou na čele, jako kdyby se nechumelilo. Pokud se chce dostat z této situace, musí říct Brumbálovi vše, co ví. "Neviděl jste někde mou hůlku?"
Ředitel nevypadal jeho výrokem překvapen, právě naopak. Dokonce se na Harryho při otázce na hůlku usmál. "Ano, našli jsme ji ležet vedle vás," s tím sáhl do hábitu a podal mu jeho jedinou zbraň.
Alespoň má hůlku. S neutrálním výrazem si ji vzal a zamumlal tiché "Děkuju."
"Můžete mi to vysvětlit?"
"Pane profesora, já sám tomu pořádně nerozumím. Řeknu vám vše, co vím. Jestli říkáte pravdu a je rok 1985, tak jsem se musel dostat do minulosti. Poslední, co si pamatuji, bylo, že jsem stál před obloukem na odboru záhad a proskakoval jím. Chtěl jsem se zabít, ale nějak se mi to nevydařilo a jsem tu."
Brumbál okamžik mlčel. "Nikdo přesně neví, k čemu oblouk slouží… Asi tak před rokem sem přicestoval nějaký muž a tvrdil, že je z budoucnosti. Nechtěl mi říci jméno, ale i přesto jsem ho zde zaměstnal jako učitele kouzelných tvorů. Mám ho zavolat?"
"Když budete tak hodný…" Harry tajně doufal, že to nebude Voldemort, ale Brumbál by nebyl zas tak blbí, aby zaměstnal takového hada. Navíc mu dotyčný mohl poskytnout nějaké přesnější informace.
Ředitel přistoupil ke krbu a vhodil do něj letaxový prášek "Pane Peavesi, mohl byste na moment na ošetřovnu?" mluvil do krbu.
"Jistě řediteli, už tam letím," ozval se rozjařený hlas.
Brumbál si znovu sedl na židli. V krbu se objevili plameny a z nich vystoupil muž, co nápadně připomínal… Siriuse?!
'Ne, to není Sirius. Ten je mrtví, propadl obloukem… Nemůže to být on, je to víc než rok! Brumbál říkal, že přišel před rokem a už je to… skoro dva roky, co viděl Siriuse na Ministerstvu… Na druhou stranu, kdo jiný by to byl? Nemůže to být pouhopouhá shoda náhod. Ne, když oba propadli obloukem…'
Muž, který vystoupil z krbu, se na Harryho nevěřícně díval. Dlouhou dobu si chlapce prohlížel a následně tiše zašeptal: "Harry? Jsi to ty?"
"Siriusi?"
Mladík s jizvou na čele se přes bolest hlavy vhrl vrhl muži kolem krku. "Siriuse ani nevíš, jak jsi mi scházel."
"Co tady děláš, Harry? Ne, že bych tě neviděl rád, ale nemáš se narodit až za 4 roky?" ptal se Sirius. Přes Harryho oči přeběhl černý stín. Odtáhl se a posadil se zpět na postel. Tak je to pravda, jsem v minulosti…
"Vy se znáte?" zeptal se konečně Brumbál. Oba přikývli. Chlapec se ujal představování. "Tohle" přitom pokynul k Siriusovi "Je můj kmotr. Před rokem a něco propadl obloukem… taky." Zdůraznil poslední slovo
"Harry, kdo tě shodil do oblouku?!" zeptal se Sirius, který si všiml slovíčka taky.
Kouzelník na nemocničním lůžku si nasadil svou ledovou masku, naučenou od Snapea. "Já sám, Siriusi. Já sám. Už jsem nemohl dál…," promluvil s tak odměřeným hlasem, až to Siriuse a i Albuse překvapilo.
"Proč Harry? Co Ginny, Ron, Hermiona a všichni ostatní. Jak jsi je mohl opustit." Vyčítal Sirius. Nedokázal pochopit důvod, proč by jeho kmotřenec měl odcházet ze svého světa. Kmotřenec, který měl se svými přáteli pevnější pouto než on s Jamesem.
Harry se na bývalého vězně podíval ledovým pohledem, za nějž by se nemusel stydět ani Voldemort. "Víš vůbec, co se stalo po tom, co jsi odešel?!" promluvil znovu ledovým tónem. "Víš vůbec, co se všem stalo? Víš, kdo vyhrál válku? Nevíš, tak mi do toho nemluv," odsekl.
"Co - co se stalo?" zeptal se kmotr a Brumbál jen němě přihlížel. Ten chlapec se mu zdál sympatický. V jeho tváři však viděl spoustu utrpení i přes jeho masku to bylo velice dobře vidět. Co se mu jen mohlo stát? O kom se to ti dva baví? Jaká válka? Měl spoustu otázek a žádné odpovědi. Pravděpodobně by odpovědi narušili časovou kontinuitu, jenomže ten chlapec ho zajímal a i Albus Brumbál podlehne pokušení doktora Fausta a za každou cenu chce vše vědět.
"Všichni umřeli. Všichni. Ron, Ginny, Nevil, Tonksová, Pastorek, Brumbál," střelil pohledem po řediteli. "Severus a… no prostě všichni. Jen kvůli mně! Jediný, kdo mi zbyl, byl Remus, který se s nikým nebaví. A Hermiona, která skončila u sv. Munga, protože se zbláznila z toho, jak jí před očima umučili Rona! Siriusi. Já u toho všeho byl! Já to všechno viděl! Nakonec jsem nedokázal zabít ani Voldemort. Prohodil jsem ho obloukem. On je někde tady! Kam jinam se mohl dostat, když jsi tu ty i já?" celou dobu mluvil tím ledovým hlasem. Nakonec však nevydržel příval emocí a maska se roztříštila stejně rychle, jak se objevila. Harry věděl, že ji nyní nedokáže udržet. Bylo toho na něj moc. Je mu teprve sedmnáct a musel se postavit spoustě útrap a nebezpečí.
"Můžete mi to vysvětlit? Z toho co jste říkal, jsem pochopil, že v budoucnosti se objeví Voldemort mnohem silnější a pokusí se ovládnout svět," vstoupil ředitel do probíhajícího rozhovoru. Sáhl si do kapsy a nenuceně si vzal jeden citrónový drops.
"Pane profesore, tykejte mi prosím. Nejsem zvyklý, abyste mi vykal. Cítím se… divně."
Brumbál němě přikývl. "Vysvětlíš mi tuhle situaci, Harry? Co přesně se stalo? Začni od začátku," poprosil a Sirius souhlasně kýval hlavou.
"Dobrá. Jak už jsem řekl, jmenuji se Harry James Potter a jsem synem Lily Evansové a Jamese Pottera. Tuším, že tu právě studují sedmí ročník. Za pár let bude vyřčena věštba Sibyly Trelawneyové a bude znít takto: Příchod toho, v jehož moci bude porazit Pána všeho zla, se blíží… narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samém sklonku sedmého měsíce roku… a Pán zla ho poznamená jako sobě rovnému; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná… proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, pokud druhý zůstává naživu… Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmí měsíc bude umírat…
Tahle věštba se mohla týkat dvou rodin mé a ještě bystrozorů Longbottomových a jejich syna Nevila. Voldemort si však vybral mě. V mém jednom roce zaútočil na rodiče a zabil je. Mě zabít nedokázal, jelikož se pro mě má matka obětovala. Přežil jsem a zničil Voldemortovu tělesnou schránku. Deset let jsem žil u svých příbuzných tety a strýce. V jedenácti jsem se dozvěděl, že jsem čaroděj a nastoupil do Bradavic. Poznal jsem zde své nejlepší přátele Rona Weasleyho a Hermionu Grangerovou. Stali jsme se nerozlučnými přáteli. Na konci prvního roku studia se snažil profesor Quirrell získat kámen mudrců, který byl uschován v Bradavicích. Rozhodli jsme se mu v tom zabránit. Prošli jsme přes tříhlavého psa i osidlo, Ron vyhrál v šachách, já chytil klíč na koštěti. Hermiona našla ten správný lektvar. Moji dva přátelé byli zranění… Musel sem jít za Voldemortem sám a porazit ho.
Naštěstí jsem to přežil a oddálil tak jeho vzkříšení. Ve druhé ročníku se otevřela Tajemná komnata a já jediný uměl hadí jazyk. Všichni si mysleli, že jsem zmijozelův dědic. Pak ale někdo unesl Ronovu sestru Ginny do tajemné komnaty a já ji šel zachránit. Zabil jsem baziliška nebelvírovým mečem a zničil Tomův deník.
Ve třetím ročníku utekl tady Sirius z Azkabanu," Harry se zašklebil nad Siriusovým propalujícím pohledem a Brumbálovým překvapeným. Pokračoval dál: "Všichni si mysleli, že mě chce zabít. Já taky. On šel jen po špinavé kryse Peterovi Pettigrewovi. Petr byl strážce tajemství a vyzradil Voldemortovi adresu. Siriuse zavřeli do Azkabanu, protože si mysleli, že on byl strážce tajemství. Nakonec ho mozkomorové skoro zabili, ale já jsem vyčaroval patrona a rozehnal je a tím zachránil Siriuse." Odmlčel se, aby se zamyslel, jestli na něco nezapomněl.
"Ve třinácti patrona," zamumlal si Brumbál
"A jakého. Odehnal alespoň stovku mozkomorů. Dvanácterák se nezapře," zašklebil se Sirius
"Nepřerušuj Siriuse. Nebo se nedozvíš, co se stalo v šestém ročníku… Tak tedy ve čtvrtém ročníku se konal pohár tří kouzelnických škol. Mé štěstí se projevilo a já byl vybrán a ani jsem se nepřihlásil. Za všechno vděčím Bartimu Skrkovi alias Pošuku Moodym. Další šampióni byli Cedrik Diggory, Fleur Delacour a Viktor Krum. Ve zkratce: v prvním úkolu jsem získal vejce od maďarské trnoocasého draka, ve druhém zachránil Rona od jezerních lidí a ve třetím úkolu jsem se dostal v bludišti k poháru spolu s Cedrikem, který nás přenesl na hřbitov. Tam čekal Petr. Voldemort zabil Cedrika a Petr pak oživil svého pána - Voldemorta. Mě se díky Prioriti Incantate povedlo utéct a vzít sebou Cedrikovo tělo. V pátém ročníku jsem založil BA - Brumbálovu armádu a učil své spolužáky na N.K.Ú. Měli jsme na obranu proti černé magii učitelku z ministerstva a s tou jsme brali jen teorii. Ministerstvo popíralo návrat Voldemort. Na konci roku mě Tom nalákal na ministerstvo, kde jsem sebral věštbu a ta se shodou náhod rozbila. Sirius a řád mě přišli zachránit od smrtijedů a Sirius propadl obloukem. Objevil se Voldemort a vy řediteli jste s ním bojoval. Jenže když jste ho skoro zabil nějakým kouzlem. Voldemort mě stáhl sebou. Byla to hrozná bolest. Nakonec jste kouzlo ukončil. Voldemort zmizel a ministerstvo přiznalo jeho návrat. Pak jste mi řekl tu věštbu." Harry se zasekl. Teď přijde to nejtěžší.
"V šestém ročníku jsem o prázdninách nevydržel psychický nátlak a nebyl jsem schopen s kýmkoliv mluvit. Smrt Siriuse mě hrozně vzala. Z toho stavu mi pomohla Ginny, Hermiona a Ron. Byl jsem odhodlaný zabít Voldemort víc než kdy dřív. Vy řediteli jste se mě spolu s celým učitelským sborem učili všechno, co jste ovládali. Nejvíce mě toho naučil profesor Snape."
"Snape? Si děláš srandu ne? Ty ses s tím slizounem bavil?" řval Sirius jak smyslů zbavený.
"On mi několikrát zachránil život. Za většinu toho, co jsem udělal, vděčím právě jemu. Tak s tím laskavě přestaň. On jediný se mnou nejednal jak s vyvoleným, ale jako s normálním klukem!" teď pro změnu nevydržely Harryho nervy. Zhluboka se nadechl. Kolem Harry se totiž začala tvořit magická aura. Chlapec se uklidnil a zmizela.
"Co to bylo?" zeptal se Black maje na mysli chlapcovu auru.
"Ale nic," mávl rukou. "Můžu pokračovat?"
Oba muži přikývli.
"Celý školní rok jsem se v jednom kuse učil. Dokonce i černou magii. Jinak bych se nedokázal bránit. Na začátku prázdnin se odehrála větší bitva. Zemřela v ní spousta lidí. Celý Fénixův řád byl skoro zničen. Zbyl jsem pouze já, Hermiona, Ron, Ginny, Snape, Remus, Tonksová a profesor Brumbál… Nastal den mích 17 narozenin. V ten den zaútočil Voldemort na většinu studentů Bradavic s mudlovskými rodiči. Na místě nechal papírek s textem: Dnes slaví Harry Potter narozeniny a tímto vás všechny zve lord Voldemort na hřbitovní oslavu. Nikdo z pozvaných nepřežil. Mezi pozvanými jste byl i vy řediteli. A jak jsem říkal, nikdo nepřežil…
O týden později mi Voldemort napsal, abych přišel ke Godrikově dolu s pěti mými přáteli a že on si přivede pět svých smrtijedů a jednou pro vždy to skončíme. Na smluveném místě ve smluvenou dobu se sešlo dvanáct lidí. Podivil jsem se tomu. Tom a hrát fér?! Hodil jsem to za hlavu a započal boj. Bojovali jsme asi hodinu a zbylo jen pět živých lidí z toho dva schopní boje. Já a Voldemort. Porazil jsem ho, ovšem zabít nedokázal. Nevěděl jsem, co dělat. Vzal jsem Toma na odbor záhad a prohodil obloukem. Po bitvě se zbylí smrtijedi vzdali spravedlnosti a já odnesl Remuse a Hermionu, jediný žijící přátele do nemocnice… Jak jsem řekl, Hermiona se zbláznila a Remus s nikým nemluvil. Jen se mnou… Nevěděl jsem jak dál. Všichni mě považovali za hrdinu a přitom mě nenáviděli za zničené životy. Dostal jsem spoustu ocenění. Ani nevím jaká přesně. Na co mi jsou ocenění, když jsem ztratil Ginny a všechny ostatní. Říkal jsem vám, že jsem se s Ginny zasnoubil?" Zakroutili hlavami. "Zasnoubil. Kdybyste viděli, jak vypískla a utíkala říct Hermioně tu novinu…," zasněně se usmál. "Nezbyli mi žádní přátelé. Zůstal jsem sám. Rozhodl jsem se proskočit obloukem a jednou pro vždy skončit své trápení… Jak to tak vypadá jediné, čeho jsem dosáhl je Voldemortův nový život ve světě, který jím ještě nebyl úplně zničen…" Harrymu se zlomil hlas. Sirius ho objal.
Brumbál na něj hleděl svýma modrýma očima a přemýšlel, co dělat. Chlapec k řediteli vzhledl, jakmile si všiml mladíkovi bolesti v očích. Rozhodl se.
"Podle tvého vyprávění jsi nedokončil školu. Přesněji sedmý ročník. Nechceš tu nějakou dobu studovat s rodiči. Třeba je lépe poznáš. Navíc si myslím, že tě tu bude potřeba. Já nemám dost zkušeností na zabití Voldemort. Chceš tu tedy zůstat? Alespoň do doby, než se všechno vysvětlí a nenajdeme pro tebe cestu zpět," usmál se Brumbál.
"Mám tu zůstat? Co jiného mi zbývá, alespoň poznám své rodiče. V tuhle dobu by spolu měli začít chodit… Mohlo by být zajímavé je alespoň poznat. Navíc, když tu je Sirius z mé doby…" Harry se na ředitele usmál. "Ano. Moc rád zde zůstanu."
"Zítra sem přijíždí studenti vlakem. Chceš tu zůstat nebo jet s nimi? Budeme tě muset znovu zařadit, takže budeš muset jít s prvákama." Poučoval ho ředitel.
"Pojedu vlakem. Nechci být znovu středem pozornosti," odvětil Harry.
"Teď k vám profesore. Jak se doopravdy jmenujete?" zeptal se Albus.
"Sirius Black."
"Svému dvojčeti podobný nejste, jak jsem si minulý rok všiml. Takže Harry, musíme ti změnit jméno. Tvůj kmotr se jmenuje Daniel Peaves. Jak se budeš jmenovat ty? Potter je moc nápadné…," ptal se muž s půlměsíčkovými brýlemi.
"Hmmm… Harry White."
"Dobrá pane White."
"Pane profesore, já jaksi nemám věci do školy ani výsledky N.K.Ú.," začervenal se.
"Aha. Tady pan Peaves s tebou půjde nakupovat," pokynul Siriusovi "S tvými výsledky N.K.Ú. to zařídím… Harry, hlavně nesmíš změnit budoucnost. Nemusel by ses narodit." Upozorňoval a otočil se k odchodu "Nashle pane Peavesy. Ahoj Harry," Harry se Siriuse zůstali o samotě.
'Konečně je šťastný. Chybí mu sice Ron a Hermiona a Ginny. Ale pořád můžu změnit budoucnost…Alespoň nepatrně… A kdyby to ne, tak pozná rodiče a možná i jejich lásku či přátelství…,' pomyslel si se slastným úsměvem Harry. Na bolest hlavy před několika desítkami minut si ani nevzpomněl.
***
V ředitelově kanceláři o několik minut později…
Albus Brumbál seděl za stolem a přemýšlel o chlapci.
'V tom chlapci něco bude. Kdo by dokázal v jeho věku projít tolika těžkými úkoly, které by nezvládl ani dospělý člověk? Zabít baziliška. Vyčarovat fyzického patrona ve třinácti letech. Mě samotnému se to povedlo až v patnácti. V sedmnácti letech zabil podle jeho vyprávění velice silného kouzelní. Nezabil. On ho nedokázal zabít ani, když mu zabil tolik přátel. Nevím, jestli by se našel někdo silnější než on… Nezabít ho vlastní rukou. Tomu se říká duševní síla. Je zvláštní, že dokázal odolávat tak dlouho takové nátlaku. Je dobře, že bude nějakou dobu odpočívat. Nějak se nezmínil, do jaké koleje chodil, ale podle jeho upřímnosti a odvahy bych tipl Nebelvír nebo možná Zmijozel nebo Havraspár s Mrzimorem. Už se těším na zítřek, kam ho jen klobouk zařadí…'
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 didi didi | 10. července 2007 v 19:34 | Reagovat

Tahle povídka je krásná měla by si v ní pokračovat. Přeju hodně štěstí ve psaní.

2 Blytonka Blytonka | 11. července 2007 v 11:31 | Reagovat

Supr, kdy bude pokráčko?

3 III III | 11. července 2007 v 15:42 | Reagovat

Máš N-nad očekávání. Honem další kapču please

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 22. července 2007 v 18:35 | Reagovat

krása! nemám slov :D

5 dave57 dave57 | 27. srpna 2007 v 0:38 | Reagovat

JEDNA POVÍDKA LEPŠÍ NEŽ DRUHÁ! SUPER!

6 Sgi Sgi | 17. ledna 2008 v 19:52 | Reagovat

Mno, rozhodla som sa prečítať si túto poviedku. Jediné slovíčko - SUPER!

7 Illandris Illandris | Web | 6. dubna 2008 v 19:18 | Reagovat

Tvůj blog jsem našla úplně náhodou a hned jsem se začatla do téhle povídky. Musím říct, že je skvělá. Je super, jak jsi to všechno vymyslela s tím obloukem. Já totiž vůbec nevím, k čemu je, tak  mám alespoň nějakou teorii.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama