Životopis J. R. R. Tolkiena

10. června 2007 v 9:50 | Aileen |  Pán Prstenů
Můj oblíbený autor...

John Ronal Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfontein, hlavním městě Oranžského svobodného státu a zemřel v Bournemouth v Anglii 2. Září 1973.
Oba rodiče Mabel Suffieldová a Arthur Reuel Tolkien pocházeli z Birminghamu, ale opustili rodné město, aby začali nový život v Jižní Africe.
1895 Mabel vzala své dva syny, Ronalda a Hilary, na prázdniny do Anglie, aby poprvé uviděli své prarodiče, žijící v Birminghamu na 9 Ashfield Road v Kings Heath. Tam také obdržela telegram, že její manžel, bankovní manager, zemřel na mnohá krvácení, jimiž trpěl předchozí den.
Nyní neměli žádný důvod se vracet do Afriky a tak se usadili v Birminghamu ve vísce Sarehole.
Tolkien často tvrdil, že nejšťastnější roky jeho dětství byly ty v Sarehole. Jeho matka se sem přestěhovala krátce po dostavění domu v r. 1896, kdy byl znám jako 5 Gracewell. Říká se, že Sarehole byla předlohou pro Kraj, domov hobitů.
Nejúžasnější věc ve vesnici byl pro malého chlapce mlýn v Cole Bank Road, Hall Green (je zde stále a sám sebe prohlašuje za poslední přežívající vodní mlýn v Birminghamu). Ronald a jeho bratr strávili mnoho hodin jeho zkoumáním a častokrát byli zahnáni mlynářovým synem, kterému přezdívali "Bílý Obr". Pro ně toto byl mlýn rozprostírající se nad River Cole od středověku, přestože vyryté datum stavby je 1768.
Když začal mlýn upadat, Tolkien založil fond na jeho záchranu. Nyní funguje jako expozice Birminghamského městského muzea.
Roku 1900 začal Ronald chodit do školy Krále Edwarda, proto bylo pro rodinu nutné se přestěhovat blíže ke spoji do města. Po odchodu ze Sarehole žila rodina krátce na 214 Alcester Road, blízko vesnice Moseley. Kdysi to bývala požární stanice.
Později Tolkien často naříkal nad zásahem civilizace, s jejími kolejnicemi , domy a motorovými auty, na jeho dřívějším domově na venkově. Ale bylo jedno místo, které civilizace minula, záhadný svět močálu Moseley. Toto zázračně uchované útočiště divoké přírody bylo ideální místo pro dětské hry dvou chlapců. Je připomínáno v Tolkienově popisu Starého Lesa (Old Forest), posledního z pravěkých divokých lesů, kde žil Tom Bombadil. Močál je nyní chráněn jako národní rezervace.
Přibližně v době, kdy začal Tolkien chodit do King Edward´s School, Mabel Tolkienová a její sestra May Incledonová se staly katoličkami. To způsobilo mnoho odporu u jejich příbuzných, kteří byli zarytí baptisté.
Mabel a její synové začali z jejich domu v Moseley dojíždět na bohoslužby do kostela sv. Anny v Alcester Street. Kostel byl postavený teprve roku 1884, aby nahradil původní kapli Kardinála Newmana. Tolkien zůstal katolíkem po zbytek života.
Z Moseley se vrátili do Kings Heath a žili na 86 Westfield Road. Ale brzo se opět stěhovali do domu na Oliver Road, dnes již zbořeném.
Aby ušetřili peníze, Mabel přeložila své dva chlapce na blízkou školu St. Philip´s Grammar School. Přesto Ronald následující rok znovu začal studovat na King Edward´s School, když získal stipendium.
Mabel Tolkienová hledala nový kostel, což ji zavedlo do komunity Kardinála Newmana při Oratoři na Hagley Road. V době jejich příjezdu v 1902 se tento velkolepý kostel stále ještě stavěl. Přátelství farního kněze, Otce Francise Xaviera Morgana, poskytovalo rodině důležitý zdroj síly pro útrapy , které následovaly.
Během pobytu na Oliver Road byla Tolkienova matka diagnostikována jako diabetička, a v roce 1904, během zotavování v soukromí oratoře blízko Rednalu, zemřela. Ronald a Hilary byli posláni k tetě Beatrice Suffieldové, na 25 Stirling Road, pryč z Hagley Road, kde bydleli po čtyři roky.
Hned u rohu v Waterworks Road byla budova, která musela na mladém Tolkienovi zanechat dojem, pozoruhodná 29ti metrová věž známá jako Perrott´s Folly. Byla postavena roku 1758 Johnem Perrottem a je nejzvláštnějším architektonickým prvkem Birminghamu. Blízko ní stojí pozdější Victorianská věž, část Eedgbaston Waterworků, a o této dvojici se říká, že dali námět k Minas Morgul a Minas Tirith, Dvoum věžím po kterých byl pojmenován druhý svazek Pána Prstenů.
Během doby strávené v Birminghamu pomalu pronikalo do mysli budoucího novelisty mnoho dalších nápadů, aby se vynořily o mnoho let později. Tolkien se pravděpodobně inspiroval jménem místní bavlny - Gamgee tissue. Vynálezce byl Birminghamský chirurg, Dr. Joseph Sampson Gamgee, který žil ve městě ve svém domě na Broad Street až do smrti v roce 1880. Tolkien použil jméno Sam Gamgee (Křepelka) v Pánu prstenů pro Frodova věrného společníka a posledního z nositelů Prstenu.
Ronald Tolkien se na chvíli usadil v Duchess Road, kde potkal a zamiloval se do Edith Brattové, která se později stala jeho ženou. Ale Tolkienovi bylo v té době jen 16 a jeho opatrovník Otec Morgan, když objevil jejich milostnou pletku při tajném výletu na kolech, se snažil ukončit jejich vztah. Ronald a jeho bratr nalezli nové bydliště na 4 Highfield Road a Ronald měl zakázáno vidět nebo mluvit s Edith do svých 21 let, ta byla přestěhována do Cheltenhamu.
Toto byla jeho poslední stálá adresa v Birminghamu, poněvadž zde se Ronald dověděl, že získal stipendium na Exeter College, Oxford, na studium klasiky. Odešel na Oxfordskou Universitu v roce 1911.
Měl pokoje na koleji v budově, která již neexistuje. Po zkoušce ve druhém ročníku mu bylo doporučeno, aby přestoupil na angličtinu, protože se zajímal o jazyky. Začal studovat angličtinu ve třetím semestru v roce 1913. 1914 začala první světová válka."Tolkien stačil dokončit svá studia a připojil se k Důstojnickému výcvikovému sboru (kurs dokončil 1915). Na počátku roku 1916 byl jmenován signalizačním důstojníkem praporu.
Zatímco Ronal byl v Oxfordu, Edith se stala snoubenkou Warwickshireského farmáře, ale později ho pustila k vodě, když Ronald dosáhnul 21 let v lednu 1913.
Bylo to pouze dva týdny před svatbou, když si Ronald dodal kuráže napsat a říct Otci Francisovi, že si bude brát Edith. Otec Francis byl šťastný za oba a navrhl, že svatební ceremonii provede sám v Oratoři, ale nabídka přišla příliš pozdě- svatba už byla zařízena v katolickém kostele ve Warwicku.
Ve středu 22. března 1916 byli po ranní mši oddáni otcem Murphym v římsko-katolickém kostele sv. Mary Neposkvrněné ve Warvicku a strávili líbánky v Clevendonu, Somerset.
Druhého června 1916 Ronald, nově povolán k Lancashirským střelcům (Lancashiree Fusiliers), obdržel telegram přikazující mu nalodit se do Francie. Připojil se k britské armádě a ve Francii se zúčastnil bitvy u Somme jako druhý nadporučík. Nakonec byl propuštěn poté, co strávil většinu r. 1917 v nemocnici, protože trpěl "zákopovou horečkou" - během této doby začal psát Knihu ztracených pověstí (The Book of Lost Tales).
Po válce získal práci na Oxfordském anglickém slovníku. Nejdříve se přestěhoval na 50 St. Johns Street , ale později se se svou ženou a synem přestěhoval za roh na 1 Alfred Street(nyní Pusey Street). 1920 se přestěhoval do oddělení angličtiny Leedské university. Stal se zde profesorem anglického jazyka (1924), ale 1925 se vrátil do Oxfordu. 1925 byl zvolen Rawlinson a Bosworthským profesorem anglosaštiny. Když se Tolkien přestěhoval zpět do Oxfordu, koupil dům kde žil od roku 1925 do r. 1930. Poté se přestěhoval do vedlejších dveří číslo 20, kde žili 17 let. Tolkien byl oddaný katolík a proto pravidelně chodil na Woodstock Road do kostela sv. Aloysius a sv. Gregora.
Tolkien, C. S. Lewis a ostatní přátele vytvořili skupinu "Inklings". Scházeli se pravidelně a četli si pasáže ze svých současných prací. Jejich nejoblíbenějším místem setkání byla Eagle a Child Pub, známá jako Bird and Baby.
1945 byl Tolkien zvolen Mertonským profesorem anglického jazyka a literatury, proto odešel na Merton, který měl mnohem radši než Pembroke. Poté bydlel na 5 Manor Road od 1947 do 1950 a od r. 1950 tři roky na Holywell Street. Oba domy patřily Mertonu. 15 let (1953 - 1968) obýval dům na 76 Sandfield Road v Headingtonu. Tolkien zanechal výuky (1959) a 1968 se se svou ženou přestěhovali do Bournemouth. Nakonec se Tolkien, když zemřela jeho žena Edith (1971), odstěhoval zpět na Oxford kde žil v Mertonu, ubytovaný zde na 21 Merton Street.
28. srpna odjel na návštěvu do Bournemouthu. 30. srpna byl s bolestmi převezen do nemocnice, kde zjistli krvácející žaludeční vřed. 1. září došlo k zanícení.
Tolkien zemřel 2. září 1973 na dovolené v Bournemouth. Byl zde pohřben se svou ženou na Wolvercote Cementary v severním Oxfordu. Na náhrobním kameni stojí:
EDITH MARY TOLKIEN
LUTHIEN
1889 - 1971
JOHN RONALD
REUEL TOLKIEN
BEREN
1892 - 1973

Tolkien byl povoláním vědec. Jeho akademické posty byly: člen New English Dictionary (1918-20); posluchač, později profesor anglického jazyka v Leedsu, 1920-25; Rawlinson a Bosworth profesor anglo-saštiny na Oxfordu (1925-45); a Merton profesor anglického jazyka a literatury (1945-59). Jeho hlavní profesní zájem byla studie anglo-saštiny (staré angličtiny) a jejího vztahu k lingvisticky příbuzným jazykům (stará norština, stará němčina a gótština), s důrazem na dialekty Mercia, té části Anglie kde vyrostl a žil, ale také se zajímal o Středověkou angličtinu, hlavně dialekt používaný v ´Ancrene Wisse´ (rukopis z 12. století pravděpodobně napsaný v západní Anglii). Navíc byl Tolkien expert na zachovalou literaturu napsanou v těchto jazycích. Ovšemže jeho neobvyklá schopnost současně číst texty jako lingvistické zdroje a jako literaturu mu dala perspektivu v obou aspektech; bylo to jednou popsáno jako "jeho jedinečný rozhled zároveň na jazyk poezie a poezii jazyka" (z Orbituary; Scholar, p. 13).
Od raného věku byl fascinován jazykem, hlavně jazyky severní Evropy, moderními i starověkými. Z jeho zaujetí jazykem se nestala pouze profese, ale také jeho soukromý koníček - vynalézání jazyků. Byl hlavně přitahován celou "Severskou tradicí", která ho inspirovala k přečtení mnoha jejích mýtů a pověstí a těch moderních autorů, kteří jí byli stejně upoutáni, jako William Morris a George MacDonald. Míra jeho znalostí nevyhnutelně vedla k rozvíjení různých názorů o mytologii, jejímu vztahu k jazyku a důležitosti vyprávění (pohádek), zájmu který sdílel s přítelem C. S. Lewisem. Všechny tyto různé perspektivy: jazyk, hrdinné tradice, mytologie a vyprávění (a velmi silná a hluboce zakořeněná víra a oddanost katolickému křesťanství) společně dohromady vytvořily ohromující efekt jeho příběhů: první legendy o Dávných Dnech které sloužily jako podklad jeho vymyšleným jazykům a později jeho nejslavnějším pracím, Hobit a Pán Prstenů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama