4. kapitola - Lord Voldemort

11. července 2007 v 20:16 | Aileen |  Cesty času
Popis kapitoly: nezáživná, nudná, bez děje, člověk by u ní usnul a ke všemu krátká. Prostě se mi vůbec nelíbí, ale slíbila jsem ji, tak zde je...

4. kapitola - Lord Voldemort
Obrovský sál temného sídla se začínal plnit nejvěrnějšími smrtijedy. Na vyvýšeném trůnu seděl mladý lord Voldemort a prohlížel si své nejvěrnější. Chtěl zrovna začít poradu, když se dveře otevřeli a vstoupila postava v temně černém plášti. Pozvedla hůlku a než se jakýkoliv smrtijed stihl vzpamatovat. Muž promluvil.
"V téhle době není místo pro dva Pány zla. Avada Kedavra!" z napřažené hůlky vytryskl paprsek zeleného světla a vpil se do hrudi lordu Voldemortovi.
Muž, který zabil se postavil na místo mrtvého muže a hůlkou odstranil jeho tělo. Sundal si kápy a pohlédl na přítomné přívržence zla, kteří se stačili vzpamatoval a mířili na muže s temně rudýma očima a hadím obličejem.
"Skloňte mí nejvěrnější své zbraně. Jsem váš nový pán. Přišel jsem z budoucnosti, abych na světě nastolil dobu temna. Mé jméno je LORD VOLDEMORT. Ano, jsem váš budoucí pán." Představila se postava.
Smrtijedi sklopili hůlky a uklonili se. Nemělo cenu odporovat. Bylo jim jasné, že jestli je z budoucnosti nebude o moc lepší než mrtví Pán Zla. Ne-li horší. Postavili se okruhu a čekali na rozkazy.
"Nejprve si přezkouším vaší věrnost." Začal Voldemort
Chlapec na posteli se s výkřikem probudil a rychle oddechoval. "To není možný. To nemůže být pravda. On je tady! Musím to jít říct profesoru Brumbálovi." Vyhrabal se z postele oblékl si hábit. Bylo mu jedno kolik je hodin. Tohle musí Brumbál vědět hned. Z nočního stolku si vzal hůlku a spěchal k ředitelně. Překvapivě k chrliči dorazil v rekordně krátkém čase. Začal nervózně přešlapovat a zkoušet různé kombinace sladkostí. Po deseti minutách se trefil. "Bertíkovi lentilky tisíckrát jinak" vykřikl skoro zoufale a chrlič odskočil. Schody nahoru bral po třech. Bez klepání vrazil do ředitelny. Brumbál seděl za stolem a… spal.
"A já si vždycky myslel, že nespí - No jasně a jak by potom vydržel vzhůru - Lektvary. - Co máš pořád s těmi lektvary. Dřív jsi je nemohl vystát a teď je cpeš všude. - No a co! Vadí ti to? - Jo a koukej ho vzbudit. - To se ti řekne, ale, co když se mě lekne prokleje mě. - Máš hůlku, ne?! - Taky fakt." Harry přistoupil k řediteli a lehce s ním zatřásl. Ten jen něco ze spaní zamumlal a pokračoval ve spánku. "Pane profesore?" zkusil hlasové probuzení. To nemělo žádný účinek. Ze zoufalství si vyčaroval sklenku vody. Nabral pár kapek do ruky a cákl je na ředitele. Ten jen zamlaskal a pokračoval v předešlé činnosti. "Za tohle mě asi zabije" pomyslel si Harry. Vzal do ruky plnou skleničku vody a vylil ji na Brumbála. Ředitel se konečně probudil a vytáhl hůlku a mířil na dveře jako by čekal, že na něj vyskočí bubák. Chlapec, který přežil položil skleničku na stůl a posadil se do křesla a čekal až se ředitel dokonale probudí.
"Co se stalo?" optal se o dvě minuty později Albus
"Pane profesore. Já se omlouvám, ale já vás nemohl vzbudit a tak…" omlouval se mladý Potter
"To je v pořádku, Harry. Už dlouho mě nikdo tak neprobudil. Co potřebuješ, že mě budíš ve" ředitel se podíval na hodiny"tři hodiny ráno?"
"Voldemort" řekl Harry jako by to jedno slovo všechno vysvětlovalo.
"Co je s ním?" zbystřil Brumbál
"Já. Měl jsem vizi a v ní Voldemort z mé doby - neptejte se mě, jak se sem dostal. Prostě tu je - zabil své druhé a mladší já a přivlastnil si jeho smrtijedy. Myslím, že by jste měl informovat řád. Tedy jestli už existuje." Vysvětlil Harry.
"Ano existuje. Nechám svolat poradu. Děkuju, že jsi mě informoval. Je to velice nemilé zjištění, jak moc je Voldemort v tvé době schopný kouzelní?"
"Dost na to, aby dobyl Ministerstvo kouzel s dvaceti nejvěrnějšími smrtijedy." Uvažoval Harry "Kolik je na ministerstvu bystrozorů?"
"Kolem třiceti, ale polovina z nich jsou nováčci. Grindenwald je skoro všechny vyzabíjel." Informoval ho ředitel. "Měl by jsi se jít vyspat, Harry. Zítra máš skolu."
Chlapec na židli přikývl a zvedal se k odchodu. Najednou si na něco vzpomněl. "Můžu se přidat k Fénixově řádu?" zeptal se
"Zeptám se ostatních členů. Já v tom problém nevidím, ovšem oni si tě budou chtít nejspíše vyzkoušet. Ještě si nedostudoval školu" odpověděl Brumbál
Harry jen přikývl. S tím počítal a pomalu se vracel na kolej. Jako kdyby se mu osud mstil potkal v půlce cesty profesora Smithe.
"Pane White. Co tu děláte? Vždyť je půl čtvrté ráno?" Divil se profesor obrany proti černé magii.
"No, já… Byl jsem u profesora Brumbála" zamumlal sotva slyšitelně.
"Ve tři ráno?" ptal se překvapeně Smith
"No, ano musel jsem mu něco říct" Harry se podíval na profesora Smithe. "Co on dělal v tuhle dobu venku? Vždyť sám říkal, jak je pozdě. Navíc bylo dneska shromáždění smrtijedů a on se tu prochází uprostřed noci" Ne to není možný. Zatřepal hlavou.
"Dobrá, tak běžte a příště to prosím vás nechte na ráno. Není dobré, když se studenti sami prochází v noci po chodbách. Znáte cestu?" Smith si ho zkoumavě prohlížel. Chlapec se smaragdově zelenýma očima pokýval hlavou a vydal se do ložnice. Padla na něj únava z probdělé noci…
"Vstávej Harry" snažil se ho vzbudit James. "Dělej nebo přijdeš pozdě."
Harry se donutil otevřít oči. "Kolik je hodin?" zamumlal rozespale.
"Sedm a pohni nebo nestihneš snídani." Křikl a odedveří a odešel. Harry s námahou zvedl z postele nespal ani tři hodiny a už ho budí. Oblékat se nemusel, jakmile přišel od ředitele neobtěžoval se převléct a rovnou usnul oblečený a bez nočních můr. Vzal do ruky tašku s věcmi na lektvary a kouzelný tvory a běžel na snídani.
Ani se nenadál a stál před učebnou lektvarů a čekal až někdo otevře. Lektvary měli se Zmijozelem. Měl na tohle prostě štěstí. Zrovna se bavil s Remusem o protivlkodlačím lektvaru, na kterém pracuje ministerstvo, když přišel Snape.
"A koukněme, kdo přišel na své oblíbené lektvary. Severus Srabus Snape" posmíval se James Potter. Harry by po otci v tu chvíli nejraději něco hodil. Proč ho nenechá být? Pak to v budoucnu odnese on!
Snape se na ně otočil a hodil o nich vražedné pohledy. "Už vím, kdy se to naučil" napadlo Harryho a začal se smát. Všichni přítomní si mysleli, že se směje tomu, co řekl Potter, ovšem to nebyla pravda. Po chvíli se uklidnil.
"Vidíš i novým studentům jsi jen pro smích." Začal Sirius
Vyvolený si teprve teď uvědomil, co způsobil. "Oni si myslí, že se směje Snapeovi!"
"To vůbec není pravda, Siriusi." Skočil mu do řeči Harry "Já se nesměju Severusovi, ale tomu jeho vražednému pohledu. Vzpomněl jsem si na svého profesora lektvarů a ten se na mě taky, tak díval" oznámil naštvaně Harry.
"Ale, ale pánové, přeci by jste se nehádali." Zastavil jejich 'roztržku' Křiklan "Pojďte do třídy a vy dva." Ukázal na Harryho a Siriuse "až jako poslední"
Ve třídě zbyli pro Harryho poslední volné místo vedle Snapeho. "Proč zrovna já?!" posteskl si.
Profesor Křiklan se postavil před třídu "Vítám vás na letos první hodině lektvarů. Očekávám od vás skvělé výsledky. Jen málo komu se povede udělat O.V.C.E z lektvarů a proto bych vám doporučoval začít s učením od začátku roku." Na celou třídu se zářivě usmál "Nyní přejdeme k vašemu dnešnímu lektvaru. Říká se mu lektvar porozumění. Kdo ví, na co slouží?" Ruku zvedl jenom Harry a Snape. "Pane White"
"Lektvar porozumění slouží k lepší zapamatování nebo rozřešení určitého problému. Například, když vám nepůjde rozluštit kód. Použijete lektvar porozumění a ten vám pomůže využít vašich schopností k rozluštění. Je však nevhodné ho brát vícekrát než jednou za půl roku, kvůli jeho složení. Navíc má na některé osoby vedlejší účinky jako škytání, slzení nebo vypadávání vlasů." Ukončil monolog chlapec, který přežil.
"Ano. Správně" řekl naprosto ohromený Křiklan "Deset bodů pro Nebelvír za správnou odpověď… Tak jak pan White řekl je nebezpečné jej užívat, takže vám ho během zkoušejícího období nedoporučuji. Otevřete si učebnici na straně 15 a začněte pracovat"
Harry se hned pustil do práce. Lektvar dokončil ve stejnou chvíli jako Snape a oba dva vypadali naprosto totožně. Křiklan k nim nadšeně přišel a dal každému V. O půl hodiny později zazvonilo a všichni byli hotovi, většině třídy se lektvar podařil. Jenom Siriusovi vybouchl kotlík a dívce ze Zmijozelu se vypařil. Nakonec dostali za úkol napsat esej na tento lektvar.
Po hodině se Harry připojil k Pobertům a vydali se na kouzelné tvory. Celou dobu Harrymu vyprávěli, co všechno za ty roky stihli provést. Moc se u toho nasmál. Petr někam záhadně zmizel a jen chlapec s jizvou na čele věděl kam. Nechal to být. Zatím ještě nic neprovedl. Učitel kouzelných tvorů nebyl špatný, ale podle mladého Pottera byl Hagrid lepší. Probírali testrály. Znovu dostali napsat esej o testrálech.
Na obědě zahlédl dívku s ryšavými vlasy a smaragdově zelenýma očima. Lily Evansovou. Lily se na něj podívala, usmála a vrátila se k rozhovoru se svou kamarádkou. "Ta je moje." Zasyčel mu do ucha James. Harry jen kývl a sedl si ke stolu. Během oběda k němu přicupitala dívka z Mrzimoru a podala mu lístek. Poděkoval ji.
Harry,
potřebuji s tebou mluvit. Přijď ke mně do kanceláře dnes v 8 hodin. Hašlerky
Albus Brumbál
"Hašlerky?" četl mu přes rameno Remus.
"Heslo" pokrčil rameny Harry a věnoval se svému obědu.
"Co ti chce?" ptal se zvědavě Sirius.
"No, píše, že se mnou chce mluvit, tak asi mluvit, ne? Nemůžeme změnit téma? Jak jsi na tom daleko s Lily, Jamesi?" usmál se Vyvolený.
James konečně přestal zírat na Lily a podíval se na Harryho "Co?" Dvanácterákovo okolí propuklo v smích. "Co se stalo?" nechápal
"Já jsem se tě ptal jak jsi daleko s Lily?" šklebil se Potter junior.
"Hmm… Chci ji pozvat na Halowenský ples, ale nevím jak." Stěžoval si James
Harry se zastavil v půlce pohybu. "Jaký ples?" zeptal se přiškrceným hlasem.
"Ty to nevíš?" divil se Sirius "Tenhle rok bude Halowenský ples. Měl by jsi se začít shánět po partnerce. Jinak na tebe nezbude."
"Ples" pomyslel si Harry
***
Byla zima a všude padal sníh ani v Británii tomu nebylo jinak. Chystal se Ministerský ples a Harry Potter měl být čestným hostem. Nemohl odmítnout a proto se odhodlal pozvat Ginny. Byl čas vyrazit a členové řádu se seskupili u Weasleyových v Doupěti. Poslední na koho se čekalo byla mladá slečna Weasleyová, jak ji nazval Pošuk Moody.
Hodiny odbili šestou hodinu a dolů po schodech sešla zrzavá dívka v žlutých šatech. Vypadala jako víla. Ve vlasech měla zapletené kvítky malinkých růžiček a na šatech oranžové volánky. Ruch v místnosti ustal a všichni na ni stočili svůj zrak. Byla prostě kouzelná. Harry k ni váhavě přistoupil a připl ji na krk řetízek ze zlata ve tvaru srdce. Nyní byli připraveni vyrazit na očekávaný bál.
"Jsi kouzelná" zašeptal Ginny do ucha a vstoupili do ministerského auta.
***
"Já tam nepůjdu" oznámil rozhodně Harry.
"Proč?" zeptali se Poberti
"Nikoho tu neznám a pochybuju, že by se mnou někdo chtěl jít" zašeptal potichu. Poberti se na sebe vševědoucky podívali a nechali ho být.
Hodiny po obědě přežil vskutku dobře. Nepoutal na sebe pozornost a to mu vyhovovalo. Hned po poslední hodině si šel s Remusem udělat úkoly. Hotový byl během dvou hodin a proto pomohl i Remusovi. Do večera si četl knihy. Uvažoval nad tím, že by si mohl půjčit od Jamese koště, ovšem plán přesunul na zítřek. Dneska musel za Brumbále.
V šest hodin se konečně dostal do společensky. Byla překvapivě rušná a hlavně kolem nástěnky. Harry se podíval na nástěnku.
Vyhlašuje se konkurz na post střelce, kdo má zájem ať se napíše… Konkurz se uskuteční tuto sobotu.
Pod tím bylo napsáno několik jmen. Připsal se tam taky. Mohl to zkusit.
V osm večer stál před Brumbálovou pracovnou a nervózně zaklepal. "Dále" Harry vstoupil. V Brumbálově pracovně byla profesorka McGonagalová a ředitel. "Á tady jsi Harry. Už jsme tě netrpělivě očekávali."
"Co se stalo?" ptal se chlapec s jizvou na čele ve tvaru blesku.
"Posaď se. Kvůli jistým věcem jsem musel informovat profesorku o tvé… situaci a s její pomocí se mi povedlo vytvořit kouzlo na vrácení do tvé doby odkud jsi přišel. Ale chtěl bych tě o něco požádat. Jistě víš, že Voldemort je tady také a lidé nejsou připraveni na tak velkou hrozbu. Myslíš, že by jsi nám pomohl ve válce proti němu. Nechci tě do ničeho nutit, ale ty se zde narodíš až za nějakou dobu…" Brumbál se smutně usmál. Byl si vědom chlapcovy situace, ovšem bylo nezbytně nutné ho o pomoc požádat.
Harry se podíval na ředitele "Ano, pomůžu vám, jen bych rád věděl, jestli mě přijmete do řádu. Situace by se tím ulehčila."
"Ano mluvili jsme o tom na poradě. Většina je pro. Jen mají jednu podmínku. Budou si tě muset vyzkoušet. Nastává zlá doba. Podle mě tu zkoušku zvládneš. Nemusíš se bát." Promluvil ředitel. "Nechceš citrónovou zmrzlinu?"
"Ne, děkuji. Já radši půjdu. Jsem hrozně unavený" Harry se zvedl ze židle.
"Jistě. Dobrou noc." Popřála mu profesorka přeměňování spolu s ředitelem.
"Dobrou noc" zamumlal Harry a odešel spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S@rBuc S@rBuc | Web | 11. července 2007 v 20:16 | Reagovat

Mas super blog PLS chod na moj a zanechaj komentik

(....\............../....)

. \....\........... /..../

...\....\........../..../

....\..../´¯.I.¯`\./

..../... I....I..(¯¯¯`\

...I.....I....I...¯¯.\...\

...I.....I´¯.I´¯.I..\...)

...\.....` ¯..¯ ´.......'

....\_________.·´

.....l-_-_-_-_-_-

.....l-_-_-_-_-_-

2 III III | 12. července 2007 v 12:28 | Reagovat

Skvělý!!!!

3 aly aly | 12. července 2007 v 15:14 | Reagovat

super už setěším na další kapitolku :)

4 Giner Giner | 12. července 2007 v 18:07 | Reagovat

Bezva, moc se těším na pokračování:-)

5 Aknel Aknel | Web | 12. července 2007 v 21:42 | Reagovat

Super,moc krásný moc se těšim na další kapitolu

6 Aileen Aileen | 14. července 2007 v 8:29 | Reagovat

Všem moc děkuju. Nevím, jestli dneska přidám kapitolu... Jedeme  s rodiči pryč, ale pokusím se.

7 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 16. července 2007 v 22:36 | Reagovat

superna poviedka, uz sa neviem dockat pokracka... :D

8 Verča Verča | E-mail | Web | 17. července 2007 v 19:23 | Reagovat

Tahle povídka je také skvělá!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama