3. kapitola - Poberti (2. část)

10. července 2007 v 12:56 | Aileen |  Cesty času
Pokračování.... Upozorňuji, že jsem tuhle kapitol opisovala v jednu hodinu ráno a kapku ji pozměnila od originálu v mém sešitě...

3. kapitola
Po večeři si vzal jednu z knih v knihovně o lektvarech a směřoval si ji přečíst do společenské místnosti. Tam si našel nejzapadlejší křeslo a začetl se do knihy tak, že nevnímal čas. Kolem jedenácté hodiny se mu povedlo vylepšit dva lektvary, aby jejich příprava netrvala dvě hodiny, nýbž pouhých 50 minut. Za poslední rok se v lektvarech neskutečně zlepšil a zjistil velice ohromující zjištění. Lektvary ho baví! Jeho mysl se zatoulala do nedávné minulosti…
***
V laboratoři na přípravu lektvarů zrovna vybuchl jeden kotlík a silou výbuchu zničil polovinu místnosti a celý stůl ze dřeva se roztekl. Slyšíte dobře roztekl. Za veškerou spoušť mohl šestnáctiletý chlapec se smaragdově zelenýma očima.
Dveře do místnosti se otevřeli a vstoupil mistr lektvarů. "Vy jste opravdu nemožný, Pottere! Člověk vás nechá na dvě minuty samotného a vy necháte vybuchnout polovinu laboratoře a necháte roztavit stůl!" křičel Severus Snape a rozzuřeně shlížel na chlapce s doširoka rozevřenýma očima.
"Ale já…" začal Potter
"Žádné ale. Okamžitě to zde uklidíte a to bez kouzel a ještě dnes mi přinesete správně připravený posilňující lektvar. A pokud to bude možno. Nevybuchující. Rozumíte mi N-E-V-Y-B-U-CH-U-J-Í-C-Í" zdůraznil a při odchodu za sebou bouchl dveřmi a nechal Harryho samotného.
O pět hodin později ve Snapeově pokoji na ústředí Fénixova řádu….
Ozvalo se klepání na dveře. Mistr lektvarů zvedl hlavu od knihy "Dále"
Do místnosti vešel černovlasý chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele a lektvarem v ruce.
Severus Snape se podivil. Nikdy by si nemyslel, že by zrovna Potter mohl udělat lektvar a ještě k tomu uklidit za pět hodin. S tím by měl problémy i on. Jedno bylo jasné. Určitě na úklid nepoužil kouzla. O to se Severus postaral při odchodu, kdy místnost začaroval proti používání kouzel. Úklidu tam bylo tak na čtyři hodiny a lektvar se připravuje dvě a půl hodiny. Když mu tu práci zadal bylo sedm hodin večer a jemu bylo jasné, že to nemůže stihnou ještě dnes a jaké bylo jeho překvapení, když uviděl Pottera ve dveřích."To jste hotov?" zeptal se s neskrývaným zájmem.
"Ano" vyhrkl Harry a váhavě došel ke Snapeovi a podal mu flakónek s lektvarem. Ten jej převzal a po chvíli uznale pokýval hlavou.
"Dobře." Připustil neochotně profesor lektvarů "Řekněte mi, Pottere. Jak se vám podařilo to všechno zvládnout? Doufám, že jste uklidil pořádně!"
"No já…" začal nervózně chlapec stojící ve dveřích "Bál jsem se, že to nestihnu a rozhodl jsem zkusit přidat do lektvaru trochu mandragory a pelyňku pro zrychlení vaření a taky jsem nakapal dvě kapky šťávy z anýzových listů pro větší stabilitu lektvaru a pak…"
Severus Snape se zaujetím poslouchal a dokonce mu nabídl křeslo naproti němu a dlouho do rána se bavili o lektvarech a jejich vylepšení…
***
Když přišel ze společenky na pokoj, tak se všichni Poberti nahlas dohadovali na Jamesově posteli. "Podle mě je ten White nějak moc tajnůstkářskej a tajemnej." Křičel na celou ložnici Sirius a nikdo si nevšímal nově příchozího.
"Každý má právo mít svá tajemství" podotkl Remus "Náhodou mě přijde Harry docela fajn."
"No jasně Remusi. Tobě přijde každý fajn, když je na tom se znalostmi podobně jako ty a můžeš se s ním bavit o knihách jaký jste přečetli...Odkud se tu vlastně vzal?" položil otázku James podíval se na své přátele. Červíček mohutně zachrápal a Potter po něm hodil pohoršený pohled.
To už dal o sobě Harry vědět "Jsem tady z Anglie" zamumlal a sedl si na postel.
Sirius sebou škubl a otočil se na vedlejší postel a nenápadně drcl do Jamese a Remuse a ukázal na Harryho.
Poberti po sobě mrkli a otočil se k chlapci s jizvou na čele s otázkou v očích.
Mladý Potter mohutně vzdych "Co chcete vědět?" zeptal se
"Všechno" vykřikl Remus a divoce artikuloval rukama
"Všechno?" zeptal se nevěřícně Harry
Poberti pokývali hlavou.
"No jasně všechno! Jenže jak si to mám tak rychle vymyslet? Měl jsem vymyšlený jenom jméno!"
"A nešlo by to trochu zkonkrétnět?" pokusil se vycouvat
Siriusovi se rozzářili oči "poznáním" "Máš nějakou holku?" zeptal se nadšeně
Chlapec na posteli se zasekl uprostřed pohybu. "Ginny… Málem bych na ni zapomněl. Ne! Na ni se nedá zapomenout. Byla jediná koho jsem měl doopravdy rád a z celého srdce ji miloval."
***
Byl ponurý jarní večer a na hlavním štábu Fénixova řádu byla oslava Ronových sedmnáctých narozenin. Tehdy se stalo i něco na co všichni čekali. V malém pokojíku ve druhém patře hned vedle koupelny, seděli dva teenageři na posteli a dívali se jeden druhému do očí.
"Ginny" začal chlapec, který zůstal naživu "Moctěmiluju. Chtělabyjsisemnouchodit?"
"Cože?" zeptala se zrzavá dívka
"Ginny Weasleyová. Chtěla by jsi se mnou chodit? Moc tě miluju." Zopakoval
Dívka na posteli zavískla a vrhla se Harrymu kolem krku. "Moc ráda. Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekala" a jemně ho políbila na tvář.
***
Vyvolenému se v očích zaleskli slzy a odklonil tvář k oknu. "Měl jsem. Jmenovala se Ginny."
"Co- co se s ní stalo, že mluvíš v minulém čase?" James se bál odpovědi, ale jeho zvědavost mu nedala. On hrozně toužil vědět o tom chlapci, co nejvíce. Připadal mu povědomý, jakoby ho odněkud znal.
"Nechcete jít spát už je pozdě?" položil otázku Harry a ignoroval otcovu zvědavost. Přešel ke kufru a hledal pyžamo. To, co našel se nedalo nazvat pyžamem, nýbrž klaunovským oblečením. Noční úbor měl kalhoty a triko to bylo v pořádku, jenže barva nebyla rozhodně normální. Látka byla pošita obrázky medvídků a hvězdiček různých barev a celé vyobrazení bylo spojeno jednotným černým pozadím. Harry se zastavil v půlce pohybu a tiše trpitelsky zamumlal. "Proč zrovna já?!"
Ložnice propukla ve veselý smích přítomných Pobertů. James se uklidnil jako první "Co-co to… Má být?!" hekal a válel se smíchy po posteli
"Ha ha moc vtipný" hrál uraženého v obličeji rudý chlapec s pestrobarevným oblečením v rukou. Jednou mávl hůlkou a všechny výšivky na oblečení zmizeli a zůstala jen temně černá látka. Jeho smutná nálada ho opustila a začal se smát se svými spolubydlícími.
"Kdo ti kupoval oblečení? Babička?" šklebil se Sirius
Harry se zle podíval a naprosto vážně odpověděl "Náhodou mi pyžamo koupil profesor Brumbál. Stejně jako ostatní oblečení a všechny moje věci." Načež se neudržel a začal válel po zemi a smál se překvapeným pohledům.
"To myslíš vážně?" Remusovi se rozšířili oči údivem.
"Já nikdy v takto vážných věcech nežertuju" uchechtl se "A jak jsem řekl, jdu spát a vy byste měli taky, jinak ráno nevstanete. Je totiž půlnoc"
Harry se převlékl a lehl si do postele a zaspal neklidným spánkem plným nočních můr…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 III III | 10. července 2007 v 15:42 | Reagovat

Hezký

2 r.r.o.o.n.n.y.y r.r.o.o.n.n.y.y | 10. července 2007 v 19:11 | Reagovat

a jak to bude s voldemortem když ho harry tím obloukem prohodil taky? dostane se do stejný doby jako harry?budou proti sobě zase válčit,jinak skvělá kapča píšeš hezky

3 Aileen Aileen | 10. července 2007 v 19:32 | Reagovat

To r.r.o.o.n.n.y.y: Děkuju a dobrý postřeh s tím Voldemortem, nečekala jsem, že by si toho někdo všiml. To se brzy dovíš. Tipuju někdy zítra večer by měly přibýt kapitoly k některým povídkám. Nějak mě to psaní začalo bavit...

4 Giner Giner | 10. července 2007 v 22:38 | Reagovat

Super povídka, moc se těším na pokračko:-) Jinak tvůj blog jsem našla teprve dneska a je fakt bezva:-)

5 Blytonka Blytonka | 11. července 2007 v 11:03 | Reagovat

Máš super blog a ještě úžasnější povídky. Fakt super. Mimochodem já jsem tvuj blog taky našla dneska 8-D

6 Aileen Aileen | 11. července 2007 v 13:42 | Reagovat

Děkuju všem. Jen mám otázku k čemu máp přidat kapitoly? Chci přidat k lesu Stínů a ještě k něčemu. Rozhodněte se sami k čemu...

7 III III | 11. července 2007 v 14:47 | Reagovat

K cesty času

8 Aileen Aileen | 11. července 2007 v 16:47 | Reagovat

Tak jo, ale bude asi až večer mám jen jednu stránku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama