5. kapitola - První mrtví

18. července 2007 v 18:39 | Aileen |  Cesty času
Hurá. Konečně kapitola... Už jsem myslela, že ji nikdy nedopíšu. Jednu dobu byla moc krátká, pak mi tam přišlo moc zbytečností. Nakonec z toho vznikla obvyklá délka. No, nebudu vás zdržovat. Tuhle kapitolu chci věnovat iisi za jednu noc, kdy jsem byla smutná a ona byla se mnou a neodešla i když mohla. Prosím komentujte...

5. kapitola - První mrtví
Harry se ráno vzbudil kolem páté hodiny. Po dlouhé době se vyspal bez nočních můr. Potichu, aby nevzbudil své spolubydlící se oblékl a sešel dolů do společenské místnosti. Nečekal, že by někdo vstával brzo ráno jako on, ale mýlil se. V křesle seděla Lily a pozorovala dohasínající uhlíky v krbu (V noci přeci musí být na hradě zima, tak se nedivte, že hořel krb). Pomalu k ní přistoupil.
"Nemůžeš spát?" zeptala se jeho matka
Černovlasí chlapec se posadil naproti ni. "Ne a co ty?" Lily mu beze slova podala dopis, co křečovitě držela v rukou..
"Můžu?" ptal se nejistě. Nevědě, proč chce, aby četl její dopisy.
Lily pokývala hlavou "Ty jediný mě možná pochopíš." Zašeptala potichu a dál hleděla do ohniště.
Harry pomalu otevřel dopis.
Drahá Lily.
Jak se máš? Líbí se ti ve škole? Já jsem u vás doma…
Nevím jestli to již víš. Ach. Tvoji rodiče. Jsou mrtví. Zabil je nějaký muž, co si říká lord Voldemort. Včera v noci. Je mi to moc líto, že ti to nemůžu říct osobně. Petúnie je z toho úplně zdrcená a já ji v tuto chvíli nemůžu opustit. Vím asi se ti to zdá jako zlí sen, bohužel je to smutná pravda. Jestli chceš odvezeme tě domů. Je mi opravdu moc líto, byla to má dcera. Pohřeb se bude konat na konci měsíce.
Tvá navždy milující
babička Amélie
Podíval se na Lily. Brečela a slzy se jí z očí řinuli závratnou rychlostí. Obejmul ji kolem ramen. "Je mi to moc líto." Řekl tiše "A… Asi tě nedokážu pochopit. Já si zvykl žít bez rodičů. Nevím jestli bych…" Hlas mu selhal. "Promiň. Uklidňování mi nikdy nešlo." Usmál se a jeho matka se s uslzenýma očima taky usmála. "Za tohle Voldemort zaplatí" pomyslel si Harry a otřel jí slzy z tváře. "No, tak nebreč. Nechceš se jít projít k jezeru? Něco ti ukážu…" nabídl ji chlapec s jizvou na čele. Nečekal na odpověď a táhl ji k Černému jezeru. Zrovna vycházelo slunce a jeho paprsky se třpytily na hladině jako hvězdy na noční obloze. "Postav se tady" Ukázal na místo u břehu jezera. Poslušně se postavila. Harry zvedl ruce k jezerní hladině. "Atlantis furnat" Vykřikl a z rukou vyletěl stříbrný paprsek, který narazil do hladiny. Před jejich zraky se rozevřela hladina a odhalila schody do středu jezera. "Pojď" Pobídl Vyvolený Evansovou. Chvilku váhala, ale ke konci přeci jen nerozhodně kývla. Pomalu kráčeli po dlouhých schodech a všude kolem nich pluli ryby a různí mořští tvorové. Po dvou minutách cesty došli k prapodivné bráně z kamene vytvarované do lomeného oblouku. Brány byla posázená množství runa a znaků. "Já s čistým srdce žádám o vstup." Promluvil k bráně Harry. Ta se o sekundu později naplnila stříbrnou září. "Neboj se. Nic se ti nestane." Naklonil se k Lily mladý Potter a vzal ji za ruku. Obalila je stříbrná záře a oni se objevili uprostřed mýtiny plné květů s jezerem a vodopádem ohraničené lesem. Kolem nich pobíhala spousta tvorů. Králíčci, srnky, motýli a našli by jste zde i kouzelné tvory. Nedaleko jezera odpočívali dva Pegasové a jinde se zas honili malí kentauři.
"To je nádhera." Vzdychla Lily.
"Já vím" odvětil mladík a vedl ji k jednorožčímu mláděti. Vzal její ruku do své a položil ji mláděti na hlavu. To se samo přitulilo. Dívka si zvířata prohlížela a hladila je. Harry pomalu odstoupil. Myslel si, že se jí zde bude líbit. Ani za hodinu se konečně Lily odtrhla od zvířat a přišla k chlapci s černými vlasy, který ležel na trávě a pozoroval oblohu.
"Kde to jsme?" zeptala se a lehla si vedle.
"V zahradách Atlantidy. Kdybys šla kolem vodopádu dál. Narazila by jsi na cestu, která vede k městu. Nic by jsi tam, ale nenašla. Město je dlouhou dobu opuštěné a nikdo o tomhle místě neví, tedy kromě mě a teď i tebe." Vysvětloval Harry "Líbí se ti James?"
Lily se mu podívala do očí. Vydělav nich zvědavost, ovšem ať se snažila sebevíc lásku v nich neviděla. "Ano" přiznala potichounku "Jen nechápu, proč se chová, tak jak se chová.".
"Snaží se získat tvou pozornost."
"Proč?"
"Líbíš se mu."
"Tak proč mi to neřekne?"
"Nevím. Tenhle víkend je první výlet do Prasinek, kvůli Halowenskému plesu. Nechtěla by jsi tam jít s ním."
"Možná. A tobě se nelíbím?" otázala se Evansová
Potter se zarazil "Ne, že by jsi se mi nelíbila. To ne, ale… Miluju jinou." Pošeptal "I když mrtvou" řekl v duchu "Měli bychom se vrátit. Mohli by nás hledat. Jsme tu docela dlouho." Pomalu se zvedl ze země a pomohl vstát i Lily.
"Ale jak?" rozhlížela se kolem sebe dívka a hledala nějakou bránu.
"Chyť se mě za ruku" požádal ji Harry. Neváhala a ihned se chytla. "Drž se mně pevně." Upozornil. "Atlantis furnat not" vykřikl a znovu je obalila mlha a oni se přesunuli k Bradavickému jezeru. Harry se koukl na hodinky "Sakra" zaklel. "Honem nebo si budou myslet, že jsme se ztratili. Už je skoro půl sedmé." V rychlosti se vrátili do společenské místnosti a usadili se v křeslech. Pomalu se začali scházet první ranní ptáčata.
"Děkuju, že jsi mě tam vzal" usmála se ryšavá dívka
"To nic. Jen o tom nikomu neříkej"
"Neřeknu."
"Nepůjdeme na snídani? Zvu tě." Pobídl zelenookou dívku.
"Jo jen si skočím pro věci. Tak za deset minut tady. Jo?" Lil se otočila na podpatku a utíkala po schodech nahoru.
Harry se postavil a šel si pro své věci. V pokoji nikdo nebyl. Vzal si věci a urychleně vyběhl ven. Přišlo mu divně, že ložnice prázdná. Nechal to plavat. Pod schody počkal na Lily a pak společně vyšli k Velké síni. "Dobře, že nebrečí a je vidět, že si na to, co se dozvěděla skoro nevzpomene a když ano, tak alespoň není moc smutná." Pousmál se. Ve Velké síni si Lily sedla k holkám z jejího ročníku a Harry zamířil k Pobertům.
"Ahoj" pozdravil
"Co si dělal s Evansovou venku?" vybafl James aniž by se obtěžoval pozdravit. Remus, Sirius a Petr se po něm zvláštně podívali. Bylo to něco mezi soucitem a překvapením.
"Já?" ptal se nevině Harry "Čekal jsem trochu víc nadšení, když jsem ti domluvil rande."
Dvanácterák se na něj překvapeně podíval. "S kým?"
"S kým asi? S Lily. Jdeš s ní o víkendu do Prasinek."
"Vážně?" James se rozzářil jako vánoční stromeček.
Zbytek Pobertů včetně Harryho se snažili udržet klidnou tvář, jenomže to bylo hrozně těžký. Dvanácterák se každou chvíli koukal směrem, kde seděla Lily a ta se ne něj vždycky usmála.
První hodinu měli obranu proti černé magii. Tentokrát to k Harryho nelibosti nebylo s Havraspárem, nýbrž Zmijozelem. Zazvonilo a dveře učebny se rázně otevřeli. Harry si chtěl jít sednout k Remusovi, když ho zadržel učitel ve dveřích.
"Mohl bych s vámi po hodině mluvit o těch soubojích, pane White?" zeptal se ho profesor a chlapec souhlasně kývl hlavou a sedl si na místo vedle Remuse. Smith se postavil před katedru. "Obě třídy jste již obranu měli a všechny jsem si vás prozkoušel. Musím však ke své nelibosti prohlásit. Úroveň vašich vědomostí je nedostatečná. Chybí vám v určitých směrech znalosti. Některé z vás zřejmě zklamu slovy. Z knih se některé věci nenaučíte a proto budete muset dávat pozor o hodinách. Vaše testy z minulé hodiny jsem opravil. Většina z vás by za svou práci dostala M, H nebo T. Byli tu i žáci, co by to napsali na V. Všem jsem napsal známku jakou bych jim dal, ale nebojte se. Nebude se počítat, jak jsem slíbil v minulých hodinách" s tím švihl hůlkou a pergameny se rozletěli po celé třídě a zastavili s před svým majitele. Harry sáhl po testu a podíval se na známku. Měl V. Usmál se podíval se k smrtelně bledému Remusovi. Ten dostal z testu M. Lupin se na něj podíval s překvapením v očích. "Já jsem dostal M. Myslel jsem, že dostanu T" zamumlal jakoby ani nevnímal "Co si dostal ty?"
Na to nestihl odpovědět, protože Smith vyvolal Jamese, který se hlásil. "Pane profesore. Vy jste říkal, že někteří z nás dostali V, ale já jsem zatím neviděl nikoho, kdo by měl na papíře napsáno V. Dokonce ani Remus nemá V. Tak kdo?" Ptal se zvědavě.
"Jestli to musíte vědět, tak to byl pouze jeden žák se známkou V. Pan White napsat test naprosto bez chyb" Smith se podíval na Harryho, který se snažil zmizet někam pod stůl.
Do konce hodiny probírali kouzlo patronu. Chlapec s jizvou na čele jen poslouchal a nic nevnímal. Nemělo to cenu. O patronech toho věděl dost od budoucího Lupina. "Budoucího Lupina. To zní hrozně divně" pomyslel si a dál se bezcílně koukal do dálky a psal při tom poznámky.
Konečně zazvonilo. Harry se chystal odejít, pak si vzpomněl na profesora a zůstal po hodině ve třídě. "Jsem rád, že jsi tu zůstal, Harry. Chtěl bych se domluvit na zítřejších soubojích. Jsem si naprosto jist, že jsi ten pravý, kdo my bude nápomocen. Ten test, co jsi napsal byl naprosto podrobný. Měl jsi asi dobrého učitele." Poznamenal "Znáš kouzla ze skupiny protection."
"Ano znám jsou to obranná kouzla vyšší kategorie." Odpověděl a v rychlosti si vybavil okamžiky z minulosti…
***
"Pottere, kde jste se zase coural. Jdete o dvě minuty později než jsme se domluvili!" křičel na uříceného chlapce muž s černými vlasy a stejně temnýma očima.
"Promiňte" zamumlal omluvu chlapec. Věděl, že nemá cenu vysvětlovat proč se zdržel. Akorát by dostal vynadáno ještě víc.
"Postavte se proti mně a vytáhněte si hůlku. Víte, co jsou to kouzla ze skupiny protection?" Zeptal se jízlivě Snape
"Um… Kouzla na obranu?" vyhrkl bez rozmýšlení zelenooký chlapec.
"Pottere. Vy mě snad neposloucháte. Minulou hodinu jsem vám výslovně říkal, že skoro všechny kouzla se dají použít na obranu. Vy jste opravdu tupý. Vás nic nejde naučit. Jste jen arogantní fracek, co si ničeho neváží." Stěžoval si mistr lektvarů
Chlapec proti němu se naštval "Tak dobrá. Jsou to obranná kouzla. Spokojený?!"
"Proč jste tohle neřekl hned na začátku?" vyzvídal sarkasticky Severus
"Já nevím. Prostě jsem si to neuvědomil. Udělal jsem chybu! Nechápu, proč se to musím učit. Stejně Voldemort neporazím. Tak proč?! Proč?! Já chci žít normální život! Copak to nikdo nechápete?! Nechci nikoho zabíjet! Nechci přijít o své přátele!" Křičel Harry "Chci být naprosto normální. Nechci přijít o své přátele…" Ke konci už to nevydržel a rozbrečel se. Poprvé se od té doby, co chodí do Bradavic rozbrečel. V mistru lektvarů se něco změnilo. Uvědomil si, že ten chlapec není jako jeho otec. Není arogantní. Je to prostě šestnáctiletý hoch, který musel předčasně dospět a porazit největší zlo téhle doby.
"Harry." Dotkl se Snape chlapcova ramene. "Já… Já nechtěl. Vždyť víš, že jenom ty ho dokážeš porazil. Musíš toho umět, co nejvíc. Všichni na tebe spoléhají. Tvoji přátelé ti věří."
"Já vím… Já vím." Zamumlal Harry a otřel si slzy ze smaragdově zelených očí…
***
"Skvěle. Tak si je zopakuj. Zítra je budeme probírat na soubojích"
"Děkuji za upozornění a nashledanou."
"Nashle"
Další hodinu měl runy a pak věštění z čísel. Celou hodinu dával pozor, protože opakovali a on si nebyl jistý, jak moc je daleko nebo pozadu. Na obědě se potkal s Jamesem a Siriusem. Remus byl s ním na hodině a šel hned vedle něho.
"Ahoj, tak jak bylo?" zeptal se zvesela Tichošlápek
"Dobrý" odpověděli naráz Harry a Remus.
"Harry. Sháněl tě tady Brumbál. Máš jít prý k němu do kanceláře hned, jak ti to řeknu." Vzpomněl si Dvanácterák.
"Jo díky, tak já půjdu. Zatím ahoj." Vyvolený se otočil a vyběhl z Velké síně směrem k chrliči.
Po Harryho odchodu z Velké síně…
"Nepřijde vám nějaký divný, že je v jednom kuse u Brumbála v pracovně?" Podivil se vlkodlak.
"Jo taky jsme se o tom se Siriusem bavili. Je to sakramentsky divný. Hodláme ho sledovat." Usmál se uličnicky James
"Já si nemyslím, že je to dobrý nápad. Až zjistí, že ho špehujete. Nebude nadšený." Okomentoval je Remus
"Neboj se. Ničeho si nevšimne. Hele Siriusi, ty umíš trochu nitrozpit, ne?" zeptal se nadšeně Dvanácterák.
Black se zamyslel "No ano… Ty chceš abych…?" černovlasý chlapec přikývl
"Tohohle se nehodlám účastnit!" Vykřikl Lupin a odešel ze síně
"Jak to chceš udělat, aby si toho nevšiml?" Ptal se Sirius
"Někde jsem četl, že jej lze použít i ve spánku. To dokáží udržet jen opravdoví mistři. Pochybuji, že by ji ovládal natolik, jestli vůbec, aby ji udržel za spánku. Navíc si potom může myslet, že to byl jen sen." Navrhl James.
V Brumbálově pracovně…
Někdo zaklepal na dveře. "Dále" vykřikl ředitel, který seděl za stole a pročítal nějaké papíry. Do místnosti vešel chlapec se smaragdově zelenýma očima a černými vlasy. "Ahoj Harry. Čekal jsem, že to budeš ty. Posaď se. Dáš si zmrzlinu nebo bonbón?" vyptával se Brumbál
"Dobrý den. Hmm… Ano dám si zmrzlinu, ale pokud možno ne citrónovou" ozval se chlapec a sedl si do křesla. Ředitel mezitím vyčaroval dva poháry zmrzliny a jeden podal Harrymu. Čokoládová zmrzlina. "Chtěl jste se mnou mluvit?" zeptal se bez okolků chlapec a začal jíst zmrzlinu.
"Ano chtěl." Začal Brumbál "Mám pár nových zpráv. Za prvé: Voldemort se rozhodl ozvat se a zaútočil na jednu vesnici nedaleko Londýna. Zabil všechny lidi a to převážně kouzelníky. Ministerstvu se to podařilo utajit. Záleží na jak dlouho. Možná, už to víš. Mezi objetmi byli i rodiče slečny Evansové. Za druhé: Mám podezření, že někteří studenti se chtějí přidat na stranu zla. Myslíš, že by jsi se je mohl pokusit přemluvit a nabídnout jim členství v řádu? Ty víš jaké lidi myslím. Na kontinuitu času se můžeme… No můžeme ji nechat někde vzadu. Voldemort ji narušil svým útokem. Za třetí: Dnes večer je schůze. Chci se zeptat zda půjdeš se mnou a já tě představím členům a ti tě vyzkouší."
Harry mezi vyprávěním dojedl zmrzlinu a položil misku na stůl. "Dobrá půjdu s vámi dneska na poradu. A o Lilly už o vím. Řekla mi to. Kde je vůbec hlavní štáb?"
"V Godrikově dole." Oznámil Albus
Chlapec na křesle sebou škubl. "V Godrikově dole! To není možný! Proč zrovna tam? Vždyť tam bydleli mí rodiče. Tam je zabil on. - Jak říkáš bydleli. Nebo spíše budou bydlet. - Ajo vlastně oni ještě studují. - Ty jsi blesk. - Hele neurážej a hleď si svýho! - Voldemort, ale bude vědět, kde je sídlo řádu!"
"Harry děje se něco?" Prohlížel si ho starostlivě ředitel
"Měli by jste se přestěhovat nebo vás v nejbližší době napadne Voldemort. On totiž ví, kde je Godrikův důl. Kdysi tedy vlastně v budoucnu tam budou bydlet mí rodiče." Prohlásil Harry
"Ach. To je menší problém." Zamumlal si pod nosem Brumbál
"Můžu navrhnout jedno místo?" otázal se nesměle mladík v křesle
"Jistě přivítám jakýkoliv návrh."
Harry se zamyslel "Víte, kde je Černé jezero na pozemcích, že?" ředitel přikývl "A víte, kde je ztracené místě?" záporná odpověď se ozvala zpoza stolu. "Znáte legendu o ztraceném místě?"
"Ano znám" Brumbál se pohodlněji usadil v křesle "Kdysi dávno byl jeden hrad. Stál uprostřed černého jezera, které chránila sépie. V hradě žil mocný kouzelník jménem Augustus. Ten hrad byl prý nedobytný. Několik kouzelníků a čarodějek se tam snažilo dostat a obsadit jej z jednoho prostého důvodu. Sláva. Nikomu se to nepodařilo, ovšem Augustus stárl a neměl dědice. Těsně po jeho smrti napadl hrad jeden kouzelník a pomocí artefaktu, který se později rozpadl na prach potopil onen hrad. Prý, aby nevznikli války o moc a slávu, kterou by jim z hrad stejně nedal. Lidé od té doby hrad nenazvali jinak než ztracené místo." Dokončil vypravování starý kouzelník.
"Trochu zkrácená verze, ale budiž." Řekl Vyvolený. "Pane profesore. Já vím, kde ten hrad je i jak se tam dostat."
"Cože?" Zatvářil se Albus ohromeně "To není možné. Vždyť ho nikdo nikdy nenašel. Nikdo neví, kde je černé jezero!"
Harry se zvesela zasmál. "Černé jezero. To vám to nedochází. To není jen přívlastek to je jméno! Černé jezero. Dá se tam dostat dvěma způsoby. Buď letaxem nebo přes vodu. Chcete ten hrad vidět?"
"Ano. Když budeš, tak hodný." Usmál se ředitel a opět by jste mohli vidět tu poklidnou, nepřekvapenou tvář, jakou mívá vždy.
"Heh pane profesore a nemohl bych vám to ukázat najednou se všemi členy. Víte mám přeměňování." Nervózně se usmál chlapec, který přežil.
"No, samozřejmě ti nebudu bránit. Málem bych zapomněl. Přijď sem prosím v šest hodin. Budu tu na tebe čekat. Heslo zůstane stejné."
"Ano pane profesore. Zatím nashledanou." Harry se otočil. Šel rychle na přeměňování. "Ahoj." Zaslechla za sebou ještě ředitele a už ho nebylo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | Web | 18. července 2007 v 19:00 | Reagovat

Skvělá kapitolka!! Ostatně jako vždy, že?? Je mi jedno k čemu bude další kapitolka.. Ale mám otázku, kdy bude další kapitolka?????

2 Mex Mex | 18. července 2007 v 19:28 | Reagovat

Píšeš velimi zajímavé a krásné povídky. Jenom mě mrzí chyby, na které se dá narazit, ale věřím, že se to brzy srovná. Tak směle pokračuj, ať my nedočkavci máme zase co číst.

3 Aileen Aileen | E-mail | Web | 18. července 2007 v 19:57 | Reagovat

Já vím, že tam mám chyby, jenže já... to jsem prostě já. Nikdy si to po sobě nepřečtu. Jinak by z kapitoly asi nic nezbylo, jak bych ji "poupravila". K tomu, kdy bude další kapitola? Kdy ji budete chtít... Jenom. Dneska ji fakt asi nestihnu :-)

4 Vruon Vruon | 18. července 2007 v 20:14 | Reagovat

Super povídka tenhle blog sem před chvílí úplnou náhodou objevil a musím říct že se hned chystá vrhnout na ostatní povídky :)

Prostě super a těším se na další kapitolku :)

5 Verča Verča | E-mail | Web | 18. července 2007 v 20:31 | Reagovat

Kdy budeme chtít?? No když né dneska tak zítra...

6 Giner Giner | 18. července 2007 v 21:09 | Reagovat

Naprosto perfektní kapitola!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Fakt super:))

7 Aileen Aileen | E-mail | Web | 18. července 2007 v 21:13 | Reagovat

Dobře, tak kapitolu přidám zítra... Dneska bude dlouhá noc.

8 aly aly | 18. července 2007 v 23:07 | Reagovat

super už se těším na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama