6. kapitola - Nikdy nebušit na dveře (1. část)

19. července 2007 v 14:57 | Aileen |  Cesty času
Stihla jsem napsat kapitolu... Je o něco delší než ty předešla. No, vlastně je to zatím nejdelší kapitola od téhle povídky. Bohužel jsem ji zase musela rozdělin na dvě části... Kapitlu bych chtěla věnovat Verče. Měla u minulé kapitoly úplně první komentář. Ke kapitole. Chtěla jsem původně napsat delší popis toho hradu, ale nějak mě to nabavilo. Popisy mě všeobecně nebaví psát, tak se za to omlouvám. Nechte proudit svou fantazii...

6. kapitola - Nikdy nebušit na dveře
Za pět minut šest hodin stál Harry před chrličem, nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Dneska se Poberti chovali podezřele zakřikle a to nevěstilo nic dobrého. Něco chystají. Co? To bylo v tuhle chvíli úplně jedno. Mladý Potter byl vyděšený ze setkání s členy řádu. Nevěděl, jak se k nim chovat. Nevěděl, co může říct. Vlastně nevěděl nic. To mu na sebedůvěře moc nepřidalo. Nepomáhalo si ani broukat melodii či myslet na něco jiného. Prostě to nešlo. Sebral všechnu svou odvahu, vykřikl heslo a vystoupal po schodech nahoru. Před dveřmi se zaposlouchal. Slyšel mnoho hlasů a některé poznával. Odvážil se lehce zaklepat na dveře. Nikdo neotvíral. Pomalu začínal ztrácet odvahu. Zaklepal znovu o něco víc. Slyšel zevnitř hlasy, ovšem nikdo neřekl jedno jediné slůvko. Dále. "Do třetice všeho dobrého" Tentokrát zabušil na dveře pěstí, aby někdo zaslechl klepání. K jeho zděšení se zrovna v okamžiku, kdy zabušil pěstí na dveře v místnosti rozhostilo hrobové ticho. Ozvalo se slabé "Dále" a rudý Harry vstoupil do místnosti plné asi dvaceti lidí plus Brumbálem sedícím za stolem. "To je, ale trapas." Blesklo mu hlavou.
"Pane profesore. Já se omlouvám, ale já klepal normálně…" Než stihl dopovědět svou právě dokonale vymyšlenou omluvu. Propukla polovina řádu v záchvat smíchu a ostatní se k nim postupně přidávali. Překvapený mladík se rozhlédl kolem po lidech, co stáli různě po pracovně. Poznával Franka a Alici Longbotonovi, Alastora "Pošuka" Moodyho, Kingsleyho Pastorka, Hagrida, Amose Diggoryho, Molly a Artura Weasleyovi, Minerva McGonagalová, Brian Smith, Křiklan a Amélie Bonesová. O poslední osobě pouze slyšel a viděl na fotkách. Zbytek řádu neznal nebo je nepoznával. Zvolil by spíše tu první možnost. Pohledem zabrousil na Moodyho. Neměl své kouzelnické oko a nevypadalo to ani na umělou nohu. No, radši od toho odešel.
Brumbál si konečně sjednal klid. "Hm. Hm. Tímto bych vám chtěl představit Harryho White, který se chce stát členem Fénixova řádu." Ředitel se krátce odmlčel. Nyní ho pozorovali všechny postavy v místnosti a co horší i obrazy. 'Proč se musel postavit doprostřed místnosti?' "Podle mého názoru je by byl schopným členem řádu. I přesto, že doposud nedostudoval školu. Mluvil jsem o něm s několika profesory. Nechám je ať oni sami vám řeknou jaké mají první dojmy z chlapce. Prosím Minervo, začni." Požádal profesor.
Profesorka přeměňování si odkašlala. "Podle mne je pan White velice schopný kouzelník. Z prvních hodin jsem zatím stihla posoudit, že je i ty nejtěžší otázky mi dokázal zodpovědět."
"Briane mohl by jsi taky něco říct?" Optal se ředitel.
Smith se zářivě usmál. "Ale jistě. Pan White mě překvapil, již první hodinu, kdy jsem zkoušel žáky v souboji a testoval jejich znalosti kouzel. Povedlo se mu porazit mě. Písemný test v druhé části hodiny napsal bez chyby. Oproti ostatním žákům, kteří dostali M, H nebo T. Navíc jsem si natolik jist jeho znalostmi, že jsem ho požádal o pomoc při soubojích" Dokončil profesor obrany proti černé magii.
"Děkuji. To by prozatím stačilo." Zastavil je Albus "Chcete si Harryho někdo vyzkoušet? Nebo se ho na něco zeptat?"
Alastor Moody si významně odkašlal. "Já mám pár otázek. Bojoval jste někdy proti smrtijedovi nebo kouzelníku, který se vás snažil zabít?"
Harry si nevědomky zvětšil obranu své mysli na maximum. Podíval se na Brumbála a ten kývl na souhlas. "Hm… Ano bojoval jsem se smrtijedy, tak s kouzelníkem" Promluvil potichu, jenže byl si víc než jistý, že to museli slyšet úplně všichni. Zřejmě nečekali takovou odpověď a teď mrkali samým překvapením.
"Heh. Tak dobrá." Přikývl Moody "Mám ještě dvě otázky. Čelil jste někdy zakázaným kletbám? Kde pracovali vaši rodiče a na jaké straně byli?"
Chlapec s jizvou na čele trochu zbledl. "Čelil jsem zakázaným kletbám. Moji rodiče byli na straně dobra, ale nevím, kde pracovali." Poslední slovo řekl sotva slyšitelně.
Tohle bylo na Pošuka moc. Chlapec, co v sedmnácti čelil kletbám, co se nepromíjejí a bojoval se smrtijedy. To bylo trochu přitažené za vlasy. "Albus. Ten kluk lže. Jak by mohl v sedmnácti čelit kletbám, co se nepromíjejí a bojovat se smrtijedy. Vždyť by ho zabili!" Křičel Moody na celou ředitelnu.
"Uklidni se, Alastore. Harry mluví pravdu. Sice jsem to neviděl, ale věřím mu. Vy by jste měli taky." Prohlásil rozhodně Brumbál a postavil se.
"Brumbále. Moody má pravdu. Ten kluk by byl dávno mrtví. Vymýšlí si lži, jen aby poutal pozornost. Znáš přeci smrtijedy. Nikdy by nikoho neušetřili." Zastal se Moodyho muž v tmavě modrém habitu, krátkými hnědými vlasy a modrýma očima.
"Oni mě nechtějí zabít." Zašeptal Harry "Klidně použijte Veritasérum a zeptejte se na ty samé otázky a já vám odpovím." Navrhl rozhodně. "Můj osud je žít ve lži. Nikdo mi nikdy nevěřil Ron s Hermionou, jak co. Ostatní vůbec. Proč se divím, že mi tu taky nevěří? Sedmnáctiletému klukovi bych tohle neuvěřil ani já." Pomyslel si hořce.
Alastor se chvíli rozmýšlel. "Beru. Ty nám odpovíš na otázky pod Veritasérem. Pokud budou odpovědi vyhovující. Budu pro, aby tě přijali."
Brumbál se zatvářil rozhořčeně. "To tedy ne. Nebudete do Harryho lít Veritasérum. Já mu věřím. To vám musí stačit."
"Pane profesore" Obrátil se Vyvolený na ředitele "Já bych si taky nevěřil. Ať se mě zeptají na ty samé otázky pod Veritasérem. Mám dost toho, jak mi věčně někdo nevěří."
Albus musel ač nerad souhlasit."Horácio. Byl by jsi laskavý a donesl nám lahvičku séra pravdy z tvých zásob, prosím?"
Křiklan se rozzářil jako sluníčko při zmínce o lektvarech a zásobách. "Hned jsem zpět." Vyhrkl a utíkal ke krbu a přenesl se pomocí letaxu k sobě do kabinetu.
"Zatím než příjde Horácio. Chtěl bych vám oznámit, že hlavní štáb se bude stěhovat. Kvůli bezpečnosti." Zahájil proslov ředitel "Tady Harry nabídl nové útočiště. Doufám, že se vám bude líbit. Já sám jsem ho ještě neviděl, ovšem jsem přesvědčen, že budete nadšeni stejně jako já." Akorát domluvil a profesor lektvarů vyšel z plamenů a se slovy "Tady je" Podal Brumbálovi flakónek s průhledným lektvarem. "Jsi si jistý, že to chceš udělat, Harry?"
"Víc než to." Odvětil rozhodně,
Ředitel mu pokynul ke křeslu. Harry se posadil. Profesor mezitím nalil trochu lektvaru do sklenky a podal chlapci v křesle. Zavřel oči a vypil celou dávku. Cítil, jak se zbavuje zábran. Jeho pracně budovaná nitrobrana celá spadla. Zůstal tu sedět neschopen se pohnout či promluvit. Neměl k tomu důvod. Nic mu nechybělo. Moody předstoupil před chlapce. "Byl jste někdy pod kletbou imperius?" Zeptal se bez okolků Pošuk
"Ano"
"Použil na vás někdy někdo Cruciatus?"
"Ano"
Většina členů řádu si zakryla ústa a nevěřícně zírali na zelenookého chlapce. Bystrozor si nevšímal ostatních a pokračoval.
"Pokoušeli se vás zabít?"
"Ano"
Nějaká členka řádu si sedla na nejbližší židli. Ostatní zůstali nehnutě stát a pozorovali děj kolem sebe.
"Na jaké straně byli vaši rodiče?"
"Na straně dobra"
"Kde pracovali vaši rodiče?"
"Nevím"
"Jak to, že to nevíte?"
"Oni umřeli, když mi byl jeden rok."
"Alastore. To už stačí." Snažil se ho zastavil Brumbál.
"Kdo byli vaši rodiče?" Řekl rychle otázku. Ještě předtím než ho Albus pomocí "Scilencio" umlčel
"James Potter a Lilly Evansová"
Jestli si členové Fénixova řádu myslely, že je nic o tomto chlapci nemůže překvapit. Mýlili se. Všichni znali Lilly Evansovou a Jamese Pottera. Byli to jedni z nejoblíbenějších lidí na škole. Brumbál se o nich i párkrát zmínil během porady. Dva lidí, co by se k sobě hodili a přitom se nesnáší.
Ředitel podal Harrymu tonikum proti Veritaséru a čekal dokud se nevzpamatují. Řád i Harry.
"To není možný:" Vydechla překvapená Molly Weasleyová.
"Je to pravda." Ujistil ji Brumbál. Chlapec, který přežil se mezitím postavil a došel k Moodymu, který na něj hleděl, jak na zjevení. Sepnul ruku v pěst a jednu bystrozorovi vrazil. "Říkal jsem vám, aby jste se neptal na jiné otázky než, na které jste se ptal předtím." Zasyčel nebezpečně. Otočil se posadil se zpátky do křesla proti stolu. Moody se mezitím zmateně zvedal ze země. Z nosu mu tekla krev a na tváři měl ošklivý škrábanec.
Brumbál dvakrát tlesk a upoutal si pozornost všech přítomných. "Nyní znáte pravdu. Harry se nejmenuje White, ale Potter. Doufám, že vám nemusím říkat, že tato informace je naprosto tajná. Harry. Mohl by jsi nám říct, jak se dostaneme na hlavní štáb. Tam bude bezpečněji a vše půjde lépe vysvětlit. Stěny mají uši." Vyzval Harryho ředitel. Vyvolený se prosmýkl mezi lidmi a došel pro letaxový prášek. Vytáhl hůlku a zamumlal dlouhou řadu slov. "Hotovo. Stačí jen vhodit letax do krbu a vejít. Nemusí se říkat adresa nic."
"Děkuju ti Harry. Ještě musím něco udělat." Ředitel si sáhl do hábitu a vytáhl hůlku "Zapomeňte" Vyřkl kouzlo a mávl několikrát hůlkou. Jakoby se zastavil čas. Dvacet členů řádu se zastavilo uprostřed pohybu a čekali. "Tak. Tedy pokud všichni souhlasíte s tím, abychom přijaly tady Harryho White. Můžeme se přesunou na nový hlavní štáb. Stačí vhodit letax a vejít do ohniště." Albus se na všechny zářivě usmál a hnal je ke krbu, kde se řadili za sebou. "Moment málem bych zapomněl. Fawkesi prosím." Ukázal na Harryho. Fénix přiletěl nad chlapce a začal zpívat krásnou píseň. Vzduch kolem mladého Pottera byl přesycen magii. Utvořila se kolem něj záře. Vznesl se deset centimetrů nad zem a fénix nechal jednu slzu spadnout na Harryho ruku. Na ruce se objevil obrázek fénixe a slzy. Hned na to zmizel a nezůstala po něm ani stopa. Chlapec se pomalu snesl na podlahu. "To je poprvé, co by kolem někoho bylo tolik magie. No nic. Měl jsem to tušit." Mumlal si ředitel.
"Co jste měl tušit?" Nechápal Harry.
"Ty jsi měl kolem sebe právě spoustu magie a všechna byla tvoje. Většina dospělých kouzelníků má tak polovinu z tvé moci a to jsou to průměrní kouzelníci. Myslím, že nás ještě ledas čím překvapíš."Usmál se ředitel školy.
"Pane profesore. Jak moc jste jim změnil vzpomínky? Myslím řádu" Optal se přiškrceným hlasem. "Já jen, že jsem Moodymu asi zlomil nos."
"Vynechal jsem poslední otázku na tvé rodiče. A kvůli té ráně Alastorovi si nemusíš dělat hlavu. Myslí si, že jsi mu ji dal proto, že se tě ptal na každou kletbu, která se nepromijí zvlášť. Měli bychom jít. Budou se po nás shánět." Připomenul ředitel a vhodil netaxový prášek do krbu a vstoupil, následovaný chlapcem, který přežil.
Harry vždycky nesnášel letax. Hned od druhého ročníku, kdy přistál na Obrtlé ulici. Dneska sice přistál dobře, ovšem točení jeho žaludku neprospělo. Po deseti sekundách se mu povedlo uklidnit žaludek a porozhlédl se kolem sebe. Vypadalo to tu pořád stejně. Na tomhle místě strávil skoro celý šestý ročník.
***
Byl konec pátého ročníku a chlapec s uhlově černými vlasy stál u Černého jezera. Nechtěl žít. Bez Siriuse to nemělo cenu. Pomalými kroky přistupoval k útesu na zakázané straně jezera. Toužil skočit do vody a zůstat navždy pod hladinou. Udělal poslední krok dělící ho od volného prostoru. Skočil. Letěl, vzduch mu vál kolem uší. Viděl před očima celý svůj život. Zahlédl pod sebou hladinu. Nebude trvat dlouho a bude u rodičů a Siriuse. Osud se mu vymstil a on místo toho, aby dopadl do vody. Přistál lehce na nohou ve zvláštní místnosti. Celý den prohledával zákoutí hradu. Ke konci dne se rozešel k letaxovému krbu a vykřikl "Brumbálova pracovna. Bradavice" Už nechtěl zemřít. Uvědomil si, že má přátele a ti ho mají rádi…
Profesor Brumbál vypadal překvapeně, když uviděl Harryho Pottera vyjít z krbu. Později se dozvěděl o objevu onoho místa. Podle knihovny v hradu nebylo pochybností. To místo, co Harry našel byl hrad Augustuse.
Dohodli se, že Mladý Potter bude celý šestý ročník studovat sám za pomoci učitelů vše, co se bude hodit v boji proti Voldemortovi.
***
Středem hradu byla obrovská obdélníková aula s fontánou a dvěma krby na každé straně, u nichž stáli naši hrdinové. Na jedné straně zdi byla obrovská dřevěná brána posetá mnoha runami, z každé strany byly dvě sochy. Napravo jezevec a had. Nalevo grif a pták. Na protější stěně stály dvoje dveře. Na pravé i na levé straně se tyčili dva průchody do menších chodeb. Podlaha místnosti byla sestavená z mozaikových obrazců kouzelných zvířat a stěny byly vymalované do žlutozelené barvy s obrazy lidí a tvorů. Na stropě se pohyboval mohutný rudý drak a střežil svým jantarově oranžovým okem celou místnost.
"To je nádhera." Ohodnotila místnost Bonesová a lidé z řádu ji dali za pravdu. Dokonce i Brumbál vypadal tou krásou unešený.
"Mohl bych vám ukázal i ostatní místnosti?" Podíval se nesměle na Fénixův řád. Nečekal a odpověď a šel do jedné z postraních chodeb. Členové se probrali z transu a následovali ho. Cestou jim ukazoval spletitý labyrint chodeb jako v Bradavicích. Popisoval veškeré místnosti, ne které narazili. Jídelny, salónky, pokoje, kuchyň, pracovnu, laboratoře, knihovnu - v té se museli na delší dobu zdržet - místnost pro souboje a jako poslední si nechal jednací síň. Zde se konaly porady řádu.
Jednací síň byla postavena hned vedle aula. Byla to místnost se s kulatým stolem, který se zvětšil podle potřeby. Na stěnách byly mapy a na skřínkách detektory černé magie. Jednu celou zeď zabírali různé svitky s popisy budov nebo mapy. Síň byla laděna do modré barvy.
Každý člen řádu si sedl na jednu židli.
Brumbál si odkašlal a začal svůj proslov "Doufám, že se vám nové sídlo líbí." Místností se ozvalo souhlasné mumlaní. "Ptal jsem se Harryho, jak se sem dá dostat, jinak než letaxem. Do auly se prý dá přemístit, ale je to chráněno kouzly, takže se sem může přemístit pouze člen Fénixova řádu. Pokud se sem budete chtít dostat letaxem, tak to bude složitější. Budeme muset na toto místo použít pro jistotu Fideliovo zaklínadlo. To už jsem provedl během naší exkurse a adresa je Hrad černé jezero. Máte někdo nějaké otázky?"
Artur Weasley se podíval kolem sebe "Kde to jsme. Myslím tenhle hrad, kde je?"
Slova se ujal Harry. "Hrad se nachází na dně Černého jezera." Na tvářích všech přítomných se objevilo zděšení "Nemusíte se však bát. Kolem hradu je vytvořena kopule a nikoho nepustí dovnitř. Ani vodu ani smrtijeda. Venku jsou malé zahrady. Většina je jich až za bariárou." Harry si něco uvědomil. Rychle se omluvil, a odběhl do knihovny. Přišel k jednomu regálu a vyndal z něj knihu v černé vazbě. Kniha obsahovala podrobnou mapu pozemků a hlavně tam byl vyznačen i průchod do Atlantidy. Nechtěl, aby to krásné místo zničili. Vzal knihu a schoval ji za jeden obraz v knihovně.
Na schůzi řádu se probírali věci týkající se nových členů a ochran mudlů a kouzelníků z nečistokrevných rodin. Mladý Potter se toho neúčastnil. Nevěděl, co říct. Porada skončila kolem deváté hodiny. Vyvolený se se všemi rozloučil a přemístil na pozemky Bradavic a odtud se vydal do ložnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Piper Piper | 20. července 2007 v 9:00 | Reagovat

Musím se přiznat, že mě tvé povídky velmni zaujali..  Máš zajímavý styl písma, takže se tvé povídky dobře čtou... Už se nemohu dočkat pokračování. :))))))

2 Giner Giner | 23. července 2007 v 14:02 | Reagovat

Parádní kapitola:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama