2. kapitola - Když osud rozhodne jinak

3. července 2007 v 20:43 | Aileen |  Cesty času
Odbila hodina H, minuta M a já slavnostně přidávám první teda vlastně druhou kapitolu téhle povídky...

2. Kapitola
Harry dopadl tvrdě na zem. "Sakra, kde to…" zarazil se. Zvedl Byl ve Velké síni v Bradavicích a upírali se na něj pohledy mnoha studentů. Nenápadně se zvedl ze země, ikdyž v tu chvíli to stejně moc nepomohlo. Celá síň byla plná studentů, které v životě neviděl. Zmateně se podíval kolem sebe. Svůj pohled stočil k překvapenému učitelskému stolu, za kterým neseděl nikdo jiný než Brumbál a po jeho boku profesorka McGonagalová, profesor Binns, Hrochová, Kratiknot, madam Pomfreyová a učitelka astronomie. Na konci seděli dva učitele, jenž nikdy v životě v Bradavicích neviděl. "To snad není možný" zašeptal do naprostého ticha. Jako na povel si všichni žáci začali mezi sebou šeptat. Harry upřel svůj pohled na profesora Brumbála. Ten po jeho pohledu vzpamatoval z překvapení a naznačil mu rukou, aby k němu přišel. Chlapec s jizvou na čele se vydal váhavým krokem vpřed. Naprosto nic nechápal, ovšem přesto pokračoval k učitelskému stolu a nedal znát své překvapení z téhle "situace".
"Sakra, kde to jsem? - V Bradavicích ty idiote. - No to mi taky došlo, ale já myslel jako… - Jako, co? - No to právě nevím. Asi něco jako… Co tady dělá Brumbál, když je mrtvej? - Vadí ti to? - To ne. V žádným případě. Jen mi to příjde hrozně moc… divný. - A není to jedno? Buď rád, že žije - Hmmm…" Ani nepostřehl, že stojí před Brumbálem a dívá se do jeho modrých očí. Ucítil tlak na mysl. Instinktivně zvýšil obranu své mysli a hledal útočníka po místnosti.
"Hm, hm…" upoutal na sebe Harryho pozornost ředitel školy. "Smím se vás zeptat, kdo jste?"
Mladý Potter sebou trhl "Já… Já jsem Harry. Copak si mě nepamatujete, pane profesore?"
"Já vás v životě neviděl mladý muži. Jak se jmenujete dál?" pokračoval ve výslechu Brumbál. Studenti si jich přestali všímat a začali se zaobírat zážitky z prázdnin a záhadným mladíkem u učitelského stolu.
"Potter… Harry Potter." Vysoukal ze sebe
"Vy jste nějak příbuzný s Jamesem Potterem?" zeptal se se zájmem Brumbál
Tohle bylo na Harryho trochu moc. Nejenom, že si ho Brumbál nepamatuje, ale on ani neví, kdo je jeho otec! Pořádně si prohlédl ředitele. Teprve nyní si uvědomil, že Brumbál vypadá jinak, tak… mladší. "Moment! Neměl bych být náhodou mrtví?" podivil se tomuto ošemetné faktu poněkolikáté. Poslední, co si pamatoval bylo to před obloukem smrti.
"Promiňte, ale jaký je rok?" zeptal se zmateně
"1977"
"Sakra, sakra, sakra. Proč já musím mít takovou smůlu ani umřít mě nenechaj!" nadával v duchu. Pak si teprve uvědomil, co že je to za rok. Otočil se a podíval se k Nehelvítskému stolu a byl tam… Jeho otec se bavil se Siriusem a o něčem živě diskutovali a hned o několik míst dál se umívala Lilly Evansová s nějakou dívkou s hnědými vlasy.
"Pane profesore." Začal nejistě "můžu s vámi mluvit… o samotě?" Zeptal se rozpačitě.
Brumbál jen přikývl a ukázal mu rukou ke dveřím z Velké síně. Harry se otočil a vydal se z místnosti.
"Půjdeme do mé pracovny" oznámil mu ještě ředitel
Jen přikývl a vydal se na cestu k chrliči po boku Brumbála. "Čokoládové žabky" řekl heslo profesor a vystoupali společně nahoru. Když už konečně seděli společně v pracovně s citrónovými zmrzlinami v rukou. Vypadala stejně jako za 20 let.
"Víte jak jste se mě ptal jestli jsem nějak příbuzný s Jamesem Potterem?" odhodlal se Harry promluvit do tíživého ticha. Ředitel jen přikývl a chlapec pokračoval "Tak vám odpovím. Jsem s ním příbuzný. On je totiž můj otec."
Brumbál se zatvářil chápavě "Tak proto jsi se ptal na ten rok…" poznamenal a Harry mu jen přikývl "Proč jsi se vrátil do minulosti? Asi to nebylo naschvál, že?" ptal se a v očích mu hrály veselé jiskřičky.
"No já vlastně ani nevím. Poslední, co jsi pamatuju je, jak proskakuju obloukem na odboru záhad." Zamumlal a sklopil hlavu. Nechtěl, aby někdo věděl o jeho "sebevraždě".
Muž sedící za stolem je přikývl. "Nikdo neví nač je Oblouk na odboru záhad. Jedno je však jisté. Nikomu - pokud je mi známo - se nepodařilo vrátit se zpět." Zelenooký chlapec se jen smutně usmál "Spíše se o to nikdo nepokoušel" dodal.
"Prozatím můžete zůstat tady, alespoň dokavaď nevymyslím způsob, jak vás vrátit zpátky, pane Pottere" oznámil ředitel
"Děkuju a říkejte mi Harry." Poprosil a na nechápavý Brumbálův pohled pokračoval "V budoucnosti mi tak říkáte a navíc. Já nejsem zvyklí na vykání." Pousmál se
"Dobře Harry. Pokud tu tedy zůstaneš měl by jsi si změnit jméno a hlavně NIKOMU neříkat, co se stane v budoucnosti ani mě"
"Nebojte se nikomu nic neřeknu." Ujišťoval spíše sám sebe Harry a nakonec dodal "Budu se jmenovat White. Harry White"
"Dobrá, ale mám pár otázek. Co se stalo před tím než jsi proskočil obloukem? Řekl jsi nějaké kouzlo nebo slova, která by byla nějak magická?"
Harry zakroutil hlavou a prohlížel si tkaničky svých bot s velikým zaujetím.
Brumbál si ho přeměřil pohledem a usoudil, že chlapec se zatím chce bavit na toto téma "Smím se ještě zeptat do jaké koleje jsi chodil a jaký ročník?" změnil základní myšlenku rozhovoru.
"Do Nebelvíru a dokončil jsem 6. ročník" řekl hrdě černovlasý hoch a vzhlédl od země
"Myslel jsem si to" pousmál se "Heslo do Nebelvírské společenské místnosti je 'chrabrost'. Budeš spát na pokoji s Jamesem Potterem, Siriusem Blackem, Peterem Petigrowem a Remusem Lupinem." Usmíval se na celé kolo ředitel "Doufám, že ti to nevadí?" optal se ještě ze slušnosti.
"Ne vůbec ne" rozzářil se Harry jako vánoční stromeček.
"Ty tu asi nemáš věci, nemýlím-li se?" To nebyla otázka spíše konstatování a nebelvírský chlapec jen přikývl.
"Tak to se tedy zařídí." Přemýšlel nahlas Brumbál "No vidíš, ještě na něco bych zapomněl. Jaké předměty jsi studoval v šestém ročníku?"
Potter tedy vlastně White se zamračil "Ono se nedá říct studoval. V mé době…"
"Ne nic mi o budoucnosti neříkej." Zastavil ho ředitel. "Řekni mi, co jsi myslíš, že by jsi měl umět"
Chlapec se zamyslel a konečně ze sebe vysoukal odpověď "No učil jsem se obranu, přeměňování, formule, runy, astronomii, kouzelné tvory a lektvary" při posledním slově se ošklivě zašklebil. Ještě teď se vzpomíná na svoje hodiny se Snapem.
Albus jen uznale pokýval hlavou "Žáci sedmých ročníků mají možnosti si vybrat ještě jeden předmět, který chtějí studovat na výběr jsou souboje, věštění z hvězd nebo studie mudlů, ovšem jestli nechceš nemusíš si nic vybírat" nabídl Harrymu. Chvilku přemýšlel a nakonec si vybral souboje.
"Tak dobrou. Zítra tě představím tvým spolužákům. Na kolej snad trefíš?" Vyháněl ho ředitel. Souhlasně pokýval hlavou.
"Můžu se ještě na něco zeptat pane profesore?" zkusil Harry
"Už jsi se zeptal, ale můžeš ještě jednou"
"Kolikátého je dneska?"
"1. září"
"Aha" pochopil konečně "Tak naschle"
"Dobrou noc" popřál mu Brumbál a zamyšleně pozoroval odcházejícího chlapce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werusenka werusenka | 4. července 2007 v 21:45 | Reagovat

super je to hezká povídka

2 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 16. července 2007 v 22:01 | Reagovat

zacina to zaujimavo, je sice vela poviedok s vratenim v case (aj ja taku dokonca mam) ale i tak patria medzi moje nejoblunejsie a vzdy si kazdu z radostou precitam ale jedna vec mi tu nesedi, Harry sa istotne musi aj teraz , ked je starsi podobat na Jamesa, ze by si to nikto okrem Brumbala nevsimol, to mi pripada divne, ale mozno sa to v dalsej kapci vysvetli, idem teda citat dalej... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama