Pán Prstenů - děj

10. června 2007 v 9:50 | Aileen |  Pán Prstenů
Moc pěkná knížka... Asi ji všichni znáte...

Nový příběh začíná dost podobně jako první vyprávění o hobitech. Zestárlý Bilbo Pytlík z Hobitína pořádá oslavu svých narozenin, po proslovu k hostům si nasadí kouzelný prsten, který získal v Hobitovi, a zmizí. Tajně pak předá kouzelný prsten svému oblíbenému synovci Frodovi a odchází z Kraje. Čaroděj Gandalf Šedý Frodovi vyjeví, že tento prsten je ve skutečnosti Jeden prsten, který kdysi ukoval sám temný pán Sauron. Tento prsten vládne nad všemi ostatními Prsteny moci a Sauron velmi touží se ho zmocnit - kdyby jej získal, získal by zároveň moc nad celou Středozemí. Frodo je proto nucen utéci spolu s přáteli z rodného Kraje. Přes různá zoufalá nebezpečí, včetně pronásledování temných Mordorských jezdců, se dostanou do Roklinky, domova elfí moudrosti. Tam se koná velká Rada, na níž je rozhodnuto pokusit se o zničení Prstenu, a Frodo je ustanoven jako Ten, jenž ponese Prsten. Potom jsou vybráni společníci Prstenu, kteří mají Frodovi pomáhat na jeho výpravě, aby pokud možno došel k Ohnivé hoře v Mordoru, zemi Sauronově, kde jedině se dá prsten zničit. Mezi devět členů Společenstva jsou vybráni zástupci lidí, trpaslíků, elfů i hobitů; vůdcem se stává čaroděj Gandalf. Pán prstenů sleduje putování Společenstva prstenu za svým posláním a po rozdělení Společenstva pak jednotlivé osudy jeho členů až do konečného střetu dobra se zlem.
Příběh obsahuje velké množství epizod a vedlejších linií. Sledujeme Společenstvo, jak prochází obřími temnými dómy trpasličí říše či jak na chvíli zakotví v líbezné, bezčasé a nadzemsky nádherné elfské lesní říši Lothlórien. Tolkien nás nechá nahlédnout do říše obživlých stromů - entů, v čele s věkovitým lesním vládcem Stromovousem. Navštívíme velkolepá města králů i děsivé temné věže Nepřítele; jsme svědky chrabrých i zoufalých činů a hrdinských bitev. Tolkien je mistrem popisu - dokáže čtenáře vtáhnout do své kouzelné země, vytvořit tu pravou atmosféru, vystihnout náladu. Je schopen vykreslit před námi fantastické, nadpozemsky krásné i krutě děsivé scenérie, dokáže věnovat pár desítek stránek jen popisu kouzelného lesa. Nutno ovšem říci, že v některých pasážích přílišná popisnost poněkud unavuje; na obtíž jsou někdy také dlouhé osvětlující vhledy do minulosti, často shrnující děje ze Silmarillionu. Ne všechny pasáže opusu jsou stejně povedené.V knize však rovněž není nouze o napínavé scény, při kterých se tají dech, jako je přechod hobitů přes děsivé Mrtvé močály, ze kterých na ně zírají sinalé tváře nebožtíků, či boj hobita Sama s obří pavoučicí Odulou. Tolkien však nezapomíná poskytnout svým hrdinům včas oddech od nebezpečí a obzvláště v první knize odlehčuje tíživé situace vlídným humorem.
Někteří kritici vyčítají knize také to, že v ní vystupují příliš ploché a schematické postavy. To může být do jisté míry pravda, některé postavy trpaslíků a elfů mohou působit poněkud jednorozměrně, ale do jisté míry i proto, že v knize představují typické představitele své rasy. Jiné postavy jsou však vylíčeny tak sugestivně, že jejich obraz zůstává po přečtení knihy čtenáři dlouho před očima, i když jednotlivé spletité dějové peripetie už z mysli vymizely. Málokdo zapomene na čaroděje Gandalfa, jehož obraz kolísá od dobráckého rádce a tvůrce ohňostrojů pro hobiťátka až po mocného vůdce a mága, málokdo zapomene na slizkého, odpudivého, lstivého, a přece politováníhodného tvora jménem Glum či na smutného hrdinu Froda, který si odhodlaně nese svůj kříž.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Solun Solun | E-mail | Web | 27. října 2011 v 12:53 | Reagovat

Pán Prstenů je moje oblíbená knížka i film :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama